Metoda kresba:

Dominantou na první Moničině kresbě je velké srdce s korunou, které se vznáší v prostoru. Řekla bych, že může souviset s dětskou zamilovaností ke svému spolužákovi. Pod srdcem je zajíček v růžových šatech, který se směje a vzhlíží k němu.

Srdce se také usmívá, ale dívá se na druhou stranu, směrem ke dvěma květinám. Úplně nevím, jak si obrázek vyložit, ale na první pohled je znát, že Monika při něm myslela na něco hezkého. Použila veselé barvy.

Monika byla jediná z dětí, které se obrázek rodiny moc kreslit nechtěl. Bohužel jsem její obrázek ale potřebovala do této práce, tak jsem ji poprosila, zda by mi ho přece jen nenakreslila. Nakonec souhlasila. Právě z tohoto důvodu ale nevím, zda má cenu ho brát v úvahu, jako studijní materiál.

Na obrázku je vidět, že ji nijak netrápilo, jaký bude výsledek. Na papír nakreslila pouze obličeje. Najdeme na něm mámu, bratra, starší ségru a i tátu, se kterým ale nežije.

Ona sama na obrázku vůbec není. Nápis nad členy rodiny je napsán pastelkou, ale tátu nadepsala obyčejnou tužkou. U brášky zvýraznila, že se rád směje. Má otevřený úsměv a jsou mu vidět všechny zuby. Maminka má zvýrazněné oči, protože chodí namalovaná.

Všechny obličeje mají téměř správné proporce i barvy. Když jsem se Moniky zeptala, proč na obrázku není řekla, že na sebe zapomněla, ale už se tam dokreslit nechce.

53 12.3.4 Metoda dotazníku:

Svůj volný čas Monika tráví především chozením na kroužek počítačů a na dramatický kroužek, dívá se na televizi a připravuje se do školy. Ve svých kroužcích je spokojená a další kroužek by navštěvovat nechtěla, protože je raději doma. V další části dotazníku napsala, že nejčastěji tráví svůj volný čas sportem, který ale v úvodní části neuvedla. I když já vím, že opravdu sportuje, ať už je to kolo, segway, brusle, skateboard nebo běh. Nejvíce volného času tráví s maminkou a to více, jak dvě hodiny denně. I tak jí to zřejmě přijde málo, protože by s rodiči chtěla trávit více času.

Momentálně především proto, že by chtěla s maminkou naučit brášku (kterému jsou dva roky) lézt po stromech.

Družinu Monika navštěvuje ráda. Může si tu hrát s dětmi, a domů odchází podle jejího názoru tak akorát, aby si ve družině stihla pohrát. S vybavením školní družiny je také spokojená a nic by neměnila. Nejvíce ji baví hraní společných her.

12.3.5 Závěr

Monika za ten rok, co je na naší škole prošla několika změnami. Z nováčka ve škole se téměř okamžitě dostala do stavu, kdy ji všechny děti obletovaly a záviděly jí vše co má. Neprožívala však už takové úspěchy ani ve školní lavici, ani při kreativních činnostech ve školní družině. Měla své období mírného vzdorování, ale i zklidnění se.

Ve školní družině je jedním z výraznějších dětí. Myslím, že se svou povahou nebude mít nikdy moc problémů se zařadit do jakékoli skupiny lidí.

54

Obrázek 6 Monika volná kresba

Obrázek 5 Monika rodina

55 12.4 Libor 10 let

12.4.1 Metoda pozorování

Libor byl od školky velice tiché dítě. Co se mu řeklo to udělal. Ani ve škole nebyl ničím výrazný. Měl své kamarády z řad dívek i chlapců a se všemi si dobře rozuměl. Nikdy nevyvolával rozbroje a nevyhledával problémy. Zkrátka dítě, kterého si mezi ostatními dětmi moc nevšímáte. Nebyl ale zakřiknutý. Do všeho se bez problémů zapojoval, vše plnil jak měl, i když s průměrnými výsledky. Původně jsem si ho ani do této práce nechtěla vybrat, právě kvůli jeho průměrnosti. Nevolila jsem si pro něho na konci školního roku ani žádný cíl. Ten jsem měla připravený pro druhého z chlapců z páté třídy. Jsou tam jen dva, takže jsem neměla moc na výběr, když jsem si volila, koho budu popisovat.

