Typologie podniků dle velikosti a možnosti financování jejich rozvoje
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Aneta Kolarovičová
Vedoucí práce: Ing. Jan Mačí, Ph.D.
Liberec 2017
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta-huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL;
v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek-tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Předmětem bakalářské práce je zhodnocení velikosti dvou vybraných podniků a vývoje zdrojů jejich financování. Úvodní část práce obecně pojednává o typologii podniků z hlediska velikosti, finanční struktuře a vybraných částech finanční analýzy, kterými jsou zlatá bilanční pravidla a ukazatelé zadluženosti. V praktické části práce jsou představeny podniky Vetroporte s.r.o. a SIOPS spol. s r.o. Následuje zjištění jejich velikosti a aplikace vybraných částí finanční analýzy za účelem zhodnocení vývoje zdrojů jejich financování a zjištění jejich zadluženosti.
Dále jsou shrnuty výsledky získané z aplikace zlatých bilanční pravidel a ukazatelů zadluženosti. Poslední částí je hodnocení současného postoje podniků k financování a nástin financování jejich rozvoje, kde jsou navržena opatření ke zlepšení finanční situace podniků plynoucí z vybraných částí finanční analýzy.
Klíčová slova
Velikost podniku, zdroje financování, zlatá bilanční pravidla, zadluženost, ukazatele zadluženosti.
Annotation
Typology of Companies according to Their Size and Possibilities of Funding Their Development
The subject of the bachelor thesis is evaluation of the size of two selected companies and the development of their funding resources. The introductory part discusses general information about typology of companies with regard to their size, financial structure and selected parts of financial analysis, which are golden balance rules and debt ratios. The practical part introduces two companies: Vetroporte s.r.o. and SIOPS spol. s r.o. It is followed by describing their sizes and applying chosen parts of the financial analysis in order to evaluate their financial sources and to find out about their debt ratios. Furthermore, there is a summary of the results obtained from the application of the golden balance rules and debt ratios. The last part contains the assessment of the current attitude to the companies funding and outlines their funding development. Finally, the thesis presents several suggestions for improvement of the companies funding based on the selected parts of the financial analysis.
Keywords
Size of company, funding, golden balance rules, indebtedness, debt ratios.
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Mačímu, Ph.D. za věcné podněty, cenné rady, připomínky a za čas, který mi věnoval při řešení zadané problematiky. Rovněž děkuji za spolupráci podnikům Vetroporte s.r.o.
a SIOPS spol. s r.o., které mi poskytli potřebné informace. Mé poděkování patří také mé rodině a blízkým přátelům za pomoc a podporu během studia.
8
Obsah
Seznam používaných zkratek ... 9
Seznam tabulek ... 10
Seznam obrázků ... 11
Úvod ... 12
1 Typologie podniků ... 13
2 Finanční struktura podniku ... 17
2.1Zdroje financování podniku podle vlastnického vztahu ... 17
2.1.1 Vlastní kapitál ... 17
2.1.2Cizí zdroje ... 18
2.2Zdroje financování podniku podle původu kapitáu ... 19
2.2.1 Interní financování podniku... 19
2.2.2 Externí financování podniku ... 22
3 Čtyři zlatá bilanční pravidla ... 28
4 Ukazatelé zadluženosti ... 32
4.1 Shrnutí ukazatelů zadluženosti ... 35
5 Charakteristika podniků ... 36
6 Vybrané části finanční analýzy sledovaných podniků ... 37
6.1 Finanční struktura podniku ... 37
6.2 Zlatá bilanční pravidla ... 39
6.3 Ukazatelé zadluženosti ... 45
6.4 Shrnutí výsledků ... 51
7Nástin financování rozvoje vybraných podniků ... 55
Závěr ... 57
Seznam použité literatury ... 58
9
Seznam používaných zkratek
ČR Česká republika
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MSP Malé a střední podniky
10
Seznam tabulek
Tab. 1: Kategorie podniků dle velikosti... 13
Tab. 2: Konzervativní a agresivní přístup financování ... 29
Tab. 3: Ukazatelé zadluženosti ... 35
Tab. 4: Zlaté bilanční pravidlo financování dlouhodobého majetku dlouhodobými zdroji podniku Vetroporte s.r.o. ... 39
Tab. 5: Zlaté bilanční pravidlo financování krátkodobého majetku krátkodobými zdroji podniku Vetroporte s.r.o. ... 40
Tab. 6: Zlaté bilanční pravidlo vyrovnávání rizika podniku Vetroporte s.r.o... 40
Tab. 7: Zlaté bilanční pari pravidlo podniku Vetroporte s.r.o. ... 41
Tab. 8: Zlaté bilanční růstové pravidlo podniku Vetroporte s.r.o. ... 41
Tab. 9: Zlaté bilanční pravidlo financování dlouhodobého majetku dlouhodobými zdroji podniku SIOPS spol. s r.o. ... 42
Tab. 10: Zlaté bilanční pravidlo financování krátkodobého majetku krátkodobými zdroji podniku SIOPS spol. s r.o. ... 43
Tab. 11: Zlaté bilanční pravidlo vyrovnávání rizika podniku SIOPS spol. s r.o... 43
Tab. 12: Zlaté bilanční pari pravidlo podniku SIOPS spol. s r.o. ... 44
Tab. 13: Zlaté bilanční růstové pravidlo SIOPS spol. s r.o. ... 44
11
Seznam obrázků
Obr. 1: Počet aktivních subjektů v České republice v letech 2010 - 2015 ... 14
Obr. 2: Finanční strukura podniku Vetroporte s.r.o. ... 37
Obr. 3: Finanční struktura podniku SIOPS spol. s r.o. ... 38
Obr. 4: Tempo růstu tržeb a investic podniku Vetroporte s.r.o. ... 42
Obr. 5: Tempo růstu tržeb a investic podniku SIOPS spol. s r.o. ... 45
12
Úvod
Podniky mají v současné době na výběr z řady možností financování svého majetku. Volba správného způsobu financování je pro podnik důležitá, protože ovlivňuje finanční nezávislost i schopnost podniku dostát svým závazkům. Způsob financování ovlivňuje také investory, kteří se rozhodují o vhodné investici. Chybné rozhodnutí v oblasti zdrojů financování podniku může mít zásadní dopad na jeho rozvoj.
Cílem této práce je zhodnotit velikost vybraných podniků a vývoj zdrojů jejich financování. Velikost podniků je hodnocena z hlediska počtu zaměstnanců, ročního obratu, celkových aktiv a nezávislosti. Zdroje financování jsou hodnoceny z hlediska struktury, tj. pomocí vybraných částí finanční analýzy, kterými jsou čtyři zlatá bilanční pravidla a poměrové ukazatele zadluženosti. Jednotlivé analýzy a hodnoty, které vstupují do výpočtů, jsou nejprve přiblíženy teoreticky a následně jsou aplikovány na konkrétní příklady podniků.
Teoretická část se nejprve zabývá definováním typologie podniků podle velikosti, dále vývojem počtu malých a středních podniků v České republice, jejich výhodami a nevýhodami.
Následně teoretická část rozebírá finanční strukturu podniku, na jejíž zdroje je nahlíženo ze dvou hledisek. Nejprve jsou popsány zdroje financování podniku podle vlastnického vztahu.
Následně jsou popsány zdroje financování podniku podle původu kapitálu.
Nakonec se teoretická část práce zabývá vybranými částmi finanční analýzy. Předně jsou rozebrána čtyři zlatá bilanční pravidla, následně ukazatelé zadluženosti, které ověřují naplnění zlatých bilančních pravidel.
Praktická část nejprve stručně popisuje vybrané podniky a vyhodnocuje jejich velikost pomocí typologie podniků podle velikosti.
Poté jsou aplikována čtyři zlatá bilanční pravidla a je ověřeno jejich naplnění pomocí ukazatelů zadluženosti. Vybrané části finanční analýzy využívají údaje v rozmezí let 2013 až 2015, které jsou veřejně dostupné v účetních závěrkách obou podniků.
