II. VÝZKUMNÁ ČÁST
7.2 Vyhodnocení dílčích výzkumných oblastí
V této kapitole budu interpretovat data, která jsem získala v rámci rozhovoru v provedeném kvalitativním výzkumu. Pro lepší přehled a pochopení, byly rozděleny výsledky rozhovoru do šesti kategorií, které jsou následně jednotlivě popsány.
1. Přijetí a vymezení postižení dítěte v rámci rodiny.
Přijetí postižené dítěte je vždy velkou neznámou a jedná se o velmi náročnou situaci nejen pro matku dítěte, ale také pro celou rodinu. Dle probandů byla tato situace opravdu náročná.
„Velmi špatně, leželi jsme po porodu skoro 3. měsíce v nemocnici a už tam to bylo hodně smutné období a poté co jsem se dozvěděla, jaké má dcera vady, moc mi to nepřidalo.“ (PS1)
„No určitě to nebylo jednoduché, ale neměli jsme jinou možnost než se s tím smířit.
Nyní s manželem již nežijeme, ale i pro něj je syn důležitý a dlouho se s tím musel smiřovat.“ (PS2)
„Moc jsme dítě chtěli, takže jsme to přijali, tak jak to je. Chtěli jsme dítě a máme ho bez ohledu na jeho zdraví.“ (PS3)
„Tak jako nebylo to lehké, ale nějak jsme to překonali.“ (PS4)
„Hodně těžce, nemohla jsem se s tím smířit, ale překonala jsem to. Nic jiného mi taky nezbývalo.“ (PS5)
„Dítě bylo vysněné. Bylo to pro mě krušné období, pořád jsem doufala, že to je jen sen, ze kterého se probudím. Bohužel to byla realita.“ (PS6).
Ne každá rodina se ovšem dokáže smířit s touto situací a někteří blízcí příbuzní zcela omezí vztahy s rodiči dítěte.
„Moji rodiče to nezvládli vůbec, naše vztahy se úplně přerušily. Jedině tchán se nám snaží pomoci. Partner to přijal tak, jak to přišlo. Také to pro něj bylo těžké, ale je mi oporou.“ (PS1)
„Bohužel jsem s narozením postiženého syna ztratila druhého již dospělého syna, který mi postižení svého bratra dává za vinu.“ (PS5)
Velmi často se rodina snaží rodiče postiženého dítěte podporovat a celou situaci se snaží přijmout a smířit se s ní.
„Nyní s manželem již nežijeme, ale i pro něj je syn důležitý a dlouho se s tím musel smiřovat. Nakonec se naštěstí smířil. Naše další děti se s tím vyrovnaly poměrně rychle a bratra milují.“ (PS2)
„Manžel skvěle, rodina taky. Byli mi podporou. Všichni se moc snaží, aby byla součástí naší rodiny.“ (PS3)
„Rodina nás přijala, tak jak to je. Samozřejmě se nám snaží pomoci, ale sami netuší, co péče o syna obnáší.“ (PS4)
„Toho jsem se bála nejvíce, ale celá rodina byla skvělá. Vzala to úplně v pohodě a naopak mi dodávala sílu to všechno překonat.“ (PS6)
Schéma č. 1 Smíření se se vzniklou situací DÍTĚ S
POSTIŽENÍM
NEPŘIJALI PŘIJALI
ZTRÁTA RODIČŮ ZTRÁTA SYNA
SKVĚLE PŘIJALA NÁS
SMÍŘIL SE S TÍM
V POHODĚ
2. Informovanost rodiny a spolupráce s dostupnými organizacemi.
Jak již bylo uvedeno výše, pokud se v rodině narodí dítě se zdravotním postižením, je vždy velmi náročné se s tím smířit. Rodina o jeho nemoci nic netuší a nedokáže si představit péči o něj. Jejich obavy jsou oprávněné a lze je omezit pouze dostatečnou informovaností. Zdroje informací jsou zcela odlišné, avšak primárně se vždy jedná o zdravotnický personál.
