Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Historie
Studijní program: Historické vědy Studijní obor Historie
ROK 1968 NA NYMBURSKU
THE YEAR 1968 IN THE NYMBURK REGION
Diplomová práce: 2012–FP–KHI– 219
Autor: Podpis:
Michaela Svitáková
Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.
Konzultant: Mgr. Kateřina Lozoviuková, Ph.D.
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
99 0 0 0 26 5
V Liberci dne: 24. 4. 2012
Č estné prohlášení
Název práce: Rok 1968 na Nymbursku Jméno a příjmení
autora:
Michaela Svitáková Osobní číslo: P09000875
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24. 4. 2012
Michaela Svitáková
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat především vedoucímu diplomové práce PhDr. Jaroslavu Pažoutovi Ph.D. za odborné vedení a pomoc při zpracování této diplomové práce. Za vstřícnost děkuji také pracovníkům Okresního archivu v Nymburce a pamětníkům, kteří byli ochotní poskytnout mi rozhovor. Mé díky samozřejmě patří i celé rodině za podporu během mého vysokoškolského studia.
Anotace
Diplomová práce se věnuje období Pražského jara na okrese Nymburk. Důraz je kladen především na politiku KSČ na okrese v období obrodného procesu, během příchodu vojsk Varšavské smlouvy a v následujících měsících po okupaci. Práce mapuje i aktivizaci občanského života na okrese během první poloviny roku 1968 a následnou reakci společnosti na okupaci. Situací na okrese se práce zabývá podrobněji až do prvního výročí srpna 1968. Výrazný prostor je v textu věnován obsazení vojenského prostoru Milovice-Mladá, usazení sovětské posádky v Milovicích a jejímu problematickému soužití s místním obyvatelstvem.
Klíčová slova: pražské jaro 1968-1969, obrodný proces, akční program KSČ, okresní výbor KSČ, Milovice, okupace
Annotation
The diploma thesis is dedicated to the period of Prague Spring in the Nymburk district.
The emphasis is put on the Communist Party’s policy that was implemented in the above mentioned district during the resurgence process, during the invasion of Warsaw Treaty’s troops, and in the following months of occupation. The paper also explores the activation of civilian people’s life in the district during the first half of the year 1968 and a consequent reaction of society to the occupation. The situation of the district is analyzed until the first anniversary of August 1968. A significant part of the text is devoted to occupation of the military space Milovice-Mladá, settling of the Soviet forces in Milovice, and to a complicated cohabitation with the local population.
Key words: Prague Spring 1968-1969, Resurgence Process, Communist Party Action Program, District Committee of the Communist Party, Milovice, Occupation
Die Annotation
Die Abschlussarbeit beschäftigt sich mit dem Zeitabschnitt des Prager Frühlings im Bezirk Nymburk. Die Hauptidee dieser Arbeit war nicht nur die Politik der
Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei im Zeitabschnitt des Demokratisierungsprozess, aber auch während militärischer Intervention der Truppen des Warschauer Pakts und die nachfolgenden Monaten darzustellen.
Zusammenfassend wurden die Liberalisierung der Gesellschaft während der ersten Hälfte des Jahres 1968 und die nachfolgende Reaktion auf militärischer Intervention beschrieben. Diese Arbeit beschäftigt sich ausführlich mit der Situation im Bezirk Nymburk bis nach dem ersten Jahrestag der Besetzung im August 1968. Die Aufmerksamkeit wurde auch der Besetzung des militärischen Raums Milovice-Mladá gewidmet.
Schlüsselwörter: Prager Frühling 1968-1969, Reform- und Demokratisierungsprozess, Aktionsprogramm der KSČ, Bezirkskommission KSČ, Stadt Milovice, Besetzung
8
Obsah
1 Seznam zkratek ... 9
2 Úvod ... 11
3 Šedesátá léta v Československu ... 17
4 Okres Nymburk v 60. letech ... 20
5 Pražské jaro ... 23
5.1 Od nástupu reformního hnutí k vojenské intervenci ... 23
5.2 Vojenská intervence ... 32
5.3 Konec československé reformy a cesta k normalizaci ... 34
6 Rok 1968 na Nymbursku ... 39
6.1 Počátek reformního procesu ... 39
6.2 Okresní konference OV KSČ 16. - 17. března a její ohlas ... 41
6.3 Reformní proces na Nymbursku ... 49
6.4 Od mimořádné okresní konference k vojenské intervenci ... 54
6.5 Příchod vojsk Varšavské smlouvy ... 59
6.6 Uklidnění situace na Nymbursku ... 65
6.7 Vzepětí občanské společnosti před a po listopadovém plénu ÚV KSČ ... 70
6.8 Prosazování výsledků listopadového pléna ÚV KSČ na okrese ... 72
6.9 Hokejové události a jejich následky ... 76
6.10 Výročí srpna a následné zahájení otevřené likvidace polednové politiky ... 79
7 Milovice ... 82
7.1 Sovětská okupace Milovic – Mladé ... 82
7.2 První týdny pobytu sovětské posádky v Milovicích ... 85
7.3 Problémy vzájemného soužití po roce 1968 ... 89
8 Závěr ... 93
9 Seznam použité literatury a pramenů ... 96
10 Příloha ... 98
9
1 Seznam zkratek
atd. a tak dále
CZV celozávodní výbor
ČNR Česká národní rada
čs. československý
ČSAD Československá autobusová doprava ČSAV Československá akademie věd
ČSD Československé dráhy
ČSLA Československá lidová armáda ČSM Československý svaz mládeže
ČSSR Československá socialistická republika ČVUT České vysoké učení technické
doc. docent
dr. doktor
Judr. doktor práv
JZD jednotné zemědělské družstvo
KAN Klub angažovaných nestraníků
KS komunální služby
KSČ Komunistická strana Československa KSS Komunistická strana Slovenska
KSSS Komunistická strana Sovětského svazu
KV krajský výbor
LM Lidové milice
MěNV městský národní výbor
mjr. major
MNV místní národní výbor
MV místní výbor
např. například
NATO North Atlantic Treaty Organization NDR Německá demokratická republika
NF Národní fronta
NS Národní shromáždění
10
NV národní výbor
OKRK okresní krajská a revizní komise
ONV okresní národní výbor
OSP okresní stavební podnik
OV okresní výbor
POV předsednictvo okresního výboru
prof. profesor
PÚV Předsednictvo Ústředního výboru
ROH Revoluční odborové hnutí
SNB Sbor národní bezpečnosti
SNR Slovenská národní rada
SRN Spolková republika Německo
SSSR Svaz sovětských socialistických republik
StB Státní bezpečnost
STS střední technická škola
sv. svatý
SVVŠ střední všeobecně vzdělávací škola SZTŠ střední zemědělská technická škola
tzv. takzvaný
USA United States of America
ÚV ústřední výbor
VB Veřejná bezpečnost
VŘSR Velká říjnová socialistická revoluce ZDŠ základní devítiletá škola
ZO základní organizace
ZOM Závod obránců míru
ZPA Závody průmyslové automatizace
ZV závodní výbor
ŽOU Železniční odborné učiliště
11
2 Úvod
Rok 1968 je významným datem v dějinách Československa. K uvolňování zdejšího režimu docházelo již během 60. let, ale zásadním přelomem bylo až odstoupení Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka KSČ na lednovém zasedání ÚV KSČ 1968. Nové vedení strany v čele s Alexandrem Dubčekem se pokusilo o reformu celého systému založeného na sovětském modelu socialismu. Tyto demokratizační snahy reformních představitelů KSČ vyvrcholily v dubnu 1968 přijetím Akčního programu, který obsahoval nejen politické, ale i ekonomické a společenské reformy. Ovšem rozvíjení socialismu shora bylo současně provázeno podporou zdola. Asi nejdůležitějším znakem první poloviny roku 1968 bylo probuzení veřejnosti, která se v rodící svobodné diskuzi začala nahlas vyjadřovat k palčivým politickým a celospolečenským problémům. Došlo k znovuobnovení občanské společnosti, která se radikalizovala a vytvářela tlak na stranické aparáty a na politické špičky. Zároveň však byl na reformní křídlo ve vedení KSČ činěn nátlak domácími neostalinisty a okolními komunistickými stranami požadujícími zbrždění reformního procesu. Prosazování reforem a naděje obyvatelstva na svobodnější život narušil vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Ačkoli se část vedení strany podporované širokou veřejností i po okupaci Československa pokoušelo prosazovat polednovou politiku, velmi brzy se ukázalo, že diktátu Moskvy a nátlaku konzervativního křídla nebude schopné dlouho odolávat.
