Žák č. 1

Chlapec, 7 let

Rodinná anamnéza:

Chlapec z úplné rodiny, starší bratr zdravý, slyšící. V rodině nulová hereditární zátěž. Matka profesionální dočasná pěstounka pro děti do jednoho roku věku. Otec vysokoškolské vzdělání - úředník, matka středoškolské.

Podnětné, stimulující rodinné prostředí. Do rodiny často dochází prarodiče ze stran obou rodičů. Sourozenci mezi sebou dobrý vztah, společně sdílí dětský pokoj.

Na opakující se příchody a posléze odchody novorozenců si, dle slov matky, oba sourozenci zvykli. „Přechodný domov“, který jejich matka s otcem, dětem bez rodiny poskytují, akceptují a emočně zvládají.

103 Osobní anamnéza:

Chlapec z druhé fyziologické gravidity, překotný porod v 38 tt., vdechnutí plodové vody, apgar skóre 10, nekříšen. První noc po narození, v důsledku náhlé zástavy dechu, kříšen. Sluchový screening v porodnici neproveden. Bez novorozenecké žloutenky. Kojen.

Psychomotorický vývoj mírně opožděn, samostatný sed v 11. m. věku, lezení ve 12. m., samostatná chůze 17. m. Chůze velmi neobratná ještě ve třech letech, problém s rovnováhou, vyžaduje oporu, neběhá, nejezdí na odrážedle, kole, problém s překážkami při chůzi, překračování, přelézání apod. Na dětském hřišti preferuje hru na písku v sedě bez přítomnosti ostatních dětí, ostatní aktivity víceméně odmítá. Doma si rád hraje na koberci se stavebnicemi, většinou bez druhé osoby.

Vyžaduje rituály, na nové osoby či prostředí reaguje neadekvátně. Straní se kolektivu dětí, doma si vydrží samostatně hrát, nevyžaduje přítomnost druhé osoby, v sociálním kontaktu odtažitý. Matka obavy z pervazivní vývojové poruchy, proto šetřen na PAS, což se nepotvrdilo.

Vývoj řeči výrazně opožděn a omezen. Absence napodobivého žvatlání, první slova kolem 20. měsíce věku. Ke komunikaci hojně využíval neverbálních prostředků, gestikuloval, případně jev či předmět označil citoslovcem, minimálně slovem. Slovní spojení a jednoduché věty se začaly objevovat až po voperování gromet. Verbální projev v MŠ maximálně jednoslovný, na hranici srozumitelnosti.

Podezření na sluchovou vadu vysloveno až učitelkou z MŠ, kde chlapec dlouhodobé adaptační potíže, hrubá motorika neodpovídající věku („vráží do předmětů“), obtíže s prostorovou orientací. Matka s chlapcem absolvovala audiologické vyšetření, to však ukázalo nulové reakce. Proto odeslán na vyšetření otoakustických emisí do nemocnice. Konstatována velmi těžká oboustranná sluchová vada v důsledku déletrvajícího nálezu tekutiny ve středouší.

104

Realizován operativní zákrok, při kterém byla odsáta hustá, vazká tekutina a do vzniklého otvoru bubínku (bubínek naříznut) zavedena ventilační trubička, tzv.

grometa. Zároveň odstraněna adenoidní vegetace.

Po voperování gromet matka i učitelky v MŠ konstatují znatelné zlepšení, manifestující se rozvojem řeči, především pojmové slovní zásoby, úpravou artikulace. Ambulantní logopedická péče poskytována hned po operačním zákroku, v předškolním období jednou týdně, nyní jednou za 3 týdny. Nejsou v péči SPC.

Chlapec sledován na foniatrii a v nemocnici, kam pravidelně jezdí na měření otoakustických emisí.

Sluchadlo nebylo přiděleno, stav sluchu u chlapce je však pečlivě sledován a hlídán, pokud by se sluch zhoršoval, bude vada sluchadly kompenzována.

Školní anamnéza:

Nástup do MŠ ve třech letech, kde dlouhodobé adaptační obtíže. Na doporučení učitelky, vyšetření sluchu. Následná diagnostika potvrdila sluchovou vadu velmi těžkého stupně, což mělo za následek opožděný vývoj řeči, obtíže v sociální interakci, utváření sociálních vazeb, zhoršenou hrubou motoriku vlivem narušeného rovnovážného ústrojí a v neposlední řadě fatální dopady na osobnost dítěte.

