15. Je něco, co bys na družině změnil/a? (pokud ano napiš co) chlapci dívky
a) Ano 0 0
b) Ne 12 8
Co: ………
I v této otázce je odpověď zcela jednoznačná. Buď děti nenapadlo, co by chtěly na družině změnit, nebo jsou opravdu spokojené. Očekávala jsem, že mi děti budou psát, že by chtěly např. chodit na počítače apod. Taková odpověď však nebyla ani jedna a jsem za to ráda. Na dětech vidím, že si opravdu rády hrají a počítače by k tomu ani nepotřebovaly, kdyby je neměly. Umí se moc dobře zabavit sami, nebo se zapojují do programu.
11.1 Závěr z dotazníku
Z dotazníku jsem se dověděla spoustu věcí, které mě v rámci pozorování dětí zajímaly. Nevěděla jsem například, že některé děti chodí na více kroužků, s různým zaměřením. U některých jsem se domnívala, že se věnují pouze jednomu odvětví (např.
hudbě nebo sportu), ale nakonec má většina dětí mnohem širší záběr zájmů, což je velice dobře.
Také mě zajímalo, v jakém prostředí a hlavně, s kým tráví svůj volný čas, když jsou doma. Trochu mě zamrzelo, že ani s chlapci ani s dívkami netráví moc času jejich tatínkové. Zřejmě je to však způsobeno dobou, kdy je na vše potřeba poměrně velké množství peněz, a rodiče tráví mnohem více času v práci. Především tety otcové, kteří mají většinou lépe placenou profesi.
Dotazník byl pro mě také zpětnou vazbou na družinu, kde zase tráví děti čas se mnou. Moc mě potěšilo, že se děti do družiny těší a baví je program, který pro ně vytvářím. Náplň je velice rozmanitá a každé dítě si najde svou oblíbenou činnost.
40
12 Příběhy
Jména dětí jsou fiktivní. Ponechávám pouze věk a jejich příběh.
12.1 Lenka 10 let 12.1.1 Metoda pozorování
Lenka chodí do páté třídy. Je to spíše uzavřené dítě, ale když ji něco nadchne, projevuje se jako velice veselá dívka. Přišla k nám do školy ve druhé třídě. Byla velice uzavřená, těžko si zvykala. Postupem času si získala jednu kamarádku, bez které nechtěla pracovat ani se jinak zapojovat. Po dobu celé druhé třídy udělala vlastně jen tento pokrok (z pohledu vychovatele, nehodnotím její prospěch). Ale i to jsem považovala tenkrát za úspěch. Je z rozvedené rodiny a žije se sestrou a maminkou.
Tatínka navštěvuje jednou za 14 dní na víkend. Oba rodiče má ráda a tráví s nimi čas.
Maminka v té době ještě neměla jiného partnera a dle mého názoru jí chyběl mužský element, který do té doby znala. Mohla si být nejistá pozicí doma a změna školy pro ni musela být také složitá. Na druhou stranu šla do menší školy, kde se klade velký důraz na přátelské prostředí, což jí mohlo s touto změnou pomoci.
Nastoupila jsem opět když Lenka nastupovala do čtvrté třídy. V tu chvíli to pro mě byla velká změna. Za ten rok se ve škole hodně změnilo její vnímání vůči ostatním.
Stále nebyla jedním z nejhovornějších dětí, moc se do aktivit nezapojovala, ale dokázala lépe reagovat na zadané úkoly. Získala více kamarádek, smála se. Byla si mnohem jistější ve všem, co dělala. Z očí jí vymizely úzkostné pohledy kdykoli na ni člověk promluvil. Ráda se zapojovala do individuálních aktivit, především když jsem potřebovala s něčím pomoci. Od společných aktivit se bohužel stále distancovala.