O přitažlivosti tématu, jakým bezesporu Pražské jaro je, svědčí poměrně velké množství prací, které se jím zabývají. Mnoho z nich se soustřeďuje na dění v Československu souhrnně a popisuje především situaci v Praze. Na problematiku Pražského jara je však možné nazírat také v rámci vybraného kraje, okresu či města, o čemž svědčí například existence několika bakalářských a diplomových prací mých kolegů, kteří téma roku 1968 uchopili regionálně.
Vzhledem k tomu, že i mě tematika Pražského jara lákala, rozhodla jsem se toto období také zpracovat v rámci určitého území, kterým byl nakonec zvolen okres Nymburk. V tomto okrese, konkrétně v Poděbradech, totiž od narození žiji a je mi tedy blízký. Navíc zde tuto problematiku dosud nikdo komplexně nezpracovával. Dalším důvodem byla i skutečnost, že do tohoto územního vymezení patří vojenský prostor Milovice-Mladá, kde se po okupaci na více než dvacet let usadila sovětská armáda.
12 Rozhodla jsem se tedy ve své diplomové práci zjistit, jak se celostátní události roku 1968 odrazily na dění v okrese Nymburk. Hlavním cílem, který jsem si stanovila, bylo nalézt konkrétní projevy obrodného procesu v politice místních stranických orgánů, ale zároveň jsem chtěla zjistit, jaký měla změna politické linie strany vliv na život široké veřejnosti na Nymbursku. Rovněž jsem se rozhodla, že se nezaměřím pouze na rok 1968, ale že podrobněji zmapuji události až do prvního výročí srpnové okupace.
Svou práci jsem rozdělila do pěti hlavních kapitol. Vzhledem k tomu, že první dvě kapitoly tvoří seznam zkratek a úvod, je první kapitola vlastního textu označena až číslem tři. Věnuje se 60. letům v Československu, které se nesly ve znamení jistého uvolnění ve společnosti. Tato kapitola se snaží vystihnout především důvody a vlivy, které toto politické a kulturní tání zapříčinily. Na tuto kapitolu navazuje stručný popis okresu Nymburk v 60. letech. Má za úkol čtenáři přiblížit strukturu okresu Nymburk, včetně jeho největších center, seznámit jej se zdejším průmyslem, zemědělstvím, školstvím, atd., aby se potom lépe orientoval v problematice, které se věnuje stěžejní část práce, tedy událostem roku 1968 a 1969 na Nymbursku. Pro bližší zkoumání dění na okrese v tomto roce je nezbytné znát i celostátní souvislosti. Abych mohla analyzovat konkrétní projevy obrodného procesu na Nymbursku, věnovala jsem se v páté kapitole roku 1968 obecně. Podrobněji jsem se zabývala již událostmi roku 1967, které měly vliv na pád Antonína Novotného na lednovém plénu ÚV KSČ roku 1968.
Tímto plenárním zasedáním, kde byl prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Alexander Dubček, fakticky začalo reformní období nazývané také jako Pražské jaro. Tuto kapitolu jsem rozčlenila na několik podkapitol. První se věnuje demokratizačnímu procesu na jaře roku 1968, provázeném nejen změnou metod práce samotné KSČ, ale i obrovským rozmachem občanské aktivity. Další podkapitola se zabývá samotnou vojenskou intervencí a několika následujícími dny po okupaci. Závěr kapitoly popisuje situaci v ČSSR během následujících měsíců roku 1968, kdy strana postupně upouštěla od reforem. Rovněž sleduji nástup normalizace, kterým se však zabývám podrobněji pouze do dubna 1969 a potom již jen nastiňuji další vývoj situace v Československu.
Těžiště mé práce představuje šestá kapitola Rok 1968 na Nymbursku, kde se věnuji roku 1968 v rámci okresu Nymburk. V první podkapitole se zabývám obdobím těsně po lednovém plénu až do březnové okresní konference. Tyto měsíce jsou poznamenány nedostatečnou informovaností členů strany o situaci na celostátní úrovni.
Obrodný proces uvnitř KSČ na Nymbursku fakticky začíná až po zmíněné konferenci.
Toto zasedání nejvyššího orgánu na okrese a jeho ohlas popisuje další podkapitola, která
13 je zaměřená především na dění ve stranických orgánech okresu, od základních organizací až po okresní výbor KSČ. Projevy demokratizačního procesu u široké veřejnosti, zahrnující vznik nových organizací, zvýšenou aktivitu politických stran, církví, atd., se zabývá další podkapitola, která končí mimořádnou okresní konferencí v červnu 1968. Této konferenci, kde se volili kandidáti na mimořádný sjezd KSČ, a dalším dvěma měsícům až do okupace 21. srpna 1968 se věnuje další podkapitola. Tyto letní měsíce se vyznačovaly především strachem obyvatelstva, že strana pod tlakem spojenců opustí nastoupenou cestu reforem. Tragický zlom pro celou společnost znamenal 21. srpen 1968 a příchod okupačních vojsk. Šokoval obyvatelstvo v celém Československu a vzbudil obrovskou vlnu emocí a odporu. Nejinak tomu bylo u občanů nymburského okresu, a proto je těmto osudným srpnovým dnům zasvěcena další samostatná podkapitola. Situace na Nymbursku se však poměrně rychle uklidnila a od 10. září již nenalezneme v regionálním tisku o okupaci téměř žádnou zmínku. Stranické orgány na okrese se během podzimu postupně začaly přiklánět k politické linii, která se vzdalovala polednové politice, i když velká část obyvatelstva stála i nadále na straně vůdců proreformní politiky, což dokládá množství rezolucí zaslaných ÚV KSČ před jeho listopadovým zasedáním, které se stavěly za výsledky lednového pléna. Vzepětí občanské společnosti na okrese po a před listopadovým plénem mapuje jedna z podkapitol. Samostatná podkapitola je věnována i tzv. hokejovým událostem, které byly využity k útoku proti Dubčekovi a dalším Moskvě nepohodlným politikům. Oslavy vítězství naší hokejové reprezentace nad SSSR, které provázely protisovětské nálady, se totiž uskutečnily i ve městech nymburského okresu. Závěr kapitoly se zabývá děním na okrese okolo prvního výročí okupace a prvním kádrovým změnám.
Při psaní o nymburském okresu jsem v šesté kapitole záměrně vynechala zmínky o Milovicích, neboť jsem se rozhodla věnovat jim samostatnou, sedmou kapitolu.
Události spojené s obsazováním vojenského prostoru Milovice-Mladá s letištěm Boží Dar mi totiž připadají zdaleka nejzajímavější z celého mnou vybraného regionu. Rovněž pozdější sžívání se milovického obyvatelstva se sovětskou posádkou pokládám za velmi zajímavé. Proto v tomto případě nekončím rokem 1969, ale letmo se dotýkám problémů, které toto soužití přinášelo, i v dalších letech.
K roku 1968 v Československu existuje velké množství napsané literatury.