„Zejména od lékařů a pak také v rámci rehabilitační péče od rehabilitačních sester.
Vždy jsem si něco našla na internetu a ony mi pak osvětlily veškeré moje dotazy.“
(PS1)
„Hodně nás informovali doktoři, pak internet a poradny rodičů dětí, které mají podobné obtíže. Také děti mi hodně informací našly.“ (PS2).
„Od lékařů, organizace a také od ostatních matek.“ (PS3)
„Od lékařů hlavně.“ (PS4)
„Informace jsme získali od doktorů a sester. Taky hodně na internetu. Já sama jsem zdravotní sestra, takže jsem měla přístup k mnoha informacím i skrz své profese.“
(PS5)
„Od lékařů, kteří nám doporučili kontaktovat ranou péči.“ (PS6)
Schéma č. 2 Čerpání informací ČERPÁNÍ
INFORMACÍ
INTERNET ZDRAVOTNICKÝ
PERSONÁL NEZISKOVÉ ORGANIZACE RANÁ PÉČE
Rodiny velmi často spolupracovali s RP, což vyplývá také z výběru zkoumaného souboru.
„Ano, ale jen v počátku. Nyní s nimi spolupracujeme hlavně v rámci lékařské péče.“ (PS1)
„Ano, spolupracovali jsme.“ (PS3)
„Ano, spolupracovali jsme. Moc nám pomohla.“ (PS4)
„Ano, určitě.“ (PS5)
„Ano, spolupracovali a nyní jsme v péči SPC.“ (PS6)
Najdou se i tací, kteří se s postižením svého dítěte smířili bez pomoci RP.
„Nepotřebovali jsme ji, zvládli jsme to i bez rané péče.“ (PS2)
Spolupráce s RP rodině přinesla mnoho užitečných informací, dokázala překonat počáteční pocity strachu a nejistoty.
„Pomohla nám vyrovnat se s postižením dcery a také v rámci péče o ni.“ (PS1)
„No hlavně nám ukázala, jak o dceru pečovat a jaké máme možnosti. Dále nám poskytla mnoho důležitých informací.“ (PS3)
„Pomohla nám překonat počáteční stres a nejistotu.“ (PS4)
„Byla nám oporou a poradila v mnohém neznámém. Přece jenom se jednalo o zcela novou životní situace, a ne zrovna lehkou.“ (PS5)
„Pomohla nám ve všech oblastech a zbavila toho stresu, za to jsme jí nesmírně vděční.“ (PS6)
Cenné informace a rady o daném tématu lze čerpat i z jiných informačních zdrojů než pouze z RP.
„Informace jsem si našla sama z letáčků a čerpala jsem hodně z internetu.“
(PS2)
Všichni probandi spolupracují alespoň s jedním školským zařízením, které dítě navštěvuje, anebo již zmíněnou RP.
„Ano, dcera navštěvuje speciální MŠ, takže jsme s pracovníky MŠ v denním kontaktu. Také se velmi často radíme se speciálním pedagogem a s již zmíněnou RP.“ (PS1)
„Syn navštěvuje SPC, ale vždy jsme si poradili sami.“ (PS2)
„Hlavně se speciální ZŠ a pedagogy v ní, a také s SPC, pokud patří mezi školská zařízení.“ (PS3)
„S třídní učitelkou ze speciální MŠ, s SPC a s RP.“ (PS4)
„No, s třídní učitelkou MŠ, RP a docházíme do SPC.“ (PS5)
„Pouze se SPC a pedagogy ze speciální ZŠ.“ (PS6)
3. Vzdělávání dítěte s postižením a jeho integrace v rámci MŠ či ZŠ.
Každé z dětí v rámci tohoto výzkumu navštěvuje školské zařízení, které je pro něj klíčové v rámci jeho vývoje. Jedná se buď o integraci do MŠ či ZŠ, dle probandů děti navštěvují i speciální MŠ a ZŠ.
