Nezisková oblast sportu doplňuje ziskovou oblast a společně plní funkci smíšené ekonomiky. Hlavním cílem je dosahování uţitku a naplňování společenských zájmů v oblasti sportu. Neziskovou oblast je moţné rozdělit na tři podoblasti, a to veřejnou, soukromou, a oblast domácností. Veřejná nezisková oblast je ve správě státu a územních samospráv, které se starají o financování a strategický rozvoj sportu země se záměrem
sportovní prostředí
nezisková oblast
sportu nezisková
veřejná oblast
nezisková soukromá oblast
oblast domácností zisková oblast
sportu
poskytovat veřejnou sluţbu. Evropská komise v Bílé knize o sportu zmiňuje, ţe „sport jako významný faktor lidského rozvoje musí být vhodným způsobem umožněn a podporován veřejnými fondy (European Commission a Directorate-General for Education and Culture 2007, s. 11). V tomto sektoru působí státní sportovní organizace, které jsou zřizovány jako příspěvkové organizace, jako jsou např. rezortní sportovní centra nebo územně samosprávní příspěvkové organizace odboru pro sport. Nezisková soukromá oblast sdruţuje především sportovní kluby, které mají právní formu zapsaného spolku a jejichţ hlavním záměrem je sdruţování a hájení zájmů svých členů. Financovány jsou v kombinaci příspěvků veřejných financí (státní a územně samosprávní dotace, Evropské fondy) a soukromých zdrojů fyzických a právnických osob formou partnerství, sponzoringu a dalších (Nová et al., 2016). Domácnosti svými finančními toky přispívají k tvorbě HDP, jeţ na jedné straně vynakládají finanční výdaje do sportovních aktivit, které jsou součástí vládních příjmů ve formě daní, a na druhé straně jimi stát financuje veřejné výdaje i v oblasti sportu. Členové sportovních klubů a dobrovolníci představují hybné síly v oblasti domácností.
Typickými realizátory sportovních projektů jsou sportovní organizace, tedy sportovní kluby, dále města, obce a krajské správy, školy a univerzity, sportovní svazy i národní či mezinárodní olympijské výbory. Tyto subjekty většinou zadávají sportovní projekt jako veřejnou zakázku podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Externím dodavatelem se pak stávají soukromé subjekty, které jsou znalé v problematice daného oboru, poskytují danou specializaci a tím zabezpečují vyšší kvalitu provedení. Principem veřejných zakázek je zásada transparentnosti, zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace. Financování sportovních projektů je vystavěno na základě spolufinancování veřejných a soukromých zdrojů. Speciální formou financování a trendem posledních let je tzv. Private Public Partnership (PPP), neboli partnerství veřejného a soukromého sektoru. Toto partnerství se specializuje na veřejně prospěšné projekty s vyuţitím znalostních, organizačních a inovačních potenciálů soukromých firem. V rámci realizace projektu se zřizuje Zvláštní projektová společnost (Special Purpose Vehicle) jako konsorcium sdruţující společnosti podílející se na realizaci projektu, např. stavební firmy, banky apod. Návratnost vloţených prostředků pak zprostředkovává veřejný sektor, který vybírá poplatky od uţivatelů (Akintoye, 2016). Příkladem můţe být výstavba plaveckého bazénu, na jehoţ realizaci se podílí koncesovaná soukromá firma poskytující finanční
zdroje a zřizovatel veřejné správy – město, které zabezpečí pozemky. V rámci ujednání jsou důleţité dohody o postupném převedení vlastnictví na veřejný subjekt.
Sportovně zaměřené organizace, které bývají navrhovateli projektů, podléhají platné právní legislativě. Vyjma příspěvkových organizací státních a územních samosprávních celků, se sportovní organizace řídí dvěma základními legislativními opatřeními. Jedná se o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.
Zaloţení klubu, jeho existence a zánik se řídí právní úpravou podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť vedení sportovního klubu je dle výkladu tohoto zákona moţné ve formě spolku. V § 214 je specifikováno, ţe hlavní činností sportovního klubu je uspokojování a ochrana zájmů těch, kvůli kterým je spolek zaloţen. Zároveň připouští, ţe vedle hlavní činnosti můţe spolek vyvíjet téţ hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnost, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném vyuţití spolkového majetku. Zisk by se následně měl vyuţít pro spolkovou činnost včetně správy spolku. Základním dokumentem jsou stanovy spolku, ve kterých musí být obsaţen název a sídlo spolku, přičemţ název spolku musí obsahovat slova spolek/zapsaný spolek či zkratku z. s., dále účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku a určení statutárního orgánu. Členství ve sportovním spolku určují stanovy klubu – jakmile se sportovec stane členem klubu, je povinen respektovat a řídit se stanovy klubu. Členské příspěvky jsou jednou ze sloţek financování klubu vlastními zdroji, avšak ve většině případů se jedná o malou finanční dotaci a zdaleka nepokryjí výdaje klubu.