Pokud mohly děti hrát nebo něco dělat pouze ve dvojicích až trojicích, našla si své kamarádky a pracovala bez problémů. Když jsem však potřebovala, aby udělaly větší skupiny nebo namíchané dívky s chlapci, většinou mě požádala, aby mohla dělat něco jiného. Trochu mě to mrzelo, ale jako začínající vychovatelka jsem si řekla, že aktivity dělám na principu dobrovolnosti. Nechala jsem ji tedy dělat jinou práci, nebo část, kterou mohla dělat samostatně.
Na druhou stranu jsem byla překvapena, že při spontánní činnosti se Lenka projevuje velice akčně. Snaží se organizovat aktivitu, vybírá druh činností, které
41
s kamarádkami dělají. Začala jsem si tedy uvědomovat, že problém je zřejmě v aktivitách, které organizuji já. Pokud šlo o nějakou hru, někdy se zapojila, jindy se jí nechtělo. Pokud to byla práce, která vyžadovala zručnost a pomoc ve skupině, problém byl na světě. Napadlo mě tedy se ještě zeptat paní učitelky, jak Lenka pracuje při hodinách, abych měla i jiný pohled na věc. Při výuce jí společná práce nedělala zase tak velký problém. Nefunguje tam totiž princip dobrovolnosti, který uplatňuji ve družině.
Když jsem si tedy na konci školního roku utřiďovala jednotlivé cíle pro děti, měla jsem jasno téměř okamžitě. Pokusit se o to, aby Lenka dobrovolně pracovala více ve skupině. Byl to pro mě vlastně jediný cíl, který jsem si u ní stanovila. Přišlo mi to důležité, aby po odchodu z páté třídy na druhý stupeň mohla bez problémů fungovat ve skupině.
12.1.2 Cíl na nový školní rok:
Zlepšit Lenčino dobrovolné fungování ve skupině
Na cíli jsem začala pracovat v půlce září. Nechtěla jsem děti zatěžovat hned od prvního školního dne. Byly plné zážitků, které si potřebovaly mezi sebou sdělit. Hlavně byly hodně “rozjuchané“ než se dostaly zpět do „školního režimu“. Do té doby jsem Lenku pozorovala hlavně při spontánních činnostech, při kterých se vlastně nic dramaticky nezměnilo. Stále se snažila organizovat svoje kamarádky, ale dávala více prostoru ostatním. Říkala jsem si, že třeba i práce ve skupině se zlepší, a lépe se mi podaří splnit si daný cíl. Měla bych z toho radost především za ni. Při první společné práci jsem děti nechala pracovat podle vlastních skupinek. Tam to bylo bez problémů.
Do společných her, které se hrají v kruhu se k mému potěšení také zapojovala s velkou radostí a s nasazením. Pak jsem zkusila rozdělit děti do skupin sama. Abych hned Lenku neshodila tím, že bych ji dala do skupiny s dětmi, se kterými se vůbec nebaví, ze začátku jsem k ní přidala její kamarádky a někoho dalšího, ale průbojnějšího, který se nenechá odstrčit do pozadí. Když to byla dívka, bylo to celkem v pořádku. Na chlapce však nereagovala Lenka ze začátku moc dobře. Snažila se moc nezapojovat. Což jsem ale nechtěla. Skupinu kolem ní jsem tedy začala různě obměňovat, až nakonec byla ve skupince šesti dívek, z nichž měla jen jednu nejbližší kamarádku. A fungovalo to dobře.
Teď tedy budu ve fázi, kdy budu zkoušet obměňovat i dívky za chlapce. Uvidíme, jak
42
se mi nakonec tento cíl povede dovršit. Zatím jsem s výsledky docela spokojená, protože jsem čekala, že to bude trvat déle, ale Lenka je šikovná a začíná fungovat dobře.
12.1.3 Metoda kresba
Lenka na prvním obrázku z října použila veselé krásné barvy. Z toho bych mohla usuzovat, že se cítí dobře. Vzhledem k tomu, že bylo po velkých prázdninách, usoudila jsem, že se jí prázdniny vydařily. Nakreslila kočičku obklopenou notami a spoustou barev. Kresba na mě působí velice dobře.