„Jak jsem již řekl do speciální MŠ, kde jí je poskytována veškerá péče, kterou potřebuje, a rozvijí její schopnosti.“ (PS1)
„Syn chodí do speciální MŠ. Tady se cítí dobře. Je mezi svými vrstevníky.“
(PS5)
„Syn je integrován do běžné školky se zdravými dětmi.“ (PS4) Dále také do základní školy.
„Syn je integrován do běžné ZŠ, myslím si, že mu to vyhovuje a zdravé děti ho potáhnou správným směrem kupředu.“ (PS2)
„Dcera chodí do speciální ZŠ. Myslím, že tady je o ni dobře postaráno.“
(PS3)
„Dceru vozím do speciální ZŠ, kde se jí snaží alespoň trochu zařadit do běžného života.“ (PS6)
Děti jsou pak zařazeny do určitého zařízení zejména prostřednictvím rámcového vzdělávacího plánu a podle zdravotního stavu je pak upravováno také jejich vzdělávání a rozvoj.
„Navštěvuje speciální MŠ, kde je pouze šest dalších dětí, které mají také různá postižení. Je zde chlapec s podobným typem postižení, jako má dcera. Starají se o ně zde dvě třídní učitelky a dvě asistentky.“ (PS1).
„Navštěvuje běžnou ZŠ, kde jsou i ostatní děti. Zde se mu věnuje asistent pedagoga a pomáhá mu rozvíjet jeho schopnosti.“ (PS2)
„Chodí do speciální ZŠ, takže hlavně tam se vyvíjí její schopnosti pomocí speciálních učitelů a asistenta. Také se jí snaží zajistit individuální učební plán, kde jsou zaznamenány její pokroky.“ (PS3)
„Navštěvuje speciální MŠ, ale jen tři dny v týdnu. Poté je s námi doma.
V MŠ se synem trénují to, co mi doma nedokážeme. Vše za pomocí asistenta pedagoga.“ (PS4)
„Zejména v rámci MŠ a také dle pokynů logopeda a pracovníků SPC.“ (PS5)
„Chodí do speciální ZŠ, kde jí je dostatečně poskytována potřebná speciální péče.“
(PS6)
Schéma č. 3 poskytované vzdělávání a rozvoj osobnosti POSKYTOVANÉ
VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJ OSOBNOSTI
SPECÁLNÍ PEDAGOGOVÉ
SPC
LOGOPED
PEDAGOGICKÝ ASISTENT DOMÁCÍ PÉČE
IVP
Vzhledem ke zdravotnímu postižení a potřebám dítěte, mu je přidělen asistent pedagoga, který dítěti pomáhá po celou dobu jeho pobytu ve školském zařízení.
„Ano, byl.“ (PS2)
„Ano, byl.“ (PS3)
„Ano, byl mu přidělen.“ (PS4)
„Ano, byl.“ (PS6)
Každé dítě jej však nepotřebuje.
„Zatím ne.“ (PS1)
„Ne, pravidelně.“ (PS5)
Během vzdělávání v rámci školského zařízení se dítě dostává do kontaktu s ostatními dětmi a je nutné, aby se určitým způsobem mezi ně integrovalo. Některé děti mají problém si zvykat na nové situace.
„Zpočátku je dcera velmi nesvá a stydí se, ale časem se otrká, a poté je to již mnohem lepší.“ (PS1)
„Zpočátku ano, pak se otrká. Záleží také na tom, jak se jí ostatní lidé líbí.“
(PS3)
„Záleží podle nálady syna a podle dětí, které jsou zrovna ve třídě.“ (PS4)
„Ano, velmi. Je hodně fixován na stále lidi, takže noví lidé jej trošku znejistí, ale zvykne si relativně rychle.“ (PS5)
Některé jsou však velmi přátelské, a naopak se rádi seznamují s ostatními dětmi.