V závěru praktické části jsou shrnuty výsledky z vybraných částí finanční analýzy a jsou nastíněna opatření, která z této analýzy vyplývají.
13
1 Typologie podniků
Podniky lze rozdělit na určité typy, které mají stejnou základní charakteristiku. K tomuto dělení podniků na určité typy se používá typologie podniků. Pomocí typologie lze rozlišit podniky z různých hledisek. Například dle právní formy, hospodářských sektorů, typu výroby nebo velikosti (Synek, 2015).
Tato kapitola se zabývá typologií podniků podle velikosti. Velikost podniku ovlivňují po celou dobu jeho existence různé faktory, jako například vývoj jeho financování. Dále se tato kapitola zabývá vývojem počtu malých a středních podniků v ČR, přínosy malých a středních podniků a také jejich nevýhodami.
Typologie podniků dle velikosti
Podniky je možné rozdělit podle velikosti na velké, střední, malé a mikro (Tab. 1). Kritériem pro třídění podniků je počet zaměstnanců, velikost obratu, velikost aktiv a nezávislost.
(Synek, 2015)
Tab. 1: Kategorie podniků dle velikosti
Zdroj: Vlastní zpracování dle Synek (2015, s.373)
Podle nařízení Evropské komise č. 800/2008 (ES) se podniky dle velikosti člení následovně (Martinovičová, 2014):
mikro podniky - zaměstnávají méně než 10 osob, roční obrat nebo bilanční suma rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR;
malé podniky - zaměstnávají méně než 50 osob, roční obrat nebo bilanční suma rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR;
střední podniky - zaměstnávají méně než 250 osob, roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR;
Kategorie podniků Počet zaměstnanců Roční obrat Aktiva celkem
velké ≥ 250 > € 50 milionů > € 43 milionů
střední < 250 ≤ € 50 milionů ≤ € 43 milionů
malé < 50 ≤ € 10 milionů ≤ € 10 milionů
mikro < 10 ≤ € 2 milionů ≤ € 2 milionů
14
velké podniky - takové podniky, které nejsou dle výše uvedených parametrů ani mikro podniky, ani malými a ani středními podniky.
Pro vymezení malých a středních podniků je také velmi důležitou podmínkou nezávislost těchto podniků. Podnik splňuje toto kritérium, pokud nevlastní podíly v jiných podnicích a jiné podniky nevlastní podíl v tomto podniku, popřípadě pokud podnik vlastní méně než 25 % podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech v jiných podnicích a jiné podniky vlastní méně než 25 % podílu základního kapitálu nebo hlasovacích práv v tomto podniku. (EU, 2006)
Vývoj počtu malých a středních podniků v ČR
Podle Českého statistického úřadu vykonávalo podnikatelskou činnost v České republice k datu 31. 12. 2015 celkem 1 139 330 právnických a fyzických osob s méně než 250 zaměstnanci. Tyto údaje lze vyčíst z grafu níže (Obr. 1).
Obr. 1: Počet aktivních subjektů v České republice v letech 2010 - 2015 Zdroj: Vlastní zpracování dle MPO (2016, s. 7)
256879 272204 228564 236840 246861 257515
850032 865235 914654 887854 877519 881813
1106908 1137439 1143218 1124694 1124380 1139330
1108736 1139267 1144943 1126305 1126153 1141245
0 200 000 400 000 600 000 800 000 1 000 000 1 200 000 1 400 000
2 0 1 0 2 0 1 1 2 0 1 2 2 0 1 3 2 0 1 4 2 0 1 5
Počet subjektů
Rok
Vývoj počtu MSP v ČR
Počet MSP - právnické osoby Počet MSP - fyzické osoby
Počet MSP - celkem
Počet podniků celkem (bez ohledu na velikost subjektu)
15
Celkově došlo v roce 2015 u malých a středních podniků k růstu oproti roku 2014 o 1,33 % (14 950 podniků). Malé a střední podniky zaujímaly 99,83 % na celkovém počtu podnikatelských subjektů v roce 2015. (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2016)
Z této statistiky vyplývá, že v roce 2015 bylo v ČR nejvíce malých a středních podniků, proto jsou dále rozebrány také jejich výhody a nevýhody.
Přínosy malých a středních podniků
Jak uvádí Veber (2012), malé a střední podniky garantují svobodu a stabilizují společnost.
Poskytují možnost k svobodnému uplatnění občanů-podnikatelů. Za neúspěch odpovídá sám podnikatel malého či středního podniku. Tyto podniky stabilizují společnost, jakmile nastane jakákoli politická nejistota, pro tyto podniky to znamená riziko.
Malé a střední podniky reprezentují místní kapitál. Cesta k ekonomickému oživení regionu vede přes podporu rozvoje těchto podniků v daném regionu. Podnikatel poskytuje regionu zaměstnanost, sponzoruje charitativní i jiné akce. Podnikatel je v okolí veřejně znám, jeho jednání je pod kontrolou veřejnosti.
Malé a střední podniky působí také proti posilování monopolních tendencí. Monopoly vytlačují malé a střední podniky z trhu, avšak malé a střední podniky neustále nacházejí nové skuliny, ve kterých se dokáží realizovat. Podle Krafta (2012) tyto podniky nazýváme konkurenčním lemem. Konkurenční lem je větší množství malých podniků. Tyto podniky pak spolu a s jednou velkou firmou vytváří oligopol s dominantní firmou. Dominantní firma má rozhodující podíl na trhu a zároveň je cenovým tvůrcem.
Veber (2012) dále zmiňuje, že mezi přínosy malých a středních podniků lze zařadit zaujímání okrajových oblastí trhu, které větší podniky nezajímají. Tyto podniky se obvykle dokáží uplatnit tak, že se přizpůsobí lokálnímu trhu. Dokáží se přizpůsobit potřebám spotřebitele a drobným inovacím. Mnoho malých a středních podniků funguje také jako subdodavatelé velkých podniků.
Mezi další přínosy malých a středních podniků patří jejich flexibilita. Dokáží se rychle přizpůsobit změnám. Jsou nedílnou součástí ekonomiky. Dle Rydvalové (2014) malé a střední podniky poskytují svým zaměstnancům vyšší uplatnitelnost do budoucna, protože v malém podniku musí zaujmout více pozic oproti velkému podniku. Více se toho naučí
16
a do budoucna naleznou uplatnění napříč více obory. Například personální oddělení si zřizuje podniky většinou až od 100 pracovníků, pokud má méně pracovníků, personální činnost vykonává člověk, který má na starosti i něco jiného.
Nevýhody malých a středních podniků
Mezi nevýhody patří malá ekonomická síla, ztížený přístup ke kapitálu. Banky považují malé a střední podniky za rizikové. Mají slabou pozici ve veřejných soutěžích. Tam, kde je potřeba velkých investic, jsou vyřazeny z podnikání. Nemohou si dovolit zaměstnat špičkové manažery. Mohou se špatně orientovat v legislativních a daňových předpisech, protože změny těchto předpisů kladou na podnikatele nemalé požadavky. Mohou být ohrožovány velkými podniky, které uplatňují dumpingové ceny. (Veber, 2012)
K primárním důvodům neúspěchu malých a středních podniků patří (Synek, 2015):
nevhodná volba předmětu podnikání,
špatná lokalizace podniku,
špatná volba zaměstnanců,
nevhodná marketingová strategie a špatný management.
17
2 Finanční struktura podniku
Finanční struktura podniku vyjadřuje podíl vlastního kapitálu a cizích zdrojů na celkovém financování činností podniku. Finanční struktura zahrnuje kapitálovou strukturu. Kapitálová struktura představuje pouze ten kapitál, ze kterého je financován dlouhodobý majetek a trvalá část oběžných aktiv podniku. (Hučka, 2011)
Dle Martinovičové (2014) má mít podnik přesně tolik kapitálu, kolik potřebuje. Je-li v podniku více kapitálu, pak je podnik překapitalizován. Překapitalizování znamená, že podnik nehospodárně využívá svůj kapitál. Je-li naopak v podniku málo kapitálu, pak je podnik podkapitalizován. Podkapitalizování způsobuje poruchy v chodu podniku, zadlužování.