Realizován odklad školní docházky pro OVŘ.

Započetí školní docházky v aktuálním školním roce 2016/2017 bez realizace podpůrných opatření, neboť chlapec není v péči SPC. Ve třídě přítomen AP pro více dětí. Před nástupem do školy se matka s třídní učitelkou dohodla na minimálním intervenčním programu (učitelka zpracovala plán pedagogické podpory) a v případě potřeby kontaktování SPC, které by poskytlo prostřednictvím doporučení konkrétní podpůrná opatření.

Žák sedí ve třetí lavici v řadě u okna, aktivně odezírá, zvukové vjemy již poměrně dobře diferencuje. V případě potřeby dopomoc poskytuje AP. Učitelka výuku mírně individualizuje. Během vyučovací jednotky kontroluje míru porozumění. Komunikační deník nezaveden. Dle slov matky od počátku školní docházky zatím nulová komunikace ze strany školy. Matka by ji vítala. Na konci

105

listopadu první schůzky. Učitelka konstatuje poměrně dobrou adaptaci a obtíže ve čtení, plete si písmena (nevyzrálý fonematický sluch, sluchová diferenciace).

Výuka čtení genetickou metodou.

Hospitační činnost ve výuce

Po dohodě s ředitelem školy, třídní učitelkou a matkou dítěte, mi bylo umožněno sledovat proces vyučování, konkrétně hodinu českého jazyka.

Třídní učitelka pracuje téměř třicet let v oboru, je plně kvalifikovaná.

Speciálně pedagogické vzdělání nemá. Zkušenosti se vzděláváním se sluchově postiženými žáky má minimální. Vzpomíná asi na tři nedoslýchavé žáky v průběhu své praxe, kteří dobře komunikovali orálně, specifika jejich edukačních potřeb vyžadovala tolerantní přístup, výraznou hlasovou produkci a ověřování porozumění.

Chlapec sedí ve třetí lavici u okna se spolužačkou, dle slov učitelky, klidnou a bystrou. Sluchová vada je nekompenzovaná, AP přidělen není. Chlapec je vzděláván dle RVP ZV jako ostatní žáci, nemá úpravy obsahu vzdělávání ani výstupů, tedy nebyl ani vypracován IVP. Učitelka v přímém kontaktu s matkou před započetím docházky chlapce, s diagnózou a potřebami chlapce seznámena.

Třída standardně vybavena, úpravy třídy zatím nerealizovány. Dvě řady lavic, počet žáků 18.

První vyučovací hodina začíná ranním kruhem. Chlapec sleduje své spolužáky, kteří na vyzvání učitelky spontánně komunikují, vypráví o svých zážitcích, sám verbální projev neiniciuje, až na vyzvání velmi jednoduše odpoví, rozhovor nerozvine. Při mluvním projevu těká pohledem, posléze se dívá do země, je zjevná tenze. Úroveň porozumění je dobrá. Učitelka však před jeho oslovením vyčkala na oční kontakt a vlastní verbální projev pronesla hlasitěji a výrazněji.

Otázku: „Vítku, co jsi dělal o víkendu, co hezkého jsi zažil?“ ještě posléze zopakovala v pozměněné formulaci.

Následuje společná recitace básní, někteří žáci recitují ještě samostatně. Vítek recitovat nechce, při společné produkci si všímám nedostatečné artikulace, tendence „polykat“ konce slov i mírně dyslalického projevu.

106

Po usednutí do lavic si děti chystají učebnice na čtení, třídní učitelka zvolila Živou abecedu, kterou vydává nakladatelství Nová škola. Učebnice je vytvořena v souladu s RVP ZV.

Děti společně s paní učitelkou opakují osvojená písmena, která mají předepsaná i na tabuli, následně přiřazují obrázky a slova, ve kterých se dané písmeno vyskytuje. Písmena procvičují v písance. Grafomotorický projev chlapce v normě, obtíže však s fonematickou diferenciací hlásek.

Poté jednotlivé hlásky spojují s vokály, tvoří slabiky, diferencují délku hlásek, vše formou hry, dramatizace s využitím vizuálních opor. Učitelka vyvolává jednotlivé děti, aktivně zapojuje také Vítka.