„Syn je velice přátelský. Hned každému podává ruku a rád se zajímá o ostatní děti.“ (PS2)
„Naopak dcera tyto situace doslova vyhledává. Oceňuji, že se snaží komunikovat i s ostatními dětmi, aspoň se lépe integruje do dětského kolektivu.“ (PS6)
V průběhu vzdělávání a rozvoje dítěte lze vnímat rozdíly, které jsou zřejmé vzhledem k vrstevníkům dítěte. Ne každé dítě si však uvědomuje tyto rozdíly.
„Nemyslím si, že by jí to docházelo, vzhledem k tomu, že trávíme čas zejména v prostředí dětí s určitým typem postižení. Dcera má zcela svůj svět.“ (PS1)
„No myslím si, že jí to nedochází.“ (PS3)
„Určitě ne.“ (PS4)
„Myslím si, že má svůj svět a v něm si žije, a nějaké rozdíly si vůbec neuvědomuje.“
(PS6)
Některým dětem však může jejich rozdílnost docházet.
„Myslím, že to vnímá, ale vzhledem k tomu, že se nachází v kolektivu dětí s postižením, tak netrpí frustrací, že by byla úplně jiná.“ (PS2)
„Ano, určitě je jeho vývoj jiný.“ (PS5)
Spolupráce v rámci MŠ a ZŠ, včetně speciálních vzdělávacích zařízeních, funguje dle probandů nad očekávání dobře a rodiče jsou spokojeni, že je jejich dítě v dobrých rukou.
„Na vysoké úrovni, paní učitelka nám velmi pomáhá a snaží se nám vždy pomoci.
Také vím, že bude o dceru v její péči vždy postarán.“ (PS1)
„Jsem spokojená, paní učitelka je moc milá a vstřícná a komunikuje s námi o všem.“ (PS2)
„Skvěle, paní učitelka je moc fajn. Jsem spokojená, že se dceři opravdu věnuje a vidím pokroky. Výuka je podle mě pro ni velmi důležitá.“ (PS3)
„Spolupráce je zatím dobrá.“ (PS4)
„Myslím, že vztahy mezi námi fungují dobře.“ (PS5)
„Spolupráce s paní učitelkou je výborná a vůbec celý školní personál je fajn.“
(PS6)
Také spolupráce dětí s ostatními dětmi je závislá na jejich zdravotním stavu a také na míře jejich postižení.
„Ano, dcera se velmi snaží zapojit se do činností s ostatními dětmi. Navíc je tohle také záměrem paní učitelky.“ (PS1)
„Syn se velmi snaží zapojit se do činností s ostatními dětmi, což je také účelem jeho docházky do školy.“ (PS2)
„Ano, snaží se.“ (PS3)
„Dcera má ráda děti a ráda s nimi spolupracuje.“ (PS6)
Někdy dětem trvá déle, než si zvyknou na nové prostředí a spolužáky.
„No jak kdy. Syn je na mě poměrně dost fixovaný, takže mu trvá, než se trochu osmělí.“ (PS4)
„Ne, moc ne. Nebo spíše podle nálady.“ (PS5)
Také rodiče mají velký vliv na vzdělávání svých dětí a je velmi přínosné, když se na vzdělávání svých dětí aktivně podílí. Jedině tak lze pozorovat u dětí stabilní a dlouhodobý vývoj v rámci jejich možností. Také vzdělávání v rámci školských zařízení je utužováno, pokud se vzdělávání věnují děti i v rámci domova.
4. Využití kompenzačních pomůcek.
Využití je široké a nabídka kompenzačních pomůcek je velká, avšak ne vždy se jedná o finančně dostupnou záležitost.
