Žák č. 3

Dívka, 18 let

Rodinná anamnéza

Dívka z úplné rodiny, dva starší sourozenci, zdraví, bez sluchové vady.

V rodině nulová hereditární zátěž. Rodinné prostředí podnětné, stimulující, poskytující zázemí a dostatek citových vazeb. Matka vrchní zdravotní sestra v nemocnici na interním oddělení, otec automechanik.

Osobní anamnéza

Dívka z třetí rizikové gravidity (placenta praevia), předčasný porod ve 30. tt.

s váhou 990g a délkou 37cm. V dlouhodobé neonatologické péči. Svalová hypotonie. Sluchový screening neproveden. Nekojena.

Psychomotorický vývoj výrazně opožděn, samostatná chůze ve dvou letech, ovšem jen v rovném, nečlenitém terénu, obtíže s rovnováhou, prostorovou orientací. Plenována do 2,5 let. Jemná motorika v normě (dle slov matky, velmi špatně chodila, ale uměla si zavázat tkaničky). Opožďující se vývoj řeči ve všech jazykových rovinách. Ještě ve dvou a půl letech převaha neverbálních řečových

112

prostředků, slovní zásoba vystavěna na citoslovcích a izolovaných slovech.

Omezené žvatlání, první slova v 18. měsíci života. Vázne nápodoba. Vytváří si vlastní kvalitativně narušený („deformovaný“) slovník, což je následek nedostatečné zpětné sluchové vazby a z toho plynoucí chybná realizace hlásek, komolení slov, snížená úroveň porozumění.

V raném dětství se u dívky vyskytovaly časté otitidy a sinusitidy, pediatr i otolaryngolog v místě bydliště se shodli na závěru, že podezření matky, která opakovaně upozorňovala na fakt, že dítě špatně slyší, je mylné, a že se jedná o dočasnou nedoslýchavost.

Matka vzpomíná na mnohá úskalí v podobě komunikačních bariér, které každodenně překonávali. Dívka nereagovala na zavolání, na běžný hovor, pokud stála zády, což mělo za následek spousty ztracených informací. Obrovské potíže činil poslech televize, rádia, dívka zvuky velmi obtížně diferencovala, což vedlo nejen k neporozuměním, ale též k chybnému fixování nových slov, mylně odposlechnutých.

Největší obtíže ale nastaly v preprimárním vzdělávání, sluchová vada nebyla ještě v tuto dobu diagnostikována, učitelky bohužel na slova matky příliš nedaly, dívku definovaly jako neposlušnou a mentálně retardovanou. V té době (ve třech letech) provedeno psychologické vyšetření verbálním testem, které vyhodnotilo intelekt dívky v pásmu LMP. Holčička po čtyřměsíční docházce do MŠ přestává mluvit, uzavírá se do sebe, o školce odmítá hovořit. Projevuje se u ní elektivní mutismus. Matka se rozhodla situaci řešit, dceru ze školky vyjmula, po nějaký čas zajistila paní na hlídání. V předškolním věku dívka na stupuje do jiné MŠ, zde adaptace bez obtíží. Dívka zde velice spokojená. Paní učitelka u dívky objevila hudební nadání, které začala rozvíjet, dala podnět k zápisu do hudební školy.

Sluchová vada diagnostikována až v období školní docházky, ve čtvrtém ročníku prvního stupně běžné základní školy. Speciálně pedagogické centrum pro sluchově postižené provádělo depistáž na školách a šetřilo vytipované žáky. Matka dívky do formulářů, které je třeba vyplnit před nástupem dítěte do školy, uvedla, že dívka špatně slyší, ale že tento stav není prokázán diagnosticky. Následná

113

diagnostika prokázala oboustranné sluchové postižení převodního typu. Sluchová ztráta 60 dB na levém uchu a 73 dB na pravém uchu, odpovídá středně těžké až těžké sluchové vadě. Přidělení závěsných sluchadel (Widex), v osmnácti letech digitální sluchadlo přímo do zvukovodu (Siemens). Logopedická péče nezajištěna.

Dívka perfektní schopnost odezírat.

