Liberec 2019
Řízení logistického procesu ve vybraném podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Denisa Šídová
Vedoucí práce: Ing. Pavla Švermová, Ph.D.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Touto cestou bych ráda poděkovala Ing. Pavle Švermové, Ph.D. za pomoc, odborné vedení a ochotu při konzultacích mé diplomové práce. Zároveň bych ráda poděkovala mým kolegům z oddělení, kteří mi poskytli pomoc při získání podkladů pro odbornou část.
Anotace
Tato diplomová práce se zaměřuje na využití jednozávěskového logistického procesu GTL (Global Transport Label) v průběhu příjmu a následných skladových operacích. Teoretická východiska se zaměřují na základní pojmy a články skladového hospodářství, včetně důležitých informačních technologií. S jejich znalostí budou představeny klíčové myšlenky procesu GTL, premisy nutné k fungování procesu a zásadní omezující faktory. Hlavní přínosy tohoto procesu pak budou demonstrovány na podrobné analýze vybraného skladu v předmětné společnosti. V rámci ní dojde k rozboru ekonomických a neekonomických aspektů, které tento proces společnosti přináší. Na závěr budou zhodnoceny přínosy tohoto procesu pro vybranou společnost a navržena jeho optimalizace.
Klíčová slova
Logistika, příjem, sklad, GTL závěska, automatizace
Annotation
This diploma thesis is focused on usage of one-label logistic process GTL (Global Transport Label) during the acceptance of material and following warehouse activities.
The theoretical basis is focused on elementary concepts and segments of warehouse management, including important information technologies. Using their knowledge, there will be presented premises needed for the process and main restrictive factors.
The main benefits of this process will be demonstrated on the detailed analysis of chosen warehouse within the company. This analysis will examine economical and non-economical aspects which bring the project to the company. In conclusion, economical benefits will be evaluated and the optimization will be proposed.
Key words
Logistic, receipt, warehouse, GTL label, automation
8
Obsah
Seznam ilustrací ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 12
Úvod ... 13
Cíle práce ... 14
1 Logistika ... 15
1.1 Definice a rozdělení logistiky ... 15
1.2 Cíle podnikové logistiky ... 17
1.3 Trendy v logistice ... 18
2 Skladování a manipulace materiálu ... 22
2.1 Skladové systémy ... 22
2.1.1 Skladové operace ... 24
2.2 Skladovací technologie ... 28
2.3 Manipulace materiálu ... 31
2.4 Přepravní a manipulační jednotky ... 34
2.4.1 Typy manipulačních jednotek ... 34
3 Logistické informační a komunikační systémy ... 38
3.1 Řízení informačních toků ... 38
9
3.2 Skladové informační technologie ... 39
4 Zavedení logistického procesu využívajícího jednozávěskový princip ve vybrané společnosti ... 44
4.1 Stávající logistický proces ... 44
4.2 Logistický proces využívající GTL závěsku ... 46
4.2.1 GTL závěska ... 46
4.2.2 Premisy pro funkčnost příjmu pomocí GTL závěsky ... 51
4.2.3 GTL proces ... 53
4.2.4 Omezující faktory a problémy ... 56
5 Analýza využití GTL závěsky při příjmu ... 63
5.1 Představení skladu X ... 63
5.2 Přínosy GTL procesu ... 65
5.2.1 Ekonomické přínosy ... 65
5.2.2 Neekonomické přínosy ... 70
6 Zhodnocení GTL procesu v předmětné společnosti ... 75
6.1 Návrh optimalizace pro GTL proces... 77
Závěr ... 81
Seznam literatury ... 82
Seznam příloh ... 84
10
Seznam ilustrací
Obrázek 1 Členění logistiky ... 16
Obrázek 2 Štíhlý podnik ... 18
Obrázek 3 VDA přepravky ... 35
Obrázek 4 Paletové manipulační jednotky ... 36
Obrázek 5 Paletové kontejnery na pevné materiály ... 37
Obrázek 6 EAN/CODE 128 ... 41
Obrázek 7 Dvojrozměrný kód ... 41
Obrázek 8 C-závěska ... 46
Obrázek 9 Vývoj závěsky ... 47
Obrázek 10 GTL závěska ... 48
Obrázek 11 Dodavatelsko-odběratelský proces ... 54
Obrázek 12 Porovnání procesů ... 55
Obrázek 13 Sklad X ... 64
Obrázek 14 Rozložení položek dle příjmu ... 66
Obrázek 15 Aktivovanost dodavatelů při využití SAP S/4 Hana ... 79
11
Seznam tabulek
Tabulka 1 Položky příjmu dle skladu ... 66
Tabulka 2 Výpočet úspory papíru ... 67
Tabulka 3 Úspora toneru ... 68
Tabulka 4 Současná úspora tiskových materiálů v rámci všech skladů ... 69
Tabulka 5 Kontrolní náměr - ruční příjem ... 72
Tabulka 6 Kontrolní náměr – automatický příjem ... 72
Tabulka 7 Růst efektivnosti příjmu ... 73
12
Seznam zkratek
ASN Advanced Shipping Notes (pokročilé transportní dokumenty) CNG Compressed Natural Gas (stlačený zemní plyn)
CO2 Oxid uhličitý
DUNS Data Universal Numbering System (univerzální datový číselný systém) EAN European Article Numbering (evropský číselný kód)
EDI Electronic Data Interchange (elektronická komunikace) FIFO First in, first out (první dovnitř, první ven)
GLT GrossLadungTräger (paletové kontejnery)
GTL Global Transport Label (světový transportní závěska) HDT Hand-Daten-Terminal (ruční terminál)
IAC Issuing agency code (kód vydávající agentury)
ISO International Organization for Standardization (mezinárodní organizace pro normalizaci
iTLS internes Transportleitsystem (interní řídící dopravní systém) JIT/JIS Just in time/sequence (právě v čas/v sekvenci)
KLT KleinLadungTräger (malé přepravky)
LIFO Last in, last out (poslední dovnitř, poslední ven) LIS Logistický informační systém
LKW Lastkraftwagen (nákladní auto)
Logis Logistisches Informationssystem (logistický informační systém) LPG Liquified Petroleum Gas (zkapalněný ropný plyn)
MAT Material am Transport (materiál na transportu) MIH Material im Haus (materiál v závodě)
RFID Radio Frequency Identification (radiofrekvenční identifikace)
SAP Systems, Applications and Products in Data Processing (systémy, aplikace a produkty při zpracování dat, výrobce informačních systémů)
VDA Verband der Automobilindustrie (sdružení automobilového průmyslu) VSM Value Stream Mapping (mapování hodnotového toku)
VZV Vysokozdvižné vozíky
WMS Warehouse management system (sytém řízení skladu)
13
Úvod
Logistika patří bezesporu mezi základní stavební kameny v každém podniku. Její správné řízení a optimalizace může být v dnešní době tím rozhodujícím článkem, který odlišuje úspěch jednoho podniku od selhání jiného. Důvody proto jsou zřejmé. Přestože logistika jako taková negeneruje žádný produkt, podílí se výraznou částí na nákladech podniku a zároveň zodpovídá za veškerý pohyb materiálových i informačních toků. Z toho důvodu se jedná o velmi nákladnou, ale zároveň kriticky důležitou činnost. Hledání nových optimalizačních procesů by tedy mělo být záměrem každého podniku usilujícího o úspěch.
Hlavním cílem této diplomové práce je představit možnosti využití a přínosy nového logistického procesu využívajícího jednozávěskový princip, neboli GTL, v průběhu příjmu a při následných skladových operacích. Dílčími cíli je pak identifikace premis pro fungování tohoto procesu, zmapování případných omezujících faktorů a návrh k jejich eliminaci.
První část této práce je věnována teoretickým východiskům, jež úzce souvisí s logistikou a procesem skladování. Jednotlivé dílčí kapitoly tak tvoří podklad pro představení samotného procesu GTL, jež staví na znalostech skladového hospodářství. Druhá část práce se věnuje již samotnému procesu GTL. V rámci této části je představen původní logistický proces, podmínky nutné pro funkčnost procesu GTL a jeho omezující faktory bránící využití plného potenciálu. Následně jsou výhody nového logistického procesu
analyzovány na konkrétním skladě, kde jsou vyzdvihnuty jeho ekonomické i neekonomické přínosy.
