1 Veronika Maříková Květen 2016

90  Download (0)

Full text

(1)

1

(2)

2

(3)

3

(4)

4

Obsah

1 ÚVOD ... 9

2 ANALÝZA ... 11

2.1 Stáří a Stárnutí ... 11

2.2 Definice stáří a stárnutí ... 11

2.3 Stárnutí... 12

2.4 Zlozvyky napomáhající stárnutí ... 13

2.5 Stáří ... 16

2.5.1 Kdy je člověk starý? ... 17

2.5.2 Chronologický věk ... 17

2.5.3 Biologický věk ... 20

2.5.4 Sociální věk ... 22

2.5.5 Psychologický věk ... 23

2.6 Psychologické a biologické aspekty seniorského věku ... 24

2.6.1 Změny v oblasti psychiky ... 25

2.6.2 Změny smyslového vnímání ... 26

2.6.3 Změny zraku ... 27

2.6.4 Změny sluchu ... 29

2.6.5 Změny inteligence ... 31

2.6.6 Změny paměti ... 31

2.6.7 Fyziologické změny ... 32

2.7 Zdravotní postižení ... 32

2.8 Stárnutí populace ... 34

2.8.1 Demografický vývoj ve světě ... 34

2.8.2 Demografický vývoj v Evropě ... 34

2.8.3 Demografický vývoj v ČR ... 35

2.9 Senior řidičem ... 37

2.9.1 Nehodovost seniorů ... 37

2.9.2 Povinné lékařské prohlídky ... 40

2.10 Automobil ... 41

(5)

5

2.10.1 Starší automobil ... 41

2.10.2 Nový automobil ... 42

2.10.3 Automobil pro handicapované ... 43

2.10.4 Bezpečnostní prvky automobilů ... 44

2.11 Problémy seniorů za volantem ... 47

2.12 Problémy handicapovaných osob za volantem ... 50

3 Koncept ... 53

3.1 Dotazník ... 53

3.2 Škoda auto ... 54

3.3 Škoda Fabia ... 54

3.4 Testy ADAC ... 56

3.5 Škoda Fabia III ... 57

4 Výsledek práce ... 59

4.1 Automobil pro handicapované seniory ... 59

4.1.1 Exteriér ... 59

4.1.2 Interiér ... 71

4.1.3 Airbagy ... 79

4.1.4 Prvky budoucnosti ... 79

5 Závěr ... 83

Seznam citované literatury a zdrojů ………..72

Seznam obrazových příloh ………77

(6)

6

Poděkování:

Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce doc. Mgr. Jaroslavu Brabcovi za poskytnutí cenných rad, jak během konzultací bakalářské práce, tak i v průběhu celého mého studia. Děkuji za shovívavost, upřímný názor, i přes občasné neshody a nesnáze a za ochotu pomoci.

Děkuji i všem ostatním, kteří se mnou na toto téma neustále diskutovali a kteří mi vždy poskytli oporu a útěchu při nezdarech.

(7)

7

Anotace

Bakalářská práce se zabývá problematikou handicapovaných seniorů v silniční dopravě, konkrétně řízení motorového vozidla a s tím spojené problémy této kategorie.

Ač neexistuje jednotná a všemi uznávaná definice stáří, a stáří a stárnutí samotné je silně individuálním procesem, automaticky řadíme řidiče nad 65let do věkové skupiny starších řidičů. Samotný věkový koeficient samozřejmě nebrání této věkové kategorii vzdát se komfortu, který automobilová mobilita nabízí. Avšak s přibývajícími léty tělesná schránka chátrá, přibývá handicapů a může se tak lehko stát, že běžný automobil přestane být pro jedince dostačujícím. Díky neustále stárnoucí společnosti se stává stárnutí ‚za volantem‘ procesem zasahujícím celou naši společnost, proto je velmi důležité integrovat starší osoby do silniční dopravy co možná nejbezpečnějším způsobem.

S přibývajícím věkem začíná jedinec pociťovat změny jak v oblasti psychické či fyzické, tak ve změnách vnímání, především pak ve změnách smyslů. Všechny tyto změny výrazně ovlivňují řešení dopravních situací, v důsledku čehož se zvyšuje pravděpodobnost špatně vyhodnoceného stavu.

Cílem práce je vytvořit novou verzi Škody Fabie, automobilu, tak oblíbeného mezi českými i zahraničními řidiči, který by splňoval požadavky jak z hlediska bezpečnosti, tak z hlediska usnadnění ovládání a fyzického komfortu, ideální pro skupinu, nějakým způsobem handicapovaných, řidičů třetího věku.

Klíčová slova: stáří, handicap, automobilová mobilita, Škoda Fabia, usnadnění

(8)

8

Abstract

The Bachelor's dissertation focuses on the issues of seniors in road traffic, specifically on the driving of motor vehicles and the associated problems of this age category.

Although there is no single and widely accepted definition of old age, and old age and the ageing itself are highly individual processes, we automatically include drives over 65 years of age in the age group of older drivers. However, the age factor does not prevent this age group from giving up the comfort offered by automobile mobility. Aging "at the wheel" is therefore a process that affects the entire society, and therefore it is very important to integrate older people into road traffic in the safest manner possible.

With age, every individual begins to feel changes in both mental and physical conditions, as well as changes in perception, especially changes of the senses. All these changes significantly affect responses to traffic situations, thereby increasing the probability of an incorrectly evaluated situation.

The objective of the paper is to create a facelift of Škoda Fabia, a car so popular among Czech and foreign drivers, which meets the requirements both in terms of safety as well as in terms of facilitating control and physical comfort, ideal for the group of older drivers.

Key words: old age, handicap, automobile mobility, Škoda Fabia, facilitation

(9)

9

1 ÚVOD

Mohlo by se zdát nesmyslné zabývat se stářím v mládí. Mládí má být vzrušující, akční, v tento čas bychom neměli myslet na stárnutí. Přesto je to životní etapa, která se nevyhne nikomu z nás. Někoho zastihne dříve, někoho později. Ale nikdo mu neuteče.

Vybrala jsem si toto téma, protože mám úctu k životním cestám a zkušenostem starého člověka. Vážím si jeho vědomostí. V dávných dobách bylo stáří ctěno a pokládáno za moudré. Co se změnilo, že dnes je tomu naopak.

Často se bavím se starými lidmi. Jsou smutní, cítí se vystrčeni ze společnosti, mají pocit, že už nikoho nezajímají. Nemají žádné aktivity, přátele. Budí se s pocitem, že jsou sami. A tak vyčkávají na smrt. Mnohdy desítky let.