Na začátku školního roku jsem se však rychle zaměřila právě na Libora. Na to, že by měl jít příští rok do jiné školy na druhý stupeň, se v několika ohledech hodně zhoršil. Byť nikdy nebyl jeden z nejzodpovědnějších dětí, letos mu zodpovědnost neříká už vůbec nic. Ve škole zapomíná na své povinnosti, velice se mu také zhoršily školní výsledky. Když mi má ukázat od rodičů prosbu s dřívějším odchodem domů, třeba hned po obědě, zapomene mi to ukázat, já o tom tedy nevím, a pak volají ustrašení rodiče, že už měl být dávno doma a není. Pak se také hodně zhoršilo jeho chování. Je drzý, ošklivý na své spolužáky ve smyslu, že jim dělá naschvály, a když je napomenu, dělá, jako že on za nic nemůže a téměř se rozbrečí. Možná že tuto změnu má na svědomí fakt, že před prázdninami hrozilo, že se jeho rodiče rozvedou a on se touto změnou chování brání. Rodiče nakonec vše překonali a jsou stále spolu.

Libor má mladšího bratra, který chodí do druhé třídy. Na to, že jsou to bratři se k sobě vůbec nehlásí. Ještě vloni si spolu hrávali, ale letos, jako by brášku téměř neznal.

Když jdeme občas kvůli menšímu počtu dětí na návštěvu k prvnímu oddělení družiny hrát hry, vůbec si bratra nevšímá, i když on by byl rád, kdyby se mu Libor věnoval a hrál si s ním jako předešlý rok. Hrajeme-li hry všichni společně, občas hru vyrušuje a jsem nucena ho třeba na jedno kolo vyloučit, protože si děti hodně stěžují na jeho chování a že kazí hru. On se pak tváří hodně ublíženě a je mu to zřejmě líto, že je vyloučen. Když mu potom řeknu, aby se vrátil do hry, nastávají dvě možnosti jeho

56

reakce. Za prvé je uražený a hrát už nechce a za druhé se zapojí a už nevyrušuje. Nikdy však nevím, která z rekcí se dostaví kdy.

12.4.2 Cíl na nový rok:

Jak jsem psala, cíl jsem si pro Libora nestanovovala už na konci roku, takže jsem přes prázdniny nemohla přemýšlet o jeho nápravě. Když jsem tedy přišla do školy a zjistila jsem, že bude mým objektem poznávání právě kvůli jeho zhoršení, zvolila jsem si zhruba na konci září takovýto cíl:

Snažit se zvýšit jeho zodpovědnost, aby myslel na plnění svých úkolů

Prvním krokem bylo, že jsem mluvila s jeho rodiči. Ti si také všimli, že se Libor v tomto ohledu zhoršil. Domluvili jsme se, že když nebude domů pospíchat a zapomene mi ukázat vzkaz od rodičů, že jde v jiný čas, než má uveden v přihlášce, tak ho zkrátka nepustím. Také se to několikrát stalo, že zapomněl vzkaz odevzdat a zůstal tedy ve družině s námi. Jednou na to zapomněl, když měli mít výjimečně fotbalový trénink v jiný čas. Není moc rád, když si pro něho chodí rodiče, protože je pak jediný žák z páté třídy, pro kterého si chodí rodiče a nedojíždí. Bohužel jsem ho ale nemohla pustit, protože čas, který byl na žádosti rodičů napsán, už dávno minul, a čas jeho klasického odchodu ještě nebyl. Musela jsem tedy zavolat rodičům, aby si ho vyzvedli. Od té doby lístečky stále ukazuje.

Bohužel pro něj se ale nezlepšil v ostatních ohledech. Paní učitelka říkala, že často zapomíná na domácí úkoly, které mu nad rámec svých povinností pokaždé zkontroluje, že je má zapsané. Neučí se jako dřív, zapomene, že píše test, nenaučí se látku, kterou jim paní učitelka před tím sdělí a hrozí mu špatné známky. Je vidět, že ho to trápí, ale nic s tím nedělá. I když už i paní učitelka hovořila s rodiči, Libor zkrátka zapomene vypracovaný úkol doma. Ani do družiny nenosí věci, o které děti poprosím například v rámci vyrábění. Na tomhle zkrátka bude ještě potřeba zapracovat.

