Obrázek 7 Libor rodina
60 12.5 David 10 let
12.5.1 Metoda pozorování
David do naší školy chodí také od školky. Ještě minulý rok sem chodila i jeho starší sestra, která odešla do šesté třídy na jinou školu. Pochází z kompletní rodiny. Své rodiče i sestru má moc rád. Je přátelský, hravý a umí pomoci, když je potřeba. Býval to celkem klidný kluk, dokud byla na škole jeho sestra. Bylo na nich znát, že se mají rádi.
Po tom, co odešla a David nastoupil do čtvrté třídy, jako by „zdivočel“. Zřejmě mu na škole velice chybí člověk, ke kterému byl zvyklý přijít, obejmout a tím se uklidňoval.
Teď nemá za kým chodit (občas tedy chodí za mnou nebo za jinou paní učitelkou, ale to není ono), a svou nabitou energii si vybíjí na „lumpárnách“, které se svými kamarády vymýšlí. Občas je nezbytné je napomenout a David je velice citlivý a občas se mu vhrnou do očí slzy. Stává se to i v hodinách, když se mu něco nepovede, tak jak by chtěl.
Je to také velice pohledný kluk a dívkám se hodně líbí. Některé ho pro jeho občasné slzy považují za roztomilého. Právě on byl jedním z chlapců, který se ucházel o jednu spolužačku ze třetí třídy, bohužel si ho však nevybrala. Mám pocit, že ho to hodně zklamalo. S tou dívkou se baví sice dál, ale je znát, že něco v něm by stále chtělo, aby jeho zájem opětovala. Možná, že i to je důvod, proč se začal chovat výrazněji, než dříve. Tím, že o něho dříve dívky jevily zájem, zvykl si, že ho obletují. Když však ta, kterou on chtěl jeho odmítla, podkopalo mu to sebedůvěru. Všimla jsem si, že při volné zábavě ve družině často obchází jiné spolužačky a píše jim dopisy o tom, zda ho mají rády nebo ne. Dříve tohle nedělal. Chtěla bych, aby se mu navrátila jeho dřívější sebedůvěra, protože jeho chování i studijní výsledky tímto neúspěchem velice poklesly.
Při spontánních aktivitách jsem si při svém pozorování všimla, že je hodně společenský. Rád se zapojí do jakékoliv aktivity a dokáže se pro ni nadchnout. Sám organizuje různé hry, do kterých se snaží zapojit co nejvíce svých spolužáků. Je tedy znát, že to není samotářský typ dítěte, které by se od ostatních stranilo. Při mnou organizovaných činnostech si na něho nemohu stěžovat. Zapojuje se, hru dětem nekazí, naopak se snaží „krotit“ děti, které vyrušují. Na svých pracích si dává velice záležet, vše dotahuje do konce. Rád poslouchá pochvaly, a on sám umí druhé ocenit milým
61
slovem. Když se někomu něco nedaří, přijde k němu a snaží se mu pomoci. Takže z mého pohledu je naprosto bezproblémový, až na mírně pošramocené sebevědomí.
U čtvrtého ročníku není tolik dětí, které bych nějakým způsobem měla nebo chtěla napravovat. Jediné, co mi přišlo potřeba bylo, navrátit Davidovi ztracené sebevědomí z odmítnutí. Nechci se na to zaměřit přímo jako na problém z odmítnutí.
Může to mít samozřejmě i jiné důvody. Odchod sestry na jinou školu, doma má nově pokoj sám pro sebe, který dříve sdílel se sestrou, na kterou byl zvyklý. I on sám říká, že ho tato skutečnost trápí.
12.5.2 Cíl na nový školní rok:
Pokusit se trochu navrátit Davidovi sebevědomí
Tento cíl je velice ošemetný. Nedá se úplně dobře zjistit, zda se podařil, či nikoli. Neexistuje správný postup ani návod, jak bychom měli postupovat. Na každého pak také zabírá něco jiného. Jeden nám za náš přístup může být vděčný, podaří se nám třeba alespoň malinko uspět, druhý však to může vzít velice špatně, a uzavřít se do sebe ještě více.
David je velice citlivý. Proto jsem se tohoto cíle trochu bála. Přece jen, kdybych něco pokazila, může si nést následky do života. Zvolila jsem postup, který si myslím, že je pro něho vhodný. S dětmi si děláme kolečko, ve kterém si povídáme. Může to být o čemkoli, co děti napadne. Jak se mají, jak se vyspaly, co dělaly o víkendu. Některé děti se otevřou více, nestydí se a mluví třeba o tom, čeho se bojí nebo naopak, co mají rádi, co jim udělá radost. Vedeme v podstatě takový nestrukturovaný rozhovor. Děti mají tuto činnost rády. Dozvídají se o svých kamarádech něco nového a některým stačí jen to, že je někdo poslouchá. David je celkem otevřený, když jde o klučičí partu, kterou si vytvořili. Mezi ostatními se ale zprvu velice zdráhal mluvit i o jiných věcech, než co dělal a jak se má. Když jsme však tuto činnost opakovali už po několikáté, bylo znát, že se těší a že nám má co říct. Rozpovídal se o sestře, o rodině, o výletech a podobně.