Ptám se jich, proč netráví čas s vnoučaty, rodinou. Existuje přeci i spousta organizovaných aktivit pro staré lidi. Kroužky, přednášky. Můžeme společně něco najít...

,,Na to už jsem moc stará'' , ,,Jak bych se tam dostala.'' odpovídají a na důkaz zaklepou holemi o podlahu. Nejsou staré, alespoň co se kalendářního věku týče, zub času se však zakousl do jejich tělesné schránky. Špatně chodí, sužují je bolesti a zdravotní problémy.

Společně se špatným duševním stavem se, z dříve šarmantních dam, stávají stařeny.

Stáří je poslední etapou života, po ní už následuje jen smrt. Ale to neznamená, že ho prožijeme ve strachu a očekávání konce. Naopak. Stáří nemá být smutné. Proč slavit pouze narození, ba právě konec si musíme užít co nejlépe.

Přemýšlela jsem, jak by se dalo takovým lidem pomoci. Odpověď přišla záhy.

Babička potřebovala odvézt k lékaři. Po jejím pěti minutovém nastupování do automobilu následovaly výčitky o našem nezájmu k její osobě a neochotě jí odvézt kam potřebuje, když ona sama nemůže. Vlakem a autobusem je pro ni doprava téměř nemožná, díky operovaným kyčlím. Ale ona přeci chce jezdit za známými a přáteli.

Kdyby tak neměla špatné nohy, už by se nás nemusela doprošovat a jezdila by si sama. A právě tam vzniklo téma mé bakalářské práce.

(10)

10

V teoretické části bakalářské práce se zabývám stářím a stárnutím samotným.

Zkoumám aspekty stárnutí, změny jak v oblasti psychiky, tak i po stránce fyzické.

Zaměřuji se na problémy stáří a handicapů. Zohledňuji stárnutí společnosti.

Dále řeším problematiku seniorů v dopravě, zaobírám se statistikami nehod a vhodností automobilů pro staré a handicapované osoby.

V části poslední formuji automobil, který by svým tvarem, velikostí a vybavením splňoval komfortní a bezpečnostní nároky, vhodný pro skupinu starších a handicapovaných seniorů.

Potřeba mobility je důležitá v každém věku. Mým cílem je vytvořit automobil, který by pomohl této skupině k návratu do společnosti. Díky němuž by staří, handicapovaní lidé mohli začít opět žít, věnovat se rodině, přátelům, aktivitám. Chtěla bych jim dopřát pocit, že nemusí být na nikom závislí a pomoci jim tak užít si poslední etapu života co možná nejlepším způsobem.

(11)

11

2 ANALÝZA

2.1 Stáří a Stárnutí

,, Co je stáří a kdy začíná?ˮ tak přesně tímto dotazem jsem prolomila ticho a pohodu nedělního oběda. Dobu jsem si nemohla vybrat vhodnější, neb přítomna byla i babička.

Vidličky se zastavily v půli cestě k ústům a pohledy směřovaly právě k , v čele sedící, babičce. Ta lehce zesinala, polkla, sjela nás vražedným pohledem a odvětila něco ve smyslu, že jsme drzí. Jen malinkou chviličku bylo ticho. Načež ho bezostyšně prolomil můj nejmladší bratr – ,, ve 40ti! ,, . Starší bratr ze smíchu nafouknul tváře a lehce se sesunul ku podlaze.

Mamka se zašklebila v zoufalém úsměvu a taťkovi, ze šoku, vypadl jeden z posledních vlasů, co mu na hlavě ještě zůstaly. Nehledě na babičku, jež házela střídavě odstíny světle šedé a rudé, neb ona by dle propočtů měla již, minimálně, obědvat v domě s nepřetržitou pečovatelkou službou. Všichni tři upnuli své pohledy na bratra, který se dál nerušeně ládoval jídlem a který nejspíše dostatečně dobře nepropočítal věkový status rodičů. O babičce nemluvě. Následovala vzrušená debata, která mi už ale bohužel na mou původní otázku neodpověděla …

2.2 Definice stáří a stárnutí

Definovatelnost tak komplexního pojmu, jako je stáří a stárnutí, je velmi obtížná, ba dokonce téměř nemožná. Neexistuje totiž přesná a všemi uznávaná formulace stáří. Je to jev vysoce individuální a multifaktoriální, o jehož hranicích se přou skupiny z řad odborníků i laiků.

"Stárnutí je proces velmi individuální, složitý,

probíhající u různých lidí různě. Biologické stárnutí je provázeno jen velmi pozvolným omezováním pracovních schopností následkem anatomických a

funkčních změn." 1

1 TOMEŠ, I., Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost, s. 145

(12)

12

2.3 Stárnutí

S přibývajícím věkem stárneme, naše vitalita časem klesá, tělesná schránka chátrá. Organismus snižuje svou funkci, efektivitu a je daleko náchylnější k nejrůznějším chorobám.

Je mnoho autorů, kteří se zabývají procesem stáří a stárnutí a problematikou s tím spojenou. Ovšem každý z nich na tento proces nahlíží svým subjektivním pohledem.

Někteří k němu přistupují přes stránku biologickou …

„Stárnutí je přirozený a biologicky zákonitý proces, během

kterého se snižují adaptační schopnosti a ubývají funkční rezervy organismu. Probíhá již od početí, ale za skutečné projevy stárnutí považujeme až pokles funkcí, který nastává po dosažení sexuální dospělosti.“ 2

… jiní zohledňují psychologii

„Stárnutí lze definovat jako progresivní nepříznivou ztrátu schopností adaptace, způsobující zvýšenou zranitelnost, sníženou vitalitu a zhoršení životního očekávání.“ 3

a jiní dávají přednost hledisku filosofickému …

„Lidský život může skončit v každém okamžiku, třeba násilím nebo nehodou. Naopak stáří a „vyhasínání“ je přirozená, i když těžká část života, kterou se teprve uzavře a stane celkem. Proto se jen zemřelým staví pomníky. Je to ovšem období, kdy je člověk odkázán na pomoc druhých, podobně jako v dětství - ovšem s tím velkým rozdílem, že se od něho už neočekávají žádné výkony. Péče o umírající je splátka dluhu a nikomu se tedy nemůže

„vyplatit“.

2 KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.

3 ROKYTA, R., a kol. (2008). Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi

(13)

13

Starý a umírající člověk nepotřebuje jen jídlo a lékaře, ale potřebuje i prostředí, podmínky a podporu, aby se mohl smířit se smrtí, se sebou, s druhými a s Bohem. Na každé

neusmířené smrti je totiž cosi hrozivého, jako kdyby byla násilná. Pokusem o dodatečné

„smíření“ je pohřeb a hrob, proto bylo odmítnutí pohřbu ve starých společnostech ten nejstrašnější trest, trest „až za hrob“.

