Metoda dotazníku

Iveta v dotazníku uvedla, že ve svém volném čase toho stíhá opravdu mnoho.

Chodí na kroužek, dívá se na televizi a hraje hry na telefonu, připravuje se do školy, něco si vyrábí a chodí do školní družiny a poté je jen doma. Moc nechodí s kamarádkami ven, prý spíš kamarádky chodí k nim domů. Chodí na kroužek deskových her, kde je velice spokojená, protože ji hry moc baví. Ale také by se ráda

48

věnovala sportu, konkrétně gymnastice. Tu ale nemůže navštěvovat, protože kroužek, kam měla chodit se zrušil, protože odešla lektorka. Jsem ráda, že Iveta napsala, že by chtěla dělat nějaký sport. Je velice pohybově nadaná a má sportovní postavu.

Když je doma, ráda si vyrábí. Nejvíce času tráví doma s tetou, která s ní tráví každý den alespoň dvě hodiny. Zajímavé u jejího dotazníku je, že u otázky „kolik času trávíš s rodiči tím, že si povídáte, hrajete hry, vyrábíte apod.“ zakroužkovala dvě odpovědi. „Každý den alespoň 2 hodiny a více“ kde za odpověď napsala „s tetou“ a dále

„jen o víkendu minimálně 3 hodiny za den“ napsala za odpověď „s mámou a tátou“.

Takže opravdu vnímá, že se jí teta věnuje více než rodiče. Ať už k tomu mají jakékoli důvody. Dále napsala, že by s rodiči chtěla trávit více času ježděním na výlety.

Školní družinu navštěvuje Iveta ráda. Má tu kamarády a ve družině ji to baví.

Tráví zde tak akorát času, aby si mohla pohrát s kamarády. K tomu také využívá vybavení školní družiny, se kterým je spokojena a nic by zde neměnila. Odpověď na otázku „co tě ve družině nejvíce baví“ mě vlastně ani trochu nezarazila. Odpověděla vyrábění. Což je pravda. I když mají děti volnou zábavu, stále vymýšlí něco, co by mohla vyrábět. Je velice zručná.

12.2.5 Závěr

Z Ivetiných projevů ji usuzuji na velkou vnímavost. Vnímá svět kolem sebe možná mnohem více, než by se mohlo zdát. Vnímá chování ostatních vůči sobě i vůči druhým. Je velice citlivá a potřebuje milý přístup. Ovšem ne takový, aby si nemyslela, že ona velí a může s ostatními kolem sebe manipulovat - např. pláčem. Když se jí dá najevo, že i ona je důležitou součástí společnosti, myslím, že získá více sebevědomí a důvěru v sebe samu. Ivetu budu samozřejmě pozorovat i nadále a uvidím, zda se s věkem její sebedůvěra zvýší.

49

Obrázek 4 Iveta rodina

Obrázek 3 Iveta volná kresba

50 12.3 Monika 8 let

12.3.1 Metoda pozorování:

Monika k nám do školy přišla až v pololetí do druhé třídy. Na rozdíl od jiných nově příchozích dětí se „rozkoukala“ velice brzy. Už od začátku neměla problém s komunikací ani s dětmi ani s učitelkami. Je velice otevřená a veselá. Je z rozvedené rodiny, kdy se s maminkou, sestrou a bratříčkem odstěhovali zpět k babičce do naší obce. Tatínek zůstal v Liberci, kam Monika dost často jezdí. Jedinou nevýhodou je, že maminka vzhledem k tomu, že je na mateřské dovolené, na tom není finančně tak dobře, jako Moničin tatínek. Toho bohužel Monika poměrně často využívá. Má drahé sportovní vybavení (segway, nové kolo, …) a také nový telefon drahé značky. To se na ní odráží i ve škole, kdy se dětem chlubí co vše má, a ony ne. Dětem to samozřejmě přijde líto, ale na druhou stranu rády poslouchají, co má doma.

Do té doby v naší škole nikdy nepanovalo to, že by se děti mezi sebou urážely za to, že ten či onen je z bohatší rodiny a má doma lepší věci, než jiní. To mě samozřejmě mrzí, protože jinak jsou všechny děti včetně Moniky velice přátelské.

Jediný problém je, že si nevím rady s tím, jak tomu zabránit.

Ptala jsem se paní učitelky, jestli i ve třídě to funguje tak, že se materiálně snaží stavět nad děti. Tam to tak výrazné není, protože ve výuce nemají děti tolik prostoru.