Nejvíce jsem vycházela z dvoudílné práce historiků kolem V. Kurala a V. Mencla
14 Československo roku 19681, která podává výklad o všech důležitých událostech let 1968 – 1969. Přípravě a samotnému vpádu vojsk Varšavské smlouvy a následné první etapě nástupu normalizace se věnuje kniha Jana Pauera Praha 1968. Vpád varšavské smlouvy.
Pozadí – plánování – provedení2. Událostmi kolem okupace se rovněž zabývá kniha Antonína Benčíka Rekviem za pražské jaro3. Z vojenského pohledu mapuje příchod vojsk Varšavské smlouvy do Československa dvoudílná práce Daniela Povolného Vojenské řešení Pražského jara 19684. Pro období kolem dubnového pléna 1969 je pak velice přínosná práce Zdeňka Doskočila Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu5. Jednání studentů, jež byli hybnou silou rodící se občanské společnosti v tomto období, se částečně věnuje kniha Jaroslava Pažouta Mocným navzdory6 a Milana Otáhala Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 – 19897. Na společensko- politické aktivity občanů, které měly vést k obnovení pluralitní demokracie, se zaměřuje ve své práci Opozice ´688 Jiří Hoppe. Zajímavé studie věnující se určité problematice Pražského jara jsem nalezla také ve sborníku Srpen 1968. Čtyřicet let poté9.
Opačná situace, co se týče množství literatury, platí o literatuře zaměřené na nymburský region, která by se vztahovala k období let 1968-1969. Okrajově se zmiňuje o průběhu Pražského jara v Nymburce a okolí jen kniha Michala Plavce Kapitoly z dějin královského města Nymburka10. Tento historik je zároveň autorem příspěvku v časopise Historie a vojenství z roku 2008, který se týká obsazení milovického letiště Boží Dar, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá11. Článek je velmi přínosný z toho důvodu, že zde autor cituje i úryvky z rozhovorů vedených s pamětníky, kteří obsazení vojenského prostoru zažili. Informace o situaci v Milovicích jsem čerpala také z knihy Jana Řehounka Osudové okamžiky. Sto let vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá12.
1 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993; Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2.díl: počátky normalizace, Praha 1993
2 Jan PAUER, Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí-plánování-provedení, Praha 2004
3 Antonín BENČÍK, Rekviem za pražské jaro, Třebíč 1998
4 Daniel POVOLNÝ, Vojenské řešení Pražského jara. I. díl: Invaze armád Varšavské smlouvy, Praha 2008; Daniel POVOLNÝ, Vojenské řešení Pražského jara. II. díl: Československá lidová armáda v srpnu 1968, Praha 2010
5 Zdeněk DOSKOČIL, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, Brno 2006
6 Jaroslav PAŽOUT, Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století, Praha 2008
7 Milan OTÁHAL, Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 – 1989, Praha 2003
8 Jiří HOPPE, Opozice ´68. Sociální demokracie, KAN a K 231 v období Pražského jara, Praha 2009
9 Srpen 1968. Čtyřicet let poté, (eds.) Jindřich DEJMEK, Marek LOUŽEK, Praha 2008
10 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010
11 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 74-80.
12 Jan ŘEHOUNEK, Osudové okamžiky. Sto let vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá, Nymburk 2006
15 . Informace o dění na okrese v období Pražského jara jsem hledala rovněž v soudobém tisku, konkrétně v Nymburském deníku, Týdeníku Nymbursko a v Polabských listech z let 1998 a 2008.
Pro detailnější prozkoumání problematiky Pražského jara se dají využít rovněž vydané prameny a vzpomínky politiků nebo osob, které se v tehdejší době nějak společensky angažovali. Z vydaných pramenů musím zmínit minimálně rozsáhlou mnohosvazkovou edici Prameny k dějinám československé krize 1967 - 1970.
Z nevydaných pramenů, které se týkají let 1968/1969 na Nymbursku, jsem vycházela především z fondu Okresního výboru Komunistické strany Československa Nymburk, který je uložen ve Státním okresním archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem. Z tohoto fondu jsem využila zápisy z okresních konferencí, plenárních zasedání a schůzí předsednictva OV KSČ, jejichž součástí byly i zprávy o současné politické situaci na okrese Nymburk. Jsou zde zachyceny autentické zápisy průběhu jednotlivých schůzí včetně diskuzí, znění různých rezolucí a stanovisek k jednotlivým událostem.
Využít jsem chtěla i další prameny, například fondy místních a městských národních výborů, Okresního národního výboru Nymburk, Okresního výboru Národní fronty Nymburk atd., ale bohužel tyto fondy nejsou většinou zpracovány nebo neobsahují k roku 1968 informace, které by se daly využít. Nahlížela jsem i do archivních materiálů vybraných podniků (Sklárny Poděbrady, Závod obránců míru Nymburk), organizací (Junák Nymburk, Junák Poděbrady) či škol (ČVUT, SVVŠ Poděbrady), ale ani zde jsem nenalezla informace, které by se daly využít v mé práci. Velmi nepříjemným zjištěním byl rovněž fakt, že rok 1968 není zpracovaný v kronice žádného z větších měst na okrese. Zápisy z kronik jsem postrádala především při psaní o srpnových událostech roku 1968, které jsem nakonec musela odvodit ze zpráv v tisku, z vyprávění pamětníků a z fotografií.
Písemné prameny jsem nalezla rovněž v Polabském muzeu v Poděbradech, kde se nacházejí celkem tři kartony vztahující se k událostem let 1968-1969. Většina materiálů se však nevztahuje přímo k dění na okrese a pokud ano, jedná se pouze o letáky, rezoluce či oficiální stanoviska okresních orgánů. Právě nedostatek materiálů velmi ovlivnil podobu mé diplomové práce. Ve svém výsledku totiž mapuje především dění ve stranických orgánech, což nebyl prvotní cíl. Původně jsem chtěla věnovat mnohem větší prostor dění ve společnosti, ale právě neexistence pramenů k této problematice mi to znemožnila.
Přínos fondu Události let 1968-1969 uloženého v poděbradském muzeu spatřuji
16 především v tom, že se zde kromě výše zmíněných materiálů nachází fotografie ze srpna 1968 v Nymburce a Poděbradech, které mi posloužily hlavně jako obrazová příloha. Několik málo fotografií je uloženo také ve Vlastivědném muzeu v Nymburce, ale kvůli jejich špatné kvalitě jsem je nakonec nevyužila.
Jako velmi cenný zdroj informací mi posloužil týdeník Nymbursko. Jedná se v podstatě o jediné okresní noviny, které v té době vycházely. Od července 1968 pak ještě byly tištěny Poděbradské noviny, které jsem také částečně využila.
Ve své práci jsem vycházela také z rozhovorů se třemi pamětníky. Informačně nejpřínosnější se mi jevilo povídání s panem Alešem Kubešem, který žije celý život v Milovicích, velmi dobře si vzpomíná na příchod okupačních vojsk, stejně jako na soužití se Sověty. Pan Jan Pavlíček, druhý respondent, nikdy nebyl členem KSČ, na rozdíl od třetího pamětníka, pana Karla Šibravy, který se v komunistické straně angažuje dodnes. Každý z nich mi tedy nabídl trochu odlišný pohled na rok 1968, což mě donutilo o tématu přemýšlet ještě z trochu jiného úhlu. Rozhovorů jsem chtěla uskutečnit více, ale vybraní lidé nebyli vždy ochotní si se mnou o dané problematice popovídat.
