Příchod vojsk Varšavské smlouvy

Naděje obyvatelstva Československa, že dojde ke změnám ve společnosti, pohřbila okupace vojsky Varšavské smlouvy, která začala 20. srpna 1968 v nočních

116 Nymbursko, 23. 7. 1968, s. 1.

117 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 31. 7. 1968.

118 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 31. 7. 1968.

119 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 7. 8. 1968.

60 hodinách. Pro okupační vojska mělo na Nymbursku prvořadý význam obsazení milovického výcvikového prostoru, kam velení intervenčních vojsk vyslalo 20.

tankovou divizi ze sestavy Severní skupiny vojsk, která přijížděla k Milovicím od Mladé Boleslavi. První sovětské jednotky na milovické letiště dorazily kolem čtvrté hodiny ranní. Kromě sovětských jednotek na Nymbursko směřovaly jednotky 11.

tankové divize 2. polské armády. 1. a 2. tankový prapor 8. tankového pluku zastavil postup v prostoru Jičína a 3. tankový prapor stejného pluku v prostoru Městce Králové.

Od počátku okupace tyto jednotky držely přibližně čáru Jičín – Konecchlumí – Městec Králové. Ve večerních hodinách 24. srpna dostala rozkaz k přesunu do Československa 4. mechanizovaná divize 2. polské armády s přiděleným 27. tankovým plukem 5.

tankové divize. Ráno 26. srpna 1968 se mezi Nymburkem a Lysou nad Labem rozmístily jednotky 11. mechanizovaného pluku této mechanizované divize a východně od milovického výcvikového prostoru části 17. mechanizovaného pluku.¹²⁰ Jak vzpomíná pamětník Jan Pavlíček, objevili se na okrese titíž velitelé, jako při jarním cvičení Šumava. „Je zajímavý, že přijeli přesně titíž v tom srpnu, sem na stejný místo, stejní velitelé.“¹²¹

Městy a vesnicemi nymburského okresu 21. srpna 1968 jednotky cizích armád většinou jen projely, aniž by se zastavovaly. Nedošlo tedy ani k žádným ozbrojeným konfliktům. Občané Nymburska byli stejně jako obyvatelé celého Československa vpádem vojsk Varšavské smlouvy překvapení, šokovaní a rozčarovaní. Sověty většina lidí v Československu i přes probíhající změny ve společnosti vnímala jako nejbližší spojence a nebyli tedy schopní pochopit, proč na ně nyní jejich „přátelé“ míří samopaly.

Pro některé komunisty, kteří byli se Sovětským svazem těsně spjatí, to byla nepochopitelná zrada. Projevy odporu se ve městech nymburského okresu projevily především vyvěšenými hesly a transparenty odmítající okupaci a naopak podporující představitele legálně zvolených orgánů. Na transparentech se objevovala hesla jako např. Sovětští vojáci, nestřílejte naše děti, Na srdce jsou Poděbrady, ale ne pro ruské okupanty, Jděte v pokoji domů, nechte nás svobodně pracovat, Sověti pozor, David zabil Goliáše atd. Na některých se vyskytly i výpady proti některým místním fukcionářům, kteří byli nařčeni z kolaborace se Sověty, např. proti řediteli poděbradského kina B.

Černému.¹²² Všude na ulicích byly vidět vyvěšené státní vlajky. Lidé se rovněž snažili

120 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010, s. 369-371.

121 Rozhovor s Janem Pavlíčkem 25. ledna 2012 (viz příloha č. 5)

122 Polabské muzeum Poděbrady, Události let 1968 – 1969, karton č. 1, přír. č. 260/69, fotodokumentace

61 vysvětlovat vojákům spojeneckých vojsk nesmyslnost jejich zásahu.¹²³ Z toho byli prostí vojáci okupačních armád zmatení. Jejich velitelé jim říkali, že jedou Československo zachránit před kontrarevolucí a před vojsky NATO, která již stojí na západních hranicích Československa a chtějí jej obsadit. Byli velice rozčarovaní, když zjistili, že je vše jinak, že je nikdo nevítá, naopak lidé byli naštvaní, vojákům nadávali, vyzývali je k návratu domů. Na mnoha místech chyběly cedule s názvy měst, případně byly nápisy zamazané barvou nebo přelepeny azbukou psanými nápisy jako Moskva, Varšava, atd. Tyto rozpory se projevily na jednání mezi delegací POV KSČ a vojáky spojeneckých vojsk, které se konalo 22. srpna v Milovicích. Zde se strhla poměrně ostrá diskuze. Důstojníci přesvědčovali představitele okresu, že nám přijeli na pomoc a odmítali označení „okupanti“. Velmi je také pobuřovalo, že českoslovenští vojáci z milovické posádky nosili na klopách uniforem smuteční odznaky.¹²⁴

