3.1.1 Z hlediska vykonávaných činností
Ve školní družině se dítě může setkat s různými aktivitami a činnostmi. Tomu jsou uzpůsobené i činnosti.
Hlavními činnostmi ve školní družině jsou: činnosti odpočinkové, rekreační, zájmové, sebeobslužné a příprava na vyučování.
„Školní družina slouží výchově, vzdělávání a rekreaci žáků. Svou funkci naplňuje činnostmi odpočinkovými (klidové, rekreační a zájmové aktivity) a přípravou na vyučování. Mezi činnostmi nelze vést obsahově přesnou hranici.“ (Hájek, 2007 str.
16).
14
Činnosti odpočinkové: jedná se o činnosti, při nichž děti nevykonávají přílišnou aktivitu a mají odstranit únavu. Jde hlavně o dobu po obědě nebo ráno, kdy jsou děti najedené nebo unavené z časného vstávání a neočekává se, že by měly zájem o náročné pohybové aktivity. Je to také čas, kdy už jsou po vyučování a chtějí si spíše odpočinout. Do těchto aktivit se zařazuje hlavně poslech, předčítání, stolní hry nebo jiné klidné činnosti jako např. malování.
V naší školní družině čas bezprostředně po obědě věnujeme poslechu pohádky, kterou dětem předčítáme. Děti se uvelebí do pohodlné polohy na koberec s polštáři apod.
a poslouchají. Některé děti si vezmou papír a pastelky a při četbě si malují. Takto strávený čas, byť jde zhruba o 15 minut, dětem pomůže obnovit síly na další činnosti.
Komu čas nestačí, může v klidu ležet ještě chvíli, než je sám připraven se s námi zařadit do dalších činností.
Velice důležitý je pro děti také aktivní odpočinek. Ten zařazujeme do rekreačních činností. Mohou to být činnosti organizované, ale i spontánní. Aktivní odpočinek může být trochu rušnější, děti si tak ventilují nastřádanou energii z dopoledního vyučování. V tom případě se vychovatelka musí obrnit proti hluku, který nastává.
Já osobně děti nechávám, aby se uvolnily. Chápu, jak náročné je sedět několik hodin v lavici, přemýšlet a plnit zadané úkoly. Při hezkém počasí je jednodušší hlučné aktivity provádět mimo budovu školy, jelikož můžeme být venku, kde se hluk rozptýlí.
Děti ale tento čas potřebují i když zrovna není hezké počasí. Bohužel ne vždy se mohou takto vyventilovat doma. Rodiče přicházejí z práce a chtějí mít klid. Někteří rodiče bohužel nemají pochopení pro tuto ventilaci.
Zájmové činnosti: rozvíjí děti nejvíce. Jde o činnosti, které mají pomoci dětem k tomu, aby lépe poznaly své schopnosti a dovednosti. Proto se tyto činnosti ve družině mají střídat. Mohou to být činnosti výtvarné, rukodělné, sportovní, literárně-dramatické, hudební a přírodovědné. Každé dítě si najde zalíbení alespoň v jedné z těchto oblastí.
Jsou důležité také pro to, že jsou děti, které nezažívají mnoho úspěchů ve školním vyučování, ale zde mohou úspěchy zažívat častěji. Organizace činností může být řízená nebo spontánní, skupinová nebo individuální. Spontánní činnost je vykonávaná ze zájmu dětí samotných a zahání tak nudu. Družina jim tedy takto nabízí formu naplnění
15
jejich volného času, kterou pak mohou přenést i do volného času, který tráví doma s rodiči. Je pak menší pravděpodobnost, že budou trávit celé odpoledne vysedáváním u televize, či s očima přilepenýma na jiném elektronickém zřízení.