Když ovšem Platon říká, že filosofie je „učit se umírat“, nebo Heidegger, že život je „život k smrti“, přehánějí věc na druhou stranu. Jako kdyby jim stín smrti už předem zastínil život. Jenže se smrtí se může smířit jen ten, kdo předtím žil. Křesťan by měl mít se smrtí menší problém, protože ví, že je v Božích rukou a nic se mu nemůže stát; může být ovšem v podobném pokušení věnovat se umírání místo životu.“ 4

Ale přeci jsou tu aspekty, na kterých se shodnou všichni. Těmi aspekty jsou involuční změny, zahrnující kognitivní funkce a kompletní chátrání organismu.

Stárnutí se nevyhne nikomu z nás. Avšak liší se jeho rychlost, kterou můžeme do jisté míry více či méně ovlivnit. Mnozí z nás však každodenně svému stárnutí napomáhají.

2.4 Zlozvyky napomáhající stárnutí

Špatné stravovací návyky

Špatné stravovací návyky patří mezi naše největší zlozvyky. Mnohdy je v sobě nosíme zakořeněny už od dětství. Taková babiččina svíčková se šesti, či pikantní gulášek udělá jistě našim chuťovým buňkám obrovskou radost. O to menší radost udělá všem ostatním buňkám.

Na přípravu pokrmů nám obvykle nezbývá příliš času. Přes den se odbýjíme sušenkami, či zaháníme hlad ve fast foodech. Večer pak u televize vybílíme ledničku a

4 Prof. PhDr. SOKOL, J., 2005, filosof, děkan Fakulty humanitních studií UK

(14)

14

odplouváme spát jak velryby. Když k tomu přidáme konzumaci lihovin, nezbytnou pro zahánění starostí, která potřebuje zvýšený příjem vitaminu B1, nikotin ( aktivní i pasivní) potřebující vitamín C a naše ( mnohdy neovladatelné) chutě – tu tlačenka, tu dortík. Máme skvěle našlápnuto na zdravotní problémy a velmi efektivně tím podporujeme předčasné stárnutí.

Člověk by se neměl přejídat, nadbytek stravy přidává práci trávicímu ústrojí a ostatním orgánům, nehledě na to, že dochází k nechtěnému ukládání tuků. Což nejméně oceníme zejména v létě, kdy na koupališti (s přetékajícími špeky) žádnou parádu nenaděláme. I statisticky umírají dříve ti, kteří se přejídají. Skromnost se tedy v tomto případě vyplácí.

Dalším naším obvyklým problémem jsou slazené nápoje. Ano, jsou výborné, díky čemuž jich vypijeme více a ještě jsme pyšní na náš úžasný pitný režim. Ale bohužel tleskat si v žádném případě nemůžeme. Měli bychom dát přednost spíše čisté vodě.

Nedostatek pohybu

Velmi rozšířeným zlozvykem je i nedostatek pohybu. Jedná se dokonce o čtvrtý význačný rizikový faktor na světě, jež si připisuje až 3,2 milionů úmrtí na celém světě!

Mluvíme tu tedy o celosvětovém problému. V rámci britského výzkumu zjistili odborníci (pro společnosti British Heart Foundation (BHF) a Get Britain Standing) děsivá fakta. Na klasickou osmihodinovou směnu připadá pouze půl hodinka fyzické aktivity. Někteří pracovníci prý dokonce posílají emaily vedle sedícímu kolegovi nebo odkládají potřebu toalety až na dobu maximálně nutnou, jen aby nemuseli vstávat od práce. Pravidelný pohyb je pro náš organismus přirozeně velmi důležitý. Má výrazný vliv na choroby spojené se stárnutím, jako jsou srdeční onemocnění, rakovina, osteoporóza či vysoký krevní tlak.

Nehledě na to, že pravidelný pohyb zlepšuje spánek a pomáhá udržovat váhu. Dospělá osoba by se tedy měla týdně věnovat alespoň 150 minut lehké fyzické aktivitě.

Kouření

Dalším nešvarem je závislost na nikotinu. Nikotin je v podstatě jed, dávka zhruba od 50 mg vede ke křečím, depresi dechu a končí smrtí. V malém množství dochází k uvolňování adrenalinu. Jedna cigareta obsahuje zhruba 10 mg nikotinu, z toho kuřák

(15)

15

vdechne 1-3 mg. Bohužel nemusíme být kuřáky, abychom byli vystavování tabákovému dýmu. Naše kožní buňky vlivem dýmu degenerují, pokožka vysychá a lze zaznamenat dřívější objevování vrásek. K předčasnému stárnutí dochází díky omezení genu WRN, což je gen, který vytváří bílkoviny. Zároveň chrání a opravuje DNA v každé buňce našeho těla. Vzhledem k tomu, že kouř zabraňuje tvorbě tohoto genu, nastává rychlejší stárnutí organismu.5 Nikotin také ubírá tělu, tak důležitý, vitamín C, jehož nedostatek pak vede k různým srdečním chorobám, astmatu, diabetu a v neposlední radě k tvorbě rakoviny.

Stres

Mnozí z nás jsou neustále v jednom kole. Vše máme na minutku načasované a o to hůře snášíme jakékoliv sebemenší zdržení. Všichni to známe, schůzka za pár minut a my stále čekáme v koloně, měníce barvu jak chameleon. Pak se nabalují další a další úkoly, které už zákonitě díky zdržení nestíháme vůbec. Večer přijet domů, rychle uvařit, uklidit, případně se do toho všeho ještě starat o děti. Stres, stres, stres. A ráno začíná kolotoč znovu.