Zjištěné výsledky budou v závěru této práce zhodnoceny a bude navržena optimalizace, která by podniku umožnila větší využití potenciálu tohoto procesu.
14
Cíle práce
Hlavní cíl:
Hlavním cílem je identifikace přínosu využití GTL v logistickém procesu v podniku
Dílčí cíle:
Analýza situace předcházející využívání GTL v logistickém procesu
Identifikace premis nutných pro správné fungování GTL v logistickém procesu
Zmapování omezujících faktorů bránících plné využití potenciálu GTL v logistickém procesu
Ekonomická identifikace přínosu GTL v podniku Navržení optimalizace GTL procesu
15
1 Logistika
Přestože je logistika moderní disciplínou, je toto slovo součástí slovníků již stovky let.
Nicméně je možné sledovat určitý vývoj v jeho významu. Naučný slovník z let 1929-1932 uvádí pro heslo logistika tento význam: „Ve starověku až do r. 1600 praktické počítání číslicemi, na rozdíl od aritmetiky, vědecké nauky o číslech. Vieta zavedl r. 1591 výraz logisticanumerosa pro počítání číslicemi a logisticaspeciosa na počítání pomocí písmen.
Kromě toho nazývá se tak i algoritmická neb algebracická logika“. V průběhu dějin připadlo slovu logistika ještě mnoho významů, ovšem žádný z nich neměl s dnešní logistikou nic společného. První známky podobnosti se začaly objevovat až v kapesním slovníku cizích slov z roku 1971, kdy připadá význam logistiky části armádního území určeného ke skladování zásob, materiálu apod. Samotné slovo logistika poté pochází z řeckého slova Logos neboli slovo, řeč, rozum, počítání. Právě poslední význam, počítání, nejspíše vedl ke zmíněnému spojení významu logistika a počítání. (Sixta, 2005)
Nicméně ten pravý rozmach logistiky, jak ji známe dnes, byl právě ve vojenském využití.
Plánování přesunu jednotek, materiálu a zásob jsou ve vojenství jedním ze základních pilířů úspěchu. To bylo potvrzeno především během druhé světové války, kdy boje na několika frontách současně a měnící se podmínky počasí v závislosti na ročních obdobích, kladli vysoké nároky na přesné plánování přesunů. V poválečném světě si poté logistika našla cestu i mimo armádu. (Sixta, 2005)
1.1 Definice a rozdělení logistiky
Pro vymezení logistiky existuje v dnešní době nespočet definicí, ale pro potřeby této práce byla vybrána definice, kterou uvádí Sixta (2005, s. 25): „Logistika je řízení materiálového, informačního i finančního toku s ohledem na včasné splnění požadavků finálního zákazníka a s ohledem na nutnou tvorbu zisku v celém toku materiálu. Při plnění potřeb finálního zákazníka napomáhá již při vývoji výrobku, výběru vhodného dodavatele, odpovídajícím způsobem řízení vlastní realizace potřeby zákazníka (při výrobě výrobku), vhodným přemístěním požadovaného výrobku k zákazníkovi a v neposlední řadě i zajištěním likvidace morálně i fyzicky zastaralého výrobku“. Z definice jasně vyplývá, že logistika hraje v řízení podniku důležitou roli a na jejích základech jsou budovány další
16
podnikové činnosti. S ohledem na zvyšující se růst nároků a požadavků zákazníků i okolí, je pro podnik stěžejní, být vysoce přizpůsobivý. A právě tohoto záměru může dosáhnout optimálně řízenou logistikou. (Sixta, 2005)
Přestože se tato práce bude soustředit pouze na podnikovou logistiku v rámci mikrologistiky, je na Obrázek 1 možné vidět celkové rozdělení hospodářské logistiky.
První větev makrologistiky ve svém rozboru zahrnuje logistické řetězce, které široce převyšují pouhé hranice podniku. Logistický podnik se zaměřuje na poskytování logistických služeb a řízení logistického řetězce ve velmi individualizovaném režimu.
Poslední větev, mikrologistika, se zabývá pouze procesy v rámci jednoho podniku či jiné jednotky a nepřekračuje její hranice. Právě pod tuto větev patří podniková logistika, která zajišťuje veškeré činnosti od nákupu materiálu, přes jeho uskladnění a manipulací až po samotné doručení výrobku zákazníkovi. (Sixta, 2010)
Obrázek 1 Členění logistiky
Zdroj: SIXTA, Josef a Miroslav ŽIŽKA. 2010. Logistika: metody používané pro řešení logistických projektů, s. 21.
17
1.2 Cíle podnikové logistiky
Cíle logistiky musí být v první řadě tvořeny v souladu s podnikovou strategií a podporovat plnění cílů celého podniku. V dalším hledisku musí splňovat zákaznické požadavky na kvalitu, která jim bude poskytnuta, s co nejnižšími náklady. Samotné cíle pak rozdělují Sixta a Žižka na prioritní a sekundární. Mezi prioritní cíle jsou zahrnuty logistické cíle
vnější a
výkonové.
Do sekundárních cílů se poté řadí logistické cíle
vnitřní a
ekonomické.
Je zcela zřejmé, že pro podnik je předním bodem zájmu uspokojení potřeb zákazníka, který bude spokojen s kvalitou a dodáním žádaného produktu. Proto jsou za vnější cíle považovány:
zvyšování objemu prodeje,
zkracování dodacích lhůt,
zlepšování spolehlivost a úplnosti dodávek,
zlepšování pružnosti logistických služeb.
Na druhou stranu vnitřní cíle plní v podniku především ekonomickou úlohu.
Díky snižování nákladů na jednotlivé oblasti dochází k podnikové optimalizaci, nesmí však dojít k ohrožení cílů primárních. Nejčastější oblasti snižování nákladů jsou:
zásoby,
doprava,
manipulace a skladování,
výroba,
řízení.
18
Pro splnění stanovených cílů je pro podnik nutné, aby našel rovnováhu mezi protipóly a dodal včas vysoce kvalitních produkty, které je schopen vyrobit v co nejnižších nákladech. (Sixta, 2010)
1.3 Trendy v logistice
Stejně jako jiné oblasti i logistika je nucena se stále přizpůsobovat novým trendům společnosti a globalizaci. Směrování logistiky je ale nyní ovlivněno především dvěma významnými oblastmi, kterým je třeba věnovat největší pozornost.
Štíhlá logistika
Přestože je pojem „lean management“ spojován především se štíhlou výrobou, není možné ji realizovat bez štíhlé logistiky. Vzhledem k rostoucím nárokům na produktivitu výroby je třeba, aby i logistika zamezila při svých činnostech a aktivitách vzniku plýtvání v co nejvyšší míře. Z pohledu Košturiaka a Frolíka (2006) v podniku nestačí vykonávat pouze potřebné činnosti, ale je nutné tyto činnosti vykonat správně na první pokus a s minimálními náklady. Pro úspěšné zeštíhlení podniku tedy musí být v procesu zahrnuty i oblasti vývoje, administrativy a již zmiňované logistiky a výroby. Grafické zobrazení štíhlého podniku je možné vidět na Obrázek 2.