Samotné vybavení pro mnoho druhů sportů je velice finančně náročné, a proto se na financování zpravidla podílejí rodiče, sami sportovci či sponzoři, aby sportovci měli zajištěný dostatečně kvalitní materiál potřebný k výkonu. Výhodou spolku je jeho rychlé zaloţení a snadnější řízení, stejně tak, ţe spolek ke svému zaloţení nemusí disponovat základním kapitálem a ţe společníci neručí za závazky osobním majetkem. Nevýhodou je náročná administrativní činnost při fungování sportovního klubu. Jednotlivé druhy činností a s nimi spojené příjmy a výdaje je nutné evidovat odděleně – je to závislé na hlavní a vedlejší činnosti spolku a jejich rozdílnému daňovému zatíţení. S největší pravděpodobností bude hlavní činnost organizace na konci účetního období vykazovat záporný hospodářský výsledek. Spolky nesmí ztrátové poloţky zahrnout do základu daně, a tudíţ nemůţe dojít ke sníţení daňové povinnosti, jako je běţné u obchodních společností.
Základ daně tak ovlivňují zejména ziskové činnosti organizace, zvláště příjmy z podnikání, z pronájmu, reklamy a ostatních příjmů, které vedou k dosaţení kladného hospodářského
výsledku a daňovou povinnost organizace tak o to více zvyšují (Novotný, 2011). Majoritní mnoţství sportovních klubů a svazů zaštiťuje některá ze střešních sportovních organizací v České republice, a proto spolkům vyplývají i další povinnosti vůči těmto organizacím.
Naopak jednoduchost lze spatřovat v přijímání členů.
Sportovní kluby se mohou řídit také zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a provozovat tak podnikatelskou činnost. Nejčastěji vyuţívanou právní formou je společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost. Tato myšlenka pochází z USA, kde byl sport historicky vnímán jako byznys. Pro tyto sportovní kluby platí, ţe je pro ně dominantní podnikatelská činnost. V převáţné většině se jedná o velké fotbalové a hokejové kluby jako zástupce kolektivních sportů. V individuálních sportech má dominantní postavení cyklistika, kdy majitel cyklistické stáje je zároveň vlastníkem korporace a hlavním sponzorem. Právní formu podnikání společnosti s ručením omezeným často zřizují města a obce pro správu sportovních zařízení a soukromé osoby, které provozují zejména netradiční sporty. Společnosti volí tuto právní formu nejčastěji z ekonomických důvodů, protoţe předmětem činnosti je především podnikání, a např. z hlediska čerpání dotací z fondů MŠMT nemohou ţádat o podporu poskytovanou zejména sportovním klubům tradičních sportů jako zapsaným spolkům. Společnost vniká zápisem do obchodního rejstříku na základě společenské smlouvy. Základní kapitál je tvořen vklady společníků, kteří ručí za závazky v rozsahu vkladu. Oproti spolku se jedná o sloţitější postup při zakládání i samotné zřízení, avšak jsou např. v lepší vyjednávací pozici s bankovními institucemi. Profesionální sportovní kluby, sportovní zařízení ve správě měst a společensky vysoce uznávané sporty, jako je např. golf, motosport apod.
vyuţívají jako právní formu podnikání ve sportovním prostředí akciovou společnost (Gállová et al., 2016). Společnost je zaloţena na základě přijetí a sloţení základního kapitálu v minimální hodnotě 200 0000 Kč nebo 80 000 EUR. Na chodu společnosti se podílejí akcionáři – vlastníci akcií, kteří poskytují kapitál a jejichţ hlasovací práva ve společnosti jsou odvozena od počtu vlastněných akcií. Akcionářům připadá podíl na zisku společnosti ve formě vyplácených dividend. Výhodou akciové společnosti je, ţe vlastníci neručí osobním majetkem za závazky společnosti. Na trhu je moţné obchodovat akciemi společnosti a jsou bonitnějším klientem pro bankovní instituce.
Naopak zaloţení akciové společnosti je oproti spolku i společnosti s ručením omezením náročnější. K jejímu vzniku je potřeba poměrně vysoký základní kapitál, ale i náklady spojené s řízením společnosti, a všeobecné sloţitější struktura a vedení společnosti.