17
3 Šedesátá léta v Československu
Šedesátá léta v Československu byla v porovnání s počátkem „temných“
padesátých let ve znamení liberalizace zdejšího totalitního systému. Důvodů, vedoucích k tomuto politickému „tání“, najdeme několik. Za jeden z nejdůležitějších můžeme považovat selhání III. pětiletého plánu na léta 1961-1965. Již v zimě 1961/62 selhalo zásobování uhlím, což s sebou přineslo nedostatek elektrické energie. Situace se opakovala i další zimu a tentokrát vyvrcholila dokonce vyhlášením několikatýdenních uhelných prázdnin. Zároveň měl stát vážné problémy se zásobováním a nemohl tak uspokojit potřeby obyvatel. Začínalo být zcela zřejmé, že československé hospodářství se ocitlo v hluboké krizi, zapříčiněné především orientací zahraničního obchodu na Sovětský svaz a ostatní státy východního bloku a zanedbáváním lehkého průmyslu na úkor těžkého průmyslu. Celkově, centrální řízení ekonomiky se ukázalo jako neefektivní. Hlavním kritikem stávající situace, ve které se nacházelo národní hospodářství, se stal ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik, jenž přesvědčil řadu členů ÚV KSČ, že je nutné provést určité reformní kroky k ozdravení ekonomiky. Na konci roku 1964 schválilo ÚV KSČ zásady zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství, které spočívaly především v poskytnutí větší samostatnosti jednotlivým podnikům. K oživení československého hospodářství skutečně došlo, nicméně začínalo být stále více jasné, že reformy hospodářské musí jít ruku v ruce s reformami v oblasti politické.
Na uvolnění režimu mělo vliv i dění v SSSR, kde probíhalo od XXII. sjezdu KSSS,konaného v říjnu 1961, další kolo kritiky kultu osobnosti a odhalování zločinů J.
V. Stalina. Jako reakce byly i v Československu ustanoveny tzv. Kolderova komise13 a tzv. barnabitská komise,14 jež měly prošetřit politické procesy 50. let a rehalibilitovat jejich oběti z řad komunistů. Výsledky jejich práce uveřejnil i denní tisk, veřejnost se tak tedy poprvé dozvěděla o zločinech, jichž se strana dopustila. Na veřejnosti se začalo mluvit o minulosti, lidé se více zajímali o současnou politickou situaci i o témata, která byla dříve tabu (např. 1. republika, legionáři, atd.).15
K výraznému uvolňování poměrů docházelo i ve sféře kulturní. Zmírnění cenzury v roce 1963, o které se nejvíce zasadil tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych,
13 Zabývala se rehabilitací vysokých komunistických funkcionářů.
14 Zabývala se rehabilitací tzv. buržoazních nacionalistů.
15 Antonín BENČÍK, Rekviem za pražské jaro, Třebíč 1998, s. 16.
18 blahodárně působilo na rozvoj československé kultury. Velkou událostí, a to i v mezinárodním měřítku, a zároveň symbolem počátků liberalizačních procesů v české kultuře se stala konference v Liblicích, kterou uspořádal profesor německé literatury na Univerzitě Karlově a pozdější předseda Svazu československých spisovatelů Eduard Goldstücker. Věnovala se dílu Franze Kafky, dosud opomíjeného spisovatele, a rozvířila vcelku kontroverzní debatu literárních vědců, která vedla k popularizaci tvorby tohoto autora a zároveň otevřela dveře reformním snahám šedesátých let. Díky omezenému dohledu státu nad uměleckou tvorbou nyní mohla vycházet díla českých autorů, jejichž vydání v 50. letech bylo nemyslitelné. Zároveň se tiskly i knihy dosud zakazovaných západních autorů. Vznikala i řada nových zajímavých původních děl českých a slovenských spisovatelů, např. B. Hrabala, L. Vaculíka, M. Kundery, I. Klímy, L.
Mňačka a dalších. Ve všech sférách umění se upouštělo od dosud ještě přežívajícího socialistického realismu. Týká se to i divadelních her, značnou pozornost vzbudila například absurdní dramata Václava Havla. Vznikala řada nových divadelních scén, především divadla malých forem. Na vrcholné úrovni se v 60. letech ocitla filmová tvorba. Československým filmům se dostalo i mezinárodního uznání, vrcholem byl zisk Oscara pro film Jána Kádára a Elmara Klose z roku 1965 Obchod na korze. Úspěchy sbíraly i filmy Miloše Formana či Jiřího Menzela, rovněž oceneného Oskarem za film Ostře sledované vlaky. V 60. letech se poměrné svobodě slova těšil tisk, rozhlas i televize. Prostřednictvím těchto médií se v Československu šířila například západní populární hudba či móda. Fenoménem se staly kulturní časopisy, jako byly Literární noviny, Dějiny a současnost nebo Kultúrny život. Docházelo také k rozvoji mnoha vědních oborů.16
Je nutné zmínit rovněž změny, k nimž došlo na Slovensku. Stále více slovenských komunistů, pocházejících především z mladší generace, začalo poukazovat na nerovnoprávné postavení Slovenska vůči Čechám a Moravě, umocněné vydáním ústavy z roku 1960. Tato mladá generace se zároveň dožadovala funkcí a uvolnění zkostnatělého aparátu strany. Kritiky pražského centralismu se rovněž stali příslušníci tzv. slovenské národní buržoazie, kteří byli v roce 1963 přes odpor Antonína Novotného rehabilitováni. Antonín Novotný neměl Slováky rád, což dával najevo i veřejně. Bude to v budoucnu jedna z věcí, která mu zlomí vaz. Funkci prvního tajemníka ÚV KSS zastával od roku 1963 Alexander Dubček, který nahradil Karola Bacílka, jehož pozicí
16 Jíří PERNES, Československo 1946-1992, Praha 1999, s. 34-35.
19 otřáslo odhalování procesů padesátých let, kdy zastával Bacílek post ministra národní obrany.
Na politické tání 60. let v Československu měla rovněž vliv situace na mezinárodní scéně, kde také došlo k postupnému uvolňování dosud vypjatých vztahů mezi SSSR a USA, i celým Západem. Vstřícnější vzájemná sovětsko-americká politika se projevila především v ochotě obou stran dohodnout se na omezení nukleárních zbraní. Došlo i k zlepšení vztahů mezi SSSR a Francií, vedené v té době Charlesem de Gaullem, a také Spolkovou republikou Německo, kde se začínala prosazovat tzv. Ost- Politik,17 propagovaná především někdejším západoberlínským starostou Willy Brandtem. Tento proces uvolňování, pro nějž se vžilo označení politika détente, měl ozvěny i ve vztazích mezi Západem a většinou sovětských satelitů včetně Československa.18
17 Ost-Politik je termín pro snahy západoněmecké politiky o normalizaci vztahů se zeměmi východního bloku.
18 Jindřich DEJMEK, Pražské jaro v mezinárodním kontextu, in: Srpen 1968. Čtyřicet let poté, Praha 2008, s. 75-78.
20
4 Okres Nymburk v 60. letech
V roce 1960 došlo k reformě veřejné správy. Zákonem č. 36/1960 Sb. o územním členění státu vzniklo místo dosavadních 19 krajů a 306 okresů na území Československa 10 krajů a 108 okresů.19 Územní změny se dotkly i okresu Nymburk.
Do roku 1960 existovaly okresy Nymburk a Poděbrady, které náležely k Pražskému kraji. Zmíněným zákonem byl okres Poděbrady začleněn do okresu Nymburk a došlo ke změnám na okrajích okresu. Většina území dřívejšího Pražského kraje byla začleněna do nově zřízeného Středočeského kraje. Okres Nymburk se rozkládal na ploše 881 km2 a podle sčítání obyvatel z roku 1961 v něm žilo 12 413 lidí.20 Hlavními centry byl Nymburk, Poděbrady a Lysá nad Labem. Poděbrady se dlouho s přičleněním k okresu Nymburk nemohly smířit. Původně totiž usilovaly o připojení k okresu Kolín, které se jim zdálo výhodnější. Od této doby můžeme datovat vzájemnou rivalitu mezi Nymburkem a Poděbrady. Mezi hlavní průmyslová odvětví patřilo strojírenství, potravinářský a sklářský průmysl. Významné místo v hospodářství okresu zaujímala i doprava, především kvůli železničnímu uzlu v Nymburce.
Orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích byly národní výbory, které zajišťovaly chod hospodářského, kulturního, zastupitelského a sociálního života ve svých územních obvodech. Původně se na okrese nacházelo 132 národních výborů, v roce 1964 došlo k snížení jejich počtu na 105. Hlavním orgánem NV bylo plénum a výkonným orgánem rada NV. Určité výkonné funkce plnily rovněž komise NV. Ty rozhodovaly v oblastech, pro které byly zřízené. V letech 1964-68 působilo v Okresním národním výboru sídlícím v Nymburce 80 poslanců, v místních národních výborech v obcích nad 1500 obyvatel 421 poslanců a v místních NV menších obcí 1694 poslanců.21 Podniky a zařízení v okrese řídil ten národní výbor, v jehož územním obvodu tyto podniky převážně působily. Do působnosti ONV spadaly: Okresní kovopodnik v Nymburce, Okresní průmyslový podnik v Poděbradech, Restaurace a jídelny v Lysé nad Labem, Uhelné sklady Poděbrady, Okresní správa silnic v Poděbradech, Okresní vodohospodářská správa v Poděbradech, Okresní stavební podnik v Poděbradech a ČSAD v Nymburce. Městské a místní NV řídily podniky komunálních služeb,
19 Zdeňka HLEDÍKOVÁ a kol., Státní správa a její orgány, in: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2007, s. 450-451.
20 30 vítězných let budování okresu Nymburk 1945-1975, Nymburk 1975, s. 24.
21 Tamtéž, s. 14.
21 domovních správ, rozpočtové organizace KS a drobné provozovny. K nejdůležitějším podnikům v okrese patřily Dílny pro opravu vozidel ČSD v Nymburce,22 Sklárny Bohemia Poděbrady, Závod obránců míru v Nymburce, Kovona Lysá nad Labem, Mepol Libice nad Cidlinou, Azbestos Zvěřínek, Tona Pečky, Závody průmyslové automatizace Pečky, Spolana Křinec, Pragoděv Nymburk, Polygrafia Sadská a Strojobal Rožďalovice. Základem místního průmyslu, tedy navazujícího odvětví průmyslu, byly drobné živnostenské dílny ze všech oborů činnosti, které spadaly pod jeden podnik, z nichž největší byl Okresní kovopodnik v Nymburce a Okresní průmyslový podnik v Poděbradech. Většinu zemědělské půdy obhospodařovala Jednotná zemědělská družstva (82,4% zemědělské půdy). Státní statek v Sadské měl 5,3%, ústředně řízené závody 9,1% a v soukromé držbě se nacházely 3,2% zemědělské půdy.23 Trendem 60. let bylo postupné slučování malých JZD ve větší ekonomické celky. Přes všechny problémy v zásobování potravinami, oděvy i textilním zbožím trápil obyvatele nejvíce nedostatek bytů. Problém s byty se řešil výstavbou sídlišť. Na Drahelickém předměstí Nymburka začalo v roce 1964 vyrůstat sídliště s 224 byty. První etapa byla dokončena v roce 1967.24
Velice dobře na tom byl okres z hlediska počtu škol všech úrovní. Kromě základních škol zde existovalo několik středních odborných škol (SZTŠ Poděbrady, Střední škola společného stravování Poděbrady, Zemědělská škola Městec Králové), Střední všeobecně vzdělávací školy v Poděbradech a Nymburce a učňovská střediska (Zemědělské odborné učiliště Městec Králové, Odborné učiliště skláren Poděbrady, Lesní odborné učiliště Kněžičky, Odborné učiliště STS Libice nad Cidlinou, atd.). V Poděbradech, v objektu zámku, se rovněž nacházelo detašované pracoviště Fakulty elektrotechnické ČVUT, kde se vzdělávala část studentů prvních a druhých ročníků.
Existence vysoké školy v Poděbradech je významná z pohledu společenského vývoje. V šedesátých letech bylo právě vysokoškolské studentstvo nositelem reformních proudů ve společnosti, i když se dlouho omezovalo jen na Prahu. K vyjádření jakési nezávislosti studentům sloužily mimojiné majálesy, kde vysokoškoláci formou recese mohli dát najevo nesouhlas s režimem. Představitelé moci na ně pohlíželi s obavami, aby při nich nedošlo k nějakým provokacím. Majálesy se konaly i v Poděbradech, ačkoli i místní funkcionáři na ně hleděli s mírným strachem. Majáles konaný v květnu
22 Dílny ČSD byly již za války centrem ilegální činnosti.
23 30 vítězných let budování okresu Nymburk 1945-1975, Nymburk 1975, s. 54.
24 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010, s. 365.
22 1966 se ještě dlouho řešil nejen na úrovni okresního výboru strany, ale dokonce i na krajské úrovni. Jak však vzpomíná docent Karel Šibrava, tehdejší vedoucí katedry marxismu-leninismu na ČVUT v Poděbradech a zároveň člen OV KSČ, majáles proběhl v poklidné atmosféře a k žádným provokacím nedošlo.25 Vysoké školy, včetně té poděbradské, rovněž navazovaly kontakty s univerzitami na Západě. Obvyklé byly například styky na sportovní úrovni. Konkrétně v Poděbradech vyvolal velký zájem basketbalový zápas mezi Slavií VŠ Poděbrady a americkým výběrem univerzit, kterému v zámecké zahradě přihlížela spousta zvědavých diváků.
Proces uvolňování poměrů pocítili v 60. letech lidé na okrese především prostřednictvím ekonomických reforem. Tyto reformy se projevily například v diferenciaci mezd, v zavedení odměn za zásluhy a podobně. Rovněž režim začal omezeně tolerovat jakýsi druh polosoukromého podnikání, které zastřešovaly národní výbory. Pamětník, se kterým jsem hovořila, Ing. arch. Jan Pavlíček si například otevřel projekční kancelář, zastřešenou NV Dymokury, ve které zaměstnával šest až osm lidí.26
Vzhledem k tématu diplomové práce se rovněž musím zmínit o milovickém letišti Boží Dar. Rozhodnutí o jeho budování padlo v roce 1949. V letech 1951 až 1968 se zde přeškolovali letci na pilotování proudových letadel sovětské výroby Jakovlev Jak-23, MiG-15, MiG-17, MiG-19, MiG-21, Suchoj Su-7 a Iljušin II-28. Od roku 1954 až do roku 1968 zde působil 47. průzkumný letecký pluk, jenž patřil k početně nejsilnějším útvarům Československé lidové armády. V letech 1960 až 1965 působila u pluku i 5. radiotechnická letka zvaná Netopýr a v roce 1968 ještě Výcviková letka Mladá, v níž probíhalo především přeškolování na MiGi-21. Funkci velitele 47.
průzkumného leteckého pluku zastával plukovník ing. Vladimír Kvarda, náčelníka štábu podplukovník ing. Jan Dytrych.27 Dále ve vojenském prostoru Milovice-Mladá sídlila 13. tanková divize, která do Milovic přišla v roce 1949 z Olomouce.28
25 Rozhovor s doc. Karlem Šibravou 9. 12. 2011 (viz příloha č.4) 26 Rozhovor s Janem Pavlíčkem 25. 1. 2012 (viz příloha č. 5)
27 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 74.