Únavu a stresové situace mnohdy řešíme kávou, pojídáme kila čokolády (a omlouváme si to obalováním nervů), popřípadě různými energickými nápoji, které ale pomohou jen chvilkově, navíc mají neblahý vliv na naše zdraví. Stres potřebuje živiny, a proto si je bere z našeho těla, to se potom sype jak domeček z karet. Provází nás bolesti hlavy, neustálá únava, ztrácíme koncentraci. Naše tělo ztrácí vitalitu, stárneme.6

Nedostatek sexu

Sex prospívá našemu zdraví a to z hlediska jak duševního tak samozřejmě fyzického. Byť na sexuální abstinenci ještě nikdo nezemřel, může nedostatek sexuální aktivity výrazně ovlivnit náš psychický či fyzický stav. Mimo individuálního potěšení přináší řadu zdravotních pozitiv. Zmírňuje stres a napětí, zvyšuje imunitu, zlepšuje odolnost kardiovaskulárního systému, vedle toho také zvyšuje sebevědomí, intimitu mezi partnery a snižuje bolest. Naopak jeho nedostatek může vést k neurotickým

5 ČPZP [online]. Dostupné z: http://www.cpzp.cz/clanek/2638-0-Nikotin-zrychluje-starnuti.html

6 PRAVÁJÁ[online]. Praha, 13. 03. 2016, [cit. 2016-04-03] Dostupné z: http://pravaja.cz/stresem- starneme/

(16)

16

potížím, problémům s erekcí nebo vaginismu a v neposlední řadě i nadváze a depresivním stavům.

Slunce

Slunce sice dodává tělu, tolik potřebný, vitamín D, s nedostatečnou ochranou pokožky se ale stává slunění nebezpečnou aktivitou. Pokud nepoužijeme kvalitní ochranu před UV zářením, naše pokožka se vysušuje, kolagenová vlákna se rozpadají, tvoří se vrásky a nepěkné pigmentové skvrny. Pleť je třeba chránit v zimních i letních období.

Kosmetika

Po celý den jsme vystaveni částečkám smogu a prachu. Pleť potřebuje dýchat a to zejména v noci. Pokud večer neodstraníme všechen make-up, nebo hůře, pokud jdeme spát nalíčené, naše pokožka neskutečně trpí, póry se ucpávají a dochází ke ztrátě vitality a pružnosti.

2.5 Stáří

Stáří samotné je velmi individuálním procesem, nepřijde ze dne na den, nedá se specifikovat dle přesných pravidel. Je to neodmyslitelná součást našich životů, závěrečná kapitola našeho bytí.

,,Stáří je označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Jedná se o projev a důsledek involučních změn probíhajících různou rychlostí a s výraznou

inter-individuální variabilitou." 7

7 KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P., a kol. (2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada.

(17)

17

2.5.1 Kdy je člověk starý?

Určení stáří je velmi subjektivním úkolem, který se mění v závislosti na věku hodnotitele. Průměrný teenager vyhodnotí třicátníka jako starého. Sami však pak, s rostoucím věkem, posunují hranici stáří výše a výše. V mnohých případech však neznáme přesný věk jedince, v tomto případě tak hodnotíme dle jeho vzhledu. Těžko na ulici oslovíme osobu s otázkou ohledně jeho věku. Biologické změny jsou však velmi individuální. Narazíme na sedmdesátníka, kterému bychom jen stěží tipovali 50 a naopak můžeme potkat jedince, který vykazuje známky stáří přes to, že jeho věk nepřekročil 40 let. Každý jedinec má odlišnou genetickou výbavu, žije rozdílným životem, uznává různé hodnoty. Někteří mohou v osmdesáti letech běhat maratony, avšak nepamatují si události předešlého dne. Další naopak mohou prosperovat sloní pamětí, ovšem díky nemoci sotva dojdou pro rohlíky. Funkční věk člověka je tedy nesmírně těžko měřitelný. V takovém případě je na místě vyhodnotit psychické, fyzické a sociální aspekty, jejich vývoj a výkon. V každém případě věk ani fyziologické opotřebení není oprávněným měřítkem. Staří jsme pouze tak, jak sami se staří cítíme.

Pokud máme stáří dělit, dle obecných kritérií, dělíme následovně :

- chronologický věk – od období narození přesně vymezuje věk daného jedince - biologický věk – hodnotí biologické stárnutí organismu

- sociální věk – určuje chování jedinců v daném věku dle společenských měřítek

- psychologický věk - poukazuje na individuální vnímání věku každého jedince z hlediska jeho psychické stránky

2.5.2 Chronologický věk

Za obecný ukazatel stáří se považuje věk kalendářní. Tedy doba, která uplyne od našeho narození.

(18)

18

Ovšem i tento ukazatel se mění dle vývoje společnosti, kde neustále dochází ke značnému posunu. Například kolem roku 1800 byl starým člověkem označován jedinec s věkem okolo 40ti let. Do roku 1890 už se hranice stáří posunula na 50 let.

V současné době se tato hranice pohybuje okolo 65 roku života.

Také průměrný věk dožití se neustále zvyšuje. U mužů se hovoří o 71 letech, ženy žijí, v průměru, o něco déle, cca 78 let. Stáří můžeme dále dělit dle věku na vysoké stáří a kmetství.

Hartl a Hartlová (2000, s.530)vykládají termín senior jako „označení občanů starší 60 let; v ČR tvoří 18 % populace (1998), ve větších městech i více; jde o celonárodně i celosvětově vzrůstající trend“

Jenže je toto označení vhodné? Vždyť stáří je přeci velmi individuální, co se týče stránky psychické, tak i fyzické. Starý člověk nemusí vždy nést typické znaky stáří a naopak mladý může vykazovat známky stáří.

Ve starověku se tímto tématem zabýval římský filosof Marcus Tullius Cicero, který líčil rozdíly mezi starým člověkem a dítětem, z hlediska jejich psychiky.

,,Při velkých výkonech nezáleží na tělesné síle, obratnosti nebo rychlosti, ale na rozvaze, vážnosti a správných názorech, a to jsou přednosti, o které stáří nejen není ochuzováno, ale

které mu dokonce přibývají.ˮ 8

V novověku to byl pak Jan Ámos Komenský, kdo periodizoval lidský život, přičemž muže ve věku 35 – 42 let označil jako starého a kmetství od 42 roku a výše.

V 17. Století se jen velmi málo jedinců dožilo věku 65 let a více, proto byla hranice stáří, na dnešní zvyklost, tak nízko.

„Existuje odhad, podle nějž se v prehistorických dobách stáří nedožíval nikdo, a až do sedmnáctého století překročilo pětašedesátý rok života pravděpodobně jen jedno procento

populace. Do devatenáctého století se toto číslo zvýšilo přibližně o čtyři procenta“ 9 Sám Komenský se však dožil věku 78 let.

Stáří samotné, Jan Ámos Komenský, dělil na statné, obtížné a sešlé a sám jej chápal jako rovnocennou součást života.

8 CICERO,M.,T., 106 – 43př.n.l.

9 IAN STUART-HAMILTON, (1999), Psychologie stárnutí, str.13

(19)

19

,,Stáří je součástí života, proto je součástí školy a tato škola musí mít své učitele, předpisy, cíle a disciplínu.ˮ

Vytvořil systém poznatků o výuce nejen dětí, ale i dospělých, včetně seniorů.

