b) Setkání 16. 10. 2017
Tato lekce byla první lekcí programu, při které jsme se plně začali věnovat čtení a práci s textem. K této lekci jsme využili knihu Tajný život blech od Alberta Peze.
Jedná se o knihu pro věkovou skupinu 5 let+, která je přiměřeně dlouhá pro hodinovou práci, dějová linka je poměrně jednoduchá, počet postav je nízký, tudíž je malá šance, že by se žáci v textu přestali orientovat. Kniha má výrazné a přitom jednoduché líbivé ilustrace, je útlá a má zajímavý název, tudíž splňuje předpoklady pro to, aby v žácích vzbudila zájem. Tuto knihu jsem vybrala také proto, jelikož neznám čtenářskou úroveň žáků, kteří se rozhodli kroužek navštěvovat. Nechtěla jsem tedy nastavit pomyslnou laťku příliš vysoko nějakou náročnější publikací. Kniha se nakonec ukázala jako správná volba.
Výchovně vzdělávací cíle stanovené pro toto setkání:
C1) – žáci si rozšíří slovní zásobu
C2) – žáci se dokáží zorientovat v dějové posloupnosti C3) – žáci si vytvoří vlastní záznam z četby
C4) – žáci dokáží vlastními slovy shrnout děj a individuálně zhodnotit knihu
Průběh lekce:
Grafické schéma setkání
časová dotace činnost pomůcky očekávané výstupy
10 minut debata knihy
40 minut
10 minut
Žák dokáže krátce pohovořit o čtené knize.
Žák se dokáže zorientovat v dějové posloupnosti. Žák si rozšíří slovní zásobu. četby. Žák dokáže knihu kriticky zhodnotit.
Tabulka 5: Grafické schéma setkání - 16. 10. 2017
Debata (časová dotace cca 10 minut)
Vyzveme žáky, aby si připravili své rozečtené knihy, Usadíme se tak, abychom na sebe všichni dobře viděli – tedy nejlépe do kruhové formace buď na zemi na kobe-rec, nebo například u dostatečně velkého stolu.
Zevrubně popíšeme žákům své požadavky. Žáci s vlastní knihou představí svou knihu ostatním ve smyslu názvu, hlavní postavy, případně zápletky. Pokusí se také vodnit, proč se jim kniha líbí či nelíbí. Žáky, kteří si knihu nepřinesli, požádáme o zdů-vodnění, proč nemají knihu s sebou, v případě, že mají určitou knihu rozečtenou, požá-dáme je, aby se tuto knihu pokusili popsat stejným způsobem jako žáci, kteří si knihu přinesli. Následně názorně předvedeme, aby bylo žákům zřejmé, co se po nich žádá.
V případě, že žák nemá rozečtenou knihu (jedno z jakého důvodu), snažíme se žáka povzbudit k jeho budoucí četbě. Můžeme se ho zeptat např. na jeho preference v oblasti žánru knihy a na tomto základě mu nějakou doporučit třeba z fondu kroužku, případně ho požádat, zda by nám popsal svou oblíbenou knihu.
Pokud žáci nejsou schopni souvisle mluvit a vybavení reálií z knihy jim činí po-tíže, snažíme se je povzbudit a návodnými otázkami se pokoušíme získat o knize infor-mace, které nám schází. Vyzveme i ostatní žáky, aby se ptali v případě, že jim něco není jasné.
Nemůžeme očekávat, že všichni žáci budou schopni samostatně promlouvat, snažíme se je tedy neustále pozitivně motivovat. Pokud si nejsou jisti odpovědí na otáz-ky, můžeme, na základě vlastních zkušeností, navrhnout dvě či tři možnosti, které se nám zdají reálné vzhledem ke knize. Výběr možností často žáky uklidní a pomůže jim rozvzpomenout se.
Práce s textem (časová dotace cca 40 minut)
Připravíme knihu a namnožíme text knihy tak, aby jej měl každý žák k dispozici pro případnou samostatnou četbu. Tyto texty dětem rozdáme. Znovu vyzveme žáky k utvoření kruhové formace.
Když jsou žáci usazeni, představíme jim knihu, především pak přebal knihy. Vy-zveme žáky, aby vyslovili své domněnky o jejím obsahu. tedy o čem si myslí, že bude děj knihy, kdo si myslí, že v ní bude vystupovat atp. Pokud nemají tušení, snažíme se jejich pozornost zaměřit na ilustraci a s tou pracovat (brainstorming). U této publikace by bylo velice nečekané, pokud by dle názvu a ilustrace na přebalové straně ani jeden žák nedokázal odhadnout alespoň hlavního hrdinu příběhu.