„Myslím si, že v dnešní době je kompenzačních pomůcek velké množství, jen nejsou vždy finančně dostupné.“ (PS1)
„Jsou velmi užitečné, ale drahé. Využíváme je v rámci rehabilitace také.“ (PS5)
„Ano, je jich spousta, ale ne vždy jsou pro všechny finančně dostupné.“ (PS6) Avšak kompenzační pomůcky jsou v rámci péče i postižení dítě potřeba.
„Je to výborné, bez toho bychom se neobešli.“ (PS2)
„Jsou velmi důležité pro vývoj dítěte.“ (PS3)
„Syn je velmi využívá, zejména polohovací pomůcky.“ (PS4)
Schéma č. 4 Kompenzační pomůcky KOMPENZAČNÍ
POMŮCKY
!!!DŮLEŽITÉ, ALE DRAHÉ!!!
5. Vliv zrakové vady na vývoj řeči dětí.
Děti jsou vzhledem ke svému postižení omezené a jejich vývoj je značně pozadu, a to v rámci různých oblastí.
„Velmi ji omezuje její zraková vada, takže i její vývoj je tímto narušen. Celkově je omezen její pohyb a celkově psychomotorický vývoj. Myslím si, že je obecně oproti svým vrstevníkům opožděná.“ (PS1)
„Určitě ho omezuje zraková vada a omezení pohybu. Vývoj kupředu je tak velmi malý a není tak rychlý jako u zdravých dětí. Také lze samozřejmě vnímat, že jeho uvažování je pomalejší, a ne všechny souvislosti mu dochází. Také je mu špatně rozumět.“ (PS2)
„Ano, hlavně v rámci řečových schopností, v rámci pohybu a v sebeobslužných činnostech.“ (PS3)
„No nevím, jestli opožděný v rámci MŠ, ale oproti zdravým dětem je určitě omezen nejen jeho tělesný vývoj, ale také vývoj v rámci řeči.“ (PS4)
„Určitě je jiný než u dětí, které jsou zdravé, což je logické. Hlavně jeho motorika a řečové dovednosti jsou omezené.“ (PS5)
„Dceru její postižení omezuje ve všech oblastech, především v oblastech řeči, motoriky a inteligence.“ (PS6)
Schéma č. 5 ZP omezení ZP OMEZUJE
POHYB
PSYCHOMOTORIKU ŘEČ
SEBEOBSLUŽNÉ ČINNOSTI
INTELIGENCI
Bohužel zraková vada dítěte má vliv na vývoj jeho řeči a na jeho dovednosti v rámci komunikační úrovně.
„Určitě ano. Myslíme si, že kdyby malá viděla, je celá její péče o něčem jiném.“
(PS1)
„Určitě ano.“ (PS2)
„Ano, má.“ (PS3)
„Ano, určitě má.“ (PS4)
„Myslím si, že určitě ano.“ (PS5)
„Samozřejmě že má. Všechno souvisí se vším, i zrak s řečí.“ (PS6)
Aby byl tento vývoj podporován, je nutné komunikaci podporovat a snažit se dávat dítěti takové podněty, které jej budou posouvat dopředu.
„Komunikaci s ní a podpora toho, co umí. Rodič si musí zvyknout na to, že i malé pokroky jsou pokroky a je možné, že se dítě nenaučí všechno, co ostatní dětí.“
(PS1)
„Hlavně komunikace, která musí být pravidelná a intenzivní.“ (PS2)
„No hlavně si s dítětem povídat a rozvíjet takto komunikaci s jinými lidmi.“ (PS3)
„Komunikace a přístup rodičů k jeho vývoji.“ (PS4)
„Důležitá je především komunikace a umět si říct co je třeba.“ (PS6)
Dle předposledního probanda je důležitý zejména přístup odborníků, které by měli specifika vývoje řeči podporovat a v rámci možností jej posouvat dále.