,, Co je slabé, musí dostat pomoc a podporu. A protože stáří je nejslabší ze všech etap života, nesmí být zanedbávané a zbavené pomoci. ˮ 10

V poslední době je nejvíce rozšířen přístup Světové zdravotnické organizace, která definuje stáří jako: ,,období života, kdy poškození fyzických či psychických funkcí se stává významně manifestní při srovnání s předešlými životními obdobími" 11

SZO sestavila periodizaci lidského života, které zařadila do čtyř skupin. 12

• 45 – 59 let střední, nebo též zralý věk

• 60 –74 let vyšší věk nebo ranné stáří

• 75 – 89 let stařecký věk, neboli senium, vlastní stáří

• 90 let a výše dlouhověkost

Masarykova univerzita v Brně a Výzkumný ústav práce a sociálních věcí provedli výzkum, v otázce stáří, u českých občanů. Z tohoto výzkumu vzešla řada zajímavostí.

Dvacetiletí lidé hodnotí stáří dle věkového koeficientu. Tedy pokud je člověku šedesát let, popřípadě je v penzi, dle mladších generací je automaticky považován za starého.

Ve čtyřiceti letech už věk není tak úplně rozhodujícím měřítkem. Tato generace chápe stáří jako nemožnost postarat se o sebe samého, či neschopnost žít tak, jako dříve.

Šedesátníci míní, že dokud je nic nebolí a cítí se v pořádku – nejsou staří.

„Je vidět, že pro mladé je věk jen číslo, zatímco ti starší vědí, že starý je ten, kdo se tak cítí.“13

10 JAN ÁMOS KOMENSKÝ, (1948)

11 HAŠKOVCOVÁ, (1990), Fenomén stáří, str. 56

12 PACOVSKÝ,V., (1981) Gerontologie. 1. vyd. Praha: Avicenum

13 PORTÁL PRO AKTIVNÍ SENIORY [online]. VIDOVIČOVÁ, L. , autorka výzkumu, 05. 08. 2014, [cit. 2016- 04-03], Dostupné z: http://www.i60.cz/clanek/detail/267/kdy-zaciname-starnout-ve-triceti-anebo-nikdy

(20)

20

Díky rozdílné průměrné délce života v různých částech světa, se v otázce vnímání stáří názory značně rozcházejí.

V zaostalých částech Afriky je průměrná délka dožití kolem 40 roku života. Na rozdíl tomu například v Japonsku se tato hranice pohybuje kolem věku 80ti let. Dle toho se odvíjí pohled tamních obyvatel na věkovou hranici stáří.

2.5.3 Biologický věk

Biologický věk určuje stav našeho organismu. Zohledňuje míru involučních změn a hodnotí míru opotřebení, dle čehož srovnává věk organismu s věkem chronologickým.

Rozdíl mezi chronologickým a biologickým věkem vyjádřil průkopník české geriatrie

F. Tvaroh následovně:

,,Rozdíly mezi nimi mohou být velmi značné. Biologický věk je těžko hodnotitelný oproti kalendářnímu věku, který se řídí datem narození. Je možné jej definovat jako souhrn všech možných příznaků, podle nichž lze ohodnotit celkovou zdatnost jedince, což jsou jeho subjektivní příznaky, oproti objektivním příznakům stáří, které mohou být dlouhou dobu

Obrázek 1 - Střední délka života ve světě

(21)

21

skryty. Je důležité, aby byly včas odhaleny chorobné stavy, které stáří nepozorovaně provázejí a včas léčeny. Proto musíme rozlišovat obtíže, které s sebou přináší stáří jako

takové, od nemocí, které stáří provázejí a jsou jimi popřípadě zhoršeny. " 14

Na rozdíl od chronologického věku můžeme věk biologický do určitě míry ovlivnit svým životním stylem. Bohužel se zde však promítají i vlivy, které už ovlivnit nedokážeme. Náš biologický věk určují změny v tkáních, DNA, buňkách a orgánech a další faktory, které mohou náš kalendářní věk posunout až o 20 let oběma směry.

Genetika je v tomto případě na vině ve zhruba 20%, zbytek pak je na životním prostředí a zdravotních problémech. V naší DNA nalezneme tzv. telomery, které mají zásadní význam. Samotná buňka tyto telomery nedokáže obnovit. Takže čím jsou telomery kratší, tím více stárneme. Stav je to tedy nevratný. Pokud by se telomery zvládly samy obnovovat nebo alespoň nezkracovat, náš život by se tím prodloužil o 10 – 30 let. Španělští vědci z Národního centra pro výzkum rakoviny (CNIO) v roce 2007 dokázali toto zkracování zvrátit u pokusných laboratorních myší, prodloužili jim tak život, u ročních myší, až o 24%. Dosáhli toho pomocí telomerázy – enzymu schopného obnovy telomeru – vloženému do DNA. Tyto laboratorní myši pak dokonce vykazovali vyšší zdraví a nižší míru stárnutí.

„Stárnutí v současné době není považované za nemoc. Vědci ho ale čím dál více vidí jako původce neduhů, jako je inzulínová rezistence nebo kardiovaskulární nemoci, jejichž výskyt

roste s věkem. Když vyléčíme stárnutí buněk, zabráníme těmto nemocem,“ 15

Stav biologický můžeme určit například dle stavu zubů a dásní, kapacitou plic, krevními a jaterními testy, testem inteligence a především dle stavu našeho srdce.

14 BAŠTECKÝ, J. Gerontopsychiatrie. Praha: Avicenum, 1994, str. 96

15 VTM E15, [online]. Maria A. Blasco, spoluautorka studie, Dostupné z: http://vtm.e15.cz/node/4809

(22)

22

2.5.4 Sociální věk

„Každý stárnoucí a starý člověk je členem nějakého společenství. Společnost má přijímat stáří jako přirozenou realitu a starou subpopulaci jako svou nedílnou

součást. Cílem je nikoliv segregace, ale integrace! Při porušení tohoto paradigmatu může vzniknout mnoho klinicky významných problémů.“ 16

V historii bylo stáří uctíváno a plně akceptováno. Starý člověk byl považován za nositele kultury, zkušeností a tradic. Za Římské republiky to byla právě rada starších, která měla vysoké rozhodovací pravomoci. Ve středověku fungovala velká mezigenerační solidarita, staří lidé byli součástí rodiny, kde syn se staral o rodiče výměnou za přenechání majetku. V té době se však vyššího věku dožilo jen velmi malé množství lidí, proto se nelze divit, že stáří bylo jakýmsi symbolem vzdělávání, předávání zkušeností, informací a ověřených postupů. Nyní se o tento informační kanál, starají masová média a stáří je odsouváno do pozadí.

