V roce 1960 došlo k reformě veřejné správy. Zákonem č. 36/1960 Sb. o územním členění státu vzniklo místo dosavadních 19 krajů a 306 okresů na území Československa 10 krajů a 108 okresů.19 Územní změny se dotkly i okresu Nymburk.
Do roku 1960 existovaly okresy Nymburk a Poděbrady, které náležely k Pražskému kraji. Zmíněným zákonem byl okres Poděbrady začleněn do okresu Nymburk a došlo ke změnám na okrajích okresu. Většina území dřívejšího Pražského kraje byla začleněna do nově zřízeného Středočeského kraje. Okres Nymburk se rozkládal na ploše 881 km2 a podle sčítání obyvatel z roku 1961 v něm žilo 12 413 lidí.20 Hlavními centry byl Nymburk, Poděbrady a Lysá nad Labem. Poděbrady se dlouho s přičleněním k okresu Nymburk nemohly smířit. Původně totiž usilovaly o připojení k okresu Kolín, které se jim zdálo výhodnější. Od této doby můžeme datovat vzájemnou rivalitu mezi Nymburkem a Poděbrady. Mezi hlavní průmyslová odvětví patřilo strojírenství, potravinářský a sklářský průmysl. Významné místo v hospodářství okresu zaujímala i doprava, především kvůli železničnímu uzlu v Nymburce.
Orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích byly národní výbory, které zajišťovaly chod hospodářského, kulturního, zastupitelského a sociálního života ve svých územních obvodech. Původně se na okrese nacházelo 132 národních výborů, v roce 1964 došlo k snížení jejich počtu na 105. Hlavním orgánem NV bylo plénum a výkonným orgánem rada NV. Určité výkonné funkce plnily rovněž komise NV. Ty rozhodovaly v oblastech, pro které byly zřízené. V letech 1964-68 působilo v Okresním národním výboru sídlícím v Nymburce 80 poslanců, v místních národních výborech v obcích nad 1500 obyvatel 421 poslanců a v místních NV menších obcí 1694 poslanců.21 Podniky a zařízení v okrese řídil ten národní výbor, v jehož územním obvodu tyto podniky převážně působily. Do působnosti ONV spadaly: Okresní kovopodnik v Nymburce, Okresní průmyslový podnik v Poděbradech, Restaurace a jídelny v Lysé nad Labem, Uhelné sklady Poděbrady, Okresní správa silnic v Poděbradech, Okresní vodohospodářská správa v Poděbradech, Okresní stavební podnik v Poděbradech a ČSAD v Nymburce. Městské a místní NV řídily podniky komunálních služeb,
19 Zdeňka HLEDÍKOVÁ a kol., Státní správa a její orgány, in: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2007, s. 450-451.
20 30 vítězných let budování okresu Nymburk 1945-1975, Nymburk 1975, s. 24.
21 Tamtéž, s. 14.
21 domovních správ, rozpočtové organizace KS a drobné provozovny. K nejdůležitějším podnikům v okrese patřily Dílny pro opravu vozidel ČSD v Nymburce,22 Sklárny Bohemia Poděbrady, Závod obránců míru v Nymburce, Kovona Lysá nad Labem, Mepol Libice nad Cidlinou, Azbestos Zvěřínek, Tona Pečky, Závody průmyslové automatizace Pečky, Spolana Křinec, Pragoděv Nymburk, Polygrafia Sadská a Strojobal Rožďalovice. Základem místního průmyslu, tedy navazujícího odvětví průmyslu, byly drobné živnostenské dílny ze všech oborů činnosti, které spadaly pod jeden podnik, z nichž největší byl Okresní kovopodnik v Nymburce a Okresní průmyslový podnik v Poděbradech. Většinu zemědělské půdy obhospodařovala Jednotná zemědělská družstva (82,4% zemědělské půdy). Státní statek v Sadské měl 5,3%, ústředně řízené závody 9,1% a v soukromé držbě se nacházely 3,2% zemědělské půdy.23 Trendem 60. let bylo postupné slučování malých JZD ve větší ekonomické celky. Přes všechny problémy v zásobování potravinami, oděvy i textilním zbožím trápil obyvatele nejvíce nedostatek bytů. Problém s byty se řešil výstavbou sídlišť. Na Drahelickém předměstí Nymburka začalo v roce 1964 vyrůstat sídliště s 224 byty. První etapa byla dokončena v roce 1967.24
Velice dobře na tom byl okres z hlediska počtu škol všech úrovní. Kromě základních škol zde existovalo několik středních odborných škol (SZTŠ Poděbrady, Střední škola společného stravování Poděbrady, Zemědělská škola Městec Králové), Střední všeobecně vzdělávací školy v Poděbradech a Nymburce a učňovská střediska (Zemědělské odborné učiliště Městec Králové, Odborné učiliště skláren Poděbrady, Lesní odborné učiliště Kněžičky, Odborné učiliště STS Libice nad Cidlinou, atd.). V Poděbradech, v objektu zámku, se rovněž nacházelo detašované pracoviště Fakulty elektrotechnické ČVUT, kde se vzdělávala část studentů prvních a druhých ročníků.