Obrázek 2 Štíhlý podnik
Zdroj: DLABAČ, Jaroslav. 2014. Štíhlý materiálový a hodnotový tok [online]
19
Pro podnik je vždy důležité zhodnotit, které činnosti jsou z jeho pohledu plýtváním, které jsou nezbytné a které přináší podniku hodnotu. Jak již formulace naznačuje, samotná valuace činností je tedy zcela v režii podniku a je velmi subjektivní. V rámci procesů je pak možné rozlišit 3 základní druhy plýtvání, jejich názvy pochází z japonštiny. Muda (v překladu odpad, nezvyšující užitek ani kvalitu) je nejběžnější výskyt plýtvání, které působí několik faktorů. Prvním faktorem jsou nadbytečné zásoby, které se v podniku hromadí z důvodu předčasné či příliš velké dodávky způsobené omyly v informačním toku nebo obav plynoucích z dřívějších zkušeností. Druhým faktorem je čekání plynoucí z nedodržení plánovaných časových oken či zpoždění při vykládce a příjmu, což může vést k řetězové reakci a zpoždění i následných procesů. Dalším důvodem Mudy je nadbytečná doprava způsobená chybně zvolenými trasami, nevhodným rozmístěním materiálu ve skladu či neefektivním využitím zpětné dopravy (tento bod se týká například využití skládacích paletových kontejnerů, které výrazně spoří náklady na přepravu prázdných jednotek). S tímto důvodem souvisí i nedokonalý či zbytečný pohyb samotných zaměstnanců, například kvůli špatné organizaci pracoviště. Neopomenutelným důvodem Mudy jsou také chyby, které způsobí opakované řešení problému. Ty jsou způsobeny především pochybením lidského faktoru při kontrole, manipulaci, označování apod.
Posledním důvodem je pak neefektivní využívání potenciálu a znalostí pracovníků.
Druhým druhem plýtvání je Mura (v překladu nevyváženost), která zahrnuje nedostatečnou
provázanost interních a externích procesů v důsledku nedokonalosti informačních a hmotných toků. Plýtvání způsobené informačním tokem je mimo jiné způsobeno
nestandardizovanými dokumenty či nedodržováním těchto standardizací, chyby v predikcích poptávky a nedostatečnou informovaností o dodavatelských omezeních.
Plýtvání v důsledku hmotných toků způsobuje nedodržení standardizovaných způsobů balení či objednaných počtů kusů. Posledním druhem plýtvání je Muri (v překladu vyhoření), které zahrnuje přetěžování pracovníků. Přestože se z pohledu štíhlé výroby jedná o druh plýtvání, většina podniků ho naopak velmi často využívá ke zvýšení produkce či snížení jiných druhů plýtvání. Je ovšem třeba mít na paměti, že přetěžovaný pracovník dokáže tento tlak snášet jen krátkou dobu a navíc má toto zatížení přímý vliv na celkovou kvalitu jeho práce. (Jirsák, 2012)
20
Pro samotné hledání přidané hodnoty pro podnik, její optimalizaci a eliminaci nehodnototvorných činností slouží nástroj ke sledování hodnotového toku ve výrobních i administrativních procesech – Value Stream Mapping (VSM). Tato metoda pochází z firmy Toyota, která ji používá již od poloviny minulého století. K popisu hodnotových metod se používají ikony pro materiálový tok, ikony pro informační tok a ikony obecné.
Přestože je nepravděpodobné, že v podniku lze identifikovat a odstranit všechny druhy plýtvání, je nutné, aby se podnik stále snažil vylepšovat stávající procesy s ohledem na konkurenční prostředí. V rámci samotného procesu je nejdříve proveden mapping současného hodnotového toku a na základě nalezených příležitostí jsou navržena určitá opatření a zlepšení. Na jejich základě je poté vypracována mapa budoucího stavu, která zobrazuje potenciální zlepšení a jejich dopady. (Mašín, 2012)
Zelená logistika
Ekologie a ekologická výroba je v posledních letech oblastí, která hýbe celým světem.
Se stále rostoucím počtem obyvatel i rostoucí produkcí je stále více zřejmé, že zdroje Země nejsou neomezené a je nutné k tomu tak přistupovat. Toto téma se tedy hluboce dotýká i jednotlivých podniků, které svou pozornost stále více upírají na zelenou logistiku.
A to z toho důvodu, že logistika jako taková může životní prostředí ovlivňovat velmi výrazně. Nákladní doprava, znečištění vzduchu, vody, hluk, to jsou všechno následky logistických procesů. Přitom k ekologičtější cestě nemusí vždy vést ta nejtěžší cesta.
Pouhá konsolidace zásilek, efektivnější využívání prostoru v nákladních automobilech, i to jsou prvky, které mohou pozitivně ovlivňovat vliv logistiky na životní prostředí.
(Oumer, 2014)
Z širšího hlediska je ovšem zřejmé, že pouze tato opatření nejsou ani zdaleka dostatečná k dosažení zelené logistiky. Největším bodem zájmu posledních let je bezkonkurenčně otázka emisí CO2 působených spalovacími motory. Vzhledem k rozšířenému automobilovému průmyslu v České republice je tato otázka velmi aktuální i pro nás.
Emise CO2 jsou působeny především nákladní dopravou, jež tvoří čtvrtinu emisí ze silniční dopravy a emisemi osobních automobilů. Na tuto problematiku se rozhodla reagovat Evropská unie, která automobilkám nastavila striktní emisní limity, za jejichž porušení budou výrazné pokuty. V té souvislosti se tedy automobilový průmysl nachází před
21
výzvami o nové alternativní možnosti pohonu. Ať už jde o elektromobilitu nebo využívání alternativních způsobů dopravy v interní logistice podniku. V ní mohou podniky využívat motory na LPG/CNG či napájení solární energií, čímž výrazně sníží vypouštěné emise samotného podniku. Oproti ekologickým výhodám ovšem stojí nedostatky chybějící solární energie v noci či výraznějších finančních nákladech. (Jurová, 2016)
Pro zjištění aktuální stavu v podniku a následného navržení opatření, které budou mít vysoce pozitivní vliv na ekologické aspekty, může být využití dynamických simulačních modelů. Příkladem může být studie provedená Oumerem, et al. (2014), kteří v nejmenované firmě provedli analýzu zahrnující používání vody, elektrické energie, vypouštěných emisí, dopravy, apod. V simulaci pak v podniku zavedli environmentální politiku, která dokázala výrazně snížit spotřebu vody, energií, emisí a nákladů na dopravu.
Využití těchto modelů tedy podniku může představit nejproblematičtější oblasti a výstupy při použití žádoucích ekologičtějších postupů.
K zajištění zelené logistiky v podniku je nutné, aby se každá jednotka či oblast snažila co nejvíce využívat alternativní či inovativní prvky, které mají pozitivní vliv na životní prostředí.
22
2 Skladování a manipulace materiálu
V této kapitole bude nastíněna problematika skladů a manipulace s materiálem, jež je nedílnou součástí každé podnikové logistiky. Kromě materiálu je samozřejmě možné skladovat i výrobky, polotovary a jiné, ovšem pro potřeby této práce bude primární zaměřit se na skladování a pohyb materiálu.
2.1 Skladové systémy
Přestože je v dnešní době kladen vysoký důraz na snižování potřeby zásob, potažmo tedy skladových prostor, není v podniku vždy možné využít dodávky pomocí JIT, JIS apod., které výrazně snižují potřebu materiálové zásoby. Takovéto způsoby řízení materiálu vyžadují vysokou míru flexibility a krátká časová okna od vystavení požadavku do doručení materiálu. To je v podstatě nemožné splnit pro dodavatele z velkých vzdáleností nebo pro méně obrátkové díly, díly s malou variantností apod., u kterých je možné za nízké náklady dodat velké množství najednou. Pro takové případy je nutné v podniku disponovat i dostatečnými skladovacími prostory.
Dle Grose (2016, s. 281) je skladování možné definovat takto: „Za skladování jako součástí logistického, nebo dodavatelského řetězce budeme považovat soubor činností spojených s pořizováním, udržováním zásob a zejména dodávkami skladovaných položek podle požadavků přímým zákazníkům na nějakém místě logistického nebo dodavatelského systému včetně uskutečnění s tím spojených nezbytných rozhodovacích procesů.“ A právě sklad je místo, které nabízí své plochy k uskutečnění těchto procesů. K zajištění všech procesů jsou ovšem nutné i další komponenty, které dohromady tvoří skladovací systém.