Na konci hodiny společně přečtou několik celých slov: Ema, Ela, láme, máma, lama, ta jsou součástí krátké pohádky, kterou paní učitelka žákům v závěru hodiny přečte. Následuje zhodnocení hodiny a pozitivní motivace žáků formou pochvaly a ocenění snahy.

Rozbor hospitace

Hospitovaná hodina byla z metodologického vedení zcela v pořádku, bohatá na množství forem a metod, učitelka neopominula hrový aspekt ani zařazování relaxačních chvilek. Velmi mě zaujal přirozeně empatický a laskavý přístup třídní učitelky ke všem dětem.

V hospitované hodině jsme se nejvíce zaměřili na specifika edukačních potřeb chlapce. Učitelka výuku směrem k žákovi se SP mírně individualizuje, během edukačního procesu chodí po třídě, většinou dojde k žákovi a zkontroluje plnění zadané práce, položí doplňující otázku, zkontroluje míru porozumění, případně poskytne drobnou dopomoc. Při frontální výuce chlapce výrazně volá jménem, po navázání očního kontaktu klade jednotlivé otázky.

Tento přístup hodnotíme kladně. Avšak z hospitace vyplývá potřeba podpory při skupinové práci, kdy žák zatím hůře sluchově diferencuje množství zvukových podnětů a při výuce čtení, kdy opět vlivem špatné sluchové diferenciace dochází k záměně písmen. Žák by potřeboval rozvíjet sluchovou percepci za účasti ostatních smyslů, využít multisenzoriální přístup, navýšení časové dotace při zvládání

107

jednotlivých písmen, vytvoření pracovních listů s dostatečnou vizuální oporou stimulující k vytváření jednotlivých zvuků a jejich diferenciaci (např. písmeno K, obrázek kukačky, zvuk ku-ku, který by měl žák realizovat slovně, melodizovat apod., písmeno L, obrázek dětí se jménem Lenka, Lucka, Láďa, ty zpívají la-la-lá-lá apod.) Vhodné by bylo navázat užší spolupráci s rodinou, která má o edukační proces chlapce zájem a instruovat je, jakým způsobem mohou v rámci domácí přípravy formou hry provádět sluchový trénink, např. se inspirovat knihou Cvičení a hry pro děti se sluchovým postižením (Roučková Jarmila 2006).

Vzhledem k postižení a věku žáka je třeba rozumně volit množství zadávané domácí práce.

Rozhodně také bude třeba, aby učitelka poskytla dostatečnou sociální podporu a pomohla chlapci s plnohodnotným začleněním do kolektivu žáků a navázáním přátelství prostřednictvím ranních kruhů, skupinové a projektové výuky, hudebních aktivit – společně sdílenými emočními prožitky z huby, zpěvu, hry na Orffovy hudební nástroje, poslechu. Vedla děti k přirozenému empatickému chování a jednání.

Četnější zařazování hudebních aktivit třeba v rámci relaxačních chvilek napomůže též rozvíjet sluchovou diferenciaci, vede k relaxaci a pozitivnímu psychickému naladění dětí, zároveň ale rozvíjí emoční inteligenci a pojmovou slovní zásobu.

U chlapce bude třeba rozvíjet pojmovou slovní zásobu, kultivovat vyjadřovací schopnosti. Vhodná by byla každodenní četba na pokračování ve škole i doma, při které bychom chlapce do děje aktivně vtahovali, kladli doplňující otázky, přečtený text společně reprodukovali, v počátcích nejlépe kresbou, která skýtá dostatek prostoru k reprodukci a fantazii.

Osvojování básní napomáhá k správnému hospodaření s dechovými zásobami, osvojení frázování textu, prozodických faktorů řeči, rozvíjí pojmovou slovní zásobu a vlivem rytmického přednesu (deklamace) napomáhá kultivaci artikulačních neobratností. I básně bychom doporučili ilustrovat. Nad ilustrací

108

obsah básně reprodukovat, případně vysvětlit některé pojmy, dochází tak k snazší fixaci pojmů.

Rozhodně doporučujeme zavedení komunikačního deníku, který by poskytl oboustrannou zpětnou vazbu a rodina se tak stala účastníkem vzdělávání, na kterém by mohla výrazněji participovat, což by bylo ku prospěchu věci.

Během prosince by měla třídní učitelka vyhodnotit plán pedagogické podpory a s matkou se domluvit na dalším postupu. Bylo by vhodné chlapce převést do evidence SPC, byť by míra podpory měla setrvat na stupni I.