28 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)
23
5 Pražské jaro
5.1 Od nástupu reformního hnutí k vojenské intervenci
Liberalizační proces v Československu se výrazně zrychlil v roce 1967. Na povrch se začaly stále více dostávat kritické postoje členů KSČ, kteří se vyhraňovali vůči politice Antonína Novotného. Co mu vyčítali? Nejvíce jim vadil především tuhý centralismus, potlačování názorů jeho kritiků, protlačování jemu věrných funkcionářů, kumulace funkcí a moci. Kritikům z řad KSS se nejvíce příčila pražská centralistická nadvláda nad Slovenskem. Antipatie Slováků vůči Novotného osobě vzrostly ještě více po jeho účasti na srpnových oslavách stoletého výročí založení slovenského lycea v Turčanském sv. Martině, kde své manželce zakázal přijmout dary od představitelů Matice slovenské a Slováky usilující o rovnoprávnost v rámci Českoslovenka označil za stoupence buržoazního nacionalismu. Slováci si toto jeho jednání vykládali jako urážku svého národa.29 Silná kritika režimu zazněla rovněž již na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů ve dnech 27. - 29. června 1967. Někteří spisovatelé zde vystoupili s požadavky na demokratizaci režimu, svobody slova, zrušení cenzury atd.
Podle předsednictva ÚV KSČ se na sjezdu svým projevem nejvíce „provinili“ Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Antonín Jaroslav Liehm a Ivan Klíma, kteří byli následně podrobeni stranickému disciplinárnímu řízení. Vaculík, Klíma a Liehm byli vyloučeni ze strany, Kohout nakonec dostal pouze důtku.30
Kritika z úst představitelů komunistické strany pak naplno zazněla na schůzi ÚV KSČ, která se konala 30. - 31. října 1967. Svůj zásadní projev zde přednesl tajemník ÚV KSS a člen předsednictva ÚV KSČ Alexander Dubček. Dubček požadoval sebekritické zhodnocení řízení čs. společnosti komunistickou stranou, požadoval vypracování nového programu KSČ, odpovídajícího podmínkám probíhající vědecko- technické revoluce, žádal zvýšení pravomocí slovenských orgánů a také předložil návrh na nové pojetí vedoucí úlohy KSČ. Podle tohoto návrhu by měla společnost řídit vláda, nikoli strana. Té by mělo náležet pouze politické vedení na základě přesvědčivosti svého programu. Antonín Novotný se proti Dubčekovi rázně ohradil a nařknul jej z
„nacionalistické úchylky“. U řady členů ÚV KSČ však Dubček našel porozumění. I
29 Jan RYCHLÍK, Vznik česko-slovenské federace, in: Srpen 1968. Čtyřicet let poté, Praha 2008, s. 123- 124.
30 Eduard GOLDSTÜCKER, Vzpomínky 1945-1968, Praha 2005, s. 139.
24 čeští členové ÚV měli výhrady k vedení strany. Chtěli například demokratizaci poměrů ve straně, tajné volby funkcionářů, oddělení funkcí 1. tajemníka strany a prezidenta, atd.
Bylo jasné, že ÚV se začíná rozdělovat na dvě křídla – na Novotného konzervativní frakci a reformní křídlo.31
Ve stejný den co se konala schůze ÚV KSČ, tedy 31. října, došlo ještě k jedné závažné události. Na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově se konala studentská demonstrace, jejíž příčinou bylo hlavně časté vypínání elektřiny a nedostatek tepla a vody. Dav studentů měl namířeno na Hrad, v Nerudově ulici ho však zastavili policisté vyslaní činiteli KSČ, kteří si protesty vyložili jako útok na politiku strany.
Policisté dav studentů nejen rozprášili, ale zároveň některé studenty pronásledovali až na koleje. Tento neadekvátní zásah VB přesto vládní komise zpětně označila za správný.32
Další zasedání ÚV KSČ se konalo v prosinci. Mezitím Novotný zvažoval policejně vojenský zásah proti svým kritikům. Do Prahy pozval i L. Brežněva, který mu měl pomoci udržet se u moci. Brežněv absolvoval rozhovory jak s Novotným, tak s jeho oponenty. Výsledkem bylo jeho vyjádření, že se do záležitostí uvnitř KSČ nebude vměšovat. „Éto vaše ďélo“, řekl doslova.33
Na zasedání v prosinci členové ÚV KSČ požadovali svobodnou politickou diskuzi a chtěli být lépe informováni. Nechtěli už jen nekriticky přijímat, co jim Novotný a jeho aparát předložil, ale rovněž rozhodovat. Plénum pokračovalo i v lednu 3. - 5. 1. Novotný na něm byl donucen vzdát se funkce 1. tajemníka, jímž plénum zvolilo dosud nepříliš známého Alexandera Dubčeka. Bylo přijato usnesení o vypracování Akčního programu a předsednictvo ÚV se rozrostlo o čtyři nové členy – J.
Borůvku, J. Pillera, E. Riga a J. Špačka. Reformní komunisté však zatím rozhodně neměli vyhráno. Stále se v ÚV vyskytovalo mnoho přívrženců Novotného. Navíc usnesení pléna z ledna bylo děláno narychlo, obsahovalo řadu nicneříkajících obecných frází, stranické organizace nedostaly dostatečné informace o postojích jednotlivých proudů i jednotlivců na plénu, znaly jen závěrečnou rezoluci. Ta obsahovala pouze zprávu o potřebě změny vnitřního života KSČ a metod její práce. Nic nenaznačovalo tomu, že by došlo k nějakému obratu v politice strany. Ještě méně se pak o situaci ve straně doslechla veřejnost. Přitom stranický aktiv i celá společnost dychtili po
31 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 22.
32 Jaroslav PAŽOUT, Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století, Praha 2008, s.
99.
33 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 23-24.
25 informacích, kterých se jim nedostávalo.
Veřejně o lednovém plénu promluvil až Josef Smrkovský v článku O co dnes jde? z 21. 1., uveřejněný v Práci. Později byl přetištěn i v ostatních novinách včetně Rudého práva a vzbudil mezi lidmi velký ohlas. Následovaly další články, za zmínku stojí například příspěvek Čas živé paměti Václava Slavíka, ředitele Ústavu politických věd, otištěný v Rudém právu. Mnoho odkrylo i vystoupení nového předsedy Svazu spisovatelů Eduarda Goldstückera v rozhlase 25. ledna. Goldstücker hovořil o schůzi členů ústředního výboru Svazu spisovatelů a mimojiné zde označil minulou politiku KSČ vůči inteligenci a mládeži za chybnou. Na konci ledna se rovněž na podnět historiků sešla skupina předválečných komunistů (Smrkovský, Kriegel, Švermová, atd.), kteří A. Dubčekovi poslali dopis, ve kterém požadovali odtajnění dokumentů a diskuze na říjnovém, prosincovém a lednovém plénu ÚV KSČ. Tento dopis byl uveřejněn v deníku Práce.34
K větší informovanosti rovněž přispělo vypracování obsáhlého výtahu z jednání říjnového až lednového pléna zahrnující i stanoviska jednotlivých členů. I samotní členové ÚV KSČ se zúčastňovali různých shromáždění, kde otevřeně mluvili o výsledcích plén. V obrodném procesu hrála velkou roli také média, jež se snažila podrobně informovat nejširší vrstvy společnosti. Rozvíjení socialismu shora totiž muselo být současně provázeno podporou zdola. Bylo nutné vyvolat u lidí zájem o politiku a donutit je tak k účasti na přeměnách. V únoru 1968 došlo ke zrušení Ústřední publikační správy, která byla zřízena stranou a dosud kontrolovala tisk. Její konec tak znamenal větší svobodu informací. Média se snažila především ukazovat na nedostatky Novotného režimu. Výborně jim k tomu posloužila tzv. Šejnova aféra, která odhalila řadu negativních rysů tohoto režimu a praktiky vysokých stranických funkcionářů.
Vedla k výbuchu nahromaděné nespokojenosti.Generál Šejna se přátelil se se synem A.
Novotného, přes kterého poznal i samotného prezidenta, jenž jej jmenoval generálem (ač na to neměl kvalifikaci) a dosadil ho do předsednictva Národního shromáždění. Na přelomu roku byly v JZD Ostrožská Nová Ves zjištěny určité nesrovnalosti související s nákupem jetelového semene, které JZD prodal generál J. Šejna a značně se tím obohatil.
