První přístavba školy a první světová válka

V roce 1910 byl podán návrh na přestavbu školních dílen.

Vzhledem k tomu, že dosavadní dílny svou velikostí a vybavením

250 Tamtéž, s. 18–19.

251 Tamtéž, s. 19.

252 TŮMA, Josef: Kolínsko a Kouřimsko. Paměti osad na Kouřimsku. s. 341.

107

přestávaly vyhovovat a začaly silně zaostávat za rychle se rozvíjejícím vybavením továren. Stroje v dosavadních dílnách byly na ruční pohon nebo na pohon šlapáním.²⁵³

Ředitelství školy proto předložilo městské radě projekt dílen, kde pohon strojů je už řešen pomocí transmisního rozvodu od elektromotoru k jednotlivým strojům. Přitom bylo také počítáno se zavedením elektrického osvětlení. Městská rada s přístavbou souhlasila.

Vzhledem ale k finančním problémům se uskutečnění této akce stále odkládalo. Nová přístavba týkající se především nových dílen byla provedena až v roce 1914.²⁵⁴

Ve školním roce 1911–1912 se do I. třídy řemeslnické školy přihlásilo 75 žáků, z nichž byli 4 žáci, kteří museli třídu opakovat. Ze 71 nových žáků po splněné přijímací zkoušce bylo přijato 47 žáků. Zapsáno nakonec bylo 51. Do II. třídy se hlásilo 37 postupujících a přibylo 7 nových žáků, kteří splnili přijímací zkoušky. Proto bylo přijato všech 44 žáků. Do III. třídy bylo přijato 29 postupujících žáků a 2 noví žáci, tedy bylo celkem 31 žáků. Dohromady bylo 126 žáků.²⁵⁵

Dále byl na této škole poprvé zaveden tělocvik. Vyučoval se v tělocvičně kolínského Sokola, kdy „náklad s tím spojený uvolila se po schválení obecním zastupitelstvem nésti městská rada. Zemský výbor výnosem svým ze dne 30. dubna 1912 č. 45.657 schválil toto opatření“.

Proto ředitelství školy vzdalo „radě královského města Kolína srdečný dík za blahovůli její, neboť tím umožnila žactvu zdejšího ústavu, aby i ono

253 Almanach Střední průmyslové školy Kolín. s. 16.

254 Tamtéž, s. 16.

255 Devatenáctá roční zpráva královské české zemské školy řemeslnické v Kolíně. Školní rok: 1911–1912. Kolín: Král. české zemské řemeslnické školy, Alois Hanuš, 1912. s. 3.

(Dále: Devatenáctá roční zpráva za školní rok 1911–1912).

256 Tamtéž, s. 5.

108

plynárny, na Radovesnický vodovod, obecnou elektrárnu v Lošanech, do strojního pivovaru v Červených Pečkách a do továrny na kávové náhražky. Žáci II. a III. třídy pod dozorem profesora Morávka navštívili slévárny a strojírny v Kolíně či slévárny a válcovny v Oseku u Kolína (dnes: Velký Osek). Se žáky III. třídy za účasti profesora Morávka a odborného učitele J. Findejse byla provedena exkurze do Kladna za účelem zhlédnutí prací v huti Poldině a zařízení státní řemeslnické školy atp.

Ve veřejné kreslírně se učilo strojnickému a stavitelskému rýsování. Nejvíce bylo učňů, kteří vyhověli povinnosti pokračovací školy, jímž jejich zaměstnavatelé dovolili studovat i ve všední den. Zapsáno bylo 30 žáků, z nichž bylo 9 dělníků a 21 učňů.

Do konce ročníku setrvalo na škole 24 žáků. Vysvědčení dostalo 13 žáků. Do strojnického rýsování chodilo 23 žáků, stavitelského 6 a do modelování pouze 1 žák.

Do odborné pokračovací školy živnostenské bylo do II. třídy přijato 15, do III. 9 žáků. Jinak na škole bylo zapsáno dohromady 132 žáků. Z tohoto počtu během roku vystoupilo 9 žáků, kteří se vyučili a 3 odešli z města. Dalších 11 žáků bylo vyloučeno za špatnou docházku a jiní 2 byly vyloučeny pro hrubé porušení kázně.