Vzala jsem si tedy už minulé pololetí Moniku stranou a vysvětlila jsem jí, že je moc hezké, že má tolik krásných věcí, ze kterých má radost, ale že se s tím takto před dětmi nemůže chlubit. Že jsou pak kvůli tomu na sebe zlé. Byla ve druhé třídě, myslím, že plně nepochopila, co jsem se jí snažila říct, ale nakonec chlubení přestalo. Možná to bylo i tím, že už se pochlubila se vším.

Když přestal tento problém, začala jsem si všímat, že na svůj věk se velice zajímá o starší chlapce a oni o ní. Chodí oblékaná jinak než všechny holčičky jejího věku. Stylem oblékání bych jí řekla, že je už v pubertě. Občas nosívala krátká trička nad pupík a podobně, což si myslím, že není k jejímu věku vhodné. Mluvila jsem o tom i s maminkou, která mi řekla, že jí věci sice vybírá, ale ráno není tolik času zkontrolovat, v čem opravdu do školy jde. Když přišla takto oblečená, bylo jasné, že se chlapcům líbí.

Ke konci školního roku, začala být také mírně přidrzlá. Úšklebky a hihňání za zády spolužáků nebyly výjimečné. Nechtěla už kolikrát ani pracovat se slovy, že ji to prostě

51

nebaví. Šlo především o vyrábění a jinou kreativní činnost, která ji podle slov maminky nikdy nebavila. Když byla spontánní činnost, hrávala si více ve společnosti chlapců než děvčat, což je v tomto věku zvláštní, protože děti v jejím věku si většinou vybírají společnost lidí stejného pohlaví. Hrajeme také spoustu společných her. Jde-li v nich pouze o zábavu, Monika pracuje bez problémů. U aktivit, kdy se musí více přemýšlet se ale objevuje mírný nezájem. Podle paní učitelky jí výuka moc nejde. Nepřemýšlí nad ničím co dělá. Možná je to lenost, možná jí to opravdu nejde.

12.3.2 Cíl na nový školní rok:

Snažit se, aby Monika zlepšila své chování

Pokusit se probudit v ní zájem o náročnější úkoly, které vyžadují alespoň nějaké přemýšlení

Na začátku školního roku, kdy nastoupila Monika do třetí třídy, se ještě více změnila. Vypadala vyspěleji a starší, byť jsem ji neviděla pouhé dva měsíce. Během prázdnin začala jevit zájem o dva starší spolužáky, kteří měli zájem o ni. O to více se zřejmě chovala hůř. Ostatní děti více odstrkovala a zajímala se, zda ji stále kluci pozorují. Stala se z ní taková rebelka. Nedělala nic proti školnímu řádu, ale její chování se mi zkrátka nelíbilo. Po tom, co si už vybrala jednoho z oněch dvou chlapců, se velice uklidnila. Trávili spolu čas i mimo školu a neměla zapotřebí se tedy už předvádět.

Hihňání jí sice zůstalo, ale první cíl byl splněn bez mého přičinění.

Druhý cíl, který jsem si pro ni stanovila, ovšem není tak jednoduchý. Snažila jsem se Moniku nalákat na hry, které vyžadují přemýšlení. Oblíbenou hrou u dětí je hra Pustý ostrov. Podle klíče, který si připraví jeden z hráčů, musíte zkoušet, zda byste s danou věcí na pustém ostrově přežili, či nikoli. Původní klíč k této hře je poměrně jednoduchý. Věc, kterou si na ostrov vezmete, musí začínat na vaše počáteční písmeno ve jméně. Tuto hru hrajeme celkem často a je stále složitější jak pro děti, tak i pro mě, vymýšlet nové a nové klíče. Monika také tuto hru hraje ráda. Ovšem nikdy nepřišla ani na nejjednodušší klíč. Zkrátka říká věci, ale nepřemýšlí o tom, proč používá právě tato slova. Je to jedna z nejjednodušších her, které se dají hrát ve skupině. Zkoušela jsem také různé osmisměrky, křížovky apod., ale nic na ni nezabírá. Zkrátka si raději povídá,

52

nebo hraje jednoduché deskové hry typu „Člověče nezlob se“. Zatím jsem nenašla způsob, jak zařídit, aby ji zaujaly složitější hry.