12.4.3 Metoda kresba:

Na prvním obrázku nakreslil Libor auto. Je dost podobné tomu, co mají doma, ale je jiné barvy. Při vybarvování si dal poměrně záležet a nakreslil i detail, jako jsou

57

dvířka k nádrži na benzín. Vybral si veselé barvy, takže byl zřejmě při tvorbě dobře naladěný.

Svou rodinu nakreslil jako čtyři postavy stojící vedle sebe. Všichni se usmívají.

Na to, že je jeho brácha o několik let mladší, nakreslil ho téměř stejně jako sebe. Jako jediný má na obrázku Libor detail trička, které měl ten den na sobě. Všechny postavičky jsou nakreslené téměř stejně. Maminka postrádá kromě dlouhých vlasů a červeného trika ženské atributy. Stačilo by třeba jen dokreslit řasy, nebo trochu jinak tvarovanou postavu. Podle postavy by, zřejmě bylo velice těžké odhadnout, která z postav je maminka. Vím ale, že maminka má v rodině velké slovo, proto ji zřejmě Libor vnímá jako autoritu. Na kresbě mě dále zaujalo, že jediná postavička, která má nakreslené uši je on sám. Má také jinak barevné boty i kalhoty od ostatních členů. Na mé otázky ke kresbě mi odpovídal pokrčením ramen.

12.4.4 Metoda dotazník:

Mimo školu má podle dotazníku Libor spoustu zájmů. Chodí na dramatický kroužek a na fotbal, tráví čas přípravou do školy, i když nevím jak svědomitě, dále chodí ven s kamarády a také si hraje s legem a s jejich kočičkou, od které má stále škrábance na rukou. S kroužky je spokojen a nechtěl by navštěvovat žádný další kroužek.

I když jsme dotazník procházeli s dětmi spolu, Libor mi zapomněl vyplnit druhou stranu. Pro dotazník si pak přišel až po tom, co mu kamarádi řekli, že měl tři strany. Dalším znakem toho, že nedával pozor je, že u otázky šest bylo možné zaškrtnout jednu odpověď, jak tráví nejčastěji svůj volný čas a on zaškrtl čtyři.

Nejčastěji si hraje doma s legem, kraje hry s rodiči a sourozencem a spíše chodí ve a doma moc není. Doma s ním nejvíce času tráví maminka minimálně dvě hodiny denně. A čas strávený s rodiči je „supr“, proto by s nimi chtěl trávit času více.

Na otázky na družinu odpovídal, že školní družinu navštěvuje rád a že mu čas v ní strávený stačí, protože je to tu „supr“. S vybavením je spokojen a nic by neměnil, nejraději má volnou zábavu.

58 12.4.5 Závěr:

Z tichého a klidného dítěte se může rychle stát divoch, který nerespektuje pravidla a snaží se svou neukázněnost skrývat za slzy. S Liborem je velice těžké pracovat, protože se málo soustředí na to, co mu kdo říká a radí. Je to ale také dobrý kamarád, kterého ostatní vyhledávají. Pokud se brzy vzpamatuje a začne si plnit své povinnosti, nebude to s ním tak složité.

59

Obrázek 8 Libor volná kresba

Obrázek 7 Libor rodina

60 12.5 David 10 let

12.5.1 Metoda pozorování

David do naší školy chodí také od školky. Ještě minulý rok sem chodila i jeho starší sestra, která odešla do šesté třídy na jinou školu. Pochází z kompletní rodiny. Své rodiče i sestru má moc rád. Je přátelský, hravý a umí pomoci, když je potřeba. Býval to celkem klidný kluk, dokud byla na škole jeho sestra. Bylo na nich znát, že se mají rádi.

Po tom, co odešla a David nastoupil do čtvrté třídy, jako by „zdivočel“. Zřejmě mu na škole velice chybí člověk, ke kterému byl zvyklý přijít, obejmout a tím se uklidňoval.

Teď nemá za kým chodit (občas tedy chodí za mnou nebo za jinou paní učitelkou, ale to není ono), a svou nabitou energii si vybíjí na „lumpárnách“, které se svými kamarády vymýšlí. Občas je nezbytné je napomenout a David je velice citlivý a občas se mu vhrnou do očí slzy. Stává se to i v hodinách, když se mu něco nepovede, tak jak by chtěl.