V dnešní době již není stáří přínosem pro společnost, ba naopak je chápáno jako období, kdy u jedince po intelektuální stránce dochází k chátrání, nasbírané zkušenosti a vědomosti ztrácejí význam a dále se již nerozvíjí. Starý člověk bere ohledy jen na své potřeby a nebere na sebe sociální povinnosti. Až 70% české populace hodnotí nárůst seniorské populace negativně. 17

,,Sociální věk se vztahuje ke společenskému očekávání

určitého chování adekvátně k biologickému věku. Západní společnost očekává, že lidé, kteří překročili šedesátku, se budou chovat v zásadě klidně a usedle, a proto také není

překvapivé,

že za znak počátku stáří se považuje ukončení pracovního poměru a odchod do důchodu.

V některých primitivních společnostech je stáří chápáno jako odměna za zbožný život."18

,, Stáří je typické úbytkem a proměnou

sociálních rolí". Příčiny těchto změn mohou být různé:

16 PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika. str. 25.

17 VIDOVIČOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace – nové souvislosti. str.34

18 HAMILTON, (1999), Psychologie stárnutí

(23)

23

1. Sociálně podmíněnou změnou role je odchod do důchodu. Starý člověk ztrácí svou individuálně specifickou profesní roli, která měla určitou sociální prestiž, a stává se

anonymním důchodcem, jehož role příliš velkou prestiž nemá.

2. Změna mnoha dalších rolí je podmíněna biologicky. Starý člověk ztrácí roli manželského partnera a získá roli vdovce či častěji vdovy. Může onemocnět a získat

roli nemocného. Z tohoto důvodu může ztratit i soukromí svého domova a získat novou roli, roli pacienta léčebny dlouhodobě nemocných nebo obyvatele domova

důchodců.

3. Ztrátu některých rolí ovlivňují ekonomické faktory. Takové ztráty jsou sekundárním důsledkem odchodu do důchodu. Důchodce musí více šetřit a vzdát se některých požitků, vázaných na peníze. Nebude si moci dopřát totéž co dříve a navíc se mohou

objevit nové výdaje, které dříve neměl. Například náklady na léky, dietní potraviny, pomoc v domácnosti. Úroveň konzumu má svůj sociální význam, člověk jím

demonstruje svůj status. 19

2.5.5 Psychologický věk

Nás psychologický věk je úzce spjat s věkem biologickým. Pokud naše tělo funguje bez problémů, cítíme se svěží a zdraví, a tudíž i mladí. Pokud nám však organismus nepracuje jak má, všechno nás bolí, máme řadu zdravotních problémů, náš psychologický věk se zvyšuje a my si připadáme nesmírně staří.

„Psychika geronta představuje soubor vlivů, které

se proplétaly, vzájemně na sebe působily, narůstaly anebo se ztrácely, a to od jeho dětství.“20

,, Jednota duševních vlastností, která je založená na jednotě tělesné konstituce a utváří se v jeho společenských vztazích." V průběhu normálního stáří tedy dochází k řadě změn a člověk se stává více podoben sobě samému. Může se změnit jeho hierarchie hodnot, kdy do

19 VÁGNEROVÁ, M. ,(2000) Vývojová psychologie

20 PEKAROVIČ (1984), str. 30

(24)

24

popředí se dostávají hodnoty nové na místo těch starých. Pokud ovšem člověk nenalezne náhradní hodnoty za hodnoty staré (ztracené), mohou se u něho objevit pochybnosti o smyslu vlastního života. To se však stává pouze v extrémních případech. Za normálních okolností stáří postupuje pomalu, harmonicky, pozvolna, člověk si ho ani neuvědomuje." 21 Důležitá je i osobnost jedince a ta zůstává po většině zachována. Obvykle se zhoršují pouze funkční schopnosti- paměť, vnímání, myšlení. Charakteristické rysy osobnosti s přibývajícím věkem získávají na intenzitě.

„Obecně se negativní vlastnosti každého člověka s léty zvýrazňují.

Říkává se, že stáří karikuje povahu. Kdo byl v mládí šetrný, bývá ve stáří lakomý. Kdo vyhledával slovní šarvátky a cítil se v nich jako ryba ve vodě, dospívá ve stáří do podoby nesnášenlivého a vztahovačného kverulanta. Stárnoucí krasavice, neschopna akceptovat proces stárnutí jako přirozený běh života, bývá hašteřivá, pomstychtivá a dokonce i zlá.“22

„Vytvoří-li si člověk kladné etické hodnoty, které respektuje celý život, je

i způsob stárnutí hodnotnější, schopnost adaptability je lepší, a tím je i psychická stránka funkčního věku kvalitnější.“ 23

2.6 Psychologické a biologické aspekty seniorského věku

Postupem let se ve fyziologii a psychologii jedince odehrávají změny související se stárnutím organismu. V rovině psychologické můžeme pozorovat změny v chování, prožívání, jednání a dokonce i lehké změny osobnosti. Z hlediska fyziologického zaznamenáváme změny kognitivních funkcí a změny smyslů.

21 KREJČÍŘOVÁ (1998), Vývojová psychologie

22 JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. str. 14

23 GREGOR, O. Stárnout to je kumšt. str. 117

(25)

25

2.6.1 Změny v oblasti psychiky

Stáří sebou přináší úbytek vitality a energie, což se projevuje zejména zpomalením psychomotorických funkcí a senzomotorické funkční koordinace. I rutinní činnosti se postupem času stávají zdlouhavějšími a namáhavějšími. Řeč a gestikulace se zvolňuje. Chůze zpomaluje. Dále dochází ke zpoždění psychických pochodů a reakčního času. 24 Neobvyklé nejsou ani poruchy osobnosti a rozhodovacích schopností. Starý člověk je, ve většině případů, konzervativní. Hůře se adaptuje na změny prostředí a jen těžko snáší nové situace. Snížením vnímání dochází k úzkostným stavům, nejistotě a strachu. Přestává důvěřovat novým lidem, způsobům a věcem, raději preferuje staré osvědčené postupy a zkušenosti.

Krátkodobá paměť stagnuje. Avšak „slovní zásoba stejně jako jazykové znalosti zůstávají zpravidla zachovány.“25 Zhoršuje se schopnost zapamatovatelnosti nových věcí.

