Od mimořádné okresní konference k vojenské intervenci

Na plenárním zasedání ÚV KSČ konaném od 29. května do 1. června bylo rozhodnuto o svolání mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Sjezd se měl uskutečnit 9. září a schválen byl jednomyslně. Šanci ovládnout okresní a krajské konference si totiž dávali jak Dubček a jeho okruh, tak konzervativci.

Program červnových členských schůzí strany na okrese se tedy točil kolem třech základních témat, jimiž bylo seznámení se se závěry květnového pléna ÚV KSČ, projednání akčních programů a především volba delegátů na okresní konferenci, která se měla uskutečnit 29. června v Nymburce. Členské schůze provázela velmi nízká účast.

Mnohde nedosahovala ani třetiny členstva.¹⁰⁵ Největší diskuze se strhla kolem návrhů na delegáty konference. Často byla vyslovována kritika vůči návrhu delegátů na konferenci komisí OV KSČ. Podle řady členů strany nemá žádná komise právo navrhovat kandidáty a podsouvat tak členům ZO určité lidi. Své zástupce si mají stranické organizace navrhnout sami. Ve spojitosti s tímto problémem pak někteří členové vyslovovali pochybnosti nad demokratizací na okrese, neviděli, že by se na okrese mnoho změnilo. V návrzích totiž často figurovali stejní lidé, kteří se účastnili již březnové konference, a navíc se ještě ke všemu jednalo o pracovníky aparátu a členy POV a OV KSČ. Návrhy však nebyly závazné, a proto k nim mnoho organizací vzneslo připomínky, kterým OV KSČ na svém plenárním zasedání 26. 6. vyhověl. Na konferenci se tak mohli ocitnout noví lidé, často z řad mladé generace. Z původního návrhu delegátů na mimořádnou krejskou konferenci v Praze a na XIV. mimořádný sjezd KSČ zmizelo několik jmen předních funkcionářů okresu jako například předseda MěV KSČ Poděbrady Miroslav Felkr, předseda ONV Josef Kolka, tajemník OV KSČ Josef Kaňok a další. Je rovněž nutno dodat, že v převážné většině organizací volby proběhly tajným hlasováním.¹⁰⁶

Červnové mimořádné okresní konference měly především za úkol zvolit delegáty na XIV. mimořádný sjezd KSČ, věnovaly se však i výsledkům květnového pléna ÚV KSČ a stranou nezůstal ani manifest Dva tisíce slov, ke kterému se ve svých diskuzních příspěvcích vyjádřila většina členů strany. Na okresních konferencích převládla

105 Např. v Mepolu Libice n. C. se z 111 členů zúčastnilo jen 27, v Toně Pečky z 220 jen 64, atd.

106 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 17. 7. 1968

55 souhlasná stanoviska k závěrům květnového pléna ÚV KSČ a názory o potřebě urychlit demokratizační proces. Mnoho zastánců konzervativní politické linie ve straně na nich zaznamenalo ústup z pozic. Co se týče výzvy Dva tisíce slov, dělili se účastníci do dvou názorových proudů. První s obsahem manifestu souhlasil a kritizoval vedení KSČ, že situaci kolem něj zbytečně dramatizuje, druhý proud se stavěl za stanovisko ÚV KSČ odsuzující tuto výzvu především ze strachu ze zvýšeného sovětského tlaku, který by manifest mohl vyvolat.¹⁰⁷