Ten je možné rozdělit na 4 části, které se vzájemně prolínají. Jedná se o:
statickou část zahrnující samotné skladovací plochy,
dynamickou část obstarávající samotnou manipulaci s materiálem,
informační subsystém zodpovědný za evidenci a řízení pohybu materiálu,
pracovníky přímo vázané na činnosti skladu. (Gros, 2016)
23 Funkce skladů
Z historického hlediska měly sklady především funkci zásobníku, který se plnil vyrobenou produkcí a čekal na prodej k samotnému zákazníkovi. S vývojem společnosti se ovšem tento princip tlaku nemohl déle udržet. Požadavky zákazníků stále rostou a jedinou
možnou variantou, jak vyhovět jejich potřebám, je vyrábět dle přesných požadavků a parametrů. Na základě toho se dostal do popředí princip tahu, jenž odpovídá na zákaznické potřeby. Stále je možné vysledovat podniky, které používají ve skladech oba zmíněné principy, ale je nutné si uvědomit, že vždy stojí na opačných stranách. Sklad pro princip tahu stojí mezi dodavatelem a výrobou, na druhou stranu sklad pro princip tlaku působí mezi výrobou a zákazníkem. Oba přitom řeší časový nesoulad mezi dodáním/výrobou a samotným odbytem. Mimo tuto základní funkci mohou sklady plnit i jiné úkoly, jako je například přiblížení místu spotřeby nebo velmi známou pojistnou funkci, která zajišťuje plynulost výroby. Při nákupu dle predikcí růstu nebo snížení cen může jít i o spekulativní funkci. Případně sklad splňuje funkci technologickou, především u materiálu, u kterého dojde ke změně, například se může jednat o schnutí laku naneseného až v samotném podniku. (Gros, 2016)
Skladové role
Přestože již bylo řečeno, že hlavní funkcí skladu je uchování materiálu či výrobků, je možné tuto vlastnost chápat v mnoha různých podobách. Dle toho je možné skladům přiřadit určitou roli:
a) udržování zásoby – jedná se o nejčastější roli skladu, kdy každý podnik udržuje určitou technologickou a pojistnou zásobu v případě nečekaných událostí. Tato zásoba také slouží k pokrytí nesouladu mezi dodáním a spotřebou,
b) konsolidační centra – slouží k sjednocování objednávky, kdy si zákazník objedná širokou řadu produktů, ale chce je doručit najednou. V tomto centru je možné skladovat jak vlastní materiál či výrobky, tak položky z celého dodavatelského řetězce,
c) Cross-dock – jedná se o logistickou strategii, která snižuje náklady na distribuci a zrychluje distribuční řetězce. V rámci této služby je konsolidovaná zásilka dovezena
do Cross-dockingového centra, kde se zásilka rozdělí dle konečných uživatelů,
24
znovu naloží a dopraví odběrateli. Využití Cross-docku je v dnešní době velice oblíbenou službou, která snižuje náklady na dopravu ze vzdálených destinací, kdy je výhodné využít konsolidovaných zásilek. Subjekty, které provozují Cross-dockingová centra mimo dekonsolidace a dopravy, mohou nabízet i dodatečné služby montáže, uspořádání pro JIS apod.,
d) třídící centrum (Sortation centre) – jedná se o obdobu Cross-docku, která ovšem identifikuje a odděluje materiál a výrobky, které mají být odeslány do konkrétní destinace, e) montážní zařízení (Assemblyfacility) – v rámci těchto skladů dochází k posouvání výroby z důvodu minimalizace zásob. Výrobek tedy již může být ve skladu předpřipraven, testován, nařezán apod.,
f) centrum vráceného zboží – jedná se o sklad, kde se alokuje a zpracovává vrácené zboží či materiál od zákazníků. Díky němu může dojít k efektivnějšímu řešení problémů, především kvůli rostoucím vratkám z online nakupování. Zároveň je zajištěno dodržení kvality spojené například se stárnutím obalů, stárnutím elektronických součástek apod.
(Rushton, 2010)
2.1.1 Skladové operace
Po vysvětlení funkcí skladu je nutné si uvědomit, že sklad nelze chápat jako jednu entitu.
Tento celek se rozpadá na několik částí, které plní svou jedinečnou úlohu. Jedná se o příjem, rozmístění ve skladu, vychystávání a expedici. (Emmett, 2008)
Příjem
První a velmi podstatnou část skladu je příjem, který zpracovává materiál přijatý od dodavatelů. Rychlost a přesnost jsou dva důležité faktory, jež musí být na příjmu dodržovány. Vzhledem k tomu, že příjem většinou zabírá pouze mizivé procento z rozlohy skladu, jsou jeho kapacity velmi omezené. Příjezd vozidel s materiálem tedy musí být pečlivě naplánován tak, aby se dovezený materiál stihl zpracovat před příjezdem dalších zásilek. Bohužel v případech zpoždění vozidla, či komplikací při skládání může dojít k výrazným zdržením, které ovlivní i následné dodávky. Tento stav je velice nežádoucí z několika důvodů. V první řadě může dojít ke zpoždění u vysokoobrátkových dílů,
25
které budou chybět při vychystávání či přímo na výrobní lince, což vede ke ztrátám.
V druhé řadě, mnohem častější problém mohou způsobit pokuty za stojné nákladních automobilů v podniku. Pokud příjem není schopen odbavit automobil v daném časovém okně, je podnik nucen vyplatit finanční kompenzace. (Emmett, 2008; Mattfeld, 2016) Zmíněné chyby se týkaly pouze faktoru času, nicméně problémy mohou přinést i problémy s kvalitou. Poškozený nebo zaměněný materiál zachycený příjmem je přímo reklamován dodavateli. Projde-li však takovýto materiál až do skladu či výroby, je většinou těžké prokázat dodavateli poškozen. Nezachycená záměna pak může vést až k montáži špatného dílů do finálního produktu, což je v lepším případě zachyceno výstupní kontrolou, v horším případě je závada zjištěna až po reklamaci zákazníkem. Pro urychlení procesu příjmu se ovšem většinou neprovádí 100% kontrola všech dodaných položek, většinou se jedná o kontrolu namátkovou, či zachycení viditelných odchylek. Mohou se ovšem vyskytnout díly, které je třeba kontrolovat ze 100 %. K usnadnění procesu kontroly a zrychlení příjmu jsou v poslední době využívány především elektronické dokumenty, kdy dodavatel zasílá kromě papírových dodacích dokumentů i elektronické dodací listy ASN (Advance Shipping Notes), k jejichž přenosu využívá elektronickou komunikaci.
Tato komunikace bude přiblížena v následujících kapitolách. Díky datům, která odběratel přijme do svého systému, je velmi snadné dodané položky v systému spárovat a zkontrolovat, zda si data a skutečnost odpovídají. Zároveň tento způsob velmi urychluje proces příjmu, protože všechny údaje v systému již jsou a není třeba je manuálně zadávat.
K ještě větší efektivnosti při procesu pak může sloužit využití identifikačních systémů, které blíže vysvětlí kapitola o logistických informačních systémech. (Emmett, 2008;
Rushton, 2010)
Samotný průběh příjmu probíhá v následujících krocích:
zaznamenání vozidla a čísla plomb,
rozlomení plomby v přítomnosti řidiče,
kontrola objednávky v porovnání s dodacími listy,
26
zajištění a vyložení vozidla,
kontrola množství, druhu, vady, kvality materiálu,
zaznamenání případných rozdílů,
zapříjmování materiálu, příprava k zaskladnění. (Emmett, 2008)
Rozmístění ve skladu
Po provedení příjmu je nutné materiál uložit na správné místo ve skladu, přičemž toto rozmístění může být řízeno dvojím způsobem. První a méně efektivní způsob je využití pevného úložiště, kdy má každý druh materiálu přesně vymezený prostor, kde se skladuje.
Tento druh skladování může být vhodný, pokud se jedná o sypké materiály apod.
V případě výrobních podniků, které disponují širokou škálou zásob, ovšem není tento způsob efektivní, protože nevyužívá volný potenciál skladu. Proto je vhodnější zvolit nahodilé/chaotické úložiště. V tomto případě je nutné, aby byl sklad kontrolován systémem řízení skladu (Warehouse Management System – WMS), který pomocí algoritmů přiřazuje každé položce své uložiště. K zajištění plynulého chodu je nutné, aby tento systém měl detailní informace o úložišti i zaskladňovaném materiálu jako je nosnost, rozměry či váha.
