Diskusní metody mají blízko metodám dialogickým, jsou však komplexnější a zahrnují větší počet účastníků. Jsou také náročnější na přípravu i na samotné vedení.
Škála diskusních metod je poměrně široká a je zapotřebí vhodně zvolit takovou metodu, kterou dosáhneme požadovaného cíle, přičemž musíme brát v potaz i schopnosti a znalosti diskutujících žáků. Některé z diskusních metod by se však měly objevit v repertoáru každého učitele (což platí pro učitele humanitních předmětů dvojnásob), protože učí žáky efektivně komunikovat, naslouchat druhým a přemýšlet nad argumenty
50 KOTRBA, T., LACINA, L.: Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. s. 42
ostatních. To má za následek i větší schopnost tolerance a zmírňování napětí ve třídě.
Diskusní metodu definuje Maňák takto: „...forma komunikace učitele a žáků, při níž si účastníci vyměňují názory na dané téma, na základě svých znalostí pro svá tvrzení uvádějí argumenty, a tím společně nacházejí řešení problému.“51 Jádrem diskuse by měl být nějaký problém, či rozpor, jehož řešení není jednoznačně přímočaré. V diskuzi se naopak cení pluralita názorů, jejichž střet by nicméně měl vést k nalezení nejlepšího řešení problémové situace. Diskusí tak lze vhodně využít při utváření si vlastních názorů a postojů, obhajobě vlastních hodnot či hledání nejefektivnějších řešení problémů. Méně vhodnými jsou tyto metody pro rozpravy nad pevně danými fakty, jejichž zpochybňování by nikam nevedlo.
Diskusní metody nacházejí své místo ve výuce jak ve výkladu, procvičování a opakování, tak i v upevňování učiva ve skupinkách. Dle Kotrby a Laciny je diskuse využitelná trojím způsobem: jako motivující prvek před výkladem, jako oživení během výkladu a jako prostředek zpětné vazby po výkladu. Za nejvýhodnější však považují diskusi použít jako skupinovou aktivitu pro konsolidaci již probraného učiva.52
Cílem diskusních metod je především vtáhnout žáky do dané problematiky, přimět je aktivně se zapojit do výuky tím, že začnou nad tématem diskuse přemýšlet a snažit se formulovat svoje stanovisko. Zároveň se učí posilovat svoje sociální a komunikační kompetence, když jsou konfrontování s odlišnými názory ostatních účastníků, nad kterými musí přemýšlet, eventuálně vůči nim zaujmout sociálně přijatelné stanovisko a vyjádřit jej.
Velmi důležitou roli v diskusních metodách hraje sám učitel, byť účelem je, aby během samotné aktivity zůstal skryt v pozadí. Jeho úloha spočívá zejména ve výběru vhodného tématu pro diskusi a v její přípravě. Učitel by měl také dohlížet na korektní průběh diskuse. Každá diskuse by měla být jasně strukturována-v jejím úvodu je nutné formulovat problém či téma a účastníkům poskytnou nezbytná fakta pro diskusi. Učitel v úvodu také určí pravidla pro diskutující a objasní svojí úlohu. V případě že žáci mají s diskusními metodami více zkušeností, může se učitel stáhnout do pozadí a diskusi pouze monitorovat. Pokud jsou žáci začátečníky, je vhodné, aby učitel zaujal roli moderátora, který diskusi usměrňuje a vede ji k jemu určenému cíli. Na závěr diskuse učitel zhodnotí její průběh a shrne její výsledek.
51 MAŇÁK J., ŠVEC V.: Výukové metody. s. 108
52 KOTRBA, T., LACINA, L.: Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. s. 101
Aby diskuse skutečně splnila svůj účel, je zapotřebí dbát několika zásad.
