Integrované vzdělávání žáků a studentů se SP

Vzhledem k inkluzivnímu směřování českého školství, které zachycuje i novela (82/2015 Sb.) školského zákona (561/2004 Sb.) a zaměření této Diplomové práce se podrobněji zabýváme právě integrovaným vzděláváním dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením.

1. 9. 2016 vstupuje v platnost novela školského zákona, která bude integraci žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami realizovat na podkladě tzv.

podpůrných a vyrovnávacích opatření, která mají zajistit optimální podmínky všem žákům a studentům a zároveň školám pomoci při samotné realizaci integrace.

Novelizovaná podoba (82/2015) školského zákona (561/2004), konkrétně § 16 již speciální vzdělávací potřeby nedefinuje výčtem handicapů (zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění a sociální znevýhodnění), ale počítá s nezbytností úprav ve vzdělávání, které mají společný cíl – zajistit žákovi naplnění jeho vzdělávacích možností a naplňování práva na vzdělání bez diskriminace.

Zákon uvádí systém podpory, který bude realizován prostřednictvím podpůrných opatření. Podpůrná opatření jsou členěna do pěti stupňů dle jejich organizační, pedagogické a finanční náročnosti. Zákon uvádí i druhy podpůrných opatření, avšak konkrétní výčet, zařazení do stupňů a pravidla jejich použití školou upraví vyhláška (27/2016), ta je součástí Příloh této diplomové práce.

První stupeň podpory zahrnuje opatření realizovaná školou. Pokud bude žák ve výchovně vzdělávacím procesu selhávat, škola by měla zareagovat posílením přímé podpory ze strany pedagoga ve výuce (metody a formy práce, hodnocení, posílení motivace, průběžné pozorování a vyhodnocování úspěšnosti ve vzdělávacím procesu). Jestliže výukové obtíže nebudou redukovány, pedagog vypracuje plán pedagogické podpory, který slouží k ověřování pedagogických strategií. Pokud se po dobu tří měsíců nepodaří vzdělávací obtíže žáka pozitivně ovlivnit, je zákonným zástupcům či zletilému žákovi doporučeno navštívit školské poradenské zařízení.

56

O podpůrných opatření II. – V. stupně rozhodují školská poradenská zařízení, která vychází z lékařských zpráv, posudků klinických odborníků a posuzují požadavky konkrétních jedinců na úpravy ve vzdělávání.

Integrace, jako jev plnohodnotného začlenění jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami do běžného vzdělávacího proudu ve svém důsledku znamená i plnohodnotné začlenění těchto dětí, žáků a studentů do většinové společnosti, v rámci které by měli nalézt profesní uplatnění.

Integrace může být realizovaná buď individuálně, nebo skupinovou formou - zřizováním speciálních tříd v rámci běžných škol.

Zda bude dítě integrováno, závisí plně na rozhodnutí rodičů ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem a vedením školy.

O úspěšnosti integrace rozhoduje ochota všech zainteresovaných stran funkčně spolupracovat. Na straně školy se jedná především o zkušenost a ochotu pedagogů, jejich schopnost dítě se SP včlenit mezi intaktní vrstevníky, „připravit“

dítěti vhodné podmínky pro zdárný rozvoj, a to nejen kognitivní, ale též psychosociální. Co se týče technického vybavení, s tím by škole měla od 1. 9. 2016 pomoci poradenská zařízení (SPC) prostřednictvím navržených podpůrných opatření, na základě kterých škola může žádat služby asistentů pedagoga, tlumočníků a získávat finanční prostředky. Novela školského zákona by tak měla odstranit překážku integrace v důsledku nedostatečného vybavení škol.

V souvislostí s integrací žáka či studenta se sluchovým postižením je třeba mít na paměti několik zásad, které v samotném počátku začleňování do běžného vzdělávacího proudu mají zásadní vliv na úspěšnost edukace takového žáka či studenta.

Pro lepší orientaci dítěte se SP je dobré ho s prostředím třídy a školy seznámit ještě před začátkem školního roku. Všichni pedagogové, kteří budou participovat na výuce žáka se SP, by měli být včas a dopředu informováni o typu a stupni sluchové vady dítěte, i specifičnosti edukačních metod, které konkrétní sluchové postižení dítěte vyžaduje. Obeznámeni a prakticky seznámeni by měli být též s obsluhou technických pomůcek, které žák k výuce bude využívat.

57

Velmi důležitá je počáteční adaptace dítěte se SP do vrstevnického kolektivu kmenové třídy. Aby takový žák byl spolužáky dobře přijat, je úlohou pedagoga, aby spolužákům citlivě vysvětlil co je to sluchová vada a jak s novým spolužákem mají správně komunikovat. Následovat mohou společné seznamovací hry, při kterých je vhodné využít cedulky se jmény.

Edukační proces žáka se SP je dobré strukturovat, v počátcích výuky se opřít například o komunikační lištu, která jednoduše, ale jasně rozfázuje vyučovací den.

Specifika edukačních potřeb žáků se SP podrobněji uvádíme v kapitole 3.

Nezbytná je funkční komunikace a spolupráce učitele – rodiče a pracovníka SPC. V praxi se velmi osvědčil tzv. pracovní či komunikační deník, jehož prostřednictvím komunikuje pedagog s rodiči a naopak.

Především v minulých letech byla velmi diskutovaná otázka, pro které dítě je vhodné integrované vzdělávání. V současnosti, kdy integraci již nevnímáme jen jako možnost, ale směřujeme k inkluzi, neboť humanizovaný trend vzdělávání

„volá“ po jednotném vzdělávání a rovných příležitostech pro všechny děti, bychom na tuto otázku neodpověděli kategorizovaným výčtem, ale hledali možnosti, jak vzdělávání pro konkrétní dítě funkčně zajistit.

A takto je třeba na vzdělávání všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nahlížet, protože jen v takovém případě bude integrace úspěšná.

Zda bude pro konkrétní dítě integrace opravdu přínosná, závisí také na jeho osobnostních předpokladech, stupni psychosociálního a emočního vývoje a míře frustrační tolerance.

Stupeň sluchové vady, inteligence a motivace žáka se sluchovým postižením může mít vliv na výsledky školní práce, ale není limitujícím faktorem integrace.

Pokud je integrace úspěšná, stává se přínosnou jak pro dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, tak pro „zdravé“ vrstevníky, kteří se učí vnímat odlišnost jako sociální jev společnosti a tuto odlišnost tolerovat. Vyvíjí se u nich schopnost porozumění, tolerance a empatie.

58

3 Specifika edukačních potřeb žáků se sluchovým postižením

Proces učení, tedy získávání vědomostí, dovedností a návyků, probíhá v přímé interakci s okolím, s účastníky vzdělávacího procesu. V důsledku komunikační bariéry dětí a žáků se sluchovým postižením tato interakce probíhá omezeně. Ať už se jedná o učení bezděčné či záměrné, znesnadnění či absence přijímání informací sluchem způsobuje překážky v úspěšné edukaci těchto dětí.

Informace o okolním světě tak bývají zkreslené, taktéž vyhodnocování sociálních situací. Osoby se sluchovým postižením jsou tak často ve světě intaktní populace dezorientované, neboť disponují nepřesnými informacemi.

Obzvlášť řízené učení, které probíhá v rámci výchovně vzdělávacího procesu ve škole, využívá verbálního přenosu informací v přímé interakci s žáky. Žák či student se sluchovým postižením, který preferuje především vizuální příjem informací, má tedy zcela odlišné edukační potřeby než jeho intaktní spolužáci.