Jedná se o žáky se sluchovou ztrátou 56 – 70 dB.
Středně těžké sluchové vady je třeba kompenzovat sluchadly, jinak dochází ke zpožďování ve vývoji řeči a k omezení v jejím rozvoji. Důsledky nekompenzované či později kompenzované středně těžké sluchové vady lze spatřovat ve všech jazykových rovinách.
V rovině lexikálně – sémantické lze zaznamenat chudší pojmovou slovní zásobu, omezený aktivní slovník, absentující či nedostatečný rozvoj (obohacování) slovní zásoby odvozováním, většinou nedokáží analogicky tvořit další pojmy, obtíže mívají s porozuměním sekundárním významům slov, nerozumí slovní homonymii, nedokáží tvořit synonyma, vázne porozumění odborné terminologii, termín nedokáží nahradit ani vysvětlit.
V rovině morfologicko – syntaktické se jedná především o četné agramatismy (paradigma skloňování jmen, časování sloves), jednoduchou stavbu vět, většinou holých.
V rovině foneticko – fonologické vlivem nedostatečné zpětné sluchové vazby dochází k vadné realizaci jednotlivých hlásek, jejich nedostatečnému rozlišování sluchem, oslabena je tedy fonematická diferenciace, analýza i syntéza.
V rovině pragmatické se obtíže dětí a žáků se středně těžkou sluchovou vadou generalizují, neboť jejich mluvní projev a schopnost jej realizovat jim často nedovoluje se adekvátně zapojit do běžných sociálních situací, např. do kolektivních her s vrstevníky.
Vývoj a dostatečný rozvoj řeči dětí se středně těžkou sluchovou vadou lze zachránit včasnou diagnostikou vady a následným přidělením sluchadel. Vždy ovšem záleží také na osobních předpokladech konkrétního jedince (nadání pro jazyk, inteligence, úroveň emoční a psychosociální inteligence, míra frustrační tolerance, temperamentové a charakterové vlastnosti) a zázemí, které mu je schopna poskytnout rodina.
70 konverzaci. Obvykle nemívají potíže s osvojováním gramatických struktur a písemným projevem. Obtíže též mají s šeptanou řečí a skupinovou konverzací i v mateřském jazyce, v toku komunikace často nějaké slovo přeslechnou či nedokáží diferencovat, ale díky dobrému intelektu jej dokáží snadno doplnit z kontextu situace.
Žáci s průměrným či lehce podprůměrným intelektem mívají obtíže dostát očekávaných výstupů v oblastech mateřského i cizího jazyka. Největší obtíže činí osvojování gramatických struktur, v počátcích školní docházky nácvik čtení a psaní analyticko – syntetickou metodou. Následně mohou mít obtíže číst s porozuměním, reprodukovat text. Ve vyšších ročnících selhávají v odborných předmětech, diktátech či diktovaných zápisech, kvalitě slohových prací apod.
Žáka se středně těžkou sluchovou vadou je třeba posadit do předních lavic (nejlépe do 2. lavice u okna), tak aby byl v přímé interakci s pedagogem. Pokud dopady sluchové vady nevyžadují přítomnost asistenta pedagoga, je třeba vedle něj posadit klidného, soustředěného spolužáka, který nebude rozptylovat jeho pozornost a rušit jej nevhodnými zvukovými podněty (např. žák s ADHD je zcela nevhodným sousedem, naopak vhodné bývá posadit vedle žáka se SP dívku s dobrým prospěchem, neboť dívky obecně, bývají empatičtější k potřebám druhých).
Žáka se středně těžkou sluchovou vadou lze úspěšně edukovat v hlavním vzdělávacím proudu, avšak za předpokladu, že je porucha sluchu kompenzovaná sluchadly.
Pedagog, který vzdělává žáky se sluchovou ztrátou 56 -70 dB, musí v rámci školní edukace dbát zásad komunikace s osobami se SP, jak už jsme je uváděli výše (žák musí mít stále možnost odezírat, výuku je třeba individualizovat, průběžně
71
kontrolovat porozumění, být s žákem v přímé interakci, nechodit po třídě, neotáčet se zády, vše podstatné zapisovat na tabuli, zavést pracovní deník apod.)
Co se týče potřeby podpůrných opatření těchto žáků, je třeba, posuzovat je velmi individuálně. Děti bývají v evidenci a péči SPC pro sluchově postižené. Ta pak komunikují se školou a prostřednictvím doporučení navrhují podpůrná opatření, která zahrnují i metodické pokyny a poskytují možnost čerpat finanční prostředky na nákup kompenzačních pomůcek a speciálních učebnic. Ve většině případů těmto dětem vyhovuje nižší počet žáků ve třídě, rozestavění lavic ve třídě do tvaru písmene U, rozhodně položení koberce po celé ploše třídy, odhlučnění stěn, pořízení, protihlukových dveří, žaluzií apod. U některých dětí dopady sluchové vady vyžadují podporu asistenta pedagoga.
Úspěšnou edukaci těchto dětí lze zajistit i v případě, že počet žáků nelze snížit a prostorové možnosti třídy nedovolují rozestavit lavice do půlkruhu. Učitel však musí vždy dbát zásad komunikace s osobami se SP.
Výuku opřít o dostatek vizuálních opor, využít množství multisenzoriálních podnětů, metody výuky příliš často nestřídat, nadměrné střídání vede k dezorientaci. Zadávat verbální, jasné, jednotlivě po sobě jdoucí instrukce, které by měly převažovat, písemná zadání vždy doplnit o ústní instrukci, jednotlivé úkoly zadávané práce s žákem projít, průběžně kontrolovat porozumění. Diktáty nahradit doplňováním či psát ob jednu větu v kratším rozsahu. Diktovaný výklad látky poskytnout žákovi předem v tištěné verzi k nalepení do sešitu. Při osvojování nových gramatických struktur v mateřském i cizím jazyce, umožnit žákovi používání přehledů gramatiky ve výuce. V cizím jazyce tolerovat potřebu navýšení časové dotace při osvojení správné výslovnosti jednotlivých slov, při poslechových aktivitách (nejen v cizím jazyce) umožnit opětovný poslech s oporou o text, příp.
obrazový materiál. Rozvíjet sluchovou percepci a sluchovou paměť (sluchové a slovní hry v rámci ČJ, HV, rytmizace říkadel, dramatizace obsahu písní, čteného textu, pantomima, zpěv lidových písní, deklamace). Rozvíjet pojmovou slovní zásobu prostřednictvím obrázkových slovníků, encyklopedií, dramatizací, pantomimou. Vytvářet dostatek komunikačních příležitostí pro rozvoj řečových kompetencí nejen v rámci přímé práce s žákem.
72
(Jedlička, Škodová 2003, Krahulcová 2014, Katalog podpůrných opatření pro žáky se SP)
73