Sovětská okupace Milovic – Mladé

Vlastní okupace začala již 20. srpna po 23. hodině, kdy do Československa vpadly jednotky sovětské I. gardové tankové armády, II. gardové armády, 38. armády, šesti divizí Jižní skupiny sovětských vojsk, 48. motostřelecké divize, maďarské 8.

motostřelecké divize, 7. tankové a 11. motostřelecké divize a 12. pohraniční brigády lidové armády NDR, čtyř divizí 2. polské armády a bulharského 12. a 24.

motostřeleckého pluku. Na letištní plochu ruzyňského letiště pak začala po půlnoci dosedat sovětská letadla, jako první sovětská letadla typu AN-24.

Prvořadým cílem intervenčních vojsk se stal na Nymbursku vojenský prostor Milovice – Mladá s letištěm Boží Dar. Zde sídlili 47. průzkumný letecký pluk a 13.

tanková divize Československé lidové armády. Vojska Varšavské smlouvy měla tento vojenský prostor velice dobře zmapovaný z velitelsko-štábního cvičení Šumava, které probíhalo od konce května 1968 i v Mladé. Toto cvičení sice skončilo oficiálně 30.

června, ale sovětští velitelé odjezd neustále oddalovali. Poslední jednotky odešly až 2.

srpna, ale zůstaly soustředěny v těsné blízkosti českých a slovenských hranic.

Kapitán Zdeněk Řepka, tehdejší zástupce velitele 3. školního tankového praporu 13. tankové divize k tomu řekl: „Velení naší divize, jehož jsem byl členem, velmi rychle rozpoznalo, že se vlastně jedná o nácvik na obsazení Českoslovenka. Tématem bylo přepadení naší země vojsky NATO vedenými Bundeswehrem – naše armáda se brání, ale protože svými silami nestačí, přichází jí na pomoc armáda sovětská. Obsazuje všechna strategická místa a přebírá vedení boje proti Atlantické alianci. Okamžitě jsme varovali Ústřední výbor KSČ a Ministerstvo národní obrany. Tím si ovšem naše divize vysloužila nálepku „kontrarevoluční“ a od té chvíle s námi bylo ze strany sovětských partnerů jednáno velmi obezřetně.“¹⁸⁷

Naopak podplukovník Josef Křena, pilot 47. průzkumného leteckého pluku, vpád sovětských vojsk nepředpokládal. „Někdo sice možná tušil před srpnem 1968, že by nás mohli Sověti okupovat, ale my jsme tomu nevěřili. Věděli jsme pochopitelně, že je napětí. Věděli jsme, že se scházejí špičky Varšavské smlouvy. Co se týče ministra

187 Jan ŘEHOUNEK, Osudové okamžiky. Sto let vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá, Nymburk 2006, s. 77.

83 národní obrany generála Martina Dzúra, ten byl jednoznačně zastáncem totalitních manýrů. Nikdo ze zpravodajských důstojníků nás na podobnou situaci nepřipravil.

Nikdo nevydal žádné pokyny jak se v takovém případě zachovat. Nikdo neupozorňoval na to, v co se může politické napětí zvrhnout. Krátce před 21. srpnem jsem byl na dovolené v NDR. Pochopitelně jsem si všiml pohybu vojska na německé straně, ale vůbec jsem nepředpokládal, že se na nás chystají. Sověti byli v NDR jako doma. Tam se pořád něco dělo.“¹⁸⁸

V den vpádu vojsk do ČSSR byl velitel 47. průzkumného leteckého pluku plukovník Vladimír Kvarda na dovolené. Jeho zástupcem byl v inkriminovaný den zmiňovaný Josef Křena. Ten uskutečnil v noci 20. srpna po 23. hodině orientační let, který ovšem musel ukončit, neboť obdržel výzvu k přistání. Ihned po přistání ho letový dispečer přivolal k telefonu. Náčelník generálního štábu Karel Rusov mu sdělil, že vojska Varšavské smlouvy překročila hranice a rozkázal, aby v žádném případě nedošlo k žádné bojové činnosti. Příslušníci pluku se snažili alespoň mapovat situaci ve vzdušném prostoru. Zaznamenali značný letový provoz, který směřoval k Ruzyni.

Potom, co nad letištěm Boží Dar nouzově zablikalo nějaké letadlo, nařídil podplukovník Křena vypnout všechny radiolokátory a světla. Za tmy tedy na letišti nemohlo přistát žádné letadlo.¹⁸⁹

Sovětské pozemní jednotky se dostaly k vojenskému prostoru za svítání, krátce po 4. hodině. Nejdříve se přiblížily 2 obrněné transportéry, které však hned zmizely.

Kolem 6. hodiny se na východní straně letiště objevily 2 tanky. Jeden z tanků, T-54, se blížil ke státní technické hotovosti. Podplukovník Křena, který vše pozoroval z dispečerské věže, mu vyjel naproti, aby Sovětům vysvětlil, že na letišti je vše v pořádku a ať nepůsobí československé armádě žádné škody. Tank se skutečně zastavil a Křena se vrátil zpět na věž. Na konci vzletové dráhy zůstal stát druhý tank, s dělem namířeným na vzletovou plochu, kdyby chtěl někdo odstartovat. Z něj vystoupil nadporučík Nikolaev, který došel za Křenou na věž a přikázal mu, aby se přestalo s létáním. Bylo mu odpovězeno, že letový provoz skončil již v 0:20. ¹⁹⁰

Velitel 47. průzkumného leteckého pluku plukovník Ing. Vladimír Kvarda měl 21. 8. nastoupit dovolenou, ale vzhledem k nastalé situaci ji zrušil a již v ranních hodinách také dorazil na letiště. Okamžitě poslal náčelníka štábu podplukovníka Jana

188 Michal PLAVEC, Vůbec jsme nevěřili tomu, že by nás mohli v srpnu 1968 Sověti okupovat, in:

Nymburský deník, 27. 8. 2008, s. 5.