Činnost by však měla být dobrovolná, nikoli děti nutit tím, že musí. Jsou děti, které jsou sportovně nadané, ty, které rády tvoří, jiné se zase rády předvádí apod. Je tedy vhodné dát dětem na výběr. Pokud jdou do činnosti s nechutí, odráží se to i na výsledku práce. Je tedy vhodné děti správně k činnosti motivovat. „Motiv má u dítěte vyvolat určité chování, udržovat aktivitu a zaměřovat činnost žádoucím směrem“,
„Úspěšnost motivace je dána nejen důležitostí, kterou činnosti dítě přisoudí, ale zejména očekáváním úspěchu a ocenění.“ (Hájek, 2007 str. 67)
Nejčastější dobrá motivace – radost z činnosti a její dokončení, úspěch, zvědavost, soutěživost
Špatná motivace – zesměšnění, výtky, ironie, zaměřování se na chyby při hodnocení
Sebeobslužná činnost: tuto činnost provádí děti vlastně z nutnosti, která vyplývá z přesunů do školní jídelny, na vycházku, při přípravě na odpolední svačinu apod. Patří sem oblékání a převlékání, základní hygiena – mytí rukou před obědem, svačinou, po příchodu z venku apod. Abychom tyto návyky dětem vštípili, to je běh na dlouhou trať. V tomto musí samozřejmě v první řadě zasáhnout rodiče doma, aby s návyky dítě už do školy přišlo. Ve školní družině se pak prohlubují. Ovšem je potřeba na děti nevyvíjet moc velký tlak např. při převlékání. Každé dítě na to potřebuje svůj čas. Nesmí tím však výrazně zdržovat chod družiny.
Příprava na vyučování: její rozsah závisí na více věcech a každá školní družina může tuto přípravu pojmout odlišně. V některých družinách se mohou pouze hrát didaktické hry, jinde přípravu pojmou pouze pomocí poznatků při praktických činnostech (vycházky, práce s knihami, poslech, …), v jiné může být navrch povoleno vypracovávání domácích úkolů. To však záleží na domluvě s rodiči, s vyučujícími, s vedením školy a pak také na samotné vychovatelce, zda toto dětem povolí a jakou formou. Dále také záleží na tom, jak dlouhou dobu dítě ve družině stráví, protože na každý úkol je potřeba čas na kvalitní vypracování.
16
V naší škole si úkoly smí dělat pouze děti od třetí do páté třídy, se souhlasem rodičů. Jinak probíhá příprava na vyučování formou didaktických her, vypracovávání různých zábavných úkolů, při nichž si dítě vlastně neuvědomuje jejich povahu. Jde například o rébusy, křížovky, hádanky, spojovačky, …
3.1.2 Funkce výchovy ve volném čase
Volný čas: „Volným časem rozumíme dobu odpočinku, rekreace, zábavy, ale i dobrovolného sebevzdělávání. Důležitou součástí volného času jsou zájmové činnosti – koníčky, hobby.“(Bendl, 2015 str. 120)
Školní družina, stejně jako jiné volnočasové organizace nejen pro děti, splňuje několik důležitých funkcí. Jedná se o funkci výchovně-vzdělávací, zdravotní, sociální a preventivní. Výchovu ve školní družině nazýváme výchovou mimo vyučování – vztahuje se totiž k jedincům, kteří jsou vzděláváni, tedy žáci základních a středních škol. Dále se jedná o výchovu mimo vliv rodičů. S dětmi pracují vychovatelky.
Výchovně-vzdělávací: jde o ovlivňování osobnosti, které je prováděno záměrně. Na základě těchto funkcí vystavuje program pro děti (není to samozřejmě jediný faktor). Jde především o rozvíjení rozumových schopností, emocí, působení na fyzickou, sociální a psychickou stránku osobnosti.
Školní družina je pro tuto funkci velice vhodná, protože tu probíhají různé činnosti. Při těchto činnostech jsou děti prostřednictvím vychovatelek motivovány ke správnému a vhodnému využití volného času. Dále mohou získat a prohloubit si různé návyky, zkušenosti a dovednosti. Ty pak využijí v následných etapách svého života. Je zde kladen důraz i na vytvoření vztahu k celoživotnímu vzdělávání, které je nedílnou součástí života každého člověka. Dítě se pomocí vychovatelky seznamuje a setkává se správnými morálními hodnotami, se kterými se bohužel už v dnešní době nelze setkat tak často. O těchto hodnotách ovšem musí být přesvědčena i sama vychovatelka. Díky školní družině se děti mohou naučit též etice. Především pozdrav, poděkování apod.
které se bohužel v dnešní době též vytrácejí.