Finanční struktura podniku je tvořena finančními zdroji, z nichž vznikl majetek podniku.
(Martinovičová, 2014)
Na zdroje financování podniku lze nahlížet z různých hledisek. Tato kapitola se bude zabývat financováním z hlediska vlastnického vztahu a následně z hlediska původu kapitálu.
2.1 Zdroje financování podniku podle vlastnického vztahu
Podle vlastnického vtahu lze zdroje financování podniku rozdělit na vlastní kapitál a cizí zdroje.
Jestliže vložil kapitál do podniku sám podnikatel nebo skupina podnikatelů, popřípadě jej podnik vydělal svou podnikatelskou činností, jedná se o vlastní kapitál. Pokud vložil kapitál do podniku věřitel, jedná se o cizí kapitál. (Martinovičová, 2014)
2.1.1 Vlastní kapitál
Dle Synka (2015) tvoří vlastní kapitál základ podnikání a patří majiteli podniku. Vlastní kapitál obchodní společnosti lze rozdělit na následující položky: základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, nerozdělený výsledek hospodaření minulých let a výsledek hospodaření běžného účetního období. Podíl vlastního kapitálu na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční nezávislosti podniku.
18
Základní kapitál vytváří povinně společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.
Základní kapitál je tvořen peněžitými vklady i nepeněžitými vklady společníků do společnosti.
Kapitálové fondy patří do vlastního kapitálu akciové společnosti. Významnou část kapitálového fondu tvoří emisní ážio, které vzniká kladným rozdílem mezi emisním kurzem akcie a nominální hodnotou akcie.
Fondy ze zisku jsou vytvořeny přímo ze zákona nebo je společnost předepisuje vytvářet svými stanovami. Fondy ze zisku slouží jako pojistka proti nepředvídaným rizikům v podnikání, k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti a ke krytí ztrát.
Zisk je označován jako hlavní cíl podnikání. Ziskem podniku se rozumí to, co podnik vytěžil svou podnikatelskou činností za účetní období. Zisk může být rozdělen k použití v rámci podniku k jeho dalším aktivitám nebo jej lze využít na výplatu podílů ze zisku apod. Podnik musí při rozdělování zisku dbát právních a vnitřních předpisů. V některém období může podnik vykázat i ztrátu. (Hasprová, 2015)
2.1.2 Cizí zdroje
Dle Martinovičové (2014) jsou cizí zdroje dalším důležitým zdrojem financování většiny podniků. Cizí zdroje jsou pro podnik dluhem, který musí v určené době splatit. Dle této doby jej lze rozdělit na dlouhodobé cizí zdroje, které jsou podniku poskytnuty s dobou splatnosti delší než jeden rok, a na krátkodobé cizí zdroje, které jsou podniku poskytnuty s dobou splatnosti do jednoho roku.
Krátkodobé cizí zdroje se skládají z krátkodobých závazků vůči dodavatelům, odběratelům, zaměstnancům, státu a dalším institucím, vůči akcionářům nebo společníků. Mezi krátkodobý cizími zdroji lze nalézt také krátkodobé bankovní úvěry.
Dlouhodobé cizí zdroje se skládají ze závazků souvisejících s emisí podnikových obligací, s čerpáním dlouhodobých bankovních úvěrů a s využíváním dlouhodobého úvěru.
Další položkou cizích zdrojů jsou tzv. rezervy. Rezervy jsou určeny k předem vymezenému účelu. Lze je členit na rezervy obecné, které slouží ke krytí ztrát z podnikatelské činnosti a na rezervy účelové, které slouží například na opravy dlouhodobého hmotného majetku
19
nebo na kurzové ztráty. Tvorba rezerv je upravena zákonem o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
Použití cizích zdrojů má různé důvody (Synek, 2011):
podnikatel nemá dostatek vlastního kapitálu k založení podniku,
podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem,
poskytovateli cizích zdrojů nevzniká žádné právo na přímé řízení podniku,
cizí zdroje jsou obvykle levnější než kapitál vlastní (akcionáři požadují za riziko spojené s uložením peněz v akciích vyšší dividendu, než je úrok při uložení peněz v bance nebo ve finančních investicích, které jsou téměř bezrizikové).
2.2 Zdroje financování podniku podle původu kapitálu
Financování z hlediska původu kapitálu rozlišuje, zda podnik získává finance vnitřní nebo vnější činností. Financování podle původu kapitálu je možné členit následovně (Martinovičová, 2014):
financování vnitřní (interní) - zdrojem kapitálu je podniková činnost,
financování vnější (externí) - zdroj kapitálu přichází do podniku zvenčí.
Valach (2010) popisuje, že při financování investic z interních a externích zdrojů vyplývají 3 základní trendy a to v průmyslově vyspělých zemích včetně České republiky. První z trendů říká, že se na zdroji financování podnikových investic nejvíce podílí interní zdroje podniku. Druhý z trendů říká, že v rámci interních zdrojů financování investic převládají odpisy podniku. Třetí trend říká, že se na externích zdrojích financování investic nejvíce podílí bankovní úvěry.
2.2.1 Interní financování podniku
V rámci interního financování podnik disponuje prostředky, které jsou vytvořeny podnikovou tvorbou tržeb. Předpokladem pro interní financování je dosažení přebytku finančních prostředků. Do interního financování spadá samofinancování (financování ze zadrženého zisku), financování z rezerv, financování z odpisů a financování z neplánované restrukturalizace majetku. (Wöhe, 2007)
20 Samofinancování
Samofinancování lze chápat jako vnitřní financování podniku ze zadrženého zisku. V jaké míře se společníci zřeknou vyplácení zisku, v takové míře roste samofinancování. Existují dva druhy samofinancování: otevřené a tiché financování. (Wöhe, 2007)
Otevřené samofinancování posiluje vlastní kapitál podniku. Pokud se shodnou společníci s představenstvem na navýšení vlastního kapitálu v podniku, pak mohou nastat dvě situace.
Vlastní kapitál může být navýšen tím způsobem, že se zadrží zisk nebo se zisk vyplatí a společníci jej zpětně vrátí do podniku vkladem.
Tichým samofinancováním dochází ke krácení vykazovaného zisku. Při sestavování rozvahy se úmyslně vytváří tiché rezervy, které však nejsou zachyceny přímo v rozvaze. Vytvářejí se tak, že podnik podhodnotí svá aktiva nebo nadhodnotí své závazky. Tímto způsobem podnik sníží vykazovaný zisk a utají tak část zisku (Valach, 2010). Krácení vykazovaného zisku vede k tichému samofinancování ve výši tichých rezerv. Pro vyplácení zisku se používá pouze vykázaný zisk, tiché rezervy tak snižují objem vyplácení. Tiché rezervy zamezují odlivu peněž do státní pokladny a společníkům. (Wöhe, 2007)
Odpisy
Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se nesmí zahrnovat do provozních nákladů najednou, protože je v podniku používán několik let. Proto se tento majetek odepisuje postupně v průběhu jeho životnosti. Pomocí odpisů se pořizovací cena tohoto majetku postupně zahrnuje do provozních nákladů podniku. Odpisy představují část interních zdrojů podniku. (Valach, 2010)
Odpisy vyjadřují opotřebení dlouhodobého majetku a finančně zajišťují jeho obnovu.