Zisková oblast ve sportu má své opodstatnění. Největší procentní zastoupení na generování zisku ve sportovním prostředí vykazují výrobci sportovního vybavení a oblečení.
Důleţitou skupinu představují zástupci cestovního ruchu, kteří zprostředkovávají sportovní a záţitkové dovolené, se kterými souvisí i provoz sportovních areálů pro tyto účely.
Sportovní centra poskytující nabídku široké veřejnosti mají rovněţ velký ekonomický potenciál, jedná se např. o tenisové hřiště, fitness kluby či golfová hřiště (Novotný, 2011).
Diskutovanou otázkou je pořadatelství významných sportovních událostí, turnajů, mistrovství světa aj. jako předmět podnikání a dosahování zisku. Nechvalnou vizitkou pro Českou republiku je např. pořádání Mistrovství světa v klasickém lyţování v Liberci v roce 2009, kde dodnes nebylo vyřešeno vypořádání vzniklých dluhů. Akce takovýchto rozsahů nelze jednoznačně pořádat pouze s vidinou zisku, je naopak třeba ocenit sociální přínosy, rozvoj regionu apod.
2.4 Veřejně prospěšný projekt ve sportovním prostředí
Sportovní projekt vychází ze základních principů projektového managementu. Definice projektového managementu v oblasti sportu je moţné rovněţ formulovat „…jako soubor časově ohraničených aktivit zahrnujících organizování a koordinování lidských a dalších zdrojů během dosahování stanoveného cíle při jasně stanovených nákladech a věcném provedení“ (Gállová et al., 2016, s. 26). Je zjevné, ţe realizace sportovního záměru spočívá v jeho zajištění, kterému je určena daná časová dotace, splní poţadavky zainteresovaných stran dle vytyčeného cíle a očekávaných přínosů, za určité finanční dotace veřejných i soukromých zdrojů. Sportovní projekt musí obstát svojí jedinečností, aby byl pro uţivatele poutavý a i za pomoci marketingových nástrojů si získal kvalitní hodnocení, návštěvnost, vyuţití aj. Sport pro všechny je aktuální heslo koncepce podpory sportu v České republice, které cílí na širokou veřejnost. Aktivní zapojení do sportovních aktivit by pro realizátory veřejně prospěšných projektů ve sportovní sféře nemělo znamenat vidinu ekonomického přínosu, ale zvýšení participace občanů díky pestré nabídce sportovních projektů.
Projektů sportovního managementu se týkají stejné teoretické východiska a postupy, které jsou uvedeny v první kapitole této práce. Prvotním krokem je určení cíle a přínosů, kterých má být investicí do projektu dosaţeno. Milníky určují moţnost přechodu k dalším projektovým aktivitám, které jsou dekomponované na jednotlivé postupné kroky a které stanovují podrobný rozpis prací. Časová náročnost projektu bývá zachycena v síťovém
diagramu, kde se rovněţ stanovuje kritická cesta. Pro přehlednost vyuţívá projektový management v oblasti realizace jednodušších sportovních projektů Ganttova diagramu.
Pro kaţdý projekt musí být stanovený finanční rozpočet, který je v průběhu čerpání zdrojů kontrolován. Koordinace lidských zdrojů, stanovení hierarchie a odpovědností je nezbytným předpokladem pro úspěšné řízení projektu. Investor rovněţ nesmí opomenout moţná rizika, která se mohou vyskytnout, a která by mohla narušit hladký průběh investiční výstavby či organizování sportovní akce, např. z důvodů nedostatečných disponibilních finančních či lidských zdrojů, ţivelných pohrom, politických nařízení aj. (Schwartz, 2017).
Projektový management ve sportovním prostředí v současné době velice úspěšně implementuje Český olympijský výbor. Zaměřuje se především na dočasné měkké projekty, které mají za cíl motivovat děti a mládeţ ke sportu v důsledku nezdravého ţivotního stylu populace. Český olympijský výbor je jedním z nejstarších národních olympijských výborů na světě, který byl zaloţen 18. 5. 1899 zásluhou Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (Bártlová et al., 2018). Hlavním posláním ČOV je „rozvíjet a šířit olympijské ideály, zastupovat a zabezpečovat účast České republiky na olympijských hrách, zlepšovat postavení sportu a jeho vnímání ve společnosti včetně zpřístupnění širokým masám obyvatel, vytvářet vhodné prostředí všem sportovním a tělovýchovným subjektům (jednotlivci, kluby, svazy, federace, unie) v rámci ČR.“ (Hulinský a Frabša, 2017, s. 50). ČOV je dle právní formy zapsaný spolek, který v souladu s Olympijskou chartou a právním řádem České republiky vyvíjí veřejně prospěšnou činnost ve prospěch českého sportu a svých členů, které sdruţuje. Zároveň je oprávněn vyvíjet hospodářskou činnost k podpoře hlavní činnosti.