189 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 75.

190 Tamtéž, s. 76.

84 Dytrycha na křižovatku Mladá, aby tam vyčkal na Sovětskou armádu a zabránil tak možným střetům mezi strážnými a ruskými vojáky.¹⁹¹

Během rána zaplňovali letiště další pozemní jednotky včetně pozemních sledů k zabezpečení přijetí letounů, které měly na letišti přistát. Jednalo se o Antonovy An-12, An-24, Iljušiny II-14 a letouny MiG-21, z transportních vrtulníků, navážejících potraviny a další zbraně, především Mi-6. Sovětská armáda vybudovala na jižní straně letiště obrovský stanový tábor a na druhé straně letiště měli stojánky. Velitelem sovětského stíhacího pluku byl podplukovník Dušankovskij.¹⁹²

A jak vypadala situace ve vojenském táboře? Je nutné říci, že Sověti měli akci skvěle načasovanou, milovická posádka totiž byla v této době významně oslabena. V táboře se nacházel pouze 103. tankový pluk. 15. tankový pluk byl odvelen do výcvikového prostoru Doupov, protiletadlové baterie podřízené 13. tankové divizi byly na cvičení ve Vojenském výcvikovém prostoru Jince a 3. školní tankový prapor u Čelákovic, kde měl nacvičovat brodění přes řeku Labe. Do milovické posádky dorazila 21. srpna v brzkých ranních hodinách 20. tanková divize ze sestavy Severní skupiny vojsk (8. gardový tankový pluk, 76. gardový tankový pluk, 155. tankový pluk a 144.

motostřelecký pluk), která dorazila do Milovic po ose Szklarska Poręba – Harrachov – Mnichovo Hradiště – Mladá Boleslav – Vojenský výcvikový prostor Mladá. Zástupce sovětského velení dorazil na velitelství 13. tankové divize v 5:45 a požadoval okamžité vyklizení vojenského tábora.¹⁹³ Na rozkaz náčelníka generálního štábu generála Rusova musela posádka okamžitě vyklidit tábor II a již 22. srpna jej předat Rusům. Vojáci si mohli vzít jen celty a základní osobní věci a přestěhovali se do objektů prvního tábora.

Když se později vojáci mohli pro věci vrátit, polovina jich už byla rozkradená.¹⁹⁴ Tento fakt potvrzuje i pamětník Aleš Kubeš, který celý život pracoval v Milovicích jako civilní zaměstnanec vojenské správy. „Ještě ten den odpoledne se museli ti naši vojáci z toho druhého objektu vystěhovat a to tím způsobem, že Rusové jim vylomili a vyrabovali skříňky, že si nestačili vzít ani svoje věci.“ ¹⁹⁵

A jaká byla bezprostřední reakce vojáků z posádky těsně po tom, co se dozvěděli o okupaci? Podle slov kapitána Zdeňka Řepky byli vojáci 13. tankové divize připraveni bojovat. „Například 103. tankový pluk byl soustředěn za Benáteckou Vruticí na kótě

191 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 77.

192 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 76 -77.

193 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010, s. 369-371.

194 Jan ŘEHOUNEK, Osudové okamžiky. Sto let vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá, Nymburk 2006, s. 78.

195 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)

85 Dubový les a poručík Šuler byl ochoten vydat okamžité rozkazy k boji. Museli jsme pro něj dojet a přesvědčit k návratu do tábora. V dílnách byl rozebraný tank, u něhož vojáci okamžitě nabili kanón a namířili ho proti vjezdu, z dalších tanků vytahali kulomety a rozmístili je na půdě, ochotni okamžitě střílet, kdyby se Rusové hnuli a chtěli do parku vjíždět.“¹⁹⁶ I piloti z 47. průzkumného leteckého pluku chtěli v prvních chvílích bojovat, ale nakonec uposlechli rozkazy velení a snažili se situaci více nevyhrocovat.

Vojáci své nesouhlasné stanovisko k přítomnosti cizích vojsk vyjadřovali alespoň pasivním odporem. Například bez rozkazu sovětským vojákům neposkytli ani vodu, ani potraviny, občas přeřízli nějaký spojovací drát a podobně. K žádným vážným incidentům však mezi českými a sovětskými vojáky nedošlo. Za většinou vážnějších problémů stáli polští vojáci, kteří se dostávali do konfliktu nejen s českými, ale i sovětskými vojáky. Polské jednotky dorazily do Milovic až v druhém sledu, 25.

srpna.¹⁹⁷

Vojensky byla celá akce provedena perfektně, jisté problémy však nastaly těsně po příchodu do Milovic se zásobováním vodou a potravinami. „Oni totiž Rusové neměli zajištěné zásobování. Co se týče bojové techniky, to provedli dobře, ale neměli zásobování. Dneska by se tomu řeklo nějakou systematizaci v tom, aby měli dostatek proviantu, potravin, tohle vázlo, oni to za nimi asi nestačili dopravit. Takže třeba na tom Božím Daře, na tom letišti, jak mi říkal plukovník pan inženýr Křena, tak oni celej den neměli co jíst, takže otrhávali švestky kolem dokola po alejích. A pak jim teprve přivezli nějaké jídlo, ale bylo toho málo, nestačilo jim to, takže tahle záležitost nebyla úplně dobře vyřešená,“¹⁹⁸ vzpomíná pan Kubeš. Největší problém byl s vodou, protože v táboře byl pouze jeden zdroj.