Samotné zaskladnění materiálu pak probíhá v několika krocích. Pracovník skladu vyzvedne materiál příslušné oblasti na příjmu, která je určená pro již přijatý materiál čekající na zaskladnění. Dle informací, které mu vygeneruje WMS, zaveze a uloží materiál na příslušné úložiště. Po uložení potvrdí systému uložení, čímž bude materiál pro systém zaskladněn. Potvrzování a vkládání údajů do WMS je kriticky důležité pro zajištění funkčnosti systému. Pokud budou některé úkony provedeny bez zaznamenání, systém si takových změn nebude vědom a informace pocházející ze systému by již neodrážely skutečnost. (Emmett, 2008)
Vychystávání materiálu
Dalším důležitým aspektem fungování skladu je vychystávání materiálu na základě objednávek, ať už se jedná o objednávky pro externího zákazníka či výrobní linku.
Z pohledu skladu se jedná o velice významný proces, u kterého je kladen silný důraz na rychlost a přesnost s jakou se skladované položky dostanou ze svého úložiště na určené místo. Z toho důvodu je nutné dbát na správné naplánování trasy tak, aby operátor
27
vyzvedával položky ve skladu co nejefektivněji. Vhodné je k tomu využít systém řízení skladu, což ale znovu vyzdvihuje nutnost pečlivého zaznamenávání všech informací a úkonů provedených ve skladu do systému. V neposlední řadě je také nutné věnovat pozornost rozložení skladovaných položek již při samotném zaskladňování tak, aby vysokoobrátkové položky byly co nejblíže expedici či výrobní lince.
Samotné vychystání materiálu pak může probíhat plynule a nedojde k prodlevě při doručení zákazníkovi, či nedostatku materiálu na výrobní lince.
Při procesu vychystávání může být použita řada metod, u kterých často dochází i k jejich kombinaci pro zlepšení efektivity. Nejběžnější metodou je základní vychystávání objednávek, při kterém se operátor k položkám dopravuje, nejčastěji za použití manipulační techniky, jež bude popsána později. Při variantě seskupování hromadných objednávek do menších se používá nejčastěji dávkové vychystávání. Za použití vozíku tedy pracovník vychystá veškeré objednávky jedné dávky. Pro zónové vychystávání je typické, že každý operátor vždy obsluhuje pouze zónu, jež mu byla přiřazena.
Po vychystání přechází objednávka do další zóny ke kompletaci a takto postupuje proces dál. Kromě výše zmíněných metod, které jsou většinou obsluhovány manuálně, je možné využít i automatizované metody využívající mechanické zařízení. Příkladem může být například využití dopravníků/třídičů, na které operátor umisťuje objednávky. Pro malé díly je pak vhodné využít karusely, kde jsou jednotlivé položky umístěny v policích, často s využitím výtahu. Požadovaná položka je pak přivolána operátorem a vychystána.
Jedná se o velice přesný nástroj, který ovšem nesplňuje podmínku rychlosti. Není tedy vhodný pro vysokoobrátkové položky. (Emmett, 2008)
Expedice
V případě, že vychystané položky nebyly odvezeny na výrobní linku, ale plánuje se jejich distribuce zákazníkovi, jsou položky převezeny na expedici. Jedná se o část skladu, která je velmi podobná příjmu, ovšem často jí bývá vymezen větší prostor. Je to především proto, že je nutné jednotlivé položky zkompletovat a zabalit, dle objednávek jednotlivých zákazníků. Před samotným balením je nutné znovu jednotlivé položky zkontrolovat, zda nedošlo k poškození či záměně. Po zabalení jsou jednotlivé položky umístěny do vratných či nevratných obalů a naloženy na nákladní automobil. K dodávce se vystaví
28
dodací list a automobil se zaplombuje. V takovémto stavu přijede zásilka na příjem odběratele, který provede stejný postup příjmu zmíněný výše. (Emmett, 2008; Rushton, 2010)
Výhody a nevýhody využívání skladů
Z existence skladů v podniku vyplývá mnoho výhod, které z části vyplývají ze samotných funkcí skladu. Tou nejvýraznější jsou samozřejmě uspořené náklady při nákupu velkých objemů, přičemž se nemusí jednat pouze o množstevní slevu. Výrazná úspora je především v nákladech za dopravu, které je možné dále snížit i využitím kombinované dopravy.
Dalším přínosem je pozitivní ovlivnění zákazníka, kdy může výrobce díky skladu rychleji reagovat na požadavky zákazníka, či zkrátit dodací dobu.
Redukované náklady jsou ovšem nahrazeny náklady, které jsou nutné na udržení chodu skladu. Může se jednat o nemovitosti, stroje a vozíky, režii, náklady na pracovníky či administrativu. Z pohledu podniku se jedná o částky, které rozhodně nejsou zanedbatelnou položkou podnikových nákladů. Přesto jsou sklady stále nedílnou součástí podniku, protože časový nesoulad toku materiálu nelze ve většině případů vyřešit jinak, než skladem. (Emmett, 2008)
2.2 Skladovací technologie
Skladované položky, například materiál či výrobky, je nutné ve skladu umístit tak, aby co nejefektivněji využívaly nabízený prostor. K tomu slouží skladovací technologie, jež statickou část skladovacích systémů dělí dle různých charakteristik. Některé z těchto technologií budou v práci představeny.
Skladování na volné ploše
Asi nejjednodušším a nejlevnějším způsobem skladování, je skladování na volné ploše.
Jedná se o využití zpevněné plochy, na kterou je možné umístit sypké materiály. Takovéto úložiště často nepotřebuje ani střechu a je tedy vhodné pro odolné materiály, kterých je potřeba velké množství bez větší péče. Kromě toho jde ovšem volnou plochu využít i pro skladování více sofistikovaných materiálů, které jsou již uloženy ve skladovacích jednotkách (paletách, boxech apod.) za využití stohování. Podobný způsob skladování
29
ale vyžaduje alespoň zastřešení, aby nedošlo k materiálovému poškození. Zároveň se nemusí vždy jednat o dlouhodobé uložení, ale pouze o využití příjmových ploch než dojde ke zpracování a zapříjmování materiálu nebo než se uvolní místo v samotném sklad. (Gros, 2016)
Regálové systémy
Výrazný krok kupředu oproti skladování na volné ploše již znamenají regálové systémy skladování. Tento typ je běžný především uvnitř budov a nabízí širokou škálu skladování od malých jednotek po velké palety.
a) Policové regály
Policové regály jsou asi nejjednodušší typem regálových systémů, které jsou složeny z polic, na nichž je materiál umístěn. Většinou je skladován menší a lehčí materiál, který je obsluhován ručně. Proto musí být zajištěna i dostatečná ulička, která zmenšuje reálné využití skladovací plochy. To je ovšem omezující faktor pro téměř všechny způsoby skladování. Zároveň je také velmi omezující v typu materiálu, který je možný skladovat.
Na druhou stranu nespornou výhodou je jeho jednoduchá konstrukce a obsluha.
Pro zvýšení efektivnosti je také možné postavit i víceúrovňový regál, kdy se využije výška budovy, což relativně kompenzuje ztrátu prostoru způsobených uličkami. (Gros, 2016) b) Paletové regálové systémy
Pravděpodobně nejběžnější způsob skladování materiálu je využití paletových regálů.
Jedná se o konstrukce od 7 do 45 metrů výšky, které jsou rozděleny do sekcí. Jednotlivé regály jsou potom odděleny uličkami od 1 do 3 metrů, v závislosti na použité manipulační technice, protože při tomto typu skladování není možné využít ruční manipulaci.
Jednoznačnou výhodou je možnost umístění širokého výběru palet, boxů, popřípadě i sudů.
K veškerému materiálu má pracovník skladu okamžitý přístup a je tedy možné skladovat i vysoce obrátkové díly. Nejvyšší efektivnost skladování pak přináší využití chaotického ukládání skladových položek, když dojde až k 90 % využití paletových regálů.