Během vyšetřování případu pak Šejna emigroval do USA.35
Začala se zkoumat Novotného kádrová politika, na povrch se dostávaly podrobnosti o Stalinských represích 50. let, začalo se mluvit o věcech, které byly dosud
34 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 34-38.
35 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 43.
26 tabu – např. o smrti Jana Masaryka, o studentských událostech na Strahově z roku 1967, došlo ke zrušení nezákonných rozsudků nad M. Horákovou, H. Píkou a mnoha dalšími.
Mluvilo se o federalizaci ČSSR, konala se řada shromáždění a mítinků, kde se diskutovalo o chybách minulosti, nynějších problémech, budoucím vývoji atd.
Docházelo i k výměnám fukcionářů, kteří se ve společnosti zdiskreditovali. Dne 21. 3.
přijalo PÚV rezignaci Antonína Novotného z funkce prezidenta republiky, jehož na tomto postu nahradil Ludvík Svoboda.36
V této době už začal obrodný proces znepokojovat členy Varšavské smlouvy, kteří dění v Československu kritizovali na své březnové schůzce v Drážďanech. Plénum strany, které se sešlo 1 - 5. 4. však novou politiku potvrdilo. Změny doznalo PÚV, do nějž byli v tajném hlasování zvoleni tito členové: F. Barbínek, V. Biľak (1. tajemník ÚV KSS), O. Černík, A. Dubček, F. Kriegel, J. Piller, E. Rigo, J. Smrkovský, J. Špaček a O.
Švestka. Do čela vlády byl navržen Oldřich Černík, na předsedu NS Josef Smrkovský.
Významným bodem jednání se stalo schválení tzv. Akčního programu, jehož snahou byla demokratizace socialistického systému. Obsahoval jak reformy politické, tak i ekonomické a společenské. Z Akčního programu vycházelo rovněž programové prohlášení nové vlády, která se představila veřejnosti.
Období po plénu se vyznačovalo obrovským rozmachem lidové aktivity. Ta byla velmi zřetelná např. u mládeže a projevovala se útoky na ČSM a jeho následným štěpením na různé zájmové složky (např. Svaz vysokoškolských studentů, Zväz vysokoškolských študentov, Svaz pracující mládeže Československa, Junák, Asociace středoškolských studentů atd.). Docházelo k obnově staronových organizací jako např.
Sokol a zároveň k zakládání organizací úplně nových (např. Dílo katolické obnovy, Svaz vědeckých pracovníků atd.). Vznikaly i nové politicky zaměřené kluby mimo Národní frontu. Jednalo se o K 231, jenž se zasazoval hlavně o důsledné rehabilitace a vytvoření záruk proti možnému zneužití moci, a Klub angažovaných nestraníků (KAN) zaměřený na hájení lidských práv. Nárůst počtu členů zaznamenaly i nekomunistické strany, které byly součástí NF – Československá strana lidová a Československá strana socialistická. O obnovení se pokusila i sociální demokracie, ale narazila na odpor KSČ.
Větší autonomii na úkor státu žádaly rovněž odbory. Na Slovensku nekomunistické strany velkou roli nehrály, zato vzrostl vliv církve. Přesto je nutné zdůraznit, že KSČ se stále těšila velké vážnosti a o socialismu rovněž nikdo nepochyboval.37
36 Karel KAPLAN, Československo v letech 1967-1969, Praha 1993, s. 14-16.
37 Jan PAUER, Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí-plánování-provedení, Praha 2004, s. 29.
27 Je potřeba rovněž poznamenat, že politická reforma probíhala v prostředí výrazné ekonomické stability. V první polovině roku 1968 došlo k vzrůstu národního hospodářství, jež vycházel z ekonomických reforem let 1964 – 1965, a projevil se především ve zvýšení nejnižších mezd, což vedlo k denivelizaci mezd. Na Slovensku probíhal proces přeměny pomaleji a soustředil se především na federalizaci, s demokratizací se tolik nespěchalo. Na rozdíl od ÚV KSČ ÚV KSS kádrově téměř nedoznal změn. Nebyl do něj kooptován například ani Gustáv Husák. Rovněž na Slovensku hrozilo reálné nebezpečí, že se reformní komunisté v rámci obrany národních zájmů sblíží s konzervativci, což se v podstatě později potvrdilo.38
Z výše uvedených informací lze usuzovat, že všichni členové KSČ s obrodným procesem souhlasili. To ovšem není pravda. Jaké bylo tedy rozvrstvení vedení KSČ v prvních měsících roku 1968? Vyskytovala se zde stále Novotného starokonzervativní skupina odmítající jakékoliv změny, dále tzv. střed, který prosazoval mírný pokrok (A.
Indra, J. Lenárt, D. Kolder a většina KSS včetně V. Biľaka) a progresivní křídlo (J.
Smrkovský, F. Kriegel, Č. Císař, Z. Mlynář, O. Šik, G. Husák), jež se snažilo o aktivizaci lidového demokratizačního pohybu, které by podpořilo rychlejší uskutečňování změn. Naproti tomu střed si přál spíše zbrždění tohoto pohybu. A.
Dubček stál mezi těmito křídly a snažil se o spolupráci těchto skupin, nicméně rozdílnosti názorů obou křídel se spíše prohlubovaly, což potvrdily volby předsednictva NS 18. dubna, kdy se proti volbě J. Smrkovského překvapivě postavilo 68 poslanců. Od 21. do 29. dubna probíhaly krajské konference KSČ, na nichž se velmi silně ozývaly hlasy pro svolání mimořádného sjezdu, který by přijal Akční program. Řadě členů šlo totiž o co nejrychlejší přijetí, aby konzervativci neměli tolik času na brždění demokratizačního procesu.39
První máj proběhl poprvé bez toho, aby ÚV KSČ vydal instrukce k organizaci oslav tohoto svátku. Nechal iniciativu na místních stranických orgánech a na lidech samotných, takže oslavy byly mnohem spontánnější než minulá léta a provázela je řada diskuzí. Čelní politici vystupovali se svými projevy za hojné účasti občanů, což opět svědčilo o zvýšeném zájmu o politiku ve společnosti. Vývoj událostí však vyvolával stále větší znepokojení ostatních socialistických států, hlavně SSSR a NDR. Na květnové schůzce vedení KSSS a KSČ to bylo reprezentantům KSČ dáno jasně najevo a
38 Jan RYCHLÍK, Vznik česko-slovenské federace, in: Srpen 1968. Čtyřicet let poté, Praha 2008, s. 125- 126.
39 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 69-79.
28 oni přijeli z Moskvy s názorem, že by se mělo dosáhnout politického zklidnění, nicméně ostatní socialistické státy do toho nemají právo mluvit. K jinému názoru došel V. Bilak, rovněž účastník těchto moskevských jednání, jenž byl přesvědčen, že o vývoji v ČSSR by se mělo rozhodnout zvenčí. Kolem Biľaka se začala vytvářet neokonzervativní ideologická platforma, která se opírala o SSSR, spojovala se v jeden blok se starokonzervativci a hodlala získat moc do svých rukou.40
Na květnovém zasedání ÚV KSČ 29. 5. - 1. 6. se projevil strach z přílišné radikalizace. Přesto se stala úspěchem dohoda o svolání mimořádného sjezdu KSČ na 9.
září 1968, jenž měl dovršit proces započatý v lednu. Velký vliv Dubčekovy politiky potvrdily okresní konference konané během června, kde řada zástupců konzervativních sil ve volbách neuspěla. Kromě Akčního programu a svolání mimořádného sjezdu se na konferencích řešila i výzva Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Tento manifest vyšel 27. 6. ve čtyřech periodikách: v Literárních listech, Práci, Zemědělských novinách a Mladé frontě.41 Obsahoval výzvu k pokračování obrodného procesu, pramenící z obavy nad tím, že se postup demokratizace kvůli stále zjevnějšímu tlaku sovětského vedení proti reformním změnám v zemi zastavil. Nabádal veřejnost k aktivitě, k veřejné kritice, rezolucím, demonstracím, atd. Výzva přišla vhod konzervatistům, kteří tak měli
„důkaz“, že socialismus a vedoucí úloha KSČ jsou v Československu vážně ohroženy.