Opotřebení majetku vyjadřují odpisy pouze přibližně, protože fyzické a morální opotřebení majetku je velmi individuální. Rozlišují se odpisy účetní a daňové. Daňové odpisy upravuje zákon o dani z příjmů, účetní odpisy upravuje zákon o účetnictví. Účetní odpisy se oproti těm daňovým zaměřují na reálné opotřebení majetku, podnik si sám určuje, jak bude hmotný dlouhodobý majetek odepisovat. Daňové odpisy jsou daňově uznatelnou položkou při stanovení daňového základu podniku. (Marek, 2009)
21
Odpisy jako provozní náklady mají vliv na výši výsledku hospodaření, základ daně ze zisku i rentabilitu podnikání. Odpisy jsou volným finančním zdrojem, který lze použít k jakémukoliv účelu, ale pouze do té doby, dokud nejsou potřeba k obnově dlouhodobého majetku. Odpisy jsou součástí provozních nákladů, ale nelze je současně považovat za peněžní výdaj. (Valach, 2010)
Rezervní fondy
Rezervní fondy spadají do vlastního kapitálu podniku. Podnik používá rezervní fondy jako ochranu proti různým rizikům. Nejdůležitějším posláním rezervních fondů je případná úhrada ztrát z podnikání. Jestliže podnik nemusí tyto fondy použít k financování předem daných potřeb, lze je do určité míry a na určitou dobu vyžít jako interní zdroj financování podniku (Valach, 2010). Od 1.1.2014, kdy vstoupil v platnost zákon o obchodních korporacích, nemají společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti z tohoto zákona povinnost vytvářet rezervní fond. (BusinessInfo.cz, 2014)
Kromě rezervních fondů se rozlišují ještě rezervy. Rezervy se řadí k cizím zdrojům podniku.
Rezervy jsou účelovým finančním zdrojem, který slouží ke krytí daných výdajů. Rezervy se zahrnují do nákladů, pomáhají tak snižovat zisk podniku. Zákon o rezervách zakazuje vytváření rezerv na kapitálové výdaje související s pořízením hmotného či nehmotného majetku, nelze je proto chápat jako zdroj financování podnikových investic. Rezervy mají pouze vliv na výši zisku podniku, popřípadě na nerozdělený zisk, který může sloužit jako interní zdroj financování podniku. Rezervy se nejčastěji vytváří na technický rozvoj, opravy hmotného dlouhodobého majetku, daň ze zisku, dividendy, kurzové ztráty a podobně.
(Valach, 2010)
Financování z neplánované restrukturalizace majetku
Financování z neplánované restrukturalizace majetku může podnik uplatnit, pokud trpí nedostatkem likvidity. Hmotný majetek lze přeměnit na peněžní prostředky tak, že se prodá a s těmito peněžními prostředky pak lze následně volně disponovat. Podnik tak zabrání výpadkům likvidity. Pokud podnik hmotný majetek potřebuje a nemůže ho prodat, nastává možnost zpětného leasingu, kdy podnik prodá majetek leasingové společnosti a současně si tento majetek pronajme zpět. (Wöhe, 2007)
22
Restrukturalizaci podniku lze provést i v případě, kdy podnik netrpí nedostatkem likvidity a to za účelem vyšší výnosnosti podniku. Toto je možné uvést na následujícím příkladu:
podnik vlastní kapitálové investice, jejich prodejem získá určitý výnos a následně je vloží do takové investice, která mu nabízí výnos vyšší. Tímto procesem se zvýší výnosnost podniku a to i bez toho, aby podnik musel použít kapitál mimo zdroje podniku. (Wöhe, 2007)
2.2.2 Externí financování podniku
Kromě interního financování podniky využívají také financování externí, které je mnohem různorodější. Různorodost externího financování se vztahuje k rozvoji a inovacím na finančních trzích. Rozmanité nástroje finančního trhu používají osobní společnosti, družstva a podniky, které vlastní jednotlivec, pouze v malé míře. Tyto podniky využívají většinou pouze úvěrové operace, popřípadě investují do cenných papírů, ale většinou nevydávají žádné akcie ani dluhopisy. Nástroje finančního trhu nejvíce využívají akciové společnosti.
(Marek, 2009)
Externí financování pomáhá podniku se lépe přizpůsobit na nezbytné změny podnikového majetku, čímž podnik reaguje na změnu situace na trhu. Při zakládání podniku externí financování pomáhá rychleji a rozsáhleji tvořit podnikový kapitál. (Marek, 2009)
V rámci externího financování se práce dále zabývá následujícími druhy financování, jako jsou: akcie, dluhopisy, leasing, bankovní úvěry, financování z dotací a ostatní zdroje externího financování.
Akcie
Zákon o obchodních korporacích definuje akcie následujícím způsobem: „Akcie je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při jejím zrušení s likvidací.“ (Business.center.cz, 2014)
Upisováním akcií získávají akciové společnosti základní kapitál. Každá akcie má nominální hodnotu a součet těchto hodnot u všech akcií vytváří základní kapitál akciové společnosti.
(Kislingerová, 2010)
23
Kapitál získaný emisí akcií podniky mohou využívat k financování dlouhodobějších, finančně náročnějších či rizikovějších projektů, protože banky tyto projekty nemusí profinancovat. (Nývltová, 2007)
Akcie, které jsou nově emitované, se mohou na trh umístit soukromým nebo veřejným způsobem. Při soukromém umístění jsou akcie nabízeny pouze soukromým investorům.
Tito investoři nepožadují, aby byli akcie veřejně obchodovatelné. Akciová společnost má nízké emisní a informační náklady, ale naopak investoři vzhledem k nižší transparentnosti tohoto financování požadují vyšší návratnost než by tomu bylo u veřejně emitovaných akcií.
Veřejně emitované akcie jsou považovány za důkaz stability a důvěryhodnosti podnikání.
Pro podnik mají blahodárný vliv ve formě jeho propagace. Na druhou stranu se s nimi pojí náročná informační povinnost a vysoké náklady na jejich emisi (Nývltová, 2007).
Na primární kapitálový trh lze také emitovat akcie již zavedené společnosti, která prodává nové akcie současným akcionářům vzhledem k jejich předkupnímu právu. Současní akcionáři mají předkupní právo na přednostní nákup akcií úměrné jejich dosavadnímu podílu na základním kapitálu akciové společnosti. (Valach, 2010)
Akcie se upisují v těchto případech: při založení nové akciové společnosti nebo rozšíření stávající společnosti a to i v případě, že se jedná o změnu právní formy podnikání na akciovou společnost. Pokud se jedná o počáteční veřejnou nabídku akcií, označuje se tato nabídka IPO (Initial Public Offering) a pokud se jedná o emisi již existující společnosti, označuje se tato nabídka SEO (Secondary Public Offering). (Nývltová, 2007)
Dluhopisy
Další podstatnou položkou externího financování podniku jsou dluhopisy (obligace) emitované podnikem. Dluhopis se řadí mezi dlouhodobé úvěrové cenné papíry a představuje závazek emitenta vůči jeho majiteli. Za typické znaky dluhopisu se považují: konkrétní doba splatnosti a stanovený úrok. Na rozdíl od akcií dluhopisy neumožňují majitelům rozhodovat o chodu podniku. Dluhopisy jsou upraveny zákonem o dluhopisech č. 190/2004 Sb.
(Marek, 2009)
V malých a středních podnicích vyspělých států jsou dluhopisy obvykle emitovány soukromým způsobem pro předem určené investory. Tyto dluhopisy pak nemohou být veřejně obchodovatelné. Investoři za tyto dluhopisy žádají vyšší výnos vzhledem k jejich
24
nízké likviditě avšak ne tak vysoký výnos, jako je tomu u akcií, protože se dluhopisy musí v určité době splatit. Veřejná emise dluhopisů je v Evropské unii stanovena minimálně na 200 tisíc EUR. (Nývltová, 2007)
Dluhopisy mají různé podoby, nejčastěji je však možné setkat se s dluhopisy, které mají stanovený pevný výnos. To znamená, že majitel dluhopisu získává ve stanovených termínech pevné platby a v době splatnosti majitel obdrží poslední splátku společně s nominální hodnotou dluhopisu. (Kislingerová, 2010) Pro emitenta je výhodný tento druh dluhopisu s pevnými úrokovými sazbami především v období inflace, kdy reálná hodnota úroků a splátek klesá, popřípadě v období předpokládaného růstu podnikových tržeb.