Stejně úspěšné ovšem není využití samotných ploch kvůli širokým uličkám, které samotný prostor skladování výrazně zmenšují. Prvním možným řešením je využití vysokozdvižných
30
vozíků s posuvným zařízením, které dokáže snížit šířku uličky na 1,8 metru.
Druhou variantou je pak konstrukce hlubších paletových regálů, jež dovolují skladovat dvě palety za sebou. Tento způsob ušetří počet uliček, ale dochází ke zhoršení přístupu k materiálu. Především při využívání metody FIFO, bude materiál vyžadovat přesné plánování a vyskladňování obou palet najednou nebo bude docházet k dodatečné manipulaci. (Gros, 2016)
c) Vjezdové/průjezdové regály
Vjezdové a průjezdové regály jsou typ skladování, jež bezesporu šetří prostory, protože nevyžadují velké množství uliček. Materiál je skladován v regálech, do kterých manipulační technika zakládá palety do připravených lišt, v podstatě „zaplňuje uličky“.
S výhodou vyšší efektivnosti využití prostoru ovšem přichází výrazné omezení v přístupu k paletám. V případě průjezdových regálů je možné odebírat palety z obou stran, ovšem nikoliv ze středu (bez dodatečné manipulace). V případě vjezdových regálů je možné odebírat pouze zepředu, což ponechává jedinou možnost využití metody LIFO. Tato metoda je ovšem v České republice zakázaná. Nejlepší možností je pak skladovat v jedné řadě pouze jeden druh materiálu, což může být i velké variantnosti materiálu v podniku problém. (Rushton, 2010)
Spádové regály
Velmi dobrý způsob skladování, který efektivně využívá prostory, jsou spádové regály.
Jedná se o využití nakloněných plošin, na nichž je pohyb zajištěn válečkovými tratěmi.
Palety, boxy nebo kusové jednotky jsou zaskladňovány na vyšší straně a pomocí gravitace se posouvají dolů dle odběru. Díky tomu je zabezpečeno dodržení metody FIFO. Bohužel znovu není možný přístup k jednotkám uprostřed řady a zároveň je nutné dodržovat pravidlo jednoho druhu v řadě. Podobné formy je kromě skladu možné sledovat i u výrobních linek, kdy je nový materiál přidáván spádem k lince a prázdné manipulační jednotky jsou spádem od linky odebírány buď ručně, nebo automaticky. (Gros, 2016)
31 Automatizované sklady malých dílů
Automatizované sklady malých dílů jsou jedinečným a velmi efektivním krokem vpřed v otázce skladování. Skladován je především drobný materiál v plastových boxech, který je pomocí dopravníků a skladového systému automaticky dopraven na přidělené místo. Na základě objednávky je poté automaticky vyskladněn a posunut k ručnímu odběru. Díky této technologie je možné velice efektivně uspořit čas, prostor i kapacity a přes vysokou počáteční investici je to pro podnik velmi výhodné. Největší nevýhodou a hrozbou tohoto způsobu skladování je případná chyba či selhání řídicího systému, po kterém je nemožné se k materiálu fyzicky dostat. Dlouhodobější výpadek by tedy mohl vést až k zastavení výrobní linky. (Gros, 2016)
Konkrétním příkladem v České republice může být automatizovaný sklad malých dílů
v Kvasinách, který byl spuštěn v roce 2017 (obdobný sklad byl v roce 2018 spuštěn i v Mladé Boleslavi, poznámka autora). Tento sklad o kapacitě 47 tisíc přepravek
disponuje 12 regálovými zakladači a čtyřmi roboty, kteří slouží k zaskladňování a vyskladňování položek. Ve skladu je využíváno chaotického skladování, které mimo jiné zajistí dostupnost konkrétního materiálu i v případě výpadku zakladače. (Novotný, 2017)
2.3 Manipulace materiálu
Po představení statické části skladovacích systému je nutné zaměřit se i na část dynamickou, která zajišťuje pohyb materiálu ve skladu. Pro skladovou manipulaci existuje celá řada metod, přičemž v práci budou představeny ty stěžejní.
Ruční manipulace
Základní formou manipulace v podniku je ruční práce. Tato manipulace, přestože přímo nevyžaduje žádné dodatečné technologické pomůcky, rozhodně nepatří mezi nejlevnější ani nejrychlejší. Nicméně jsou pracoviště, kde je ruční práce nezbytná, příkladem mohou být víceúrovňové policové regály. Přesto tato manipulace přináší řadu omezení jako váha břemena, umístění skladových ploch, pracovní podmínky apod. Pro pracovníka, který provádí ruční manipulaci s materiálem, je nutné zajistit dlouhodobé sledování
32
zdravotní kondice, zajištění odpovídající ergonomie, poskytnutí případných ochranných či bezpečnostních pomůcek. Rozhodně se tedy nejedná o nejefektivnější možnost manipulace. Pro zvýšení efektivnosti a snížení námahy pro pracovníka mohou být využity odpovídající nástroje jako zdvihací plošiny či rudly. (Gros, 2016)
Manipulační vozíky
Pro zvýšení efektivnosti lidské práce ve skladu jsou nejčastěji využívány manipulační vozíky. Tyto vozíky, většinou obsluhované lidmi, dokážou zvedat velmi těžká břemena a zrychlit skladové činnosti, což činí logistiku skladu daleko flexibilnější. Pohon těchto vozíků může být od benzinových a naftových motorů, přes stlačený plyn až po elektromotory a je možné je řadit na zdvihové a nezdvihové. Oba typy jsou využívány především na přesun palet a rozměrných břemen od příjmu až po expedici, eventuálně výrobu. Kromě ovládacích panelů mohou vozíky disponovat i zařízením pro skladové hospodářství, které pracovníkovi přesně určuje trasy, materiál k vyzvednutí či vyskladnění apod. (Gros, 2016)
a) Nezdvihové vozíky
Nezdvihové vozíky jsou menší vozíky, jež disponují vidlemi, kterými ovšem není možné pohybovat do výšky. Často jsou využívány při převážení břemen na menší vzdálenosti, přesouvání či přesunu materiálu z příjmu do samotného skladu. K tomu slouží boční vozík s delšími vidlemi, které umožňují převozu až 3 palet v řadě. Další variantou jsou menší vozíky se stojící nebo kráčející obsluhou. (Gros, 2016)
b) Vysokozdvižné vozíky
Mezi nejrozšířenější vozíky v podnicích ovšem patří vysokozdvižné vozíky (VZV), které disponují zdvihacím zařízením. Tímto zařízením jsou většinou výsuvné vidle, u kterých je zároveň možné změnit rozteč tak, aby vyhovovali různým velikostem palet či kontejnerů.
Nosnost je od 88 do 9 000 Kg, v závislosti na jednotlivých typech vozíků, a opatřeny mohou být třemi či čtyřmi koly. Tři kola zajišťují lepší manévrovatelnost, zatímco čtyři kola lepší stabilitu a větší nosnost. Stejně jako u nezdvihových vozíků, existují varianty s čelním i bočním umístěním vidlí. Čelní VZV je daleko běžnější, protože je převoz
33
břemen bezpečnější a lépe se s ním manipuluje. U bočních VZV jsou vidle umístěny z boku, což je ideální pro zaskladňování do paletových regálů s užší uličkou. Pro běžnou manipulaci jsou ovšem vhodnější čelní VZV. (Emmett, 2008; Gros, 2016)
c) Tahače a plošinové vozíky
Pro převoz většího množství materiálu je vhodné využít v podniku tahače či plošinové vozíky. Ty za sebou táhnou řadu buď standardních rámů, na které je paletu nutné vždy manuálně naložit a vyložit, nebo dynamických rámů, u kterých proběhne manipulace s paletami automaticky. V závislosti na vzdálenosti či místě působení je možné volit z velké nabídky variant. Při pohybu ve venkovních prostorech jsou velmi využívané lidmi obsluhové tahače s elektromotory, které jsou poháněny elektrickou či solární energií.