Jedním z projektů Českého olympijského výboru jsou Olympijské festivaly, které si kladou za cíl oslovit širokou veřejnost a přispět tak k podpoře sportovních aktivit zejména z důvodu rozvoje mládeţnického sportu a neopomenout myšlenku prevence zdraví a předcházení populačních onemocnění. Poprvé byl tento formát veřejně prospěšného projektu uspořádán na Letné v Praze v roce 2014 jako doprovodný program k zimním olympijským hrám v ruském Sochi bez nutnosti opouštět rodnou zemi.
Návštěvníci Olympijských festivalů mají moţnost aktivně si vyzkoušet olympijské sporty, fandit českému týmu při sledování vysílání na velkoplošných projekcích, a také se setkat s olympioniky a medailisty. Projekt byl velmi pozitivně hodnocen širokou veřejností, a proto se Český olympijský výbor rozhodl v projektu pokračovat během olympijských her
v roce 2016 a 2018. Jiţ první ročník vzbudil zájem Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který českou myšlenku unifikoval a v roce 2017 tak představil mezinárodní projekt Olympijských festivalů (původní název byl Olympijské parky), na základě kterých je moţné pouţívat stejné grafické prvky konkrétních olympijských her.
Kromě pořádání Olympijských festivalů se ČOV podílí i na organizaci dalších veřejně prospěšných projektů zaměřených především na rozvoj a podporu mládeţnického sportu a zdravého ţivotního stylu. Jedním z nich je projekt Česko sportuje, který představuje celou platformu se snahou zapojit širokou veřejnost do aktivního ţivota v důsledku růstu obezity a ukázat tak cestu ke sportu v rámci osvětové kampaně. Součástí projektu je Sazka olympijský víceboj, jehoţ cílem je rozhýbat školáky po celé České republice. Do projektu je zapojeno více neţ 1 200 škol a 160 tisíc dětí a na jeho propagaci se podílí i čeští olympionici.
Dalším projektem je Česká olympijská nadace, která se zaměřuje na podporu sportovců ve věku 6-18 let. Jedná se o podporu mládeţe sociálně slabších rodin tak, aby jim byl umoţněn rovný přístup ke sportu. Pro širokou veřejnost ČOV vytváří projekt T-Mobile Olympijský běh, který kaţdoročně připomíná den zaloţení MOV, během kterého se běţci mohou zúčastnit oslav radosti z pohybu a společně na mnoha místech České republiky závodit v olympijském běhu v různých kategoriích i distancích v jeden den.
Od roku 2003 ČOV pořádá úspěšný projekt Olympiáda dětí a mládeže, který motivuje ţáky základních škol ke sportu a výtečným výkonům. Ti nejlepší ve své disciplíně mají moţnost reprezentovat svůj kraj a proţít tak pravou malou olympijskou atmosféru, se kterou souvisí i všechny důleţité symboly olympijských her, jako je např. zapálení ohně, slavnostní medailové ceremoniály nebo bydlení v olympijské vesnici. Olympiádu dětí a mládeţe hostí kaţdý rok jeden český kraj ve střídání letních a zimních cyklů. Projekt má velkou mediální podporu a účast pro ţáky můţe znamenat první cenné zkušenosti s velkou sportovní akcí. Krásné momenty proţívají i spoluţáci, kteří se semknou jako jeden tým a svého kamaráda-sportovce tak podporují přímo v dějišti nebo v televizi.
Poměrně mladým projektem je program Duální kariéra, který je určen pro vrcholové sportovce a olympioniky, kteří se jiţ odebrali do sportovního důchodu. Volba mezi sportovní kariérou nebo vzděláním nikdy není pro sportovce jednoduchá, a proto tento projekt má za cíl aktivně pomoci sportovcům s dokončením vzdělání či odbornou
kvalifikací, aby přechod do běţného pracovního ţivota za branami sportu byl jednodušší (Olympic, 2020).