„Hlavně přístup pedagoga, rodičů a všech odborníků.“ (PS5)
Schéma č. 6 Komunikace s postiženým dítětem 6. Komunikační dovednosti dětí
Také rodiče mají velký vliv na vzdělávání svých dětí a je velmi přínosné, když se do vzdělávání svých dětí aktivně zapojí. Jedině tak lze pozorovat u dětí stabilní
KOMUNIKOVAT S NÍM!!!
DŮLEŽITÉ
a dlouhodobý vývoj v rámci jejich možností. Také vzdělávání v rámci školských zařízení je utužováno, pokud se vzdělávání věnují děti i v rámci domova.
Nejprve nás zajímalo, jak rodiče vysvětlují svým dětem homonyma. Ovšem ze získaných dat vyplývá, že s takovou mírou postižení je pro děti pochopení homonym nad rámec jejich schopností.
„Umí maximálně napodobovat zvuky zvířat, a to pouze některých.“ (PS1)
„Nijak, pochopí to, až bude starší. (PS2)
„Nesnažím se o to, spíše když na to přijde, tak se snažím to dceři vysvětlit, ale netuším, zda to chápe či zda si to pamatuje.“ (PS3)
„Přijde mi to složité, neučím ho to.“ (PS4)
„O to se nesnažím, zatím je to zbytečně komplikované.“ (PS5)
„Nebudu jí tím zatěžovat. Nepochopila by to.“ (PS6)
Dále bylo součástí výzkumu zjistit, jak rodiče vysvětlují svému dítěti abstraktní pojmy.
„Snažím se je vztahovat k určité věci, kterou dcera zná a kterou má ráda.
Ale netuším, zda tomu opravdu rozumí.“ (PS1)
„Pokud se mu to snažím vysvětlit, tak hlavně pomocí hraček.“ (PS2)
„Většinou v souvislosti s pohádkami a hračkami, ale nesnažím se to lámat přes koleno, myslím, že je to hodně náročné.“ (PS3)
„No většinou pomocí kresby, syn rád kreslí, tak to využíváme.“ (PS5)
„Pomocí hraček, ale pokud to opravdu chápe, netuším.“ (PS6)
Poslední komunikační partner se o to nesnaží, bylo by to pro jeho dítě náročné.
„Zatím se o to nesnažíme, není k tomu prostor a syn nemá ani dostatečné schopnosti k tomu.“ (PS4)
Dále vizuální zážitky.
„To nám ještě moc nejde.“ (PS1)
„Velikost a barvy pozná relativně snadno. Většinou mu to vysvětluju na známých věcech či hračkách.“ (PS2)
„Vždy v souvislosti s nějakou věcí, které denně vidí a je součástí jejího života.“
(PS3)
„Spojuji mu to s blízkými a známými věcmi.“ (PS4)
„Také pomocí kresby.“ (PS5)
„Děláme to s blízkými denně užívanými věcmi.“ (PS6)
Také bylo zjišťováno, jak rodiče vysvětlují různé pojmy, zda pouze popisem, hmatem či jiným způsobem.
„Hodně sluchem a hmatem.“ (PS1)
„Vzhledem k diagnóze, tak především hmatem.“ (PS2)
„Pokud se něco naučila, tak tím, že jsme to hodně opakovaly.“ (PS3)
„Častým opakováním.“ (PS4)
„Často opakujeme a kreslíme. To si pak syn vybavuje vše nejlépe.“ (PS5)
„Posiluje tím všechny ostatní smysly – sluch, hmat, chuť.“ (PS6)
Schéma č. 7 Způsob zjišťování informací Důležité je také dokázat dítěti popsat činnosti a děje. Ne vždy dítě zvládá popisovat děje nebo činnosti, jelikož není schopné říci několik slov za sebou.