Školní anamnéza

Docházka do běžné MŠ, která je v místě bydliště, od tří let. Prvotní adaptace bez obtíží. Velmi mladá, nezkušená učitelka bariéry v komunikaci dívky zaměňuje za nepřizpůsobivé chování a mentální retardaci, dívku z kolektivu dětí vyčleňuje, dívka reaguje frustrací, přestává mluvit. Zpětně se matka z výpovědi jiných pracovníků MŠ dovídá příčiny a spouštěče elektivního mutismu. Na podkladě uvedených událostí (a bohužel i prokázané šikany ze strany učitelky, ta propuštěna z pracovního poměru) přerušení docházky do MŠ, dívka opětovně nastupuje až do předškolního vzdělávání, ale do jiné mateřské školy. Samotnému nástupu předcházely tzv. adaptační pobyty. V nové MŠ adaptace bez obtíží, paní učitelka, je zároveň ředitelkou MŠ, zkušená a empatická k potřebám dětí, u dívky rozpoznala hudební nadání. Ta také navrhla odklad školní docházky, přiklání se k názoru matky, že se nejspíš u dcery jedná o sluchovou vadu. Ve spolupráci s matkou se zaměřuje na aktivní rozvoj řečových kompetencí, které již v té době na poměrně dobré úrovni, matka se dceři věnuje a řeč aktivně stimuluje. Vzhledem k nadání a zájmu o hubu kultivují řečový projev pomocí písní, recitací básní. Ředitelka oslovila ředitele základní umělecké školy ve městě, ten si dívku poslechl a hned poslal matce přihlášku a zároveň vysvětlil, že sluchová vada nevylučuje hudební nadání a hudební sluch. Dívka začala veřejně vystupovat, zpívat. Všichni se shodli na pozitivním vlivu hudby nejen na oblast řeči, ale též na oblast sociálních schopností. V době předškolního vzdělávání se dívka sama (za pomoci matky, ovšem ne cíleně) naučila číst analyticko – syntetickou metodou.

Nástup do běžné základní školy v místě bydliště s ročním odkladem. Před započetím školní docházky matka s ředitelkou MŠ pečlivě vybírají vhodnou paní učitelku pro dceru, která se nakonec jeví jako velmi bystrá, ale poměrně hodně citlivá až úzkostná. Před nástupem do školy provedeno nové psychologické

114

vyšetření s přihlédnutím k faktu možné sluchové ztráty, zařazeny i testy vedené neverbálně (avšak v té době již dívka perfektně komunikuje a odezírá), intelekt v pásmu nadprůměru.

Po dohodě s ředitelem běžné základní školy oslovena starší paní učitelka, s kterou byly potřeby dítěte prokonzultovány. Učitelka souhlasí s případnou podporou a pomocí dívce i přesto, že sluchová vada nebyla diagnostikována.

V průběhu školní docházky se nevyskytly žádné výrazné obtíže. Dívka byla ve vzdělávání úspěšná, měla výborný prospěch, do školy chodila ráda. Matka byla s učitelkou v úzkém, pravidelném kontaktu.

Ve čtvrté třídě, díky pracovníkům SPC pro sluchově postižené, kteří prováděli depistáž SP u dětí ve školním věku, diagnostikována oboustranná sluchová vada převodního typu (středně těžká na levém a těžká na pravém uchu).

Následně přidělena sluchadla, dívka v evidenci SPC. Učitelka i matka vidí obrovský přínos kompenzace při komunikaci více osob, na větší vzdálenost bez možnosti odezírat, v reakci na oslovení. Obě dodávají, že v počátcích bylo největším úskalím nošení sluchadel, dívka už byla poměrně velká a poměrně špatně si zvykala nejen na nové zvukové vjemy, ale také na pomůcky, které byly viditelné a poutaly pozornost.

V té době bylo třeba pracovat s vrstevníky. Učitelka vzpomíná na besedu ve třídě na téma: Jaké je to neslyšet, kterou uspořádala, aby děti se sluchovou vadou a kompenzačními pomůckami, které nyní využívá, seznámila. Dokonce přinesla špunty do uší a zdravé děti si mohly vyzkoušet jaké je to špatně slyšet i efekt kompenzačních pomůcek, když špunty z uší vyndaly. Děti se pak dívky ptaly na spousty otázek a ta jim odpovídala.

Základní vzdělávání včetně přechodu na druhý stupeň ZŠ, dívka zvládla bez obtíží, po celou dobu s výbornými výsledky, ve třídě nebyla provedena žádná zvláštní opatření, dívka po celou dobu školní docházky seděla ve druhé lavici u okna (což odpovídalo i malému vzrůstu), učitelka dbala zásad komunikace s osobami se sluchovým postižením. Pokud pedagog chodil po třídě, měla dovoleno se otáčet, při přeslechnutí se směla ptát souseda. Při přechodu na střední školu

115

matka uvažovala o střední škole pro sluchově postižené žáky, SPC pro sluchově postižené matce však doporučilo zkusit dívku i nadále ponechat v integraci a v případě obtíží ji přeřadit.

Dívka úspěšně prošla přijímacím řízením a začala studovat na běžné střední pedagogické škole. Aktuálně je ve třetím ročníku. Pedagogové jsou se sluchovou vadou studentky seznámeni. Žádné úpravy tříd či vzdělávacího obsahu a očekávaných výstupů nebyly provedeny, stejně jako na ZŠ. Dle slov třídní profesorky, studentka studuje bez obtíží s výbornými výsledky. Pokud pedagog nedodržuje zásady komunikace s osobami se SP a studentka nemůže odezírat, doptává se sousedky, což někdy vede k následným problémům, neboť je „ono doptávání“ kvalifikováno jako vyrušování.

Hospitační činnost ve výuce

Se souhlasem ředitele školy, třídní profesorky, matky a samotné studentky jsem se účastnila vyučování, konkrétně hodiny pedagogiky, tu vyučuje třídní profesorka.