Při zásobování linek, u kterých jsou předem známé a pevně dané trasy, je naopak možné využít bezobslužné vozíky, které jsou naváděny pomocí magnetické pásky či laserem.
Dle požadovaných objednávek je počítačem vygenerována trasa vozíku, který ji dle dostupných možností provede a v případě použití dynamických rámů není třeba dalších manuálních zásahů. Dalším pokrokem ve vývoji těchto tahačů by pak byl zcela autonomní vozík, který nevyužívá jen předem daných tras, ale dle vyhodnocení překážek své trasy upravuje. (Gros, 2016; Novotný, 2016)
d) Dopravníky
Poslední zmíněnou manipulační technikou budou dopravníky, které je vhodné využívat
na stále se opakujících a dlouhých trasách. Může se například jednat o spojení skladu a vychystávacího místa, které nejsou ve stejné budově. Při výstavbě dopravníku ve výšce
je také možné uspořit místo a manipulační prostory. Další možností využití je proces zaskladnění v automatických skladech, kdy je systém dopravníků hojně využíván.
Mezi nejběžnější typ patří válečkový a pásový dopravník. (Rushton, 2010)
34
2.4 Přepravní a manipulační jednotky
Jak již bylo nastíněno v předcházejících kapitolách, skladování je velmi důležitou částí logistiky podniku a je pro podnik velmi finančně nákladné. Správně fungující skladovací systém je tedy velmi důležitý a dalším aspektem, kterým se podnik musí zabývat, je volba vhodné přepravní či manipulační jednotky. Pokud chce podnik materiál efektivně skladovat a rychle s ním manipulovat, není možné většinu skladovacích položek ukládat do skladu volně. Z toho důvodu byly vyvinuty manipulační jednotky, které umožní skladovat materiál úsporněji, ve větších množstvích a velmi přehledně. Kromě snadnější manipulace tyto jednotky slouží i k ochraně před poškozením a k identifikaci uloženého materiálu.
Manipulační jednotky je také možné seskupovat, přičemž se tato seskupení následně dělí do řádů dle jejich počtu:
manipulační jednotky I. řádu jsou určené k ruční manipulaci, uskupení může být v rámci krabice, kartonu, sudu apod.,
manipulační jednotky II. řádu seskupují 16 – 24 jednotek I. řádu a manipulace již neprobíhá ručně, proto je váha nákladu mezi 250 – 1 000 kg, ve výjimečných případech až 5 000 kg,
manipulační jednotky III. řádu jsou tvořeny z 10 – 44 jednotek II. řádu s váhou až 40 tun,
manipulační jednotky IV. řádu slouží k přepravě jednotek III. řádu na dlouhé vzdálenosti. (Gros, 2016)
2.4.1 Typy manipulačních jednotek
V následující kapitole budou blíže představeny vybrané typy manipulačních jednotek.
Krabice a přepravky
Tato kategorie manipulačních jednotek je velmi běžná, protože v sobě zahrnuje nezměrné množství velikostí. Rozměry mohou být od malých přepravek až po krabice ve stejných rozměrech jako paleta. Dle toho se odvíjí i nosnost, která může být maximálně 5-300 kg
35
v závislosti na typu. Je ovšem důležité zmínit, že přepravky, jež slouží k ruční manipulaci, nesmí přesáhnout váhu 15 kg, aby nedošlo k porušení pracovních podmínek.
Jak již název krabice napovídá, velká část manipulačních jednotek je vyrobena z kartonu či vlnité lepenky. Jedná se o velmi levný materiál, který plní svou úlohu při přepravě a ochraně materiálu, nicméně má několik vážných nedostatků. Ve většině případů se jedná
o nevratné balení a není ho tedy možné použít opakovaně. Jsou samozřejmě možnosti, jak toto balení zrecyklovat, ovšem existuje stálá potřeba po novém balení. Další problém je dlouhodobá odolnost při manipulaci, stohování či uskladnění. Karton je velmi snadné prorazit či poškodit a je velmi komplikované kartonové krabice stohovat, aby nedošlo k jejich deformování či poškození manipulovaných položek. Z toho důvodu je ve většině výrobních podniků raději využíván systém vratných manipulačních jednotek, tedy přepravek z plastu, kovu či hliníku. Nejběžnější vratnou formou jsou ale malé plastové přepravky, často zvané KLT z německého slova KleinLadungTräger. Jedná se o standardizované přepravky dle VDA norem (Verband der Automobilindustrie), které jsou nejčastěji využívaným nosičem malých dílů v automobilovém průmyslu.
Díky lehkému materiálu, ze kterého je přepravka vyrobena, je možná ruční manipulace, zatímco pevnost materiálu nebrání ani přesunu pomocí manipulační techniky.
Příklady různých velikostí KLT přepravek doporučené společností VDA je možné vidět na Obrázek 3. Výše zmíněné normy VDA vychází z německé asociace automobilového průmyslu, která slučuje přes 600 firem zabývajících se automobilovým průmyslem.
V jejich režii pak vznikají normy a standardy, dle kterých se řídí dodavatelé i odběratelé v automotive. (Gros, 2016; VDA, 2016)Obrázek 1
Obrázek 3 VDA přepravky
Zdroj: Logistic Packaging. 2019. Řešení pro průmyslové plastové obaly [online]
36 Paletové manipulační jednotky
Další typ manipulačních jednotek, palety, slouží především k seskupování krabic a přepravek k jejich snadnější manipulaci. Tyto palety, či tzv. podlážky mohou být
vyrobeny ze dřeva, plastu či kovu, ovšem díky standardizovaným rozměrům a tvaru je možné provést jejich záměnu dle potřeby, příklady manipulačních jednotek jsou na Obrázek 4. Nosnost těchto jednotek se pak pohybuje kolem 1 000 kg a až 1 500 kg, pokud náklad dosedá celou plochou. Pro maximální efektivnost využití těchto jednotek je pak velmi důležitý způsob seskupování přepravek na podlážce. Nejvhodnější variantou je seskupovat vždy jeden druh materiálu na podlážku. Pokud je na podlážce několik druhů materiálu s rozdílnou váhou, mohlo by dojít k nevyváženosti nákladu a případné nehodě během manipulace. K zajištění bezpečného přesunu je tedy lepší využít tzv. sendvičové manipulační jednotky, kdy jsou různé druhy materiálu vždy na své vlastní podlážce a vystohované dle váhy. Další výhodou těchto podlážek je i fakt, že jsou pro manipulačních techniku přístupné ze všech čtyř stran. (Gros, 2016; Sixta, 2005)
Obrázek 4 Paletové manipulační jednotky
Zdroj: Logistic Packaging. 2019. Řešení pro průmyslové plastové obaly [online]
Paletové kontejnery
Pro přepravu a skladování větších dílů jsou pak velmi často využívané paletové kontejnery, někdy nazývané GLT z německého slova GrossLadungsTräger. Tyto kontejnery vyrobené většinou z plastu či kovu jsou vratnou variantou oproti použití podlážky a kartonové krabice, která je pouze na jedno použití a náchylná k poškození. Stejně jako předchozí jednotky, mají i tyto kontejnery standardizované velikosti, což zaručuje bezproblémové
37
skladování v paletových regálech či stohování. Mimo kontejnerů pro pevné materiály, jejichž příklady je možné vidět na Obrázek 5, existují i kontejnery umožňující skladovat kapaliny.(Gros, 2016)
Obrázek 5 Paletové kontejnery na pevné materiály
Zdroj: Logistic Packaging. 2019. Řešení pro průmyslové plastové obaly [online]
Velké kontejnery
Výše zmíněné manipulační jednotky sloužily především pro silniční dopravu na kratší vzdálenosti či pro interní logistiku. Velké kontejnery na druhou stranu slouží pro přepravu na dlouhé vzdálenosti a velmi často využívající kombinovanou dopravu na železnici či lodí. Šířka těchto kontejnerů je cca 2,5 metrů s vraty na každé straně, délka může být od 3 do 12 metrů. Maximální nosnost kontejneru je až 30 tun. Je zcela zřejmé, že s takovým to kontejnerem se ve výrobním podniku nelze setkat, ovšem materiál dopravovaný z velké dálky může cestou využít i tento druh manipulační jednotky. (Gros, 2016)
38
3 Logistické informační a komunikační systémy
Pro podnik, který chce v této době uspět, je kriticky důležité, aby zaměřil své zdroje na získávání informací a jejich kvalitní zpracování. Správně pochopená informace má pro něj cenu zlata a může být rozhodujícím faktorem mezi úspěchem a neúspěchem.