Je to také velice pohledný kluk a dívkám se hodně líbí. Některé ho pro jeho občasné slzy považují za roztomilého. Právě on byl jedním z chlapců, který se ucházel o jednu spolužačku ze třetí třídy, bohužel si ho však nevybrala. Mám pocit, že ho to hodně zklamalo. S tou dívkou se baví sice dál, ale je znát, že něco v něm by stále chtělo, aby jeho zájem opětovala. Možná, že i to je důvod, proč se začal chovat výrazněji, než dříve. Tím, že o něho dříve dívky jevily zájem, zvykl si, že ho obletují. Když však ta, kterou on chtěl jeho odmítla, podkopalo mu to sebedůvěru. Všimla jsem si, že při volné zábavě ve družině často obchází jiné spolužačky a píše jim dopisy o tom, zda ho mají rády nebo ne. Dříve tohle nedělal. Chtěla bych, aby se mu navrátila jeho dřívější sebedůvěra, protože jeho chování i studijní výsledky tímto neúspěchem velice poklesly.

Při spontánních aktivitách jsem si při svém pozorování všimla, že je hodně společenský. Rád se zapojí do jakékoliv aktivity a dokáže se pro ni nadchnout. Sám organizuje různé hry, do kterých se snaží zapojit co nejvíce svých spolužáků. Je tedy znát, že to není samotářský typ dítěte, které by se od ostatních stranilo. Při mnou organizovaných činnostech si na něho nemohu stěžovat. Zapojuje se, hru dětem nekazí, naopak se snaží „krotit“ děti, které vyrušují. Na svých pracích si dává velice záležet, vše dotahuje do konce. Rád poslouchá pochvaly, a on sám umí druhé ocenit milým

61

slovem. Když se někomu něco nedaří, přijde k němu a snaží se mu pomoci. Takže z mého pohledu je naprosto bezproblémový, až na mírně pošramocené sebevědomí.

U čtvrtého ročníku není tolik dětí, které bych nějakým způsobem měla nebo chtěla napravovat. Jediné, co mi přišlo potřeba bylo, navrátit Davidovi ztracené sebevědomí z odmítnutí. Nechci se na to zaměřit přímo jako na problém z odmítnutí.

Může to mít samozřejmě i jiné důvody. Odchod sestry na jinou školu, doma má nově pokoj sám pro sebe, který dříve sdílel se sestrou, na kterou byl zvyklý. I on sám říká, že ho tato skutečnost trápí.

12.5.2 Cíl na nový školní rok:

Pokusit se trochu navrátit Davidovi sebevědomí

Tento cíl je velice ošemetný. Nedá se úplně dobře zjistit, zda se podařil, či nikoli. Neexistuje správný postup ani návod, jak bychom měli postupovat. Na každého pak také zabírá něco jiného. Jeden nám za náš přístup může být vděčný, podaří se nám třeba alespoň malinko uspět, druhý však to může vzít velice špatně, a uzavřít se do sebe ještě více.

David je velice citlivý. Proto jsem se tohoto cíle trochu bála. Přece jen, kdybych něco pokazila, může si nést následky do života. Zvolila jsem postup, který si myslím, že je pro něho vhodný. S dětmi si děláme kolečko, ve kterém si povídáme. Může to být o čemkoli, co děti napadne. Jak se mají, jak se vyspaly, co dělaly o víkendu. Některé děti se otevřou více, nestydí se a mluví třeba o tom, čeho se bojí nebo naopak, co mají rádi, co jim udělá radost. Vedeme v podstatě takový nestrukturovaný rozhovor. Děti mají tuto činnost rády. Dozvídají se o svých kamarádech něco nového a některým stačí jen to, že je někdo poslouchá. David je celkem otevřený, když jde o klučičí partu, kterou si vytvořili. Mezi ostatními se ale zprvu velice zdráhal mluvit i o jiných věcech, než co dělal a jak se má. Když jsme však tuto činnost opakovali už po několikáté, bylo znát, že se těší a že nám má co říct. Rozpovídal se o sestře, o rodině, o výletech a podobně.

Bylo hezké pozorovat, jak se v průběhu své řeči uvolňuje. Ostatní ho poslouchali, a to zřejmě také potřebuje. Aby ho někdo vyslechl.

Také jsem ho začala více chválit, jako ostatní děti i za věci, které jsem dříve brala jako samozřejmé. Jsem vždy zvyklá za vše děkovat (i když si děti po sobě uklízejí

62

nebo smažou tabuli). Dělám to tak od té doby, co jsem nastoupila do školy. Všímám si, že i děti na to začínají reagovat a někteří, včetně Davida, také začínají děkovat ostatním.