Nevýhoda pro emitenta se projevuje v období, kdy tržby klesají, ale pevně stanovené úroky jsou závazkem a musí být vyplaceny. (Valach, 2010)
Leasing
Leasing pro podnikové účely je nejčastěji ve formě dlouhodobého pronájmu, který trvá rok i déle a má několik pevných plateb. Leasing má vždy dvě smluvní strany. Na jedné straně stojí uživatel aktiva neboli nájemce a na druhé straně se nachází pronajímatel, který platí pravidelné splátky nájemci. V leasingové smlouvě se stanovuje interval splácení, který se obvykle sjednává měsíčně nebo pololetně a první splátka je většinou splatná při podpisu smlouvy. (Brealey, 2011)
Leasing lze rozdělit na finanční a operativní. V případě finančního leasingu nájemce užívá předmět leasingu dlouhodobě, za úhradu. Tento předmět vlastní leasingová společnost neboli pronajímatel, odpovědnost za škodu na tomto předmětu nese nájemce a po ukončení leasingové smlouvy přechází tento předmět do vlastnictví nájemce. Finanční leasing je považován za významný zdroj financování podniků. (Kislingerová, 2010) Pronajímaný dlouhodobý majetek je majetkem pronajímatele, který tento majetek odepisuje. (Marek, 2009)
Operativní leasing je krátkodobého charakteru. Předmět leasingu je většinou pronajímán na kratší dobu, než je doba životnosti samotného předmětu. Tuto leasingovou smlouvu lze před uplynutím lhůty leasingu zrušit. Po skončení doby pronájmu, předmět leasingové smlouvy nepřechází jejímu nájemci, ale přechází zpět k pronajímateli. Pronajímatel zajišťuje veškeré opravy, pojištění, servis a předmět pronájmu také odepisuje. (Marek, 2009)
25
U leasingu lze také rozlišit čistý leasing a leasing s plným servisem. Čistý leasing znamená, že opravy a údržbu obstarává nájemce na vlastní náklady. Leasing s plným servisem, jak už z názvu vyplývá, znamená, že o údržbu i pojištění se stará leasingová společnost.
(Kislingerová, 2010)
Bankovní úvěry
Malé a střední podniky jsou oproti velkým podnikům omezeny při snaze získat dodatečný zdroj financování podniku. Bankovní úvěry se tak stávají jejich hlavním zdrojem externího financování. (Roman, 2012)
V úvěrové smlouvě lze nalézt částku, na kterou banka půjčuje podniku, doba splatnosti úvěru, termíny splátek, úrokovou sazbu a způsob výpočtu úrokových plateb. Aby mohla banka podniku poskytnout bankovní úvěr, obvykle požaduje určitou formu zajištění, kdyby podnik nebyl schopen bankovní úvěr splácet. Toto zajištění nejčastěji představuje nemovitosti, popřípadě i podíly v úspěšných podnicích. Dále banky požadují také různé podklady, jako jsou stanovy společnosti, zprávy auditora, finanční výkazy a mnoho dalších dokumentů, popřípadě i rozhovory s managementem. U velmi kvalitních klientů banka nemusí požadovat majetek do zástavy. V úvěrové smlouvě může banka po podniku také požadovat prohlášení o udržování vlastního kapitálu a zadluženosti v určitých mezích.
(Kislingerová, 2010)
Banky nabízí krátkodobé i dlouhodobé bankovní úvěry. Krátkodobý bankovní úvěr má splatnost do jednoho roku, oproti tomu dlouhodobý bankovní úvěr má splatnost delší než jeden rok. U dlouhodobého bankovního úvěru se splatnost pohybuje obvykle v rozmezí 3 až 7 let. Částky dlouhodobého bankovního úvěru jsou zpravidla vyšší než u krátkodobého bankovního úvěru, z toho důvodu, že většinou financují rozsáhlejší investiční projekty.
(Kislingerová, 2010)
Financování z dotací
Jak uvádí Marek (2009) do externího financování podniků lze zahrnout také finanční podporu ze státního rozpočtu neboli dotace, dále finanční podporu z rozpočtů samosprávných celků a různých účelových fondů.
26 Účelem takovéto finanční podpory je (Marek, 2009):
pomoc dlouhodobějšímu ekonomickému růstu;
pomoc malým a středním podnikům, které se obtížněji dostávají k úvěrům;
podpora investic;
rozvoj určitých regionů země.
Intenzita podpory závisí na celkové angažovanosti státu a je regulována zákonem č. 215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. (Marek, 2009):
Finanční podporu lze rozlišit na přímou a nepřímou. Přímá finanční podpora navyšuje podnikové zdroje na investice a to formou investičních dotací. Podnik musí o finanční podporu zažádat příslušné státní orgány, které rozhodují o přidělení dotací a také musí splnit různé podmínky pro získání této podpory. Obvykle je požadováno spolufinancování z vlastního finančního kapitálu podniku. Zdrojem krytí pro investiční dotace mohou být například prostředky ze státního rozpočtu nebo prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Prostředky, které se čerpají z Evropské unie, jsou zprostředkovány prostřednictvím příslušných ministerstev, které vyhlašují různé dotační programy. Nepřímá finanční podpora se pak zaměřuje především na snižování výdajů podniku a rizika investování. Realizace nepřímé finanční podpory spočívá v daňové a odpisové politice státu, systému státních záruk, cenových a celních úlevách. (Marek, 2009)
Podpora malých a středních podniků je v České republice upravena zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Jak již bylo zmíněno v kapitole 1, tyto podniky jsou ve srovnání s velkými podniky určitým způsobem znevýhodněny. Proto je potřeba, aby jim stát věnoval mimořádnou pozornost a to například pomocí finanční podpory malých a středních podniků. Mimo finanční podpory ze strany státu se může těmto podnikům dostat pomoci z iniciativy Evropské unie. Podporu ze strany státu má na starosti dle zákona č. 47/2002 Sb. agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, jedná se o státní příspěvkovou organizaci, která je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu.
(Synek, 2015)
27 Ostatní zdroje externího financování
Mezi ostatními zdroji externího financování jsou zahrnuty následující 3 způsoby financování, které patří mezi základní zdroje krátkodobého externího financování:
dodavatelský úvěr, zálohy od odběratelů a postoupení pohledávky.
Dodavatelský úvěr funguje následovně: dodavatel umožní podniku odklad platby a podnik tak může své finanční zdroje využít jiným způsobem. Odběratel neplatí dodavateli žádné poplatky ani úroky. Dodavatel může v rámci platebních podmínek poskytovat odběrateli skonto za včasnou platbu. To znamená, že pokud má odběratel dostatek volných finančních zdrojů, zaplatí za dodávku dříve než je standardní doba splatnosti a dostane tak určitou slevu.
(Kislingerová, 2010)
Zálohy od odběratelů využívají dodavatelé tím způsobem, že jejich odběratel zároveň s objednávkou zaplatí zálohu na budoucí plnění. Dodavatel tak získá finanční zdroje, které nejčastěji využije na financování zásob. (Kislingerová, 2010)
Postoupení pohledávky lze charakterizovat jako prodej majetku určité společnosti, která má své výhody plynoucí z charakteru daného majetku. Při postoupení pohledávky se mění osoba věřitele. Jakmile proběhne postoupení pohledávky, musí věřitel dlužníka ihned informovat o tomto převodu. Postoupení pohledávek je například podstatou faktoringu nebo forfaitingu.
Tyto druhy odkoupení pohledávek vedou finanční společnosti pod odlišnými obchodními názvy a vzhledem k tomu, že nejde o standardizované produkty, mohou mít různé společnosti rozdílné podmínky. Faktoring znamená pravidelný odkup krátkodobých pohledávek faktoringovou společností s možností zpětného postihu prodávajícího.