Občas ke mně přijdou děti, že si chtějí se mnou zahrát nějakou hru. Jejich oblíbená je Ubongo. Každý hráč má hrací desku a dílky jako v Tetrisu, které v časovém limitu musí poskládat na desku tak, aby byla zakryta všechna bílá políčka. Dílky máte určené zadáním na kartě, které zvolíte pomocí hodu kostkou. Jsou dvě obtížnosti – se 3 a se 4 dílky. Po dvou kolech se karta vymění. Přizvala jsem Moniku, aby šla hrát s námi. Moc jí to nešlo, ale bavila se. Několikrát i vyhrála, z čehož měla radost a byla ráda, že to zvládla. Třeba se časem propracuje i k dalším hrám.

12.3.3 Metoda kresba:

Dominantou na první Moničině kresbě je velké srdce s korunou, které se vznáší v prostoru. Řekla bych, že může souviset s dětskou zamilovaností ke svému spolužákovi. Pod srdcem je zajíček v růžových šatech, který se směje a vzhlíží k němu.

Srdce se také usmívá, ale dívá se na druhou stranu, směrem ke dvěma květinám. Úplně nevím, jak si obrázek vyložit, ale na první pohled je znát, že Monika při něm myslela na něco hezkého. Použila veselé barvy.

Monika byla jediná z dětí, které se obrázek rodiny moc kreslit nechtěl. Bohužel jsem její obrázek ale potřebovala do této práce, tak jsem ji poprosila, zda by mi ho přece jen nenakreslila. Nakonec souhlasila. Právě z tohoto důvodu ale nevím, zda má cenu ho brát v úvahu, jako studijní materiál.

Na obrázku je vidět, že ji nijak netrápilo, jaký bude výsledek. Na papír nakreslila pouze obličeje. Najdeme na něm mámu, bratra, starší ségru a i tátu, se kterým ale nežije.

Ona sama na obrázku vůbec není. Nápis nad členy rodiny je napsán pastelkou, ale tátu nadepsala obyčejnou tužkou. U brášky zvýraznila, že se rád směje. Má otevřený úsměv a jsou mu vidět všechny zuby. Maminka má zvýrazněné oči, protože chodí namalovaná.

Všechny obličeje mají téměř správné proporce i barvy. Když jsem se Moniky zeptala, proč na obrázku není řekla, že na sebe zapomněla, ale už se tam dokreslit nechce.

53 12.3.4 Metoda dotazníku:

Svůj volný čas Monika tráví především chozením na kroužek počítačů a na dramatický kroužek, dívá se na televizi a připravuje se do školy. Ve svých kroužcích je spokojená a další kroužek by navštěvovat nechtěla, protože je raději doma. V další části dotazníku napsala, že nejčastěji tráví svůj volný čas sportem, který ale v úvodní části neuvedla. I když já vím, že opravdu sportuje, ať už je to kolo, segway, brusle, skateboard nebo běh. Nejvíce volného času tráví s maminkou a to více, jak dvě hodiny denně. I tak jí to zřejmě přijde málo, protože by s rodiči chtěla trávit více času.

Momentálně především proto, že by chtěla s maminkou naučit brášku (kterému jsou dva roky) lézt po stromech.

Družinu Monika navštěvuje ráda. Může si tu hrát s dětmi, a domů odchází podle jejího názoru tak akorát, aby si ve družině stihla pohrát. S vybavením školní družiny je také spokojená a nic by neměnila. Nejvíce ji baví hraní společných her.

12.3.5 Závěr

Monika za ten rok, co je na naší škole prošla několika změnami. Z nováčka ve škole se téměř okamžitě dostala do stavu, kdy ji všechny děti obletovaly a záviděly jí vše co má. Neprožívala však už takové úspěchy ani ve školní lavici, ani při kreativních činnostech ve školní družině. Měla své období mírného vzdorování, ale i zklidnění se.

Ve školní družině je jedním z výraznějších dětí. Myslím, že se svou povahou nebude mít nikdy moc problémů se zařadit do jakékoli skupiny lidí.

54

Obrázek 6 Monika volná kresba

Obrázek 5 Monika rodina

55 12.4 Libor 10 let

12.4.1 Metoda pozorování

Libor byl od školky velice tiché dítě. Co se mu řeklo to udělal. Ani ve škole nebyl ničím výrazný. Měl své kamarády z řad dívek i chlapců a se všemi si dobře rozuměl. Nikdy nevyvolával rozbroje a nevyhledával problémy. Zkrátka dítě, kterého si mezi ostatními dětmi moc nevšímáte. Nebyl ale zakřiknutý. Do všeho se bez problémů zapojoval, vše plnil jak měl, i když s průměrnými výsledky. Původně jsem si ho ani do této práce nechtěla vybrat, právě kvůli jeho průměrnosti. Nevolila jsem si pro něho na konci školního roku ani žádný cíl. Ten jsem měla připravený pro druhého z chlapců z páté třídy. Jsou tam jen dva, takže jsem neměla moc na výběr, když jsem si volila, koho budu popisovat.