Z 378 delegátů vybraných na členských schůzích ZO KSČ se jich konference konané 29. června v Nymburce zúčastnilo 374. Přítomno bylo ještě 52 delegátů s hlasem poradním a 44 hostů. Jako zástupce ÚV KSČ přijal pozvání na konferenci František Červenka. Zprávu okresního výboru, která zhodnotila situaci na okrese Nymburk od březnové konference, na úvod přednesl vedoucí tajemník OV KSČ František Klíma. Hovořilo se v ní o demokratizačním procesu na jednotlivých místech okresu projevujícím se zvýšenou aktivitou mládežnických organizací, odborů, církví, politických stran, atd. Mluvilo se v ní i o tom, co OV KSČ udělal pro zlepšení metod stranické práce, pro zvýšení důvěry lidí ve stranu, ale i o tom, co jej ještě v tomto ohledu čeká. Mnoho prostoru Klíma věnoval odpovědi na častou otázku zaznívající ze ZO, zda jsou vedoucí představitelé strany na okrese schopni zajistit demokratizační proces, když jsou na těchto pozicích stále ti stejní lidé jako před lednem 1968. Podle Klímy v 50. letech skutečně došlo k nesprávnému používání mocenských prostředků jak ke členům strany, tak vůči drobným rolníkům či příslušníkům jiných politických stran, zároveň však vyvrací, že by k podobným deformacím docházelo v 60. letech. Okresní výbor podle něj v posledních letech neuplatňoval direktivní metody práce, ale naopak od direktivního řízení stranických organizací ustupoval a snažil se vytvářet vhodné podmínky pro věcnou výměnu názorů. Klíma zdůraznil, že je rád, že na okrese Nymburk nedocházelo k živelným výměnám funkcionářů a členové strany nebyli postihováni jen proto, že včas nezaujali progresivní stanovisko. Za napadání některých starých členů strany Klíma kritizoval regionální tisk Nymbursko, v němž se podle něj objevily útoky na funkcionáře strany a na stranu samotnou. V zápětí však média pochválil za pozitivní roli, kterou hrají v demokratizačním procesu.

Dá se říci, že v duchu podobného lavírování mezi dvěma protichůdnými názory se odvíjela celá zpráva okresního výboru o svém působení. OV KSČ se snažil zastávat

107 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 124 – 125.

56 stanoviska ležící mezi dvěma krajními názorovými proudy, které se zformovaly v posledních měsích. Prvním bylo nepochopení a nedůvěra v obrodný proces a obava, aby útoky na stranu a její vedení nevedly ke kontrarevoluci. Naopak druhý proud se bál, aby se proces nezastavil a poměry se nevrátily před leden 1968.¹⁰⁸

Někde mezi těmito dvěma krajními názory se pohybovala většina delegátů, kteří na konferenci vystoupili se svými diskuzními příspěvky. Většina se shodla na tom, že by obrodný proces neměl být umrtven, zároveň však toto tvrzení doplnili nesouhlasem s napadáním některých starých funkcionářů strany, příslušníků Veřejné bezpečnosti, soudců atd. Mnohým vadilo, že je nyní shazována veškerá práce strany vykonaná za posledních dvacet let. Většina si rovněž svorně myslela, že ohrožení probíhajícího obrodného procesu číhá jak zleva, viz letáky o zrádcovství a revizionismu současného vedení strany, tak zprava, kdy se objevují názory idealizující první republiku, vyzývající k zakládání organizací mimo Národní frontu či dokonce nabádající k demonstracím a stávkám. Neboť tyto názory „jsou nejlepší vodou na mlýn těm silám, které jsou spojeny se starými direktivními a administrativními způsoby, které u nás existovaly.“¹⁰⁹

Od delegátů často zaznívala kritika na způsob práce okresních orgánů strany.

Trnem v oku byl mnohým již způsob voleb delegátů na sněm. Nesouhlasili se složením navržených kandidátů, které bylo zasláno základním organizacím. Mnozí měli pocit, že nejvyšším funkcionářům stále příliš nezáleží na názorech nižších stranických orgánů, i přesto, že deklarují opak. O změnách se mnoho mluví, ale prakticky se moc změn v jednotlivých organizacích neudálo. Některým delegátům se Nymbursko jeví jako jeden z mála okresů, který zaostává v zavádění demokratických způsobů práce. J. Šulc z Kovopodniku Nymburk si například postěžoval, že často naráží na poznámky kolegů z jiných okresů, že Nymburk „si nese cejch konzervatistů.“¹¹⁰ Vyskytly se i názory, že na okrese nefunguje svoboda slova a v Nymbursku, orgánu OV KSČ a ONV, se neotiskují články, které byť jen trochu kritizují situaci ve straně. OV KSČ ve své zprávě vyzýval mladé lidi, aby se více zapojovali do politiky a deklarovala i nový pozitivní přístup k inteligenci. Výběr delegátů na okresní mimořádnou konferenci však tuto skutečnost vůbec neodrážel. Z 378 delegátů bylo jen 21 mladších 30 let a více než polovina měla