Maňák uvádí následující:
téma musí být vhodně zvolené, zajímavé a provokující diskusi
samotná diskuse musí mít pravidla jednání a být rozfázována (viz výše)
žáci musí být poučeni o vedení diskuse a musí se v tomto umění průběžně cvičit a zdokonalovat
nutná je příprava účastníků ještě před diskusí (studium podkladů k tématu) takové, aby diskusi podněcovali. „Víceúrovňový systém otázek uplatní učitel zejména v diskusi s žáky. Aby se mohla plně rozvinout, je důležité zaměřit se na otázky s otevřeným koncem, které nemají pouze jednu správnou odpověď.“54 Otevřené otázky můžeme formulovat provokativním, zajímavým a podněcujícím způsobem a tím pomoci rozproudit aktivitu žáků.
Nyní se dostáváme k jednotlivým typům či variantám diskusních metod. Každá z nich se hodí pro jiné účely a vyžaduje poněkud odlišný přístup a vedení. My zde zmíníme především takové, kterých lze úspěšně využít pro výuku na SOŠ.
1. Diskuse během výkladu velmi dobře pomáhá aktivizovat pozornost žáků a udržet jejich zájem. Má silný dynamizující aspekt. Zařadíme-li diskuzi k tématu před výklad, podpoříme tím motivaci žáků, přičemž budeme zároveň schopni zhodnotit jejich povědomí o tématu. Pokud se rozhodneme diskusi zařadit na konec výkladu, docílíme tím shrnutí tématu žáky a dostaneme zpětnou vazbu, nakolik si toho žáci z hodiny odnáší.
2. Řetězová diskuse má zejména cvičný charakter. Jde v ní o to, aby se žáci naučili naslouchat, formulovat myšlenky, dokázat shrnout předešla
53 MAŇÁK J., ŠVEC V.: Výukové metody. s. 110
54 GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E., NOVOTNÝ, P.: Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. s. 37
sdělení a na ně navázat vlastní myšlenkou. Diskuse probíhá tak, že učitel přednese téma diskuse a žáci jeden po druhém navazují na teze předřečníků. Je náročná zejména na udržení pozornosti a soustředění.
3. Diskuse na základě tezí se odvíjí od závěrů (i dílčích), které formuluje učitel. Například probírá-li učitel téma vnímání, dílčí tezí pro diskusi může být sdělení, že vnímání je kulturně podmíněné.
4. Diskuse na základě referátu následuje po přednesení referátu nebo případové studie jednoho z žáků. Samotný přednes referátu/studie je zcela v režii dotyčného žáka a diskuse následuje až poté. Abychom zajistili pozornost všech žáků během referátu, můžeme je požádat, aby každý z nich v jeho průběhu zformuloval jednu nebo více otázek do diskuse. Tato kombinace referátu s diskusí je časově náročná a vyžaduje dobré plánování.
5. Skupinová diskuse je vhodná pro početnější třídy, kdy žáky nejprve rozdělíme do skupin po cca 7 žácích, které mají za úkol prodiskutovat dané téma a dobrat se určitých závěrů. Poté následuje celoplošná diskuse, přičemž diskutujícími jsou zástupci jednotlivých skupin. Diskusi uzavírá opět učitel.
6. Debata je poměrně náročný útvar, při kterém spolu diskutují dva tábory oponentů. Aby tato metoda byla uskutečnitelná, je nutné, aby skupinky oponentů měli menší počet žáků (cca 4) a ti byli dopředu na debatu připraveni (znalost tématu, rozmyšlená argumentace apod.). Touto metodou můžeme u žáků úspěšně rozvíjet komunikativní kompetence. Sledujeme-li tento cíl, můžeme oběma stranám dopředu určit, jaké stanovisko budou zastávat a požádat je o přípravu vhodných argumentů, kterými by své stanovisko při debatě podpořili.
Někteří autoři do diskusních metod řadí i brainstorming a brainwriting, v této práci však mají své zvláštní místo, jelikož jejich cíl je odlišný od cílů diskusních metod.