45 12.2 Iveta 9 let
12.2.1 Metoda pozorování:
Ivetu znám už od jejích pěti let, protože k nám chodila už do školky. Nejprve jsem ji ve družině potkala v první třídě, a poté až ve třetí a čtvrté. Iveta je vzrůstově menší, z toho možná pramenil její ostych komunikace s dospělými lidmi, a to i v rodině.
Dalším důvodem k tomuto jejímu chování je rozvod rodičů v jejím útlém věku, kdy byla velice fixovaná na matku, která od nich odešla. Iveta se i se svou starší sestrou rázem ocitly mezi oběma rodiči. Matka, která je dostala soudně do péče se více starala o své partnery a obě dívky trávily téměř veškerý čas u svého tatínka a babičky. Přes den byly u tatínka, protože v městě, kde žije měly školku i školu a na noc jezdily k mamince, která je jen uložila a ráno budila před odjezdem. Iveta od té doby zřejmě ztratila důvěru k dospělým lidem. Měla také velký ostych tykat novým lidem, kteří přišli do jejího života.
Při nástupu do školy už měl tatínek stálou partnerku, která zastává roli matky a děti ji nazývají teto. Učí se s nimi, hraje si, vyrábí, dělá zkrátka vše, co by měla dělat maminka a ví, co obě dívky baví. I tak na noc téměř vždy (pokud se předem nedomluví s tatínkem) vyžadují odjezd k mamince do bytu se slovy, že je jí doma smutno, protože tam není strejda, který má vlastní dům. U maminky navíc spí kvůli prostoru v jednom pokoji s maminkou, kdežto u tatínka mají svůj, který těsně sousedí s jeho ložnicí.
Zřejmě je pro ně ale pocit toho, že jsou s někým dospělým stále důležitější, než jejich vlastní soukromí.
S tetou v podstatě cizí osobou tráví nejvíce svého volného času – podle kruhového vyprávění, co děti dělaly o víkendu. S ní a s tetou podnikají různé výlety a dovolené. S maminkou většinou jen sedí doma u TV a na mobilu, pokud občas nejedou za strejdou. Tam si někdy hrají s jeho synem.
V první třídě byla Iveta velice tichá, nevýrazná. Měla pár kamarádek ze školky, se kterými si hrála, ale ani ve škole ani ve družině se moc slovně nevyjadřovala.
Když jsem pak nastoupila v její třetí třídě, byla to veselá dívka. S osudem střídajících se chvil u rodičů se už možná smířila. V té době byla na škole ještě její starší sestra, se kterou se mají rády, ale před ostatními dětmi se docela hádaly a dělaly si různé
46
naschvály, ze kterých pak vznikaly problémy a nedorozumění. Nebylo týdne, kdy jsem nemusela s nimi něco řešit. Když jsem s nimi něco řešila, stáhla se Iveta do pozadí a nechala vše shodit na sebe, protože se bála říct mi svůj pohled na věc. Občas se rozbrečela. To praktikovala při problémech hlavně doma s babičkou, která se pak na ni vždy přestala zlobit a raději udělala vše, co Iveta chtěla, téměř ji pak za nějaké prohřešky chválila, jen aby neplakala. Toho pak Iveta využívala, ale ve škole to bohužel pro ni na nikoho neplatilo. Lepší je vysvětlení než pláč.
Mluvila jsem i s jejími vyučujícími, které mi řekly, že ani v hodinách se nijak výrazně neprojevuje. Hlásí se, ale když je vyvolaná tak kuňká a není jí moc rozumět.
Jako by se bála, že pokud odpověď nebude správně, dostane vynadáno nebo se na ni bude křičet, jak je to praktikováno, když je doma u maminky. Jinak je prý velice vnímavá, chytrá a většina jejích odpovědí je správná.
V dalším roce bych se tedy chtěla zaměřit na to, aby se nebála projevit svůj vlastní názor dospělým, a mluvila s nimi s větším sebevědomím, které jí nyní chybí. Ať už je to následek rozvodu rodičů, nebo následek chování její sestry.
12.2.2 Cíl na nový školní rok:
Pokusit se, aby se Iveta méně bála komunikovat s dospělými a zvedlo se její sebevědomí.
Vím, že druhá část cíle je zřejmě nad mé síly vychovatele, ale alespoň drobné změny v přístupu k sobě samé může udělat i v rámci školní družiny. A chtěla jsem začít co nejdříve, protože vyřešit tento problém, potažmo problémy, je běh na dlouhou trať.
Začala jsem tím, že když děti měly zadanou práci, chodila jsem a sledovala, jak jim to jde. A když jsem viděla, že se někomu (nejen jí) něco podařilo, snažila jsem se je více povzbuzovat, aby si uvědomili a dokázali posoudit své kvality. Nejprve mou snahu o povzbuzení brala velice rozpačitě, ale později se na mě u i po pochvale podívala a usmála se. Z toho jsem měla opravdu radost. Ruku v ruce s tím jde i komunikace.
Začala za mnou i za ostatními více chodit a ptát se na různé věci, co jí zajímaly nebo když něco potřebovala. I ve vyučování se začala více hlásit. Sice stále odpovídá tiše a s otazníkem na konci vět, ale je jí lépe rozumět. I paní učitelka si této změny všimla.