Manifest odmítlo i Dubčekovo vedení, byl přece jen příliš radikální, obzvlášť když už se předtím ze SSSR a ostatních socialistických zemí ozývaly hlasy, aby vedení KSČ zasáhlo proti antisocialistickým silám v zemi. Jednou z forem stupňovaného mocenskopolitického nátlaku, který přispíval k nervozitě v Československu, byla i řada vojenských cvičení SSSR a jeho spojenců, která probíhala od května 1968 v okolních státech, včetně vynuceného cvičení „Šumava“ v Československu. Toto cvičení mělo podle dohody skončit 30. června, ovšem sovětské a polské jednotky zde zůstaly mnohem déle, což opět vzbuzovalo pocity znepokojení. Vedoucí představitelé KSČ začali zjišťovat, že se jim situace poněkud vymkla z rukou a demokratizační pohyb v zemi by měli přece jen trochu přibrzdit. Společnost se aktivizovala mnohem rychleji, než předpokládali. Jako jeden z velkých problémů se jevila československá média.
Někteří novináři totiž najednou nedokázali naložit se svobodou tisku a byli až příliš aktivní, bez politické zodpovědnosti. Tohoto ovzduší využívali konzervativci, kterým bylo po okresních i krajských konferencích jasné, že nebudou moci ovlivnit mimořádný
40 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1 díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 87-88.
41 Tamtéž, s. 123.
29 sjezd, tak jak si představovali. Hledali tedy oporu u sovětských soudruhů a snažili se je přimět k zásahu do československých záležitostí. Upozorňovali SSSR na spoustu věcí, které podle nich ohrožují socialismus v Československu. V podstatě však poukazovali na okrajové záležitosti, například na činnost KANu a K 231, na snahy o ustavení sociální demokracie či na „extrémy“ v tisku, které ještě ke všemu velice často překrucovali. Výše zmíněné kluby však byli velmi slabé, rovněž výbory pro vznik sociální demokracie měly velmi málo členů. Mluvit tedy v souvislosti s těmito záležitostmi o projevech kontrarevoluce se jeví jako zcela zcestné. Konzervatisté rovněž šířili během léta letáky napadající představitele obrodného procesu, zvali ze SSSR různé pozorovatele (např. šéfredaktor Rudého práva Švestka pozval šéfredaktora sovětské Pravdy Zimjanina, který pak v těchto novinách zveličoval projevy protisocialistického smýšlení), atd. Napětí mezi konzervativci a reformními křídly KSČ neustále rostlo.
Dne 4. července obdrželo PÚV KSČ dopis politbyra ÚV KSSS, kde mu bylo navrženo uspořádat společnou schůzku z důvodu obav ze situace v Československu, která podle SSSR vede k rozpadu socialistické společnosti. Obdobné dopisy přišly i od dalších komunistických stran varšavské pětky. Přes protest některých členů – Biľaka, Švestky, Koldera a Riga – předsednictvo rozhodlo, že navrhované schůzce by měla předcházet dvoustranná jednání, včetně rozhovorů s představiteli KS Rumunska a Svazem komunistů Jugoslávie, a účast na schůzi ve Varšavě odmítlo.42 Schůzka o situaci v Československu se tedy konala ve dnech 14. - 15. července bez účasti představitelů KSČ. Zde vznikl dopis pěti komunistických stran adresovaný ÚV KSČ, ve kterém mu je především vytýkán odklon od socialismu, jehož obrana je podle dopisu věcí všech spřátelených socialistických států. Kromě řady výčitek obsahuje také soubor požadavků vůči KSČ, jako je rozhodný nástup státní moci proti revizionistickým protisocialistickým silám, zastavení činnosti kritizovaných organizací, znovuovládnutí médií, atd. Dne 17. července vypracovalo a schválilo PÚV Stanovisko k varšavskému dopisu, ve kterém sice připouští existenci několika extrémů, ale celkově výtky označuje za nespravedlivé. K ohrožení socialistické moci v Československu nedochází, a pokud by se tomu tak dělo, udělá strana vše na její obranu. Varšavský dopis vyvolal u veřejnosti nelibost, naopak Stanovisko se setkalo s velkou podporou.
Je také nutné zmínit se několika slovy o zahraničně politické koncepci reformních komunistů. I ve druhé polovině 60. let navzdory probíhajícímu obrodnému
42 Antonín BENČÍK, Rekviem za pražské jaro, Třebíč 1998, s. 79-81.
30 procesu zůstávalo Československo jedním z nejvěrnějších spojenců SSSR. Upevňovalo vztahy se socialistickými státy, o čemž svědčí například nové spojenecké smlouvy s Bulharskem, Maďarskem či Rumunskem. Ve vztahu k státům socialistického bloku usilovala československá politika o rovnoprávné partnerství a ražení politiky nevměšování. Od roku 1966 se sice projevovaly známky uvolnění československých postojů vůči SRN, jednalo se však spíše o zájem o hospodářskou spolupráci, neboť SRN byla v této době již jednou z evropských hospodářských velmocí. Z podobných důvodů došlo i k zahájení rozhovorů o normalizaci vztahů s neutrálním Rakouskem. NDR, Polsko a SSSR si však vykládali zdánlivě smířlivou politiku k SRN jako ohrožení jejich bezpečnostních zájmů. K obhajobě ČSSR v této otázce však může posloužit fakt, že během osmi měsíců „Pražského jara“ nedošlo ani k jedné schůzce se západními politiky na vládní úrovni, na rozdíl od mnoha setkání s představiteli socialistických států. Nikdo nemohl Československu vyčítat, že neuskutečňuje důslednou socialistickou politiku. I proto bylo vedení KSČ popuzeno zněním varšavského dopisu.43
Reakce ÚV KSČ na varšavský dopis spolu s výsledky krajských a okresních konferencí spojence ještě více zneklidnily, a proto bylo v průběhu jednání politbyra ÚV KSSS ve dnech 19. - 22. července rozhodnuto o přípravách vojenské intervence do Československa. Zároveň se v zemích varšavské pětky rozjela proti ČSSR mohutná ideologicko-politická kampaň. I přesto se však SSSR rozhodl uskutečnit setkání s československým vedením a naposledy na něj učinit politický nátlak. Na návrh Moskvy se měla tato schůzka konat buď v Moskvě, Kyjevě nebo Lvově, vedení ČSSR však trvalo na setkání na čs. území. Místem jeho konání se nakonec stala Čierná nad Tisou, známá jako železniční překladiště na čs. - sovětských hranicích. V československém prostředí příprava schůzky vyvolávala obavy, ale i přesto se mezi lidmi opět vzedmula vlna podpory reformnímu vedení. Neuvěřitelný milion občanů podepsal výzvu adresovanou členům čs. delegace: Socialismus, spojenectví, suverenita, svoboda, formulovanou Pavlem Kohoutem, obhajující obrodný proces v Československu.44
Jednání představitelů KSSS a KSČ začalo 29. července, trvalo čtyři dny a bylo tajné. Obě strany se dohodly, že 3. srpna se uskuteční ještě schůzka se zástupci komunistických a dělnických stran Bulharska, Maďarska, Polska a NDR v Bratislavě.
Navenek to vypadalo, že jednání probíhá v přátelské atmosféře, skutečnost však byla
43 Jan PAUER, Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí-plánování-provedení, Praha 2004, s. 67- 75.
44 Antonín BENČÍK, Rekviem za pražské jaro, Třebíč 1998, s. 94-107.