Senior si častokrát nevzpomene na události předchozího dne, ale obvykle si velmi dobře a do detailů vybaví na zážitky z dětství. „Starší lidé mají lepší paměť systematickou než mechanickou, lépe a déle si pamatují poučení, kterých se jim v průběhu života dostalo.“ 26 Staří lidé často trpí pocity méněcennosti, pocitem bezmoci, úzkostnými stavy. To způsobuje časté změny nálad, rozmrzelosti, smutek. Uzavírají se do sebe, upadají do vzpomínek a minulosti.

„Současně je stáří provázeno i povahovými

změnami, zejména umíněností, přecitlivělostí, vztahovačností, nedůvěrou a jistým zdětinštěním. Ve stáří se však také dřívější povahové rysy jaksi zvýrazňují v pozitivním i negativním směru.“27

Pocit osamělosti často přichází s odchodem do důchodu, kdy člověk nedobrovolně ztrácí kontakty s lidmi. V neposlední řadě je to pak úmrtím partnera.

Britská společnost Campaign to End Loneliness označila osamělost za rozsáhlý problém ohrožující zdraví podobně jako celoživotní kouření, či obezita. Osamělost pak

24 PIDRMAN, V., KOLIBÁŠ, E., Změny jednání seniorů. 1. vyd. Praha: Galén, ©2005. 189 s

25 JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. str. 15.

26 GREGOR, O. Stárnout to je kumšt. str. 116.

27 NAKONEČNÝ, M. Úvod do psychologie. str. 391.

(26)

26

výrazně ovlivňuje nás životní styl, vede k nedostatku pohybu, špatným stravovacím návykům a způsobuje deprese.28

Výzkum dokonce poukázal na to, že samota výrazně zvyšuje riziko Alzheimerovy choroby a zhoršuje imunitní systém.

Podle studie prováděné na University of California může být samota i značně nakažlivá. Díky nedůvěřivosti k ostatním lidem se pak sám senior stává pro ostatní jedince nedůvěryhodným. Nejčastěji se lze osamělostí nakazit od přítele a to s pravděpodobností 40–65%.

Osamělost začíná pozvolna pocitem, že svět je pro nás nepřátelské místo. Toto proroctví se však časem začne naplňovat.

2.6.2 Změny smyslového vnímání

Každý živý organismus potřebuje ke svému životu řídící mechanismy. Člověk ( a řada dalších živočichů) má pro přenos těchto informací vyvinuty smyly.

Smyslové vnímání je v životě každého člověka nepostradatelné, nepomáhá nám jen k přežití a orientaci, nýbrž umožnuje tzv. socializační adaptaci a zařazení do společnosti. Už od narození, byť smysly nejsou ještě dokonale vyvinuty, vnímáme své okolí. Postupem času se rozvíjejí a my tak můžeme ostře vnímat obrazy, vůně, sluchové vjemy a celkově svět kolem nás. Ve většině případů jsou role jednotlivých smyslů vyváženy.

Může se stát, že jedinec, v důsledku chyby vývoje, nemoci, či úrazu, o jeden ze smyslů přijde. Je objektivně prokázáno, že pokud se tak stane, dokáže člověk zbývající smysly daleko lépe využít.

Jako se po narození smysly rozvíjeli, s přibývajícím věkem dochází k jejich degeneraci, což vede ke snižování kapacity mozku. Se snižováním smyslových funkcí dochází k mylnému vyhodnocování prostředí a situací.

28 VITALIA.cz [online]. 16. 05. 2011 0:00, [vid. 2016-04-20]. Dostupné z:

http://www.vitalia.cz/clanky/osamelost-zkracuje-zivot/

(27)

27

"Vnímání je spojeno s rozeznáváním percipovaných objektů na základě minulé zkušenosti.

Podílejí se na něm všechny poznávací procesy, a proto případné poruchy mohou být projevem postižení různých funkcí" 29

2.6.3 Změny zraku

Zrak je naším nejdůležitějším smyslem, díky němuž jsme schopni vnímat až 90%

informací. Zraková ostrost dosahuje maxima zhruba ve 30ti letech a dlouho si udržuje vysokou úroveň. A to až do 70ti let. Naše oči však začínají stárnout již kolem 40. roku života. Po 65. roce se zvyšuje výskyt chronicko-degenerativních onemocnění oka - glaukomu, senilní makulární degenerace sítnice a katarakty. Po 80. roce se pak počet těchto onemocnění rapidně zvyšuje. 30

Nevidíme okem, ale mozkem. Mozkové buňky se nemohou obnovovat. Věkem podmíněná ztráta 7-10% na objemu, váze a počtu mozkových buněk je hodnocena jako normální.

Ztráty nad 10% jsou již patologické. Na zmenšení objemu mozku se podílí i ztráta vody a proteinů v mozkových buňkách. Třetina starších lidí má v mozku podobné změny, jaké se vyskytují u Alzheimerovy choroby, ale nemá žádné obtíže.

Mozek spotřebuje 20% kyslíku potřebného pro celé tělo, přestože se na celkové váze těla podílí jen 2%. Právě proto vyžaduje velmi dobré prokrvení a mnoho energie. Energie se tvoří

v mitochondriích nervových buněk, jejichž aktivita je ve vyšším věku snížená. Následkem je pak snížení schopnosti poznávat. Zpomalené zpracovávání nových informací spolu se zhoršením sluchu vede u starších lidí ke zhoršení orientace v komplexních situacích.31

29 VÁGNEROVÁ, (1999), str. 41..

30 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

31 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

(28)

28

Zhoršuje se akomodační schopnost, tj. schopnost zaostřovat na různé vzdálenosti, především pak na blízko. Jedinci tak nejčastěji dělá problém přečíst si noviny či rozeznávat obličeje.

Dále dochází ke zhoršování schopnosti ostření či k úplné ztrátě zrakové ostrosti, což způsobuje problémy s otřením na detaily či neschopnost ostře vidět na různé vzdálenosti. Až tři čtvrtiny lidí nad 75 rok života disponuje zrakovou ostrostí 0,5, což stačí na účast v silničním provozu. Avšak tito lidí bývají náchylnější na oslnění, hůře vnímají jas a kontrast a hůře rozeznávají drobnější znaky. Řešením je nošení brýlí a zvýšením kontrastu mezi sledovanými předměty ( černá je lépe vidět na bílém pozadí než na šedivém).

Na zhoršení zraku se podílí i snížení vnímání jasu sítnicí. Postupem věku se zornice zužuje a čočka ztrácí na průhlednosti. Oproti 20ti letému jedinci dosahuje míra vnímatelnosti jasu, u 60ti letého člověka, pouze jedné třetiny.