3 Ekonomická evaluace projektů
Finanční plánování, tvorba rozpočtu, získání potřebných finančních zdrojů a optimalizace projektů jsou důleţitými body celého projektového managementu. Ekonomické hodnocení projektů se provádí ještě v předprojektové fázi, aby se určila ekonomická efektivnost, ziskovost či návratnost vloţených finančních prostředků do projektu. Základním cílem hodnocení efektivnosti projektu je prokázání jeho smysluplnosti, tedy ţe vloţené zdroje do projektu budou přínosné pro zainteresované strany projektu a ţe jeho realizace nebude znamenat „vyhozené peníze“.
Získávání finančních zdrojů je náročný proces. Finanční řízení projektu vede k vyuţití zdrojů ve všech fázích investičního projektu potřebných k realizaci v závislosti na velikosti projektu a jeho nákladech. Financování projektu je moţné z různých zdrojů, jako jsou např. interní zdroje organizace, státní dotace, bankovní půjčky, konsorcia firem apod.
V průběhu projektu je dobré vyhodnocovat cash-flow (CF), které je aktuálním zdrojem informací o peněţních tocích projektu a počítat také s finančními rezervami, které budou k dispozici v případě neplánovaných výdajů (Doleţal, 2016). Pro projekt je zásadní predikování a průběţné vyhodnocování peněţních toků, dle kterých je následně zvolena vhodná kombinace ukazatelů měřících ekonomickou efektivnost daného projektu.
Veřejně prospěšné projekty mají oproti čistě ziskově investičním projektům svá specifika, a proto pro hodnocení úspěšnosti se pouţívají odlišné metody. Tyto metody vycházejí z hodnotících kritérií efektivity investičních projektů a posuzují především ziskovost projektů, avšak do hodnocení se zahrnují i přínosy uţitku veřejně prospěšného projektu, a proto ve výsledku není klíčová finanční efektivnost, ale poměr vloţených nákladů ke konečným výstupům projektu jako celku. Podstatou hodnocení je správná alokace zdrojů a jejich efektivnost tak, aby byly maximalizovány výsledky ve formě společenského blahobytu. Ten je většinou efektem externalit, které v rámci projektu vznikají, je nefinanční povahy a jeho ohodnocení není moţné trţně specifikovat. Jedná se např.
o sníţený počet nehod, méně znečištěné ovzduší, prodlouţení délky ţivota apod. Jak měřit a ocenit benefity takových projektů určují metody nákladově-uţitkové analýzy, které jsou podrobněji rozebrány na konci této kapitoly. Největší pozornost je věnována metodě přínosů a nákladů, která je prakticky aplikována v případové studii této diplomové práce.
3.1 Peněžní toky investic v projektovém řízení
Predikce peněţních toků je jedním ze základních aspektů celého finančního řízení.
Plánování kapitálových výdajů a příjmů je důleţitým ukazatelem ke stanovení efektivity zamýšleného investičního projektu. Vypracování plánu příjmů a výdajů zamýšleného investičního projektu musí být velice důkladné, neboť v případě špatné kalkulace můţe dojít ke stanovení chybného závěru a na základě toho můţe být projekt odmítnut, ačkoliv by mohl být vhodný k realizaci.
V prvních fázích realizace projektu jsou nezbytné finanční zdroje, tedy výdaje, které budou do projektu vloţeny. Následně z původní investice v době uţívání projektu plynou příjmy, které představují zisk. Ne vţdy je zisk jedinou veličinou, kvůli které se projekt realizuje.
Důleţité jsou i další efekty, sociálně přínosné benefity nebo pozitivní externality, které mohou být poţadovaným výsledkem projektu. Obecně by v rámci úspěšného investičního záměru mělo docházet ke zvýšení trţní hodnoty subjektu realizujícího investici (převýšení diskontovaných očekávaných peněţních příjmů nad kapitálovými výdaji investice).
Vynaloţené částky investičního záměru představují náklady, které vyvolají očekávané peněţní příjmy. Do peněţních toků se obvykle zahrnují výdaje na pořízení pozemku, budov, strojů a zařízení, výdaje na pořízení zásob, výdaje na výzkum a vývoj související s investicí, výdaje na rekvalifikaci pracovníků a reklamní účely. Tyto výdaje je moţné
Vynaloţené částky investičního záměru představují náklady, které vyvolají očekávané peněţní příjmy. Do peněţních toků se obvykle zahrnují výdaje na pořízení pozemku, budov, strojů a zařízení, výdaje na pořízení zásob, výdaje na výzkum a vývoj související s investicí, výdaje na rekvalifikaci pracovníků a reklamní účely. Tyto výdaje je moţné