108 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 5, inv. č. 18, Okresní konference 29. 6. 1968, Zpráva okresního výboru o činnosti od minulé konference

109 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 5, inv. č. 18, Okresní konference 29. 6. 1968, diskuze

110 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 5, inv. č. 18, Okresní konference 29. 6. 1968, diskuze

57 28 případů, z nichž některé už jsou téměř vyřešené. O nevině některých obětí již komise rozhodla, ale potřebuje ještě zjistit, kdo tyto křivdy zavinil. K nalezení kořenů toho, co se v 50. letech na Nymbursku dělo, měly sloužit především dva základní případy s.

Patočky a Lašmana, zbavených v 50. letech členství ve straně.¹¹²

Na závěr konference bylo tajným hlasováním zvoleno 58 delegátů na mimořádnou krajskou konferenci a 13 delegátů na XIV. mimořádný sjezd KSČ.

Na členských schůzích konaných v průběhu července byla červnová okresní konference hodnocena lépe než březnová. I když i zde zazněly hlasy, že probíhala ve starém duchu konzervatismu. Kritiky nezůstala ušetřena ani závěrečná rezoluce, která se mnohým členům strany zdála dost nekonkrétní a povšechná, vyhýbající se konkrétním problémům. Připomínky měli někteří i k průběhu voleb. Stěžovali si, že někteří delegáti obdrželi mnoho hlasů proti, přesto většinu získali a byli zvoleni.¹¹³

Během letních měsíců roku 1968 probíhaly ve většině základních a okresních organizací KSČ práce na Akčním programu a přípravy na mimořádný XIV. sjezd KSČ.

Okresní výbor se rovněž zabýval změnou dosavadního uspořádání aparátu. Dosud platný systém totiž dával značnou odpovědnost a velký rozsah práce vedoucímu

111 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 5, inv. č. 18, Okresní konference 29. 6. 1968.

112 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 5, inv. č. 18, Okresní konference 29. 6. 1968.

113 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 17. 7. 1968.

58 tajemníkovi, což se mělo změnit.

Hlavními tématy červencových a srpnových členských schůzí byl dopis představitelů pěti komunistických stran, stanovisko PÚV KSČ k tomuto dopisu, následná jednání se sovětskou delegací v Čierné nad Tisou, schůzka se zástupci komunistických a dělnických stran v Bratislavě, volby do nově vznikající České národní rady a také kritika regionálního periodika Nymbursko.

Šéfredaktora Nymburska Jindřicha Hrbáčka kritizoval Josef Fábin, Gerhard Holeček a Bohumil Sedlatý již na Okresní konferenci KSČ v červnu a stížnosti na jeho práci pokračovaly i po konferenci. Vytýkáno mu bylo především to, že neuveřejňuje některé články, v nichž zaznívá kritika na OV KSČ a že funkcionáří z aparátu některé příspěvky v Nymbursku upravují. Nebyl například otištěn dopis H. Anderleho, který oprávněně upozornil na zneužívání služebního automobilu pro soukromé účely předsedou ONV Josefem Kolkou, či dopis již zmíněného J. Fábina, ve kterém reagoval na situaci ve straně.¹¹⁴ Hrbáčkovi rovněž mnozí vytýkali článek, v němž se zastal tajemníka MNV Kněžice B. Vojáčka. Vojáček ve svém článku Kdo je kdo z 14. května 1968 kritizoval obrodný proces. Reakcí bylo množství dopisů vyjadřujících nesouhlas s názory B. Vojáčka, jejichž úryvky redakce uveřejnila. Následně Hrbáček sepsal k této situaci stanovisko, kde se snažil Vojáčka hájit.

