„V důsledku sluchového postižení vzniká komunikační a informační bariéra, která s sebou přináší závažné komunikační, psychické a sociální důsledky.
Důsledky narušené komunikační schopnosti lze odvodit v přímé závislosti od stupně a typu sluchové vady, doby vzniku sluchové vady a přítomnosti či nepřítomnosti dalších znevýhodněních či postižení.“ (Růžičková, Vítková 2014, s.
98)
Důsledky sluchového postižení lze spatřovat především v oblasti komunikace a utváření plnohodnotných sociálních vazeb a mezilidských vztahů s intaktní veřejností.
Sluchové postižení způsobuje závažnou komunikační bariéru. Absence akustických informací narušuje především sociální vztahy, neboť omezuje rozvoj mluvené řeči, která je ve slyšící společnosti primárním dorozumívacím prostředkem a zdrojem informací.
Schopnost užívat většinový (mluvený) jazyk ve zvukové i grafické podobě je limitujícím faktorem způsobu života osoby se sluchovým postižení i míry sociální integrace včetně profesního uplatnění (Souralová 2007).
1.3.1 Specifika osob se sluchovým postižením
Na rozdíl od mnoha jiných fyzických vad je sluchová ztráta, porucha či vada sluchu, neviditelná. Dítě se sluchovým postižením se od dítěte slyšícího začne nápadněji odlišovat, až když je zjevná absence komunikačních snah u dítěte s vadou sluchu nebo je komunikační proces opožděn, narušen.
Na dítě, které je sluchově postižené bychom měli primárně nahlížet jako na každé zdravé dítě, neboť je na rodině a těch, kteří budou o dítě od raného věku pečovat, zda se ze sluchové vady stane sluchové postižení, které je negativním důsledkem této vady a má vliv na kvalitu života. Rodina musí plnit základní funkce a naplňovat primární i sekundární potřeby dítěte. Jen dítě, které pociťuje přijetí a lásku svých nejbližších, je dostatečně stimulováno a má pevné rodinné zázemí, se může zdárně vyvíjet.
28
Je třeba si uvědomit, že dítě, které je nedoslýchavé, ohluchlé či neslyšící se od svých intaktních vrstevníků liší právě jenom tím, že má zhoršený sluch nebo neslyší.
Absence zvukových vjemů však negativně ovlivňují psychosociální vývoj těchto dětí, proto je nezbytné zaměřit se na jejich potřeby, porozumět osobnostnímu nastavení dítěte, odhadnout míru frustrační tolerance a v neposlední řadě pomoci těmto dětem utvářet pozitivní obraz sebepojetí.
Faktory ovlivňující psychický vývoj dítěte se sluchovým postižením (Vymlátilová In Škodová, Jedlička 2003).
Jako první faktor Vymlátilová uvádí závažnost sluchové vady.
K nejzávažnějším následkům dochází u hluchoty vrozené nebo získané v raném věku. U takto postiženého dítěte se artikulované řeč spontánně nevyvine, dítě se ji může naučit speciálním výchovným postupem za pomoci vjemů zrakových, kinesteticko-motorických a hmatových.
Narušený vývoj řeči negativně ovlivňuje vývoj všech kognitivních procesů, které se následně opírají především o konkrétní činnosti, obtížněji se tvoří obecné pojmy, chudá slovní zásoba znesnadňuje pochopení čteného textu.
Absence bezděčného učení, díky kterému intaktní společnost přijímá nepřeberné množství informací, o které jsou sluchově postižení ochuzeni. Žijí ve světě rozděleném na úseky, chybí jim kontinuita dění, což se projevuje v chování, chápání vztahů a událostí a předvídání budoucnosti.
Omezené komunikační schopnosti ovlivňují i sociální chování a dovednosti.
Děti v důsledku informačního deficitu nechápou jednání svého okolí, neorientují se v mezilidských vztazích. Opakovaně jsou vyděleni z rodinného života, cítí se osamoceni a prožívají frustraci při komunikaci pro ně s důležitými osobami.
U dětí se sluchovým postižením se často vyskytují přidružené poruchy učení.
Mnohé z hlavních příčin postižení sluchu jsou zároveň příčinami dysfunkcí CNS (např. nedonošenost, perinatální hypoxie, zarděnkový syndrom, meningitida, inkompatibilita Rh-faktoru). Poruchy chování či učení nemusí být tedy jen
29
důsledkem sluchové ztráty, ale musíme je chápat ve vztahu k etiologii sluchové poruchy;
90 % dětí se sluchovým postižením se rodí slyšícím rodičům. Pro většinu rodičů je zjištění, že dítě neslyší náročnou životní situací, dochází ke krizi rodičovské identity. Pokud rodiče nedokáží dítě se SP plně emočně přijmout, bude mít tento rodičovský postoj k dítěti do budoucna negativní vliv na jeho emoční i kognitivní vývoj.
Separace dítěte od rodiny a kolektivu v důsledku docházky do internátní školy. Řada dětí tak zažívá citovou a podnětovou deprivaci, která poznamenává zrání osobnosti a ovlivňuje rodinné vztahy.
Následující tabulka uvádí specifické projevy jedinců se sluchovým postižením v závislosti na konkrétní sluchové ztrátě. Sluchová vada prostupuje celou osobnost sluchově postiženého. Negativně ovlivňuje všechny složky osobnosti a to různou měrou.
30
Tabulka č. 3: Specifické projevy dětí s SP v závislosti na sluchové ztrátě Velikost
sluchové ztráty Projevy
Lehké sluchové ztráty:
3. občasné potíže ve sledování konverzace 4. nepřiměřené projevy chování
5. nedostatečnost v interakci s vrstevníky 6. občasné nezralé projevy chování
7. významné rozdíly ve střídání pozornosti a
10. ztráta schopnosti selektivního myšlení 11. obtíže v potlačování rušivých zvuků
12. nedostatečnost v interakci s vrstevníky i okolím
Sluchové ztráty 41 – 55 dB
13. vykazují významné narušení komunikačního procesu
14. problémy v socializaci se slyšícími vrstevníky 15. potřeba neustálého používání technických kompenzačních pomůcek
16. výrazné obtíže v hlučném prostředí
17. vysoká míra únavy – míra zapojení a její variování
Sluchové ztráty 56 – 70 dB
18. výrazné narušení komunikačního procesu 19. závažné potíže v procesu socializace 20. zátěž způsobená technickými pomůckami 21. nedostatečná úroveň sociální vyzrálosti 22. pocit odmítnutí
31 Sluchové ztráty
71 – 90
23. nevyhovující úroveň komunikačních kompetencí
24. závislost na technických kompenzačních pomůckách
28. komunikační preference jsou limitující pro výběr sociálního prostředí a navazování vztahů 29. v orální komunikaci zásadní projevy nedostatečnosti
30. závislost na kompenzační technice
31. volba sociálních vztahů zaměřena spíše na komunitu Neslyšících
Jednostranná sluchová vada
32. ztráta iniciativy a aktivity 33. známky frustrace
34. projevy nehodného chování
35. nedostatečnosti ve sledování komunikačních řetězců
36. projev nezralého chování
37. projevy v interakci – neúměrná námaha 38. hodnocení projevů – denní snění, nepozornost
(Potměšil 2011)
32