První týdny pobytu sovětské posádky v Milovicích

Většina obyvatel i vojáků si v prvních chvílích myslela, že pobyt sovětských vojsk v Milovicích bude jen dočasný. „Ve skutečnosti se ten den ještě, když sem přišli, tak se naši lidé domnívali, že tu nebudou natrvalo, že se skutečně jedná o nějakou

196 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 77.

197 Michal PLAVEC, Srpnové dny roku 1968 na letišti Mladá, in: Historie a vojenství, 4/2008, s. 77-78.

198 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011, (viz příloha č. 3)

86 lokální akci, která skončí a zase se to uspořádá podle toho, jak to bylo,“¹⁹⁹ potvrzuje pan Kubeš. Události následujích dní však tyto domněnky vyvrátily. Dne 23. srpna se do Milovic přesunul štáb velitele intervenčních vojsk generála Pavlovského, čímž se Milovice v podstatě staly centrem okupačních vojsk. Vše potvrdila Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, která vznikla během srpnových jednání v Moskvě.²⁰⁰

Podle moskevských dohod bylo nutné se sovětskými vojsky spolupracovat.

Velitelé ČSLA tedy začali s Rusy otevřeně jednat a navazovat pracovní spolupráci, což narušovalo jednotu mezi velením a prezenčně sloužícími vojáky, kteří jakoukoliv spolupráci odmítali.²⁰¹ S velkým nesouhlasem byla vojáky i občany Milovic rovněž přijímána akce příslušníků sovětské armády, kteří roznášeli po okolí své propagační noviny tištěné v češtině. Aby se předešlo hospodářským ztrátám, které vznikly výpadky ve výrobě v srpnových dnech, jezdili vojáci z posádky Mladá vypomáhat do několika podniků na okrese, například do Fruty Nymburk.²⁰²

Ačkoli ještě 11. září dostala posádka z Mladé oficiální povolení k provádění zimní přípravy bojové techniky, na konci září se rozhodlo o uvolnění posádky v Milovicích pro sovětské vojáky. Celá posádka se musela vystěhovat za velice krátký čas, do poloviny října. Část 47. výzkumného pluku byla přesunuta do Pardubic, část do Čáslavi. Jednotlivé prapory tankové divize se přesunuly na různá místa republiky, především na Slovensko. Zůstalo zde jen několik vojenských úřadů – Újezdní úřad vojenského úřadu Mladá, Posádková správa, Vyšší zbrojní opravna, Správa budov a Vojenská lesní správa. Na odchod vojáků vzpomíná pan Kubeš takto: „Naši vojáci se odsud museli vystěhovat, to už jsem říkal, a natruc těm Rusům zabetonovávali odpady, vytrhávali zásuvky elektrické ze zdi, utrhávavali vodovodní kohoutky, potom se to zase muselo dát všechno dohromady, ale tím prokazovali takový ten odpor proti tomu. Já nepamatuju, že by někdo z těch vojáků vyjádřil souhlas nebo nadšení, že přestává ta demokratizace, která se tu pomalu rozvíjela.“²⁰³ Pro Rusy se uvolnily nejen kasárna, ale také takzvané sídliště. Jednalo se o byty, které byly postaveny v 50. letech pro

199 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011, (viz příloha č. 3)

200 Jan ŘEHOUNEK, Osudové okamžiky. Sto let vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá, Nymburk 2006, s. 79.

201 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 17, inv.č. 46, plenární zasedání OV KSČ v Nymburce 18. 9. 1968, diskusní příspěvek J.

Hradeckého

202 Nymbursko, 3. 9. 1968, s. 2.

203 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)

87 příslušníky Československé lidové armády. „Jen pár nás tu zůstalo. Nechali tu lidi, co měli před penzí, civilní pracovníky armády nebo lidi, kteří měli blízko posádku, tak ti tu zůstali. Ostatní se museli vystěhovat,“²⁰⁴ vzpomíná pan Kubeš, který bydlí v jednom z těchto domů dodnes. K zajištění klidu a hlavně jistoty rodin důstojníků a občanů Milovic v souvislosti s odchodem posádky muselo být v Milovicích zřízeno přechodné vysunuté pracoviště Veřejné bezpečnosti, protože místní pořádkové síly na dodržování klidu nestačily.²⁰⁵ Starosti s odchodem československé posádky řešil i předseda MNV Milovice Stanislav Trnka. V MNV totiž zbylo z původních 29 pouze 12 poslanců, rada MNV čítala jen 4 lidi.²⁰⁶

Dne 2. října se v Milovicích uskutečnila beseda s občany, především rodinami důstojníků armády, kde se jim nastalou situaci snažili vysvětlit přední představitelé okresu spolu s náměstkem předsedy vlády Františkem Hamouzem. Ten však na většinu otázek občanům nebyl schopen odpovědět. O problémech souvisejících s pobytem sovětských vojsk v Milovicích v prvních týdnech a měsících po 21. srpnu 1968 se hovořilo opět na veřejné schůzi konané 22. ledna 1969. Besedy se kromě asi 200 občanů Milovic účastnili i poslanci Národního shromáždění Oleg Homola a Gertruda Čakrtová-Sekaninová, mjr. JUDr. Doleček, zástupce generála Korbely²⁰⁷ či JUDr. Jaroš z branného a bezpečnostního výboru NS.²⁰⁸ Schůze se nesla v duchu velké otevřenosti.

Je nutné zmínit, že 18. října 1968 Národní shromáždění ratifikovalo Smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Poslanec Homola se zdržel hlasování a poslankyně Čakrtová-Sekaninová byla jednou ze 4 poslanců, kteří hlasovali proti přijetí této smlouvy.