Připravíme grafickou šablonu pro záznam děje – v tomto případě napodobíme ilustraci kočky z knihy. Kočku rozdělíme na tři části – hlava slouží k záznamu vstupních informacím které nás uvedou do děje; trup kočky slouží k zaznamenání zápletky a infor-mací, na kterých se žáci shodnou, že jsou pro příběh podstatné; ocas poslouží k zazna-menání rozřešení dějové zápletky. Do šablony zapisujeme během četby informace, na kterých se žáci shodli, že jsou pro zápis podstatné.
Jelikož toto setkání sloužilo především pro zmapování situace čtenářských schopností jednotlivých žáků, požádáme je, aby postupně každý předčítal část textu ostatním. Žáci mají k dispozici listy s namnoženým textem, předčítající však vždy před-čítá z knihy.
Pro předčítání musíme jasně stanovit pravidla, aby bylo předčítání pro všechny pozitivním zážitkem. Požádáme děti, aby v případě, že někdo bude číst pomaleji než by se jim líbilo, nebudou ho v jeho snaze vyrušovat a pokud možno co nejtrpělivěji počka-jí, až na ně samotné přijde řada. Také požádáme žáky, aby si, když zrovna nepředčítapočka-jí, mezi sebou nepovídali, jelikož to předčítajícího velmi ruší.
V průběhu četby zapisujeme s žáky do grafického schématu podstatné či zají-mavé informace. Během četby můžeme pracovat také s předvídáním – co se stane po-tom? Kde bude kocour hledat pomoc? Případně můžeme žáky vyzvat, aby při kocou-rově výpravě za hmyzem (kterého se chce kocour zeptat na otázku ohledně zbavení se blech) zkusili odhadnout, s kým se nakonec setká.
Můžeme po žácích žádat, aby po přečtení stránky (na stránce je minimum textu) samostatně shrnuli informace, které se dozvěděli. Nicméně někteří, zvláště žáci, kterým čtení jako takové činí potíže, toho schopni pravděpodobně nebudou, neboť veškeré své
soustředění upřou na přečtení textu a na porozumění čteného jim již nestačí síly. V tom-to případě provedeme shrnutí děje sami.
V určitých situacích, můžeme zařadit pohybovou aktivitu. Dětská pozornost se postupem času snižuje a je třeba na chvilku změnit činnost tak, aby se žáci protáhli a mohli znovu pozorně pracovat. V příběhu Tajný život blech, nám k tomu nabízí prostor pasáž, kde je popsáno co blecha umí. Je zmíněn bleší skok. Je tedy nasnadě uspořádat soutěž o to, kdo ze čtenářů je nejlepší bleší skokan. Činnost zabere maxi-málně 5 minut a žáci mají možnost se protáhnout, což je trochu zklidní.
Během četby také dbáme na to, abychom zjistili, zda žáci znají význam slov, které čtou (především cizí slova), po shrnutí obsahu se raději ptáme žáků, zda rozuměli všemu. Řídíme se samozřejmě také selským rozumem. Ptáme se tedy převážně v přípa-dech, kdy si myslíme, že je to nutné. Pokud žáci význam slova neznají, snažíme se jim ho co nejsnadněji popsat. Pravidelně však nezapomínáme vyzvat žáky, aby se ptali, pokud nějakému slovu nerozumí či si nejsou jisti tím, co by si pod jeho významem měli představit.
Vytvoření záznamu o knize a reflexe (časová dotace 10 minut)
Žáci obdrží každý vlastní čistý papír a jsou vyzváni, aby nakreslili to, co se jim v příběhu nejvíce líbilo. Můžeme však také připravit šablonu kočky, kterou si mohou obkreslit (případně můžeme již obrys kočky rozdat natištěný) a tu si dle vlastního uvá-žení vybarvit (mladší žáci), či si do kočky napsat to, co se jim v příběhu nejvíce líbilo.
K obrázku či zápisu, je vhodné doplnit název knihy a autora, ke které se tento záznam váže.
Během práce na obrázku, či po jeho dokončení, požádáme žáky, aby se podělili o svůj názor ohledně děje, prozradili ostatním, co se jim nejvíce líbilo či nelíbilo.
A požádáme je také, aby ke svému obrázku napsali svůj názor na přečtený příběh.
Vyhodnocení cílů:
C1) – Žákům byl vysvětlen význam několika slov, nad jejichž významem tápali.
C2) – Podařilo se nám, pomocí záznamu v grafické šabloně, utvořit přehled děje příběhu. Bylo však potřeba pokládat otázky všeho druhu, abychom se dobrali nějakého výsledku. Navrhnout informaci na zapsání do schématu bez otázky lektora se žáci pro-zatím ostýchali.
C3) –Žáci si vytvořili vlastní záznam z knihy a knihu ohodnotili. Tento záznam je jim uchován v jejich čtenářském portfoliu.
C4) – Žáci dokáží příběh určitým způsobem zhodnotit. Někteří jsou schopni mluvit ve větách a popsat, co jim přišlo zajímavé, někteří se spokojí s jednoslovným ohodnocením bez konkrétního určení. Všichni přítomní žáci zhodnotili knihu pozitivně.