Forfaiting znamená odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek forfaitérem a to bez možnosti zpětného postihu prodávajícího. (Kislingerová, 2010)
28
3 Čtyři zlatá bilanční pravidla
Zlatá bilanční pravidla jsou doporučenými pravidly pro podniky vzhledem k jejich rozvoji financování. Tyto pravidla se týkají vazeb mezi údaji v rozvaze, proto se označují jako tzv. bilanční pravidla. (Kubíčková, 2015)
Dle zlatých bilančních pravidel by měl kapitál, který je určen k financování majetku, odpovídat likviditě daných druhů majetku v podniku. (Kislingerová, 2010)
Mezi čtyři zlatá bilanční pravidla literatura řadí: zlaté bilanční pravidlo financování, zlaté bilanční pravidlo vyrovnávání rizika, zlaté bilanční pari pravidlo a zlaté bilanční růstové pravidlo.
Zlaté bilanční pravidlo financování
Dle Scholleové (2012) zlaté bilanční pravidlo financování poukazuje na sladění zdrojů z hlediska časového rizika. Toto pravidlo říká, aby byl dlouhodobý majetek financován z vlastního a cizího dlouhodobého kapitálu. Krátkodobý majetek má být pak financován z krátkodobých zdrojů. Takto by měl vypadat ideální stav, avšak v praxi podnikatelé vybírají méně vyvážené financování, protože je pro ně časově náročné, aby uhlídali rovnost příslušných složek aktiv a pasiv.
V souvislosti s výše uvedeným, je třeba rozlišit konzervativní a agresivní přístup financování. Konzervativní financování spočívá v tom, že podnik financuje dlouhodobým kapitálem krátkodobá aktiva neboli oběžný majetek. Například si podnik půjčí dlouhodobý kapitál a nakoupí za tento kapitál zásoby, popřípadě dovolí odběratelům delší doby splatnosti. To znamená, že podnik tímto způsobem poskytne úvěr ze zdrojů, které jsou pro podnik nákladné. Ve výsledku je pro podnik takovýto způsob financování dražší, ale málo rizikový. Konzervativní způsob financování často využívají malé podniky. Agresivní financování spočívá v tom, že podnik financuje krátkodobými zdroji i dlouhodobá aktiva.
Například podnik využije dodavatelský úvěr k tomu, že za něj nakoupí stroj a věří v to, že včas vydělá na splacení úvěru. Agresivní způsob financování je pro podnik rizikový, ale zároveň velmi levný. Tento způsob financování nejčastěji vyhledávají velké podniky. Velké podniky mají obvykle silné postavení ve svém oboru podnikání včetně podstatné vyjednávací síly oproti jejich dodavatelům a odběratelům. Tyto podniky tak využívají
29
dodavatelské úvěry a vybírají zálohy od odběratelů, proto také dokáží mít minimální pohledávky vůči odběratelům. (Scholleová, 2012)
Oba přístupy financování jsou zobrazeny v tabulce níže (Tab. 2), kde šipky označují u konzervativního přístupu drahou část financování a u agresivního přístupu rizikovou část financování.
Tab. 2: Konzervativní a agresivní přístup financování
KONZERVATIVNÍ FINANCOVÁNÍ AGRESIVNÍ FINANCOVÁNÍ
Aktiva Pasiva Aktiva Pasiva
Dlouhodobý majetek
Vlastní kapitál
Dlouhodobé cizí zdroje
Dlouhodobý majetek
Vlastní kapitál
Dlouhodobé cizí zdroje
Oběžný majetek Krátkodobé cizí zdroje
Krátkodobé cizí zdroje Oběžný majetek
Zdroj: vlastní zpracování dle Scholleová (2012, s. 75)
Zlaté bilanční pravidlo vyrovnávání rizika
Zlaté bilanční pravidlo vyrovnávání rizika se zaměřuje na vyrovnávání sil ve vlastnické struktuře podniku. Toto pravidlo říká, aby podnik používal jak vlastní, tak cizí zdroje financování. Poměr vlastního kapitálu a cizích zdrojů by měl být alespoň 1 : 1 (Synek, 2011).
Toto pravidlo je ukazatelem zadluženosti podniku a s větší zadlužeností roste riziko věřitele (Kislingerová, 2010). Dle Scholleové (2012) by vlastní kapitál měl nejlépe převyšovat cizí zdroje. Pro splnění obou podmínek, jak zlatého bilančního pravidla financování, tak zlatého bilančního pravidla vyrovnávání rizika, by podnik musel vlastnit více dlouhodobého majetku a méně oběžného majetku. Majetková struktura záleží na oboru, ve kterém podnik podniká. Například velký výrobní podnik má hodně dlouhodobého majetku, jako jsou výrobní stroje a vzhledem k tomu, že má lepší vyjednávací schopnosti, dokáže i rychleji řídit zásoby a pohledávky. V tom případě má vhodný poměr vlastního kapitálu a cizích zdrojů a tím pádem splňuje i obě podmínky zároveň. Naopak obchodní podnik, který má málo dlouhodobého majetku, ale má velké zásoby a také velké množství pohledávek, nebude moct splnit obě výše zmíněné podmínky. Pro obchodní podnik by to znamenalo, že by měl více cizích zdrojů než vlastního kapitálu. Takový podnik se musí rozhodnout, které kritérium
30
preferuje. Pokud při realizaci těchto pravidel nastane rozpor, ale podnik se při tom nachází v situaci, kdy je stabilní, mělo by být upřednostněno zlaté bilanční pravidlo financování.
Zlaté bilanční pari pravidlo
Zlaté bilanční pari pravidlo požaduje, aby vlastní kapitál byl nanejvýš roven dlouhodobému majetku. To vychází ze zlatého bilančního pravidla financování (Scholleová, 2012). Jedná se o to, aby podnik neplýtval vlastním kapitálem, protože je pro podnik dražší než cizí zdroje. Cizí zdroje jsou pro podnik levnější, protože jejich úrok je daňově uznatelným nákladem a tak snižuje zisk a daňové zatížení podniku. Jedná se o tzv. daňový efekt. Dalším důvodem je to, že cizí zdroje zvyšují výnosnost vlastního kapitálu (Synek, 2011). Rovnost dlouhodobého majetku a vlastního kapitálu je přípustná pouze tehdy, když podnik nepoužívá žádný dlouhodobý dluh. (Scholleová, 2012)
Zlaté bilanční růstové pravidlo
Toto pravidlo řeší vztah mezi vývojem investic a tržbami podniku. Dle tohoto pravidla by nemělo být tempo růstu investic rychlejší než tempo růstu tržeb (Kislingerová, 2010). Tempo růstu tržeb se vypočítá jako rozdíl současných tržeb a minulých tržeb, který se vydělí minulými tržbami. Tempo růstu investic se vypočítá obdobně, u tempa růstu investic se k výpočtu používá dlouhodobý majetek v pořizovací ceně. Toto pravidlo zjišťuje, zda se růst dlouhodobého majetku odráží v tržbách podniku, protože kapitál by měl být investován pouze do takového majetku podniku, který zvýší tržby podniku. Zlaté bilanční růstové pravidlo by se mělo hlídat spíše z dlouhodobého hlediska, protože v určitých oborech podnikání mají investice dlouhodobější charakter a tržby z investic mají pomalejší náběh.