U obrázku, který mi Lenka odevzdala v listopadu, jsem na první pohled mohla poznat, že je z rozvedené rodiny. Nad hlavy všech členů rodiny napsala, o koho jde.
Nad hlavu muže po maminčině boku napsala „nevlastní táta“. Jinak je obrázek velice věrný a propracovaný. Očividně si s obrázkem dala velkou práci. Postavy mají správnou velikost, je poznat, že má mladší sestru, které poměrně detailně nakreslila brýle ve správné barvě. Oblečení všech podstatě také odpovídá realitě. Maminka chodí většinou elegantně oblékaná a obě dívky spíše sportovně. Oproti prvnímu obrázku zde ale nepoužila moc barev. Barva očí u všech členů je neznámá, včetně těch Lenčiných.
Možná to může znamenat, že prožívá těžší období. Může si uvědomovat, že zanedlouho odejde na jinou školu, jak to bude zvládat a podobně. Všimla jsem si také, že mezi dívkami a jejich maminkou stojí právě přítel maminky. Říkala jsem si, proč nestojí maminka uprostřed a kolem ní na jedné straně děti a na druhé přítel. Připadá mi, že z obrázku bych mohla vyvodit závěr, že maminka se věnuje svému příteli více než dětem nebo že se spolu kvůli němu více odcizily. Když jsem se Lenky přímo zeptala, vzhledem k tomu, že je i normálně uzavřená, jsem vlastně nečekala nějaké velké rozuzlení. Lenka mě ale mile překvapila, když se rozpovídala o tom, že opravdu prožívá těžké období a týká se to mimo jiné i strachu z odchodu na jinou, větší školu.
Rozestavění členů na papíře je prý čistě náhodné, podle toho, jak začala kreslit výšku první – nejvyšší postavy. (to je její interpretace, ale z nevědomých důvodů to rozestavěla právě tímto způsobem)
43 Metoda dotazníku
Z dotazníku jsem se dověděla, že Lenka nemá moc mimoškolních aktivit. Chodí na jeden kroužek keramiky, který ji baví a podle další odpovědi jí stačí. Přitom ale napsala, že by chtěla chodit také do kroužku deskové hry. Ten by také stíhala, protože se vyučuje u nás na škole v době, kdy je jinak Lenka ve školní družině. Další mimoškolní aktivity nemá. Chodí pouze do družiny a pak je doma, kde se věnuje přípravě do školy. Pokud má doma volno ráda si hraje se svou mladší sestrou s hračkami. Nejvíce času však podle dotazníku tráví s maminkou, se kterou si však nepovídá, nehraje hry ani nevyrábí, ale čas s rodiči jí takhle stačí.
Do školní družiny chodí ráda, protože zde hrajeme hry. Tím, že je po družině doma, jí vyhovuje, že si může pohrát s kamarády a čas strávený ve družině jí vyhovuje a dostačuje. Nejvíce ji baví vyrábění, které se snažím zařazovat jak to jde, a také společné hraní her. S programem a se vším ve družině je spokojena a nic by neměnila.
O Lence jsem se z dotazníku dověděla zajímavé věci. Vím, že je spíše uzavřená, ale překvapilo mě že jako jedna z mála dětí napsala, že by nechtěla trávit více času s rodiči a úplně jediná z důvodu, že jí čas s rodiči stačí i přes to, že spolu moc aktivit nepodnikají.
12.1.4 Závěr
Lenka je velice skromná uzavřená dívka, ale jeví se vlastně celkem spokojeně.
Nepotřebuje a ani nechce kolem sebe mít moc přátel. Stačí jí jedna až dvě dobré kamarádky, kterým se může svěřit. Na druhou stranu je pro její další fungování ve škole potřeba, aby se naučila více komunikovat a spolupracovat s dětmi a lidmi, které zas tak dobře nezná. Možná by bylo dobré si o tom s ní promluvit. Je velice chápavá a rozumná.
Rozhovor by jí třeba více otevřel oči, protože jí se může zdát, že je vše v pořádku, ale ono to úplně tak být nemusí.
44
Obrázek 1Lenka volná kresba