Na začátku školního roku jsem se však rychle zaměřila právě na Libora. Na to, že by měl jít příští rok do jiné školy na druhý stupeň, se v několika ohledech hodně zhoršil. Byť nikdy nebyl jeden z nejzodpovědnějších dětí, letos mu zodpovědnost neříká už vůbec nic. Ve škole zapomíná na své povinnosti, velice se mu také zhoršily školní výsledky. Když mi má ukázat od rodičů prosbu s dřívějším odchodem domů, třeba hned po obědě, zapomene mi to ukázat, já o tom tedy nevím, a pak volají ustrašení rodiče, že už měl být dávno doma a není. Pak se také hodně zhoršilo jeho chování. Je drzý, ošklivý na své spolužáky ve smyslu, že jim dělá naschvály, a když je napomenu, dělá, jako že on za nic nemůže a téměř se rozbrečí. Možná že tuto změnu má na svědomí fakt, že před prázdninami hrozilo, že se jeho rodiče rozvedou a on se touto změnou chování brání. Rodiče nakonec vše překonali a jsou stále spolu.

Libor má mladšího bratra, který chodí do druhé třídy. Na to, že jsou to bratři se k sobě vůbec nehlásí. Ještě vloni si spolu hrávali, ale letos, jako by brášku téměř neznal.

Když jdeme občas kvůli menšímu počtu dětí na návštěvu k prvnímu oddělení družiny hrát hry, vůbec si bratra nevšímá, i když on by byl rád, kdyby se mu Libor věnoval a hrál si s ním jako předešlý rok. Hrajeme-li hry všichni společně, občas hru vyrušuje a jsem nucena ho třeba na jedno kolo vyloučit, protože si děti hodně stěžují na jeho chování a že kazí hru. On se pak tváří hodně ublíženě a je mu to zřejmě líto, že je vyloučen. Když mu potom řeknu, aby se vrátil do hry, nastávají dvě možnosti jeho

56

reakce. Za prvé je uražený a hrát už nechce a za druhé se zapojí a už nevyrušuje. Nikdy však nevím, která z rekcí se dostaví kdy.

12.4.2 Cíl na nový rok:

Jak jsem psala, cíl jsem si pro Libora nestanovovala už na konci roku, takže jsem přes prázdniny nemohla přemýšlet o jeho nápravě. Když jsem tedy přišla do školy a zjistila jsem, že bude mým objektem poznávání právě kvůli jeho zhoršení, zvolila jsem si zhruba na konci září takovýto cíl:

Snažit se zvýšit jeho zodpovědnost, aby myslel na plnění svých úkolů

Prvním krokem bylo, že jsem mluvila s jeho rodiči. Ti si také všimli, že se Libor v tomto ohledu zhoršil. Domluvili jsme se, že když nebude domů pospíchat a zapomene mi ukázat vzkaz od rodičů, že jde v jiný čas, než má uveden v přihlášce, tak ho zkrátka nepustím. Také se to několikrát stalo, že zapomněl vzkaz odevzdat a zůstal tedy ve družině s námi. Jednou na to zapomněl, když měli mít výjimečně fotbalový trénink v jiný čas. Není moc rád, když si pro něho chodí rodiče, protože je pak jediný žák z páté třídy, pro kterého si chodí rodiče a nedojíždí. Bohužel jsem ho ale nemohla pustit, protože čas, který byl na žádosti rodičů napsán, už dávno minul, a čas jeho klasického odchodu ještě nebyl. Musela jsem tedy zavolat rodičům, aby si ho vyzvedli. Od té doby lístečky stále ukazuje.

Bohužel pro něj se ale nezlepšil v ostatních ohledech. Paní učitelka říkala, že často zapomíná na domácí úkoly, které mu nad rámec svých povinností pokaždé zkontroluje, že je má zapsané. Neučí se jako dřív, zapomene, že píše test, nenaučí se látku, kterou jim paní učitelka před tím sdělí a hrozí mu špatné známky. Je vidět, že ho to trápí, ale nic s tím nedělá. I když už i paní učitelka hovořila s rodiči, Libor zkrátka zapomene vypracovaný úkol doma. Ani do družiny nenosí věci, o které děti poprosím například v rámci vyrábění. Na tomhle zkrátka bude ještě potřeba zapracovat.