(Scholleová, 2012)
Z teoretického hlediska dodržování výše zmíněných zlatých bilančních pravidel nemusí podniku zaručit platební schopnost. I v případě, kdy podnik respektuje veškerá zlatá bilanční pravidla, může nastat situace, kdy se podnik stane insolventním. Insolventním může podnik být, jestliže jeho hlavní zákazník bude v konkurzu a nebude možné vymoci jeho velké pohledávky nebo podnik musí uhradit nečekaně velké náhrady škod. Na druhou stranu nedodržení těchto pravidel nemusí nutně vést k platební neschopnosti podniku. Pokud má podnik malé množství vlastního kapitálu a nedodržuje časový soulad aktiv a pasiv může být
31
solventní, jestliže má zajištěné dodatečné financování úvěrem. Z praktického hlediska, pokud podnik nedodrží tyto pravidla financování, může být věřiteli vyhodnocen jako nespolehlivý a potenciální poskytovatelé úvěru nebudou věřit v jeho solventnost. Proto je důležité tyto pravidla dodržovat. (Wöhe, 2007)
32
4 Ukazatelé zadluženosti
Ukazatelé zadluženosti zjišťují, do jaké míry jsou naplněna doporučení v podobě zlatých bilanční pravidel. (Kubíčková, 2015)
Zadluženost znamená, že podnik využívá cizí zdroje neboli dluh k financování aktiv.
(Růčková, 2015)
Ukazatelé zadluženosti se řadí mezi poměrové ukazatele finanční analýzy a měří finanční stabilitu podniku, která je závislá na podílu cizích zdrojů podniku a také na celkovém kapitálu podniku. Stabilitou se rozumí finanční nezávislost podniku. (Kubíčková, 2015) Ve skutečnosti není obvyklé, aby podnik využíval k financování svého podniku pouze vlastní kapitál nebo naopak pouze cizí zdroje. Pokud podnik používá pouze vlastní kapitál, snižuje tak výnosnost tohoto kapitálu (Růčková, 2015). Když podnik používá pouze cizí zdroje, je věřiteli hodnocen jako velmi rizikový podnik a může pro něj nastat problém získání dalších zdrojů financování. Další zdroje financování jsou pro takový podnik velmi nákladné, jsou za ně požadovány vysoké úroky. (Kubíčková, 2015)
Podnik by měl zvážit financování cizími zdroji. Tyto zdroje jsou pro podnik levnější než vlastní kapitál a to z toho důvodu, že úroky z cizích zdrojů (nákladové úroky) jsou daňově uznatelným úrokem. Cizí kapitál také zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu. (Kislingerová, 2010)
Obecně platí, že podniky, které se zabývají stavebnictvím a obchodem mají svoji finanční strukturu méně vyváženou. Průmyslové podniky mají svoji finanční strukturu více vyváženou, přesto ve finanční struktuře disponují více vlastním kapitálem. Stavebnictví v cizích zdrojích disponuje více dlouhodobými zdroji financování. Obchod v cizích zdrojích disponuje více krátkodobými zdroji financování. (Růčková, 2015)
Dále budou popsány konkrétní ukazatele zadluženosti.
33 Ukazatel věřitelského rizika (Debt Ratio)
Ukazatel věřitelského rizika je ukazatelem celkové zadluženosti podniku (Kubíčková, 2015). Tento ukazatel vyjadřuje poměr celkových závazků podniku k jeho celkovým aktivům a je vyjádřen následujícím vzorcem (1).
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑣ěř𝑖𝑡𝑒𝑙𝑠𝑘éℎ𝑜 𝑟𝑖𝑧𝑖𝑘𝑎 = 𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (1)
Podle zlatého bilančního pravidla financování podíl ukazatele, který je větší než 50 %, znamená vyšší podíl cizích zdrojů na celkovém majetku podniku a tím pádem vyšší zadluženost. Podíl, který je nižší než 50 %, znamená nižší zadluženost a také malé využití efektu, který přináší finanční páka. Věřitelé upřednostňují co nejnižší zadlužení, které pro ně zároveň představuje nižší riziko. Vlastníci podniku se snaží využít finanční páky.
(Kubíčková, 2015)
Finanční páka je efekt, který za určitých podmínek zvýší výnosnost vlastního kapitálu, když se pro financování podniku použijí cizí zdroje (Scholleová, 2012). Pákový efekt souvisí s rentabilitou vlastního kapitálu podniku. Pákový efekt ukazuje, jak se změní rentabilita vlastního kapitálu při změně finanční struktury neboli při využití financování cizími zdroji.
Tento efekt poukazuje na to, že mezi rentabilitou vlastního kapitálu a rentabilitou celkového kapitálu se nachází vliv páky. Rozlišuje se pozitivní pákový efekt a negativní pákový efekt.
Pozitivní pákový efekt spočívá v tom, že při nižší úrokové míře cizích zdrojů než je rentabilita celkového kapitálu, roste výnosnost vlastního kapitálu. Negativní pákový efekt nastává tehdy, kdy je rentabilita celkového kapitálu nižší než úroková míra cizích zdrojů, potom klesá rentabilita vlastního kapitálu. (Růčková, 2015)
Koeficient samofinancování (Equity Ratio)
Koeficient samofinancování (2) je podílem vlastního kapitálu na celkovém kapitálu (celkových aktivech) podniku.
𝐾𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑎𝑚𝑜𝑓𝑖𝑛𝑎𝑛𝑐𝑜𝑣á𝑛í = 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (2)
Tento koeficient doplňuje ukazatel věřitelského rizika, protože při jejich součtu musí vyjít 100%. Oba tyto ukazatelé jsou nejčastěji používanými ukazateli finanční stability podniku.
(Kubíčková, 2015)
34
Ukazatel poměru cizích zdrojů a vlastního kapitálu (Debt-Equity Ratio)
Tento ukazatel (3) mezi sebou poměřuje cizí zdroje a vlastní kapitál, tím vyjadřuje míru zadluženosti vlastního kapitálu. (Kubíčková, 2015)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑝𝑜𝑚ě𝑟𝑢 𝑐𝑖𝑧í𝑐ℎ 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗ů 𝑎 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛íℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 = 𝐶𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (3)
Výsledek tohoto ukazatele říká, kolik jednotek cizích zdrojů odpovídá jedné jednotce vlastního kapitálu. To znamená, kolik z jedné jednotky vlastního kapitálu odčerpá úhrada cizích zdrojů, neboli jak hodně je zadlužen vlastní kapitál. Pokud vyjde hodnota větší než 100 %, je možné zjednodušeně říci, že vlastní kapitál nestačí na úhradu dluhů. Pokud vyjde hodna menší než 100 %, je možné zjednodušeně říci, že vlastní kapitál stačí na úhradu dluhů.
(Kubíčková, 2015)
Ukazatel úrokového krytí (Interest Coverage)
Ukazatel úrokového krytí (4) je pro podnik důležitý, aby zjistil, zda je pro něj dluhové zatížení ještě únosné. (Růčková, 2015)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣éℎ𝑜 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝑝𝑟𝑜𝑣𝑜𝑧𝑛í 𝑣ý𝑠𝑙𝑒𝑑𝑒𝑘 ℎ𝑜𝑑𝑝𝑜𝑑𝑎ř𝑒𝑛í
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 (4)
Pro věřitele tento ukazatel poskytuje informace o tom, zda je podnik schopný zajistit závazky z přijatých úvěrů a půjček (Kubíčková, 2015). Tento ukazatel říká, kolikrát je zisk vyšší než nákladové úroky. V zahraničí je doporučená hodnota ukazatele úrokového krytí 3 a vyšší.
Pokud podnik není schopen platit úroky ze zisku, pak to pro podnik může znamenat blížící se úpadek. (Růčková, 2015)
Ukazatel krytí stálých aktiv vlastním kapitálem
Tento ukazatel (5) je poměrem vlastního kapitálu a stálých aktiv.
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑘𝑟𝑦𝑡í 𝑠𝑡á𝑙ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í𝑚𝑖 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑖 = 𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑆𝑡á𝑙á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (5)
Hodnota ukazatele krytí stálých aktiv vlastním kapitálem by se měla pohybovat kolem 100 %. Ideálně by se tato hodnota měla pohybovat mezi 75 a 100 %. Tento ukazatel ověřuje naplnění zlatého bilančního pari pravidla. (Kubíčková, 2015)
35 Ukazatel krytí stálými zdroji
Ukazatel krytí stálými zdroji (6) je podílem dlouhodobých cizích zdrojů a vlastního kapitálu na stálých aktivech.