Právě proto je nutné, aby podnik zajistil efektivní přenos všech informací napříč všemi oblastmi, útvary a pracovníky.
K podpoře celkového logistického procesu podniku slouží logistický informační systém (LIS), který přenáší tok informací mezi všemi prvky logistického řetězce. Nejedná se tedy o tok informací pouze uvnitř podniku, ale i vně. Pro jeho správné fungování je nutné, aby zahrnoval strategické, taktické i operativní úrovně řízení a všechny prvky logistického řetězce od nákupu po distribuci. Dále je nutné časově co nejvěrněji zobrazovat změny.
Logistický informační systém je možné rozdělit na:
materiálový systém – ten zajišťuje tok materiálu, surovin a výrobků a hladkou návaznost pohybu materiálu mezi jednotlivými operacemi,
řídicí systém – zahrnuje primární řídící činnosti jako plánování, organizování, kontrola a koordinace logistických činností,
informační systém – který zvolené a zpracované informace postupuje v požadované struktuře a čase příslušným pracovníkům,
komunikační systém. (Sixta, 2005)
3.1 Řízení informačních toků
Jak již bylo mnohokrát řečeno, význam informaci v posledních letech významně roste a je tedy zcela zásadní řídit optimálně jejich tok. Informační tok může existovat ve směru k zákazníkům, k výrobě, v dodavatelsko-odběratelském vztahu či v jiné podnikové rovině, ovšem vždy je vyžadována vysoká kvalita informací a dostatečná odbornost k jejich interpretaci.
39
Pro řízení informačního toku je nejdůležitějším milníkem historie bezesporu zavedení elektronické výměny dat, nazývané EDI (Electronic Data Interchange) z 80. let 20. století.
Vzhledem k významu informačního věku v druhé polovině minulého století, byl přesun k elektronickému řízení informačních toků zcela opodstatněný. Úspěch EDI komunikace je založen na standardizaci přenášených informací, která může být například pro automobilový průmysl stanovena VDA normami. Dle těchto předem stanovených kritérií jsou poté informace přenášeny v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce či přepravce. S automatizací procesů tak dochází k nahrazování časově náročné a na chyby náchylné manuální práce. EDI komunikace může být v podniku využita pro přenos informací o objednávkách, odvolávkách, elektronických dodacích listech apod.
Díky přehlednosti a průhlednosti systému jsou snadno dohledatelné údaje o kvalitě informací, chybějících informacích, datu odeslání či vytvoření apod., které pomohou rychle a efektivně řešit případné spory v dodavatelsko-odběratelských vztazích. (Jurová, 2016)
3.2 Skladové informační technologie
Vzhledem k zaměření této diplomové práce, bude větší pozornost věnována informačním technologiím využívaným ve skladovém hospodářství.
Systémy řízení skladů
Zajištění plynulého chodu skladu může podniku zprostředkovat systém řízení skladu neboli Warehouse Management System (WMS). Jedná se o informační systém, který sleduje a řídí chod materiálu po celou dobu, kterou stráví ve skladu. Zahrnuty jsou v něm manipulační činnosti od příjmu až po výdej, přičemž může být informačně propojen i s jinými systémy, například objednávkovým systémem. Zavedení WMS v podniku výrazně zvyšuje rychlost procesu příjmu, přeskladnění, manipulace a dalších skladových činností. Zároveň také dochází ke snížení lidských chyb při provádění skladových činností, protože WMS může pomocí světelných, zvukových či číselných pokynů požadovat od pracovníka potvrzení správného materiálu či úložiště. Pro podnik je samozřejmě implementace takto složitého systému velmi finančně nákladná a to jak na pořízení, tak na zaškolení pracovníků. Plné a efektivní využití schopností tohoto systému je možné
40
pouze v případě, že je správně využíván a jsou mu poskytovány správné informace.
Bez proškoleného a motivovaného personálu by využití WMS nepřinášelo efektivní výsledky a návratnost investice by nebyla optimální. (Emmett, 2008)
Identifikační systémy
Pro dodržení kvality a dostatečné informovanosti je nutné, aby každý materiál mohl být na první pohled identifikován a správně zařazen. Je proto nutné, aby každá obalová jednotka, materiál či výrobek byl čitelně a viditelně označen štítkem, visačkou, etiketou či podobným nosičem informací. Samotné rozpoznávání pak může být pomocí fyzických znaků, jako je nápis, nebo sofistikovanějšími prostředky automatického rozpoznávání.
K těm je nutné v podniku zajistit odpovídající hardware, který bude schopen informaci dekódovat a předat dále do systému, např. do WMS. (Emmett, 2008)
Automatické prostředky poskytují podniku výhodu rychlého načítání a minimalizaci lidské chyby. Na základě těchto prostředků je poté možné provádět kontrolu stavu, sběr informací či řídit transakční a manipulační procesy. Nyní budou představeny nejrozšířenější automatické prostředky. (Sixta, 2005)
Čárové kódy
Nejrozšířenějším a nejlevnějším prostředkem jsou nepochybně čárové kódy (také nazývané jako 1D kódy), které se objevují ve všech odvětvích od potravinového po automobilový.
Jsou postaveny na střídání svislých světlých a tmavých ploch, které v sobě nesou zakódované číselné či znakové údaje. Jejich nespornou výhodou je velmi snadný způsob generování, tisku a snímání, které probíhá laserovým nebo optickým snímačem.
Pro správné využití a čtení je pak nutné dodržovat vysokou kvalitu tisku, kontrast tmavých a světlých ploch a čistou plochu kolem kódu, která zajistí bezproblémové načtení kódu snímačem. V současnosti existuje přes 200 druhů čárových kódů, které se liší způsobem zápisu, hustotou čar či délkou kódu. Na základě použitých znaků je možné se setkat s kódy EAN, UPC, CODABAR a jiné. (Sixta, 2005)
41
Pro využití v Evropě je ovšem nejdůležitější kód EAN (European Article Numbering), jenž je standardizovaným identifikačním systémem původně zaměřeným především na potravinářský průmysl. Jeho americko-kanadským ekvivalentem je pak systém UPC, který je s EAN plně kompatibilní. Pro identifikaci manipulačních jednotek v automobilovém průmyslu je nejdůležitějším a nejvyužívanějším kódem typ EAN/CODE 128, který dokáže nést až 48 znaků. Do nich je možné zakomponovat datum, číslo šarže, výrobní čísla, číslo dodavatele či čísla palety. Jeho příklad je možné spatřit na Obrázek 6.
Jejich největší nevýhodou je jistě způsob a rozsah zanesených informací, které brání komplexnějšímu využití. (Gros, 2016; Sixta, 2005)
Obrázek 6 EAN/CODE 128
Zdroj: VDA 4994. 2018. Version 1.1, s. 23. [online]
Dvojrozměrné kódy
Využití dvojrozměrných (2D) kódu, jejichž zástupce je možné vidět na Obrázek 7, je první krok kupředu při odklonu od běžných čárových kódů, které mají určité limity v množství informací. V rámci dvojrozměrného kódu je možné zakódovat veliké množství informaci, s vysokou strukturovaností a s malými požadavky na prostor. Nicméně jsou mnohem náročnější na tvorbu a zakódování informace a zároveň je potřeba disponovat sofistikovanějšími zařízeními, které tento typ kódu dokážou rozpoznat a nasnímat.
Při použití vhodných nástrojů je ovšem tento typ kódu možný naskenovat až na vzdálenost 15 metrů z různých úhlů. (Gros, 2016)
Obrázek 7 Dvojrozměrný kód
Zdroj: VDA4994. 2018. Version 1.1, s. 23. [online]