Občané celého Československa byli díky rozhlasu seznámeni s prohlášením předsednictva ÚV KSČ k intervenci. Na závodech sice začaly směny 21. srpna poradami a zhodnocením situace, ale následně se normálně pracovalo. Podniky se plně postavily za ústavně zvolené představitele státu. Na většině pracovišť se konaly podpisové akce na podporu vlády vedené O. Černíkem, ÚV KSČ v čele s A. Dubčekem a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody. Byly podepisovány protestní rezoluce proti vpádu vojsk, žádající jejich okamžitý odchod a odmítající zasahování okupačních jednotek do veřejného a stranického života. Jen v Poděbradech se pod rezoluci podepsalo 6 686 občanů.¹²⁵ Většina podniků hodlala svůj postoj vyjádřit i stávkou. Objevily se i výzvy požadující vyhlášení neutrality, stolky s podpisovou akcí byly umístěny například na Jiřího náměstí v Poděbradech před restaurací „U Lva“ nebo v Nymburce před budovou ONV. Tyto akce organizovali především mladí lidé. Z mládežnických organizací na okrese působila v srpnových dnech nejvýrazněji pionýrská skupina Rebelanti, která vydávala svůj vlastní časopis Tam-tam a šířila letáky s různými hesly, např. Děkujeme, že jste nás naučili azbuku znát, aspoň teď můžeme slova opovržení psát nebo Novotný ať nečeká, zvolili jsme Dubčeka.¹²⁶ Rada MěNV Poděbrady rovněž rozhodla o uspořádání podpisové akce na odvolání poslance Národního shromáždění Karla Mesteka, jenž získal mandát za volební obvod Poděbrady. Od 21. srpna do 27. 8. došlo

123 Poděbradské noviny, 23. 8. 1968, s. 1.

124 Nymbursko, 22. 8. 1968, s. 2.

125 Polabské muzeum Poděbrady, Události let 1968 – 1969, karton č. 1, přír. č. 260/69, Prohlášení rady MěNV Poděbrady

126 Nymbursko, 25. 8. 1968, s. 2.

62 na OV KSČ celkem 188 rezolucí a podpisových archů požadující odchod vojsk a stavící se za legálně zvolené státní orgány. Po projevech představitelů státu vrátivších se z Moskvy došlo dalších 67 rezolucí vyjadřujících nesouhlas s moskevským komuniké.¹²⁷

První rezoluce a prohlášení pracujících měl za úkol předat na ÚV KSČ vedoucí politického oddělení Šimůnek. Až na ÚV se však nedostal, a tak dokumenty předal vedoucímu tajemníkovi středočeského KV KSČ J. Pillerovi, jenž však Šimůnka velmi zaskočil, když se vyjádřil proti svolání mimořádného vysočanského sjezdu.¹²⁸

Na XIV. mimořádný sjezd KSČ do Vysočan odjelo 22. srpna za nymburský okres 12 delegátů KSČ. Nezúčastnil se pouze Jaromír Tobiáš, který pobýval toho času na dovolené. Do ÚV KSČ byl z těchto kandidátů zvolen Judr. Josef Hašek, který tam dle slov pana Šibravy vystoupil „dost vostře a tam se pustil proti těm pozdějším normalizátorům.“¹²⁹ Po návratu ze sjezdu delegáti uspořádali několik mítinků, kde poreferovali o výsledcích sjezdu.¹³⁰

Na celém území Československa začaly téměř všechny redakce okamžitě po vpádu vojsk v poloilegálních podmínkách vydávat zvláštní vydání svých časopisů, kde souhlasily se stanoviskem předsednictva ÚV KSČ a bránily reformní proces. Nejinak tomu bylo na Nymbursku. V tiskárně v Nymburce se tiskla od 22. srpna zvláštní vydání Nymburska, z nichž zprávy následně přebíralo Okresní vysílání radiouzlu, vedené redaktorem Zdeňkem Fritzlem. I Poděbradské noviny vydali těsně po 21. srpnu několik zvláštních čísel. Na stránkách těchto novin byla uveřejňována především stanoviska a rezoluce jednotlivých závodů, zemědělských družstev, organizací, stranických orgánů, atd.