Třída se třemi řadami lavic, počet žáků 32. Studentka sedí ve druhé lavici v prostřední řadě (dle slov profesorky i studentky si toto místo zvolila sama, vidí lépe na tabuli). Úpravy třídy ve vztahu k sluchovému postižení žákyně, nerealizovány, stejně tak úpravy obsahu a rozsahu vzdělávání. Studentka šetřena SPC v rámci rediagnostiky v září 2016, nyní již inkludována, stupeň PO 2.

Profesorka speciálně pedagogické vzdělání, doktorský titul z pedagogiky.

Zkušenost se vzděláváním studentů se SP nemá, ale v rámci studií absolvovala praxe ve školách pro sluchově postižené, o problematiku vzdělávání osob se SP se aktivně zajímá.

Vyučovací jednotka začíná testem, profesorka se studenty zadání ústně projde, poté v časovém rozmezí patnácti minut samostatně zpracovávají zadané úkoly. Po odevzdání testů společně hodnotí obtížnost otázek, o zadaných otázkách, týkajících se pedagogických zásad a metod, diskutují, profesorka diskuzi řídí.

Studentka se SP se do diskuze aktivně zapojuje. Po skončení diskuze profesorka představuje studentům školskou soustavu a modely vzdělávání v Norsku a Itálii.

116

Studenty rozdělí do dvou skupin, každá skupina dostane obálku s informacemi, které se týkají jedné školské soustavy, informace, které dostávají v segmentech, mají za úkol sestavit a následně prezentovat druhé skupině i za pomoci vyrobených koláží, plakátů apod.

Po představení obou školských systémů, využívá profesorka interaktivní tabule a pouští studenům videa, reportáže zabývající se školským systémem v Itálii a Norsku. Následuje diskuze, doporučení literatury k tématu a shrnutí nejdůležitějších informací hodiny.

Co se týče studentky se SP a specifik edukačních potřeb vyplývajících z její sluchové vady, bylo zjevné, že studentka má vytvořeny samokompenzační mechanismy, kterých hojné využívá. Výborně odezírá a dokáže využít svůj intelektový potenciál. Při skupinové práci je schopna si sama celý proces řídit tak, aby o důležité informace nepřišla, schopnost organizace byla zjevná hned od počátku, ostatním studentům udala směr, pracovní plán, sama důležité informace zapisovala. V momentech, kdy byla otočena zády k ostatním a zapisovala, hovor ostatních nedokázala vnímat, poté co se ke spolužákům otočila, nechala si důležité závěry shrnout.

Profesorka se po celou dobu výuky soustředila na zásady správné komunikace s osobami se SP a důležité informace shrnovala ústně a v heslech zapisovala na tabuli, studentku průběžně sledovala.

Rozbor hospitace

Hodinu lze hodnotit velmi pozitivně a to nejen z metodologických hledisek, ale též atmosféra ve třídě, přístup profesorky ke všem studentům a přirozený oboustranný respekt byl po celou dobu výuky zjevný.

Profesorka využívá skupinovou i frontální výuku. Vede studenty ke kritickému zhodnocování a vyjádření vlastních názorů a postojů. Vzhledem ke schopnostem studentky nebylo třeba výuku více individualizovat. Přesto z rozhovoru s třídní profesorkou vyplynulo, že v počátcích studia s dívkou častěji debatovaly o jejích potřebách a jednou týdně celý edukační proces hodnotily.

Profesorka zmiňuje otevřenost dívky, která přesně dokáže specifikovat své potřeby,

117

respektive dokáže říct, co je největší překážkou dobrého porozumění výkladu.

Uvádí časté změny tempa řeči, dlouhé pauzy, změny intonace, nachlazení pedagoga, tedy pokašlávání, chrapot apod. Neustálá chůze po třídě, nebo naopak sezení za katedrou se skloněnou hlavou nedostatek očního kontaktu, přehnaná artikulace, vady řeči.

Dále z rozhovoru s třídní profesorkou, ale též se studentkou vyplynuly obtíže s výukou cizího jazyka, konkrétně anglického jazyka. Studentka si na střední škole osvojuje dva cizí jazyky, anglický a německý. Přičemž anglický jazyk má navýšenou hodinovou dotaci, 4 hodiny týdně, německý jazyk jako druhý jazyk, jen 2 hodiny týdně.

Studentka nemá obtíže s osvojováním gramatických pravidel ani s psanou podobou jazyka, velké potíže ji činí poslech bez opory o text a následné porozumění. Při mluvním projevu nedostatečný realizace některých fonémů anglického jazyka, z čehož plyne nedostatečný přízvuk. Německy jazyk vzhledem k odlišné realizaci hlásek, přízvuku i prozodickým faktorům v řeči rodilých mluvčích nečiní obtíže.

SPC právě výuku jazyka blíže specifikovalo v metodických doporučení a poskytlo studentce 2. stupeň podpory. Konkrétně, umožňuje opakovaný poslech, poslech s oporou o text, bez možnosti sledovat text poslechovou ukázku segmentovat na kratší úseky, po každém úseku pozastavit apod. Respektovat nedostatečný přízvuk, typický pro anglický jazyk, nesnižovat klasifikaci.

118