Zdravotní: zajišťování této funkce znamená pro školní družinu především zajištěním dostatečného pohybu dětí ve správném prostředí. Ať už se jedná o prostředí uvnitř budovy, kde musí být zajištěn bezpečný pohyb pro všechny děti nebo o pohyb
17
venku. Tím se myslí tam, kam je umožněno v rámci družiny chodit. Například školní hřiště, parky, je-li možnost jít do lesa, tak i les. Sezení celé dopoledne v lavicích na tvrdých židlích není pro děti a zejména pro jejich záda vhodné. Proto ve školní družině zajišťujeme takové činnosti, při kterých se děti hýbou a mohou si vybít energii.
Samozřejmě opět se zvýšenou opatrností. Bohužel, i když dává vychovatelka pozor na průběh a zároveň na děti, nemůže v jednom okamžiku uhlídat všechny děti tak, aby se jim nikdy nic nestalo. Toto bohužel moc nechápou rodiče, kteří si přijdou pro dítě, které má třeba odřené koleno. Bohužel i to se ve školní družině může stát. Snaží se tomu předcházet především dodržováním zásad bezpečnosti, která jsou většinou stanovena pomocí dětí, které se s paní vychovatelkou podílejí na jejich sestavení.
Sociální: z pohledu rodičů je dle mého názoru tato funkce téměř jedinou, kterou berou v potaz. Jak jsem již uvedla výš, děti často zůstávají ve školní družině až do pozdních odpoledních hodin. Pokud je to nemožností přijít si pro dítě dříve kvůli časově náročnému povolání, nedá se nic dělat. Dítě má alespoň nějakou možnost sociálního kontaktu v podobě kamarádů a spolužáků. Ovšem rodina je velice důležitá pro jejich sociální rozvoj. To si bohužel zřejmě neuvědomují ti rodiče, kteří děti nechají ve družině i přes to, že přijdou z práce dříve nebo jsou na mateřské či rodičovské dovolené.
Samozřejmě že i tito rodiče potřebují čas na svou regeneraci a své zájmy, ale je důležité si uvědomit, že dítě tím bohužel sociálně strádá. Ale když už to tak musí být, je ve družině velice důležité se této funkce zhostit nejlépe jak jen je to možné ve prospěch dětí. Samy nemohou za své sociální zázemí a za sociální rozvoj.
Preventivní: jde především o předcházení negativních vlivů a jevů na dítě. Ať už jde o kouření, drogy, vandalismus, šikanu, lhaní, krádeže, …. Dítě, které umí dobře a efektivně využívat svůj volný čas, je zároveň dítětem, které nepotřebuje svůj čas vyplňovat právě těmito patologickými jevy, nepodléhá tak lehce špatným vlivům a vzorům. „Lepší je patologickým jevům předcházet, než je napravovat.“(Bendl, 2015 str. 123)
18
4 Vychovatelka
Na úvod této části bych chtěla objasnit, proč ve své práci používám pouze oslovení vychovatelka, nikoli vychovatel. V české republice vykonávají funkci výchovy ve školní družině majoritně pouze ženy. Proto užívám právě pouze toto oslovení.
Jak říká většina vychovatelek, které znám a mezi které se samozřejmě počítám sama, vychovatelka není stoprocentně znalá při jejím nástupu do funkce, ale stává se a vyvíjí se jí postupně osobním dozráváním, díky zkušenostem, které získává při své praxi a samozřejmě i prožitými úspěchy a nezdary, které ve své funkci zažívá. Podle mě ovšem tato práce není společensky moc ceněna, i přes to, kolik se za tímto povoláním skrývá práce. Mnoho lidí funkci vychovatelek, jak jsem již psala výš, považuje za pouhou sociální službu – hlídání dětí v době, kdy rodiče nemohou. I tak jsem ovšem sama moc spokojena se svou volbou stát se vychovatelkou ve školní družině. Děti mi přinášejí opravdovou radost a práce s nimi mě naplňuje. Velkou výhodou je, že vychovatelka má na rozdíl od učitelů a učitelek na jednotlivé děti mnohem více času. Nemusí zkoušet a vyučovat a věnuje se dětem při činnostech, které baví děti i ji samotnou. Tím se mohou budovat pevnější vztahy a děti k ní mají kolikrát větší důvěru. Vyhovuje mi to také pro to, že můžu projevit svou kreativitu a můžu popustit při výběru činností svou fantazii.