Bylo hezké pozorovat, jak se v průběhu své řeči uvolňuje. Ostatní ho poslouchali, a to zřejmě také potřebuje. Aby ho někdo vyslechl.
Také jsem ho začala více chválit, jako ostatní děti i za věci, které jsem dříve brala jako samozřejmé. Jsem vždy zvyklá za vše děkovat (i když si děti po sobě uklízejí
62
nebo smažou tabuli). Dělám to tak od té doby, co jsem nastoupila do školy. Všímám si, že i děti na to začínají reagovat a někteří, včetně Davida, také začínají děkovat ostatním.
Tím, že mu děti děkují za něco, co pro ně uděl v něm podle mého pozorování vzbuzují opět nějakou radost, kterou ztratil. Vím, že to může být chvilková domněnka, že uvnitř může být stále smutný, ale časem se třeba začne měnit i uvnitř. Úplně smutnému člověku se totiž radost projevuje jen velice obtížně.
12.5.3 Metoda kresba:
Na začátku školního roku mi David nakreslil obrázek sovy. Na hlavě má vlasy, které svým tvarem připomínají jeho vlastní účes. Myslím si, že sám sebe nakreslil jako sovu. Výběr zvířete mi nebyl zprvu jasný, a tak jsem se ho na něj zeptala. Prý to znamená, že má rád les a je to znak moudrosti. A naše škola má ve znaku sovu a on do této školy chodí rád. Proto právě tato volba. Sova je velice hezky nakreslená. Dal si na kresbě opravdu záležet. Čeho jsem si však všimla na první pohled je to, jak se sova dívá.
Má sklopené oči a působí velice smutně. Tak se zřejmě cítil i David, když tento obrázek kreslil. Dále mě zaujalo, že sovy většinu svého času tráví na větvích stromů. Zde má však sova pod sebou zeleno, což ve mně evokuje trávu. Možná je to tedy smutná sova, která spadla na zem a neví, jak se dostat zpátky.
Kresba rodiny už proběhla v polovině listopadu. I zde se objevuje motiv lesa, který má David rád. Namaloval svou rodinu jako houby. Všichni se usmívají, je nad nimi malý mráček a sluníčko. Svou sestru nakreslil ve výšce na houpačce a udělal od ní šipku směrem k mamince. Nebylo jasné, proč ji nakreslil nade všemi na houpačce.
Zeptala jsem se ho a on mi řekl, že se mu nevešla vedle ostatních. Původně chtěl proto nakreslit nový obrázek, ale pak ho napadlo, že jeho sestra se ráda pohybuje ve výškách a dělá parkour, tak proč by se nemohla houpat ve výšce na houpačce. Má interpretace se týká spíše toho, že si uvědomuje, že se mu sestra trochu vzdaluje. Mají teď oddělené pokoje a netráví spolu tedy tolik času, odešla na novou školu, přechází do stádia puberty. U houby nadepsané „já“ létá pestrobarevný motýl, vybarvený růžovou barvou, která je jeho oblíbená. Obrázek na mě jinak působí velice mile a dobře.
63 12.5.4 Metoda dotazník:
David toho ve svém volném čase zvládá opravdu mnoho. Kromě tří kroužků – dramatického, počítačového a fotbalového stíhá chodit ven s kamarády, tráví čas se svými kamarády, připravuje se do školy, dívá se na televizi a samozřejmě navštěvuje školní družinu. Kroužky ho baví, protože jsou na něho na kroužcích hodní. Rád by však navštěvoval ještě nějaký kroužek, což je parkour. Na ten mu ovšem už nezbývá čas.
Svůj čas doma tráví nejvíce se svým sourozencem, v jeho případě se sestrou, Hraje si nejvíce s hračkami. Rodiče mu chybí a chtěl by s nimi trávit více času, „protože rodiče sou furt v práci a nemaj na nás čas“. Tráví s nimi čas pouze o víkendu a to méně než dvě hodiny denně.
Školní družinu navštěvuje rád, času zde tráví tak akorát, aby si stihl pohrát s kamarády. Ve družině se mu líbí, protože tu má s kým trávit čas a to jsou jeho kamarádi. S vybavením je spokojen a nic mu nechybí. Nejvíce ho baví volná zábava.
12.5.5 Závěr:
O rozpoložení Davida mi hodně napověděl dotazník. Zřejmě se nemohu divit tomu, že je citlivý a smutný, když mu chybí rodiče. Rád by s nimi trávil svůj čas. Rád si povídá, když si je jistý, že je v bezpečné společnosti. I s rodiči by si rád povídal, řekl jim, co ho trápí. Možná by se mnoho věcí změnilo, kdyby na něho měli doma více času.
64