Tím, že mu děti děkují za něco, co pro ně uděl v něm podle mého pozorování vzbuzují opět nějakou radost, kterou ztratil. Vím, že to může být chvilková domněnka, že uvnitř může být stále smutný, ale časem se třeba začne měnit i uvnitř. Úplně smutnému člověku se totiž radost projevuje jen velice obtížně.

12.5.3 Metoda kresba:

Na začátku školního roku mi David nakreslil obrázek sovy. Na hlavě má vlasy, které svým tvarem připomínají jeho vlastní účes. Myslím si, že sám sebe nakreslil jako sovu. Výběr zvířete mi nebyl zprvu jasný, a tak jsem se ho na něj zeptala. Prý to znamená, že má rád les a je to znak moudrosti. A naše škola má ve znaku sovu a on do této školy chodí rád. Proto právě tato volba. Sova je velice hezky nakreslená. Dal si na kresbě opravdu záležet. Čeho jsem si však všimla na první pohled je to, jak se sova dívá.

Má sklopené oči a působí velice smutně. Tak se zřejmě cítil i David, když tento obrázek kreslil. Dále mě zaujalo, že sovy většinu svého času tráví na větvích stromů. Zde má však sova pod sebou zeleno, což ve mně evokuje trávu. Možná je to tedy smutná sova, která spadla na zem a neví, jak se dostat zpátky.

Kresba rodiny už proběhla v polovině listopadu. I zde se objevuje motiv lesa, který má David rád. Namaloval svou rodinu jako houby. Všichni se usmívají, je nad nimi malý mráček a sluníčko. Svou sestru nakreslil ve výšce na houpačce a udělal od ní šipku směrem k mamince. Nebylo jasné, proč ji nakreslil nade všemi na houpačce.

Zeptala jsem se ho a on mi řekl, že se mu nevešla vedle ostatních. Původně chtěl proto nakreslit nový obrázek, ale pak ho napadlo, že jeho sestra se ráda pohybuje ve výškách a dělá parkour, tak proč by se nemohla houpat ve výšce na houpačce. Má interpretace se týká spíše toho, že si uvědomuje, že se mu sestra trochu vzdaluje. Mají teď oddělené pokoje a netráví spolu tedy tolik času, odešla na novou školu, přechází do stádia puberty. U houby nadepsané „já“ létá pestrobarevný motýl, vybarvený růžovou barvou, která je jeho oblíbená. Obrázek na mě jinak působí velice mile a dobře.

63 12.5.4 Metoda dotazník:

David toho ve svém volném čase zvládá opravdu mnoho. Kromě tří kroužků – dramatického, počítačového a fotbalového stíhá chodit ven s kamarády, tráví čas se svými kamarády, připravuje se do školy, dívá se na televizi a samozřejmě navštěvuje školní družinu. Kroužky ho baví, protože jsou na něho na kroužcích hodní. Rád by však navštěvoval ještě nějaký kroužek, což je parkour. Na ten mu ovšem už nezbývá čas.

Svůj čas doma tráví nejvíce se svým sourozencem, v jeho případě se sestrou, Hraje si nejvíce s hračkami. Rodiče mu chybí a chtěl by s nimi trávit více času, „protože rodiče sou furt v práci a nemaj na nás čas“. Tráví s nimi čas pouze o víkendu a to méně než dvě hodiny denně.

Školní družinu navštěvuje rád, času zde tráví tak akorát, aby si stihl pohrát s kamarády. Ve družině se mu líbí, protože tu má s kým trávit čas a to jsou jeho kamarádi. S vybavením je spokojen a nic mu nechybí. Nejvíce ho baví volná zábava.

12.5.5 Závěr:

O rozpoložení Davida mi hodně napověděl dotazník. Zřejmě se nemohu divit tomu, že je citlivý a smutný, když mu chybí rodiče. Rád by s nimi trávil svůj čas. Rád si povídá, když si je jistý, že je v bezpečné společnosti. I s rodiči by si rád povídal, řekl jim, co ho trápí. Možná by se mnoho věcí změnilo, kdyby na něho měli doma více času.

64

Obrázek 9 David volná kresba

Obrázek 9 David volná kresba