„Zatím se o to pokoušíme. Dcera to ještě moc neumí.“ (PS1)
„Zatím se o to snažíme.“ (PS2)
„Stále se snažíme zlepšovat slovní zásobu a dávat věty do souvislostí, jedině pak je dcera schopna něco popsat. Rozumí několika základním a velmi často opakujícím se pokynům.“ (PS3)
ZPŮSOB ZJIŠŤOVÁNÍ INFORMACÍ
SMYSLY
OPAKOVÁNÍ
KRESLENÍ
„Opakováním, přizpůsobováním podle činnosti během denního režimu, malováním.“ (PS5)
„Snažíme se o to.“ (PS6)
Poslední proband se o to nepokouší.
„Syn to neovládá.“ (PS4)
Také vysvětlení, jak se věci používají, na co jsou důležité, není vždy plně vystihnutelné.
„No snažím se ji vysvětlit něco, s čím se setkává každý den, aby si to mechanicky zapamatovala. Pak zhruba rozumí tomu, na co se to používá.“ (PS1)
„Jsem schopna mu vysvětlit něco, co je pro něj známé.“ (PS2)
„Rozumí tomu relativně dobře, vysvětluju mu to v rámci četby a také názorně.“
(PS5)
„Se známými věcmi to je snadné. S neznámými už to tak snadné není.“ (PS6)
Jsou probandi, kteří nemají potřebu vysvětlovat pojmy, jelikož si myslí, že by to jejich dítě stejně nepochopilo.
„Nerozumí tomu, takže se o to ani nesnažím.“ (PS3)
„Nerozumí tomu.“ (PS4)
Součástí popisu a komunikačních dovedností je také využití různých říkanek, které jsou běžně v rámci výchovy dítěte a jeho učení využívány. Jsou tedy vítány také u dětí s postižením.
„Ano, snažíme se o to. Něco už dcera chápe.“ (PS1)
„Ano, určitě je využíváme.“ (PS2)
„Ano, určitě.“ (PS3)
„Ano, je to užitečné.“ (PS4)
„Ano, je to užitečné a využíváme to.“ (PS5)
„Ano, samozřejmě.“ (PS6)
Schéma č. 8 Využití říkanek při rozvoji řeči Komunikační úroveň každého z dětí je jiná s ohledem na jejich postižení, míru omezení v rámci řečového vývoje ovlivněného zejména MP nebo právě ZP. Součástí zjištění, byla také úroveň verbalismů.
„Jelikož má syn pouze lehkou MR, domnívám se, že nad pojmy přemýšlí, a co neví, zeptá se.“ (PS2)
U většiny probandů se velice často verbalismy ovšem objevují.
„Vyskytují se, jelikož dcera má zejména mechanickou paměť.“ (PS1)
„Určitě se u ní nějaké objevují.“ (PS3)
„Jsme rádi za každé nově naučené slovo. Sice jich moc momentálně neumí, ale máme snahu ho to učit.“ (PS4)
„Ano, občas se to stává.“ (PS5)
„Vyskytují, protože dcera má mechanickou paměť.“ (PS6)
Součástí je také úroveň koverbálního chování. Jedná se zejména o přiměřená a nepřiměřená gesta (např. gestika, mimika či motorika), která provázejí verbální komunikaci. Gesta u dětí s určitou mírou postižení dávají najevo pocity dětí a jejich aktuální stav.
„Gesta dceři moc nejdou, sama od sebe se zatváří, když ji něco vadí, když jí něco nechutná, nebo když má radost.“ (PS1)
Další probandi vnímají projevy svého dítěte pozitivně.
„Ano, určitě. Díky gestikulaci je mu téměř vše rozumět.“ (PS2)
„Ano, i tak komunikujeme.“ (PS3)
„Ano, určitě.“ (PS4)
VYUŽITÍ ŘÍKANEK
PŘI ROZVOJI ŘEČI ANO!
„Ano, určitě, gesta se u syna objevují a ukazuje nám tak své emoce a své aktuální potřeby.“ (PS5)
„Ano poznám, že se dcera snaží o úsměv nebo naopak, když se jí něco nelíbí.“
„Ano poznám, že se dcera snaží o úsměv nebo naopak, když se jí něco nelíbí.“