Lidé zahrnuli funkcionáře celou řadou otázek, které souvisely s komplikacemi, které přinesl pobyt sovětských vojsk v Milovicích. Občany mimojiné zajímalo, jaký je přesný obsah smlouvy mezi ČSSR a SSSR, neboť na základě vlastních zkušeností mají pocit, že Rusové smlouvu nedodržují. V této souvislosti občany přirozeně zajímalo, zda je součástí smlouvy náhrada škod vzniklá příchodem vojsk Varšavské smlouvy. K tomuto dotazu se vyjádřil JUDr. Doleček: „Dokument o dočasném pobytu vojsk je po stránce právní naprosto nedostatečný, což je chybou. Sovětská strana si vykládá některé pasáže po svém. Situace, která nám byla dána, nebyla s námi projednána, když se

204 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)

205 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 17, inv. č. 46, Stranická informace o současné situaci na okrese Nymburk

206 Nymbursko, 17. 12. 1968, s. 2.

207 Generál Korbel byl zmocněnec pro styk se Sovětskou armádou.

208 Nymbursko, 30. 1. 1969, s. 1.

88 zpracovávaly naše vlastní návrhy. Naše strana chtěla, ale druhá nechtěla. Smlouva je překlad něčeho; já sám mám státnici z ruského jazyka, tak sám vím, že některé výrazy se dají vykládat po svém. My pasáže ve smlouvě plníme, zatímco sovětská strana neplní. vedoucí oddělení Ministerstva vnitřního obchodu Blažek. Občané si stěžovali především na to, že příslušníci sovětské armády vykupují v obchodech veškerý sortiment, hlavně průmyslové zboží, kterého mají obchody nedostatek i pro české spotřebitele. Bylo jim odpovězeno, že Ministerstvo vnitřního obchodu zajistilo pro prodej v Milovicích zvýšené dodávky z výroby, nicméně zásoby zboží ve neplatili, družstva měla ohromné ztráty, protože oni nezaplatili to, co měli.“²¹¹

Většinu problémů Milovic shrnul ve svém poměrně ostrém diskuzním příspěvku předseda MNV Stanislav Trnka. Uvedl, že ani armáda, ani Ministerstvo vnitra nezajistilo dostatečnou ochranu místních obyvatel. „Důstojníci sovětské armády porušují klid, obtěžují rodiny, v obchodech se rovněž nechovají slušně, dožadují se přednostní obsluhy, chodí do skladů, ohmatávají zboží a obtěžují prodavačky.“²¹² Dále si stěžoval na nedodržování předpisů v souvislosti s odběrem vody. Její nedostatek byl palčivým problémem již za přítomnosti ČSLA, natož nyní, když se celkový stav armády zvýšil. Porušování předpisů potvrzuje i pan Kubeš: „Oni navrtali potrubí a napojili si

209 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 17, inv. č. 46, plenární zasedání OV KSČ v Nymburce 27. - 28. 1. 1969, diskusní příspěvek K. Bedrny, ve kterém seznámil přítomné se zápisem z veřejné schůze.

210 Tamtéž.

211 Rozhovor s Alešem Kubešem 16. 11. 2011 (viz příloha č. 3)

212 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 18, inv. č. 47, plenární zasedání OV KSČ v Nymburce 27. - 28. 1. 1969, diskusní příspěvek K. Bedrny, ve kterém seznámil přítomné se zápisem z veřejné schůze.

89 tam svoje vlastní roury, aniž by o tom někdo věděl. A to takhle obalili gumou a spoustu vody a páry unikalo pryč.“²¹³ Trnka rovněž upozorňoval na problematické jednání ze strany Sovětů: „Ve snaze řešit tyto problémy zveme je na MNV, oni sice ochotně přijdou, slušně jednají, ale nedostatek je v tom, že ke každému jednání pošlou vždy jiného důstojníka, který sice slíbí nápravu, ale víc se pro věc nedělá.“²¹⁴ Tuto vzpomínku sdílí i pan Kubeš: „Bylo jednání. Oni na to jednání Rusové někoho poslali, ať to bylo v rozmezích národních výborů nebo podobně, ale příště na to jednání přišel někdo úplně jiný, kdo netušil, o čem se rozhodlo minule, takže se to takhle úplně nivealizovalo a tohle jim úplně vyhovovalo.“²¹⁵ Trnka dále zalitoval, že se o skutečné problémy občanů Milovic nezajímají funkcionáři z okresu, kteří ve svých projevech na stranických schůzích prohlašují, že Sovětský svaz Milovicím pomáhá ze všech sil. „Ať někdo přesvědčí, v čem nám pomáhají, k čemu, do hrobu. Sovětská armáda narušuje zákonnost a vměšuje se do záležitostí naší republiky. Ještě i nadále vychází a kolportuje se tisk

„Zprávy“. U nás nejsou kontrarevolucionáři. Smlouva o pobytu vojsk je z hlediska mezinárodního neplatná a to nám potvrdil i starý člen ÚV Dr. Sekaninová a s. Homola.

Vážím si takových soudruhů, kteří mají takovýto postoj. Naši dnešní schůzi hodnotím jako serioznější, upřímnější. Díky soudruhům, kteří odpovídali na dotazy. Na předcházející besedě vystupoval s. Hamouz, který nic neřekl a nezdůvodnil. Ze schůze bude vypracován dopis, se všemi připomínkami zaslán vládě Československé socialistické republiky, s. Rázlovi a zástupci sovětských vojsk, aby se situace v Milovicích řešila,“²¹⁶ zakončil svou řeč Trnka.