Vlastní reflexe :
Jsem ráda, že jsem pro začátek vybrala jednoduchou knihu. Všichni tak měli možnost zažít pocit úspěchu při jejím dočtení. S některými žáky bude těžší práce v rám-ci čtení. Žárám-ci jsou vůči sobě ohleduplní a prozatím nemusím řešit posmívání se a jiné nepříjemnosti. Do příští lekce však musím přehodnotit původní výběr knih a některé na-hradit jednoduššími tituly.
Dnes jsme se sešli v celkovém počtu 6 žáků. Rozečtenou knihu nepřinesl nikdo.
Sedli jsme si tedy v kruhu a povídali jsme si o knihách, které zrovna čtou. Uvést název knihy (alespoň přibližný) a zevrubného popisu byli schopni tři žáci. Pomocí otázek jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o čtených knihách. Nejprve jsem kladla otázky jen já, ale po pobídce se zapojily i dvě žákyně. Jeden žák nečte nic, ani texty, které mají zadané během školní výuky. Důvod, proč nečte nezná, jen krčí rameny. Čtení je pro něj prozatím neprobádaná oblast. Další žák je prozatím u četby leporela o brouč-cích, druhý dle vlastního vyprávění u komiksových časopisů. Dvě žákyně čtou knihy se souvislým textem s jednoduchou dějovou linkou, jedna žákyně se nedokázala vyjádřit ohledně četby – nemohla si vzpomenout o čem má zrovna rozečtenou knihu. Jedná se
o žákyni, které má problém s dekódováním jednotlivých písmen. Ač se snaží, problém jí dělá i jen slabikování. U více jak dvouslabičných slov nedokáže říci, jaké slovo přečetla.
Stran předvídání z ilustrace dokáží někteří žáci správně odhadnou, že děj se bude točit kolem kočky, která má blechy a trápením s nimi. Dva žáci však neměli vůbec žádnou představu o tom, co by mohlo být obsahem knihy.
Všichni žáci projevili touhu předčítat ostatním. Tato jejich iniciativa mne potěši-la, jelikož jsem také potřebovala zjistit, jak jsou schopné číst samostatně. Musím naznat, že rozdíly jsou propastné. Jak jsem již zmínila dříve, jsou zde žáci, kteří čtou na svůj věk dobře. Ovšem součástí skupiny jsou i dvě žákyně, jejichž čtenářské schopnosti jsou velmi malé. Jedna žákyně má problém rozlišit od sebe i samohlásky, o ostatních písmenech abecedy nemluvě. Žáci však byli trpěliví a předčítání méně zdatnými spolu-žáky přečkali bez narážek.
Během četby jsme narazili na problém, kterým jsou velké mezery ve slovní zá-sobě a v představách o obsahu daných slov. Například slovo hmyz jsme nahradili pro žáky srozumitelnějším slovem brouk. I přes toto zjednodušení někteří žáci nedokázali přiřadit správné živočichy pod toto souhrnné označení a slovo brouk chápali jako ja-kéhokoliv malého tvora např. ještěrku či myš, což mne, přiznám se, dost zarazilo. Byli jsme tudíž nuceni zabrousit do tajů přírodních věd a pomocí encyklopedie o zvířatech jsme si slovo hmyz (potažmo brouci) přiblížili. Po prohlédnutí ilustrací pak nebyl pro žáky problém správně určit, kdo spadá pod označení hmyz či brouk. Na slova, u kterých jsem si nebyla jistá že děti znají, jsem se dotazovala na význam a uváděla jejich do-mněnky na pravou míru.
V průběhu čtení jsme uspořádali soutěž o nejvyšší bleší skok, o kterém byla v knize zmínka. Žáci se protáhli a dožadovali se pokračování příběhu. V průběhu četby jsem zapisovali informace do kočičího schématu. Na konci příběhu jsem si vypůjčila knihu s mapou kočky, kterou měly v knize blechy k dispozici, a ukazovali jsme si, kde a kdy kocoura mohou blechy, dle dohody, kousat. Žáci se u této činnosti a u popisků mapy velmi bavili.
Při samostatném záznamu z četby se žáci zdrželi jakékoli kreativity a svorně obkreslili kočičí motiv. Kočku si vybarvili a dozdobili blechami. Své výtvory nakonec doplnili o název knihy a svůj názor na ni, který jsme vzájemně sdíleli.
Žáci výběr knihy hodnotili velice kladně. Část žáků nemá s knihami téměř žádnou zkušenost a mají tak problém s pochopením návazností dějů v textu a jeho poro-zuměním. Sumarizace zjištěných informací a jejich převyprávění je v tomto případě věcí téměř nemožnou. I přesto, nebo možná právě proto, se snažili podat co nejlepší vý-kon.