5 GYMNÁZIUM V KOLÍNĚ
5.1 Vznik samostatné nižší reálné školy
5.1.1 Povinnosti žáků a první problémy
Jednou z povinností žáků byla účast na bohoslužbách. Žáci nižší reálky dříve navštěvovali bohoslužby společně se žáky obecných škol v chrámu sv. Bartoloměje.
Učitelský sbor se tedy usnesl, že pro žáky reálky byly zřízeny zvláštní boží služby v kapucínském klášteře naproti reálné škole. Konaly se každou neděli a ve svátek v 8 hodin ráno. Tento návrh schválila jak městská rada, tak pražská konzistoř.112
Toto důležité usnesení nebylo ihned uskutečňováno. Následovaly další překážky a další jednání. A tak se žáci kolínské reálky po dlouhých jednáních dočkali svých zvláštních božích služeb. Bylo také důležité nad nimi dohlížet a tak se pražská konzistoř rozhodla jmenovat pro nižší kolínskou reálku komisařem kolínského děkana P. Jana Lindnera.
Žáci reálky se však neúčastnili božích služeb pouze o nedělích a svátcích, ale v měsíci říjnu se účastnili bohoslužeb každý den. Dále se každý den účastnili v době od Velikonoc až do konce školního roku.
V zimních měsících se mohli žáci sami rozhodnout, zda se chtějí účastnit bohoslužeb.
Dále žáci chodili třikrát do roka ke zpovědi a také k přijímání.
Účastnili se rovněž veřejných církevních průvodů. To se konalo průměrně třikrát do roka. Bohoslužby se pro žáky konaly i o celodenních vycházkách do kolínského okolí. Bohoslužbami se rovněž oslavovaly památné a významné dny panovnické rodiny.113
Co se týkalo prvních problémů na této nižší reálce, tak se především týkaly toho, jaká měla být spolupráce církevních představitelů s touto školou. Dalším problémem byly finance nebo potíže, jež se týkaly zavedení nových učebních osnov.
112 Tamtéž, s. 13.
113 DUŠEK, Josef [ed. PROCHÁZKA, J. In 100 let kolínského gymnázia]. s. 12.
59
kolínské reálky byly o značnou míru menší, tak učitelé odcházeli často na jiné ústavy a nadále posílali žádosti o zvýšení platů.114
Obdobná situace byla i v jiných městech. Proto se touto otázkou zabýval i sněm. Podpora byla nakonec poskytnuta jen čtyřem německým ústavům, a co se týkalo českých reálek, tak pomoc byla poskytnuta jen dvěma – v Litomyšli a Rakovníku. Jednalo se o reálky těch měst, jejíž poslanci měli své zastoupení ve sněmu. A proto byla podpora kolínské reálky odmítnuta.
Dne 5. září roku 1875 se stal novým ředitelem Josef Čížek. Správy školy se ujímal za nepříliš dobrých podmínek. Prozatímní ředitel Josef Vávra odešel na pedagogickou školu do Soběslavi. I když působil na kolínské škole velmi krátkou dobu, tak v Josefu Vávrovi škola ztratila velkého odborníka na historii města Kolína. Také byl první, který uspořádal kolínské archiválie.
Další problémy vznikly se zavedením nových učebních osnov.
Ve školním roce 1875–1876 podle nových osnov byl zaveden jako povinný předmět i tělocvik. Problémem bylo to, že ve škole nebyla tělocvična. A tak se škola obrátila na spolek Sokol. Tělocvikářem se stal jeden ze cvičitelů Sokola, Jan Prager. Zajímavostí je, že se jednalo o řeznického mistra.
Na nižší reálné škole byla i přes to celá řada dalších problémů.
Třeba to, že se sbor každou chvíli střídal, každý vyučoval několika předmětům, i když v té době to bylo normální. A nebyl, co se týče zkušeností, zralý, který by „snadněji“ procházel těmito nesnázemi.