Podle řemesel byli žáci rozděleni do oddělení A a B. Do oddělení A II. a III. třídy byli vřazeni žáci strojnických řemesel, do oddělení B II.

a III. třídy pak žáci stavebních a umělecko-průmyslových. Rýsování a kreslení se učilo následujícím způsobem: ve II. A třídě se vyučovalo strojnickému rýsování ve dvou odděleních, ve III. A třídě strojnickému rýsování pouze v jednom oddělení, ve II. B a III. B třídě se učilo stavitelskému rýsování společně v jednom oddělení a v II. B a III. B třídě se zase umělecko-průmyslové kreslení učilo také v společně v jednom oddělení.²⁵⁷

257 Devatenáctá roční zpráva za školní rok 1911–1912. s. 8.

109 parou. Stroje byly opatřeny elektromotorovým pohonem, takže dílny svým zařízením odpovídali tehdejším moderním požadavkům. Do všech místností byla zavedena voda a umývárny pro žáky.

Touto přístavbou škola získala prostornou strojnicko-zámečnickou dílnu s kovárnou a 2 kabinety, truhlárnu s „klihárnou“

a pokoje pro sklad s dřívím, které bylo do prvního patra dopravováno tzv. vytahovadlem. Nalézal se zde také jeden kabinet. Ve druhém patře se vyskytovala 1 učebna a 3 kabinety. V suterénu byla umístěna pracovna zedníků pro stavitelská cvičení, která byla využívaná převážně v zimním období. Starší, resp. dřívější místnosti byly používány k modelování ve hlíně a odlévání v sádře a také jako stavitelské rýsovny.

Postavením nových dílen škola získala tedy více místností, čehož bylo třeba pro připojení I. třídy pokračovací školy k dosavadní odborné pokračovací škole, která měla pouze II. a III. třídu, čímž stane se tato úplnou trojtřídní“.²⁵⁸

V této nově postavené části, která bezprostředně navazuje na původní nejstarší budovu, byly v přízemí umístěny strojní dílny, které tam jsou dodnes. Do prvního poschodí byla nastěhována ruční a strojní truhlárna. Umístění obou truhláren v prvním poschodí bylo velmi nešťastné a to z toho důvodu, že se prkna musela nosit nahoru po schodech. Přitom se často poškodila malba i omítka a hluk strojů při řezání nebo orovnávání dřeva se rozléhal po celé škole.²⁵⁹

Do fungování běžného školního života zasáhla podstatným způsobem první světová válka. Školu zasáhla, stejně jako ostatní střední

258 Královská česká zemská škola řemeslnická v Kolíně. XXI. zpráva za školní rok 1913–

14. Kolín: Král. české zemské školy řemeslnické, Alois Hanuš, 1914. s. 7.

259 Almanach Střední průmyslové školy Kolín. s. 16.

110

školy té doby, nepříjemná událost. Jednalo se o sarajevský atentát (28.

6. 1914) na následníka trůnu Ferdinanda d'Este a jeho manželky Žofie Chotkové.

Dnem 18. listopadu roku 1914 byla téměř celá školní budova zabrána vojskem. Byla v ní zřízena vojenská nemocnice. Škole byla ponechána pouze jedna učebna, obě původní dílny a jeden kabinet, který sloužil jako ředitelna. Řediteli školy se podařilo získat jednu místnost v klášteře, bývalý refektář, tj. jídelna kláštera, kde bylo možno vyučovat alespoň na řemeslnické škole v plném rozsahu učební osnovy.

V letech 1914–1915 poprvé probíhaly pomocné akce, které spočívaly v tom, že učitelský sbor přispíval ze svého platu k účelům

„zemské pomocné válečné úřadovny, že se během prázdnin někteří členové sboru učitelského účastnili pomocné služby v místním nádraží při převážení raněných vojínů a že i žactvo, ač náleží třídě méněmajetné, vykonalo dobrovolnou sbírku ku konci školního roku, jejíž výnos věnován místnímu odboru Červeného kříže na podporu vdov a sirotků po padlých vojínech“.²⁶⁰ Tyto akce následovaly i v dalších válečných letech.

V odděleních odborné pokračovací školy a ve veřejné kreslírně se nevyučovalo. Teprve počátkem školního roku 1918–1919 uvolnila vojenská nemocnice dvě další malé místnosti, takže od tohoto roku bylo možno otevřít opět první ročník odborné pokračovací školy. V listopadu 1918 se konečně z budovy vystěhovala vojenská nemocnice, ale ihned byla obsazena místní vojenskou posádkou, což trvalo až do konce května 1919. Na všech odděleních školy se začalo vyučovat až ve školním roce 1919–1920.²⁶¹

260 Královská česká zemská škola řemeslnická v Kolíně. XXII. zpráva za školní rok 1914–

15. Kolín: Král. české zemské školy řemeslnické, J. Schreiber a spol., 1915. s. 7.

261 Almanach Střední průmyslové školy Kolín. s. 16.

111