Občané byli rovněž prostřednictvím sdělovacích prostředků vyzýváni, aby zbytečně nenakupovali a nenarušovali tím plynulé zásobování. Veřejnost totiž v prvních chvílích okupace zachvátila panika a před obchody se tvořily fronty. Dále bylo na obyvatelstvo Poděbrad apelováno, aby zachovávali rozvahu a klid, a okupanty zbytečně nedráždili, což lidé zjevně dodržovali, neboť k žádnému incidentu na okrese nedošlo.

Možná k tomu přispěla i akce OV ČSM „Služba vlasti“, která fungovala ve čtyřech centrech okresu (Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem a Městec Králové) a spočívala

127 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 11. 9. 1968, Souhrnná informace o politické situaci na okrese.

128 Nymbursko, 22. 8. 1968, s. 1.

129 Rozhovor s doc. Karlem Šibravou, 9. 12. 2011 (viz příloha č. 4) 130 Nymbursko, 22. 8. 1968, s. 1.

63 ve spolupráci členů ČSM s VB na veřejném pořádku.¹³¹ Aby se předešlo jakýmkoli konfliktům, začaly se postupně odstraňovat nápisy s protisovětskými hesly. Nejvíce bylo apelováno na odstranění hákových křížů. Těmi obyvatelstvo chtělo přirovnat vpád vojsk Varšavské smlouvy k německé okupaci. Na jeden takový transparent vyvěšený přímo na soše Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech vzpomíná i pamětník Karel Šibrava: „No, a někdo vylez na Jiříka a dal tam výsostnej znak Sovětskýho svazu a vedle toho výsostnej znak fašistickej, hákovej kříž. A tam udělali rovnítko, že sovětská moc rovná se fašismus.“¹³²

Likvidovali se však i letáky shazované sovětskými letadly ospravedňující invazi nebo přinášející lživé informace z jednání československých představitelů v Moskvě.

Velmi úsměvně působí výzva okresního veterinárního lékaře k zastavení šíření sovětských letáků a tiskovin, kterou zdůvodňuje tím, že „tyto tiskoviny padají na polích do porostů pícnin, jsou nestravitelné a způsobují u dobytka nechutenství a zažívací poruchy“.¹³³

Přesto, že k žádným konfliktům na okrese nedošlo, do péče lékařů nymburské nemocnice se dostalo několik vojáků Sovětské armády, jejichž zranění byla důsledkem dopravních nehod. Jeden z příslušníků okupačních armád byl dokonce usmrcen. Zasáhl ho elektrický výboj z troleje při přejíždění železničního přejezdu v Pečkách.¹³⁴

Těsně po 21. srpnu některé podniky a zemědělská družstva na okrese pomáhaly se zásobováním Prahy. Solidaritu s představiteli státu projevilo obyvelstvo i rozhodnutím odpracovat 31. srpna mimořádnou směnu, která měla nahradit výpadky ve výrobě způsobené nenormální situací ve státě. Jednalo se o výzvu Dílen ČSD Nymburk, ke které se připojila většina závodů na okrese a pracovní účast činila 80%. Mezi lidmi se této směně říkalo „Dubčekova směna“. ČVUT, střední školy i učiliště podpořily pomoc československému hospodářství výjezdem na chmelové brigády. Pokud hovoříme o škodách způsobených cizími vojsky na Nymbursku, jednalo se o částku zhruba 5 200 000 Kč. Největší škody vojenské jednotky napáchaly na vozovkách a silničním zařízení.¹³⁵

131 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fondem KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 11. 9. 1968, Souhrnná informace o politické situaci na okrese

132 Rozhovor s doc. Karlem Šibravou, 9. 12. 2011 (viz příloha č. 4) 133 Nymbursko, 3. 9. 1968, s. 2.

134 Nymburský deník, 27. 8. 2008, s. 7.

135 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 11. 9. 1968, Souhrnná informace o politické situaci na okrese.