Dále výhled do budoucnosti nebyl příliš povzbudivý. Ze zasedání zastupitelstva 14. září roku 1872 se píše: „doplnění zákl. listiny pro zřízení reálky. Dle vynes. minist. vyučování stává po 3 roky co veřejný ústav a listina se doplní se smyslu vynes. minist. Má se přistoupit k petici Pražsk. zastup. v příčině university české“.115
114 Tamtéž, s. 14.
115 Městský úřad Kolín: Kronika města Kolína 1886–1900, pozn. 82.
60
V roce 1875 byl výnos ministerstva kultu a vyučování prodloužen pouze na školní rok 1875–1876. Budoucnost gymnázia a jeho fungování bylo vázáno podmínkou, že město opatří aprobované učitele přírodopisu, francouzského jazyku a tělocviku.116
Další velkou překážkou, podle mě na tehdejší dobu celkem normální a táhnoucí se už od samého počátku školy, byla finanční otázka. Finanční nesnáze hlavně narostly po velké hospodářské krizi v roce 1873.
Tehdy se jednalo o velký burzovní krach dne 9. května 1873 ve Vídni. Tato krize zachvátila většinu zemí světové kapitalistické soustavy. Mnoho průmyslových podniků v krizi zaniklo. A tak se tyto problémy dotkly samotné reálky, kdy společně učitelé a sbor posílali žádosti o úpravu platů na úroveň státních úřadů.
Městská rada řešila žádosti jen částečně. Odvolávala se na smlouvy, které byly uzavřené při nástupu služby, na krátkou služební dobu a „vázala se“ na úpravu platů státní pomoci. S takovýmto
„řešením“ nesouhlasila ani zemská školní rada. A protože platy učitelů kolínské reálky byly o značnou míru menší, tak učitelé odcházeli často na jiné ústavy a nadále posílali žádosti o zvýšení platů.117
Obdobná situace byla i v jiných městech. Proto se touto otázkou zabýval i sněm. Podpora byla nakonec poskytnuta jen čtyřem německým ústavům, a co se týkalo českých reálek, tak pomoc byla poskytnuta jen dvěma – v Litomyšli a Rakovníku. Jednalo se o reálky těch měst, jejíž poslanci měli své zastoupení ve sněmu. A proto byla podpora kolínské reálky odmítnuta.
Dne 5. září roku 1875 se stal novým ředitelem Josef Čížek. Správy školy se ujímal za nepříliš dobrých podmínek. Prozatímní ředitel Josef Vávra odešel na pedagogickou školu do Soběslavi. I když působil na kolínské škole velmi krátkou dobu, tak v Josefu Vávrovi škola ztratila
116 DUŠEK, Josef [ed. PROCHÁZKA, J. In 100 let kolínského gymnázia]. s. 14.
117 Tamtéž, s. 14.
61
velkého odborníka na historii města Kolína. Také byl první, který uspořádal kolínské archiválie.
Další problémy vznikly se zavedením nových učebních osnov.
Ve školním roce 1875–1876 podle nových osnov byl zaveden jako povinný předmět i tělocvik. Problémem bylo to, že ve škole nebyla tělocvična. A tak se škola obrátila na spolek Sokol. Tělocvikářem se stal jeden ze cvičitelů Sokola, Jan Prager. Zajímavostí je, že se jednalo o řeznického mistra.
Na nižší reálné škole byla i přes to celá řada dalších problémů.
Třeba to, že se sbor každou chvíli střídal, každý vyučoval několika předmětům, i když v té době to bylo normální. A nebyl, co se týče zkušeností, zralý, který by „snadněji“ procházel těmito nesnázemi.
Dále výhled do budoucnosti nebyl příliš povzbudivý. Ze zasedání zastupitelstva 14. září roku 1872 se píše: „doplnění zákl. listiny pro zřízení reálky. Dle vynes. minist. vyučování stává po 3 roky co veřejný ústav a listina se doplní se smyslu vynes. minist. Má se přistoupit k petici Pražsk. zastup. v příčině university české“.118
V roce 1875 byl výnos ministerstva kultu a vyučování prodloužen pouze na školní rok 1875–1876. Budoucnost gymnázia a jeho fungování bylo vázáno podmínkou, že město opatří aprobované učitele přírodopisu, francouzského jazyku a tělocviku.119