47 12.2.3 Kresba
První obrázek je velice pečlivě namalovaný. Jde o detail účesu zezadu. Iveta velice ráda nosí spletené vlasy i jiné zajímavé účesy, které jí většinou dělá teta. Na obrázku použila veselé, zářivé barvy, až na lebku, která jí vyčuhuje zpod vlasů.
Nakreslila ji prý proto, že se jí tam hodí. Dominantní je také velká růžová květina, kterou nakreslila na vrchu hlavy, protože prý s ní nechtěla zkazit účes. Je vidět, že si na kresbě dala hodně záležet. Také ji odevzdávala mezi posledními.
Z Ivetina druhého obrázku je na první pohled vidět, že je z rozvedené rodiny.
Mezi oběma rodinami udělala čáru, ale nad obě poloviny napsala „moje rodina“. Na maminčině straně mě zaujalo, že tam nenakreslila sama sebe. Nakreslila se pouze na straně, kde je táta. Po maminčině boku nakreslila jejího partnera, kterému říkají
„strejda“ a teprve pak začala kreslit svou sestru. Může to možná evokovat pocit, že strejda je v maminčině životě v jejích očích důležitější, než děti (tak to bohužel vnímá i celé okolí). Na tátově straně bych si všimla, že tatínek stojí mezi tetou a dětmi, takže má se svými dětmi dobrý vztah. Je vlastně pojítkem mezi svými dětmi a partnerkou.
Výškové poměry všech rodinných příslušníků sedí. Také mě zaujalo, že teta má jako jediná k normálnímu oblečení – triku s dlouhým rukávem detail šátku. Vyvolává to ve mně tedy představu, že si jí Iveta všímá, ale že ji nebere jako konkurenci ve vztahu s otcem. Jinak jsou všechny postavy na obrázku usměvavé a zřejmě tedy i šťastné.
Pak jsem se jí ptala právě na absenci její postavičky na maminčině straně, při čemž pokrčila rameny a řekla, že si ani nevšimla, že na to zapomněla. Nabídla jsem jí tedy, ať si obrázek ještě vezme a dokreslí se tam. Iveta však odmítla, že je to takhle dobré. To zřejmě bohužel vypovídá o vztahu, který zřejmě k mamince (zřejmě) vnitřně chová. Opravdu si dále netroufám kresbu hodnotit.
12.2.4 Metoda dotazníku
Iveta v dotazníku uvedla, že ve svém volném čase toho stíhá opravdu mnoho.
Chodí na kroužek, dívá se na televizi a hraje hry na telefonu, připravuje se do školy, něco si vyrábí a chodí do školní družiny a poté je jen doma. Moc nechodí s kamarádkami ven, prý spíš kamarádky chodí k nim domů. Chodí na kroužek deskových her, kde je velice spokojená, protože ji hry moc baví. Ale také by se ráda
48
věnovala sportu, konkrétně gymnastice. Tu ale nemůže navštěvovat, protože kroužek, kam měla chodit se zrušil, protože odešla lektorka. Jsem ráda, že Iveta napsala, že by chtěla dělat nějaký sport. Je velice pohybově nadaná a má sportovní postavu.
Když je doma, ráda si vyrábí. Nejvíce času tráví doma s tetou, která s ní tráví každý den alespoň dvě hodiny. Zajímavé u jejího dotazníku je, že u otázky „kolik času trávíš s rodiči tím, že si povídáte, hrajete hry, vyrábíte apod.“ zakroužkovala dvě odpovědi. „Každý den alespoň 2 hodiny a více“ kde za odpověď napsala „s tetou“ a dále
„jen o víkendu minimálně 3 hodiny za den“ napsala za odpověď „s mámou a tátou“.
Takže opravdu vnímá, že se jí teta věnuje více než rodiče. Ať už k tomu mají jakékoli důvody. Dále napsala, že by s rodiči chtěla trávit více času ježděním na výlety.
Školní družinu navštěvuje Iveta ráda. Má tu kamarády a ve družině ji to baví.
Tráví zde tak akorát času, aby si mohla pohrát s kamarády. K tomu také využívá vybavení školní družiny, se kterým je spokojena a nic by zde neměnila. Odpověď na otázku „co tě ve družině nejvíce baví“ mě vlastně ani trochu nezarazila. Odpověděla vyrábění. Což je pravda. I když mají děti volnou zábavu, stále vymýšlí něco, co by mohla vyrábět. Je velice zručná.
12.2.5 Závěr
Z Ivetiných projevů ji usuzuji na velkou vnímavost. Vnímá svět kolem sebe možná mnohem více, než by se mohlo zdát. Vnímá chování ostatních vůči sobě i vůči druhým. Je velice citlivá a potřebuje milý přístup. Ovšem ne takový, aby si nemyslela, že ona velí a může s ostatními kolem sebe manipulovat - např. pláčem. Když se jí dá najevo, že i ona je důležitou součástí společnosti, myslím, že získá více sebevědomí a důvěru v sebe samu. Ivetu budu samozřejmě pozorovat i nadále a uvidím, zda se s věkem její sebedůvěra zvýší.
49
Obrázek 4 Iveta rodina