64 V těchto srpnových dnech se velmi pozitivně projevili železničáři. V noci ze soboty 25. srpna na 26. srpna přijel do Nymburka kolem jedné hodiny ranní zvláštní vlak, který do Milovic vezl zařízení pro rušení rozhlasového a televizního vysílání.

Nádraží obsadili transportéry Sovětů, kteří přikázali výpravčímu Ladislavu Tomkovi, aby byl náklad co nejdříve přeložen a vypraven směrem do Milovic, k čemuž potřebovali někoho, kdo by lokomotivu řídil. Železničáři se snažili odjezd co nejvíce zdržovat i přesto, že Sověti hrozili rozstřílením železniční stanice. S vlakem nakonec vyjel strojvedoucí Antonín Bekr, bývalý poslanec NS, až kolem šesté hodiny ranní.

Rovněž železničáři v Lysé nad Labem pak ještě vlak brzdili, jak mohli. Pracovníci vozového depa ČSD Nymburk zase odmítali opravovat železniční vlaky patřící okupantům a ke stejnému postupu vyzývali i další depa v republice.¹³⁶

Vstřícnost v srpnových dnech neprojevovaly zástupcům vojsk ani představitelé nymburského okresního národního výboru. Když důstojníci Polské lidové armády požadovali přidělení kanceláře pro agitační činnosti, dočkali se od předsedy ONV Josefa Kolky zamítavé odpovědi. O podobnou věc se pokoušeli i důstojníci Sovětské armády, kteří rovněž nepochodili, tentokrát u OV KSČ. Stejně tak Polské lidové armádě odmítl MěNV Poděbrady poskytnout prostory lázeňských domů Libenský a Fučík.¹³⁷

Předsednictvo OV KSČ hned 21. srpna odsoudilo násilnou okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a postavilo se za legální orgány republiky, prezidenta Ludvíka Svobodu, vládu Oldřicha Černíka a předsednictvo ÚV KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem.¹³⁸ Plénum OV KSČ se i kvůli účasti delegátů nymburského okresu na Vysočanském sjezdu sešlo až 23. srpna. Nejdiskutovanějším tématem bylo vyhlášení neutrality ČSSR, neboť tento požadavek zazněl z mnoha podniků. Při debatě nad touto otázkou se ukázalo, že většina poslanců OV KSČ se domnívala, že neutralita našeho státu by byla velkým extrémem. Nutno podotknout, že tuto myšlenku zastával mimojiné i J. Hašek, který bude v dalších měsících nejvíce kritizován za své

„pravicové“ názory. V rezoluci, která byla výsledkem zasedání pléna, nakonec funkcionáři strany netrvali na neutralitě ČSSR, ale dali plnou důvěru vedoucím představitelům, aby podnikli jakékoliv kroky k zajištění bezpečnosti státu. Invazi vojsk téměř všichni poslanci odsoudili, ale objevily se i výjimky. Například J. Plachý

136 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010, s. 371-372.

137 Poděbradské noviny, 14. 9. 1968, s. 1.

138 Nymbursko, 22. 8. 1968, s. 1.

65 prohlásil, že „okupace je jen nedorozumění, SSSR nás přišel chránit“.¹³⁹ OV KSČ rovněž na tomto zasedání vyzvala ke vstupu do jednohodinové generální stávky, která se uskutečnila 23. srpna od 12 do 13 hodin.

Za ústavně zvolené představitele státu se okamžitě po příchodu vojsk postavila i Rada ONV, která odmítla zrádcovskou politiku spojenou se jmény Kolder, Barbírek, Mestek, Bilak a dalšími. Důrazně žádala okamžitý odchod okupačních vojsk, zároveň však žádala obyvatelstvo, aby se nedostalo s vojáky do jakýchkoliv konfliktů, které by mohly situaci spíše zhoršit. S podobnými stanovisky vystoupila i většina městských a místních národních výborů na okrese. Podobné prohlášení vydal i 23. srpna okresní výbor Národní fronty. OV NF rovněž vyzval k zakládání místních výborů Národní fronty tam, kde dosud ještě nebyly založeny. Jejich hlavním úkolem mělo být prosazování a praktické provádění akčního programu.¹⁴⁰