10. července volili poslanci Národního shromáždění členy České národní rady, která měla mít na starosti přípravné práce s ustavením budoucí částečně autonomní České socialistické republiky a jejího parlamentu.Vlnu nevole v některých organizacích na okrese vyvolalo nezvolení kandidátů Pavla Kohouta a Jiřího Hanzelky, dvou reformních komunistů a propagátorů obrodného procesu, za členy ČNR. Zaměstnanci Mepolu Libice nad Cidlinou a OSP Poděbrady dokonce sepsali dopis adresovaný poslancům NS za nymburský okres Homolovi a Mestekovi, ve kterém oba jmenované podezřívali z toho, že hlasovali proti schválení Kohouta a Hanzelky do ČNR.¹¹⁵ Za nymburský okres byl zvolen do ČNR Rudolf Gärtner, proti němuž žádná z organizací neprotestovala, nicméně mnohým vadilo, že jim tato skutečnost byla pouze oznámena, bez toho, aby mohly do výběru kandidáta nějak zasáhnout.

V záležitosti dopisu představitelů pěti komunistických stran se většina stranických organizací postavila za stanovisko schválené PÚV KSČ. Na ÚV KSČ

114 Státní oblastní archiv Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 14. 8. 1968.

115 Státní oblastní archiv Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 17. 7. 1968.

59 putovala z okresu řada rezolucí podporující toto stanovisko. Rezoluci odeslali například zaměstnanci Skláren Bohemia Poděbrady, Tony Pečky či Kulturní pracovníci Poděbrad.

Nejvíce byli ochotni bránit demokratizační proces zaměstnanci Mepolu Libice n. C. a Závodu oborové mechanizace Nymburk, kteří hrozili dokonce protestní stávkou, neboť je znepokojili poslední události, které podle nich ohrožují nastoupenou cestu obrodného procesu.¹¹⁶ Je však také nutno říci, že u některých členů strany se objevily na základě dopisu obavy, že KSČ nemá situaci pevně v rukou (týkalo se to například některých příslušníků VB).¹¹⁷

Vedení ÚV KSČ jednající s politickým byrem KSSS v Čierné nad Tisou mělo na okrese značnou podporu. Na mnoha místech byly uspořádány podpisové akce, odeslána byla ÚV KSČ i řada rezolucí, dopisů a telegramů. Podpisové archy čítaly v Nymburce 3000 podpisů, v Městci Králové 1600 podpisů, v Sadské 1000 podpisů, atd. Archy byly umístěny i ve větších podnicích. Ve Státních lázních Poděbrady se sešlo 300 podpisů, ve Sklárnách Bohemia 360.¹¹⁸ Ke komuniké, které veřejnost informovalo o výsledcích jednání v Čierné, ani k prohlášení z Bratislavy nevznesla žádná stranická organizace námitku. Jediné, nač si lidé stěžovali, byla stručnost komuniké. Veřejnost tušila, že zprávy, které se objevily v tisku, nejsou úplné. I přesto mezi lidmi nastalo určité uklidnění. Jediný negativní ohlas na jednání v Bratislavě měl na svědomí občan Vratislav Kuška, který 4. srpna 1968 vystavil v Poděbradech na kolonádě podpisové archy, na něž se měli podepsat lidé odsuzující stejně jako on závěry z Bratislavy. Druhý den již byly popsány tři podpisové archy, ale odpoledne je několik občanů roztrhalo.

Přesto akce pokračovala, lidé se zastavovali, zajímali se, o co se jedná, ale připojovali se jen zřídka.¹¹⁹