Existence vysoké školy v Poděbradech je významná z pohledu společenského vývoje. V šedesátých letech bylo právě vysokoškolské studentstvo nositelem reformních proudů ve společnosti, i když se dlouho omezovalo jen na Prahu. K vyjádření jakési nezávislosti studentům sloužily mimojiné majálesy, kde vysokoškoláci formou recese mohli dát najevo nesouhlas s režimem. Představitelé moci na ně pohlíželi s obavami, aby při nich nedošlo k nějakým provokacím. Majálesy se konaly i v Poděbradech, ačkoli i místní funkcionáři na ně hleděli s mírným strachem. Majáles konaný v květnu
22 Dílny ČSD byly již za války centrem ilegální činnosti.
23 30 vítězných let budování okresu Nymburk 1945-1975, Nymburk 1975, s. 54.
24 Michal PLAVEC, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Cheb 2010, s. 365.
22 1966 se ještě dlouho řešil nejen na úrovni okresního výboru strany, ale dokonce i na krajské úrovni. Jak však vzpomíná docent Karel Šibrava, tehdejší vedoucí katedry marxismu-leninismu na ČVUT v Poděbradech a zároveň člen OV KSČ, majáles proběhl v poklidné atmosféře a k žádným provokacím nedošlo.25 Vysoké školy, včetně té poděbradské, rovněž navazovaly kontakty s univerzitami na Západě. Obvyklé byly například styky na sportovní úrovni. Konkrétně v Poděbradech vyvolal velký zájem basketbalový zápas mezi Slavií VŠ Poděbrady a americkým výběrem univerzit, kterému v zámecké zahradě přihlížela spousta zvědavých diváků.
Proces uvolňování poměrů pocítili v 60. letech lidé na okrese především prostřednictvím ekonomických reforem. Tyto reformy se projevily například v diferenciaci mezd, v zavedení odměn za zásluhy a podobně. Rovněž režim začal omezeně tolerovat jakýsi druh polosoukromého podnikání, které zastřešovaly národní výbory. Pamětník, se kterým jsem hovořila, Ing. arch. Jan Pavlíček si například otevřel projekční kancelář, zastřešenou NV Dymokury, ve které zaměstnával šest až osm lidí.26
Vzhledem k tématu diplomové práce se rovněž musím zmínit o milovickém letišti Boží Dar. Rozhodnutí o jeho budování padlo v roce 1949. V letech 1951 až 1968 se zde přeškolovali letci na pilotování proudových letadel sovětské výroby Jakovlev Jak-23, MiG-15, MiG-17, MiG-19, MiG-21, Suchoj Su-7 a Iljušin II-28. Od roku 1954 až do roku 1968 zde působil 47. průzkumný letecký pluk, jenž patřil k početně nejsilnějším útvarům Československé lidové armády. V letech 1960 až 1965 působila u pluku i 5. radiotechnická letka zvaná Netopýr a v roce 1968 ještě Výcviková letka Mladá, v níž probíhalo především přeškolování na MiGi-21. Funkci velitele 47.
průzkumného leteckého pluku zastával plukovník ing. Vladimír Kvarda, náčelníka štábu podplukovník ing. Jan Dytrych.27 Dále ve vojenském prostoru Milovice-Mladá sídlila 13. tanková divize, která do Milovic přišla v roce 1949 z Olomouce.28
25 Rozhovor s doc. Karlem Šibravou 9. 12. 2011 (viz příloha č.4) 26 Rozhovor s Janem Pavlíčkem 25. 1. 2012 (viz příloha č. 5)
27 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 74.
28 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)
23