12.4.3 Metoda kresba:

Na prvním obrázku nakreslil Libor auto. Je dost podobné tomu, co mají doma, ale je jiné barvy. Při vybarvování si dal poměrně záležet a nakreslil i detail, jako jsou

57

dvířka k nádrži na benzín. Vybral si veselé barvy, takže byl zřejmě při tvorbě dobře naladěný.

Svou rodinu nakreslil jako čtyři postavy stojící vedle sebe. Všichni se usmívají.

Na to, že je jeho brácha o několik let mladší, nakreslil ho téměř stejně jako sebe. Jako jediný má na obrázku Libor detail trička, které měl ten den na sobě. Všechny postavičky jsou nakreslené téměř stejně. Maminka postrádá kromě dlouhých vlasů a červeného trika ženské atributy. Stačilo by třeba jen dokreslit řasy, nebo trochu jinak tvarovanou postavu. Podle postavy by, zřejmě bylo velice těžké odhadnout, která z postav je maminka. Vím ale, že maminka má v rodině velké slovo, proto ji zřejmě Libor vnímá jako autoritu. Na kresbě mě dále zaujalo, že jediná postavička, která má nakreslené uši je on sám. Má také jinak barevné boty i kalhoty od ostatních členů. Na mé otázky ke kresbě mi odpovídal pokrčením ramen.

12.4.4 Metoda dotazník:

Mimo školu má podle dotazníku Libor spoustu zájmů. Chodí na dramatický kroužek a na fotbal, tráví čas přípravou do školy, i když nevím jak svědomitě, dále chodí ven s kamarády a také si hraje s legem a s jejich kočičkou, od které má stále škrábance na rukou. S kroužky je spokojen a nechtěl by navštěvovat žádný další kroužek.

I když jsme dotazník procházeli s dětmi spolu, Libor mi zapomněl vyplnit druhou stranu. Pro dotazník si pak přišel až po tom, co mu kamarádi řekli, že měl tři strany. Dalším znakem toho, že nedával pozor je, že u otázky šest bylo možné zaškrtnout jednu odpověď, jak tráví nejčastěji svůj volný čas a on zaškrtl čtyři.

Nejčastěji si hraje doma s legem, kraje hry s rodiči a sourozencem a spíše chodí ve a doma moc není. Doma s ním nejvíce času tráví maminka minimálně dvě hodiny denně. A čas strávený s rodiči je „supr“, proto by s nimi chtěl trávit času více.

Na otázky na družinu odpovídal, že školní družinu navštěvuje rád a že mu čas v ní strávený stačí, protože je to tu „supr“. S vybavením je spokojen a nic by neměnil, nejraději má volnou zábavu.

58 12.4.5 Závěr:

Z tichého a klidného dítěte se může rychle stát divoch, který nerespektuje pravidla a snaží se svou neukázněnost skrývat za slzy. S Liborem je velice těžké pracovat, protože se málo soustředí na to, co mu kdo říká a radí. Je to ale také dobrý kamarád, kterého ostatní vyhledávají. Pokud se brzy vzpamatuje a začne si plnit své povinnosti, nebude to s ním tak složité.

59

Obrázek 8 Libor volná kresba

Obrázek 7 Libor rodina

60 12.5 David 10 let

12.5.1 Metoda pozorování

David do naší školy chodí také od školky. Ještě minulý rok sem chodila i jeho starší sestra, která odešla do šesté třídy na jinou školu. Pochází z kompletní rodiny. Své rodiče i sestru má moc rád. Je přátelský, hravý a umí pomoci, když je potřeba. Býval to celkem klidný kluk, dokud byla na škole jeho sestra. Bylo na nich znát, že se mají rádi.

Po tom, co odešla a David nastoupil do čtvrté třídy, jako by „zdivočel“. Zřejmě mu na škole velice chybí člověk, ke kterému byl zvyklý přijít, obejmout a tím se uklidňoval.

Teď nemá za kým chodit (občas tedy chodí za mnou nebo za jinou paní učitelkou, ale

Teď nemá za kým chodit (občas tedy chodí za mnou nebo za jinou paní učitelkou, ale