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 𝑘𝑟𝑦𝑡í 𝑠𝑡á𝑙ý𝑚𝑖 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑖 = 𝐷𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒+𝑉𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑆𝑡á𝑙á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (6)
Tento ukazatel vyplývá ze zlatého bilančního pravidla financování. Hodnota tohoto ukazatele má vycházet vyšší než 100 %. Pokud vyjde hodnota tohoto ukazatele nižší než 100 %, značí to, že část stálých aktiv je financována krátkodobými zdroji. (Kubíčková, 2015)
4.1 Shrnutí ukazatelů zadluženosti
Tabulka (Tab. 3) přehledně shrnuje vybrané ukazatele zadluženosti, které mají zajistit finanční stabilitu podniku. U každého ukazatele zadluženosti je zobrazen postup jeho výpočtu a dále je doplněna doporučená míra přijetí tohoto ukazatele. Hodnota ukazatele věřitelského rizika, která vyjde větší než 50 %, znamená vyšší zadluženost. Hodnota, která vyjde menší než 50 %, znamená nižší zadluženost. Koeficient samofinancování pak doplňuje předchozí ukazatel, při součtu výsledků těchto dvou ukazatelů musí vyjít 100 %.
Tab. 3: Ukazatelé zadluženosti
UKAZATEL POSTUP VÝPOČTU DOPORUČENÁ
MÍRA Ukazatel věřitelského rizika Cizí zdroje
Celková aktiva ≈ 50 %*
Koeficient samofinancování Vlastní kapitál
Celková aktiva ≈ 50 %*
Ukazatel poměru cizích zdrojů a vlastního kapitálu
Cizí zdroje
Vlastní kapitál < 100 %
Ukazatel úrokového krytí Provozní výsledek hospodaření
Nákladové úroky ≥ 3
Ukazatel krytí stálých aktiv vlastním kapitálem
Vlastní kapitál
Stálá aktiva 75 % - 100 %
Ukazatel krytí stálými zdroji Dlouhodobé cizí zdroje + Vlastní kapitál
Stálá aktiva > 100 %
Zdroje: vlastní zpracování (na základě textu)
* Závisí například na oboru podnikání.
36
5 Charakteristika podniků
Tato kapitola popisuje podnik Vetroporte s.r.o. a SIOPS spol. s r.o. Nejprve je stručně přiblížena činnost těchto dvou podniků a následně je u těchto podniků vyhodnocena jejich velikost pomocí typologie podniků podle velikosti.
Vetroporte s.r.o.
Prvním z vybraných podniků je podnik Vetroporte s.r.o., který se nachází v Libereckém kraji. Tento podnik působí na trhu 23 let, původně pod názvem Portál-CZ s.r.o. Hlavní činnost tohoto podniku je prodej a montáž dveří českého výrobce dveří Sapeli. Dále tento podnik nabízí celoskleněné dveře a zástěny, provozuje montáž a revize protipožárních dveří a zastupuje v České republice italského výrobce kování na sklo.
V letech 2013 a 2014 podnik nepřekračuje žádné ze stanovených kritérií (typologie podniků podle velikosti) pro mikro podnik a vždy se jedná o nezávislý podnik. Podnik je za tyto dva roky vyhodnocen jako mikro podnik. V roce 2015 měl tento podnik 5 zaměstnanců a dva společníky. Roční obrat podniku ani jeho celková aktiva nepřekročila 2 miliony eur. Podnik je nezávislý. Jedná se o mikro podnik.
SIOPS spol. s r.o.
Druhým podnikem je SIOPS spol. s r.o., který má své sídlo v Ústeckém kraji. Tento podnik byl založen v roce 1992, na českém trhu působí již 25 let. Mezi hlavní činnosti tohoto podniku patří provádění staveb včetně staveb na klíč, projektování pozemních staveb, výroba dřevěných oken a dveří, zámečnické služby. Dalšími činnostmi tohoto podniku je například prodej stavebního materiálu nebo pronájem stavebních strojů.
V letech 2013 a 2014 podnik podle kritérií pro velikost podniku překračuje pouze počet zaměstnanců. V obou letech podnik překračuje hranici padesáti zaměstnanců a vždy se jedná o nezávislý podnik. Proto je za oba tyto roky podnik vyhodnocen jako střední podnik. V roce 2015 měl tento podnik 48 zaměstnanců 2 jednatele a 2 společníky. Jednatelé i společníci jsou zahrnuti do činnosti podniku, jsou tedy považováni za zaměstnance. Roční obrat podniku ani jeho celková aktiva nepřekročila 2 miliony eur. Podnik je nezávislý. Jedná se o střední podnik, vzhledem k tomu, že podnik překročil počet 50 zaměstnanců.
37
6 Vybrané části finanční analýzy sledovaných podniků
Ve vybraných částech finanční analýzy podniku Vetroporte s.r.o. a podniku SIOPS spol. s r.o. je rozebrána finanční struktura těchto podniků. Dále je zkontrolováno dodržení zlatých bilančních pravidel a zjištěny výsledky ukazatelů zadluženosti. Veškeré údaje jsou analyzovány v rozmezí let 2013 až 2015, údaje z roku 2016 nebyli předloženy ani jedním z výše zmíněných podniků. Na konci této kapitoly jsou shrnuty výsledky z vybraných částí finanční analýzy obou podniků.
6.1 Finanční struktura podniku
Finanční struktura podniku představuje strukturu zdrojů financování podniku. Podnik se ve finanční struktuře podniku snaží nalézt vhodný poměr mezi vlastním kapitálem a cizími zdroji, aby mohl být stabilní, efektivně fungovat a dále se rozvíjet.
Finanční struktura podniku Vetroporte s.r.o.
Jak je možné vidět z grafu (Obr. 2) ve finanční struktuře podniku Vetroporte s.r.o. převládají cizí zdroje.
Obr. 2: Finanční strukura podniku Vetroporte s.r.o.
Zdroj: vlastní zpracování dle podkladů podniku
0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000
2013 2014 2015
Částka
Rok
Složení pasiv (v tisicích Kč)
Pasiva celkem Vlastní kapitál Cizí zdroje Časové rozlišení
38
Cizí zdroje mají největší podíl na celkových pasivech zejména v roce 2015, kdy oproti předchozím rokům výrazně vzrostly. Tento skok je dán investováním do nových nebytových prostor, kde vzniklo v průběhu roku 2016 nové sídlo tohoto podniku. Podnik si udržuje základní kapitál ve všech třech sledovaných letech na úrovni 200 000 Kč. Do roku 2014 si podnik udržoval rezervní fond ve výši 10 000 Kč, v roce 2015 již žádný rezervní fond podnik neudržuje vzhledem ke změně v legislativě, kde došlo ke zrušení povinnosti vytvářet tento fond.
Celková pasiva podniku v roce 2014 mírně klesla, v roce 2015 však prudce vystoupala až na 6 394 000 Kč. Vlastní kapitál zaznamenal pokles v roce 2014, v dalším roce však zase vzrostl. Cizí zdroje po celé sledované období rostou. Časová rozlišení tvoří v průběhu let jednu z nejmenších položek celkových pasiv.
Finanční struktura podniku SIOPS spol. s r.o.
Ve finanční struktuře podniku SIOPS spol. s r.o. převládá vlastní kapitál, který má největší podíl na celkových pasivech. Podnik si udržuje základní kapitál ve všech třech sledovaných letech na úrovni 220 000 Kč. Po celé období si podnik udržuje fondy ze zisku ve výši 850 000 Kč. Vývoj finanční struktury je znázorněn v následujícím grafu (Obr. 3).
Obr. 3: Finanční struktura podniku SIOPS spol. s r.o.
Zdroj: vlastní zpracování dle podkladů podniku
0 5000 10000 15000 20000 25000
2013 2014 2015
Částka
Rok
Složení pasiv (v tisicích Kč)
Pasiva celkem Vlastní kapitál Cizí zdroje Časové rozlišení