Oproti tomu, z hlediska kontrastu, potřebuje až 70% lidí, nad 60 let, třikrát větší kontrast než 20letý jedinec. Může za to zvýšený sklon v čočce, vytvářející závoj, který snižuje množství světla, přicházejícího do oka, až o jednu třetinu. V nedostatečném osvětlení je dokonce vnímání kontrastu důležitější než zraková ostrost.

Zákaly v čočce vedou dále ke změně vnímání barevnosti. Starší lidé vidí v nažloutlých odstínech. Zvýšená absorpce modré barvy na sítnici způsobuje horší vnímání modré a fialové barvy. Avšak barvy kolem žlutého spektra – oranžová, červená, žlutá – jsou rozeznatelné poměrně snadno. Tento problém nastává u jedinců nad 80 let, avšak mohou se v mírných formách projevit už v dřívějším věku.

S přibývajícím věkem dochází i k omezování zorného pole. Ztráta kostní hmoty u starších lidí postihuje i očnici. Očnice se zvětšuje, oko klesá níže a okraje očnice začnou omezovat zorné pole. Oproti 20letému se může u 60letého zúžit zorné pole až o 50%.

Senilní ptóza a ochablost kůže horního víčka omezují horní část zorného pole. Tento problém je velice nebezpečný zejména u řidičů. Věkem podmíněné změny ve smyslových buňkách sítnice a v pigmentovém epitelu sítnice působí difuzní, téměř rovnoměrné snížení schopnosti rozlišovat jemnější rozdíly intenzity světla v celém zorném poli. V periferii sítnice je ztráta světelných receptorů větší, což vede ke zhoršování prostorové orientace.

Zpomalené poznávání je následkem jak stárnutí mozku, tak i snížení vnímání jasu na sítnici. Čím tmavší obraz na sítnici, tím déle trvá jeho rozpoznání a to až o 50% oproti

(29)

29

20letému člověku. Zpomalení rozpoznávání vede ke zpomalování reakcí, což může mít fatální následky zejména v silničním provozu.

Ve stáří je až trojnásobné nebezpečí úrazu a to díky nedostatečně rychlému vyhodnocení situace a zvýšené reakční době potřebné k přiměřené reakci na nebezpečí pádu.

Porucha vidění je často provázena i poruchou sluchu, zvláště vnímání vysokých tónů.

Následné zpomalené poznávání působí potíže zvláště v silničním provozu, kdy snížení vidění a sluchu musí být nahrazováno a kompenzováno dříve získanými zkušenostmi a zvýšenou pozorností. Věkem však klesá i výkonnost této senzoricko-vizuální paměti a pro

stárnoucí je stále obtížnější orientovat se v komplexních situacích a koncentrovat se na nové informace.

Pro stárnoucího jedince je zrak mimořádně důležitý. Jeho nedostatečná činnost způsobuje starším lidem problémy nejen v mobilitě a osobní soběstačnosti, ale působí negativně i na jejich psychiku a duševní rovnováhu, nezřídka kdy způsobuje deprese a zvýšené riziko úrazu.32

2.6.4 Změny sluchu

,,Žádný tvor nemá tak citlivý a jemný sluch jako žena - ta slyší, i když upadne trochu popele z cigarety na koberec.ˮ Vittorio de Sica

Byť sluch není naším nejdůležitějším smyslem, přijímáme, pomocí něj, značnou část informací. Sluch nelze vyřadit, zvuky vnímáme od našich prvních chvil až do těch posledních. Obklopují nás ve dne, v noci. S jeho pomocí rozeznáváme nebezpečí, dává základ řeči, podněcuje v nás aktivitu.

S narozením máme každý určité množství sluchových buněk, které postupem času degenerují. A tvorba nových už není možná. S věkem se kvalita sluchu snižuje, ale samotný proces začíná již v dospělosti, kdy velice závisí na prostředí, ve kterém žijeme, pracujeme. Což se týká především dělníků pracujících v nepřetržitém hluku.

32 I-BRÝLE[online]. [vid 2016-04.20]. Dostupné z: http://www.i-bryle.cz/index.php?adr=5&docid=66

(30)

30

Oslabení sluchu výrazně snižuje kvalitu života. Již kolem padesátého roku života začínají být problémem slabší zvuky. Nedoslýchavost bývá většinou oboustranná.

Zpočátku jsou postiženy jen vysoké tóny, jejichž ztráta není, pro běžný, život problémem. Ovšem kolem 60. tého roku života již člověk přestává vnímat i zvuky na středních frekvencích, jejichž absence není pro praktický život ideální, neboť se jedná o frekvence nezbytné pro porozumění řeči. V hlubokých tónech obvykle nemá senior problém vůbec.

Pro stařeckou nedoslýchavost je typická zhoršená srozumitelnost řeči. Starý člověk řeč slyší, ale hůře jí rozumí. Tento problém se ještě znásobí ztížením podmínek, jako je okolní hluk či více hlasů najednou. Je velmi důležité přizpůsobit starému člověku svůj projev. Snížit tón hlasu, zřetelně vyslovovat, mluvit pomaleji a hledět do tváře, aby měl šanci porozumět sdělení. Naprosto nepřístojné je křičení, starý člověk ho vnímá velmi intenzivně a až s bolestí a úlekem. Dále je vhodné nalézt optimální vzdálenost tak, aby nedocházelo k utlačování osobního prostoru, ale abychom si byli jistí, že nás senior uslyší.

Se stařeckou nedoslýchavostí se v 50 – 60% dostavují ušní šelesty. Jedná se o velmi nepříjemný problém. Intenzivní zvukové vjemy nemají žádné zdroje zvenčí, tyto problémy bývají cévního původu a léčka je většinou jen velmi málo úspěšná.

"Tepny, zvláště krkavice, mi začaly tak silně bít, že jsem jejich tepot nejen cítil, nýbrž dokonce slyšel. K tomu přistoupilo silné hučení v uších, a to hučení bylo trojí nebo spíše čtvero, totiž: temný a hluboký bzukot, jasnější šum, jako když teče voda, velmi ostrý hvizdot a ten tepot, o kterém jsem mluvil a jehož údery jsem mohl snadno spočítat, aniž jsem si ohmatal puls nebo se rukama dotkl těla jinde..." Jean-Jacques Rousseau33

Poruchy sluchu mají velký dopad i na lidskou psychiku. Výrazně snižuje kvalitu života a to zejména v oblasti spánku, kognitivních funkcí, snížení fyzického, emocionálního a sociálního fungování v dalších letech.34 Jedinec, který hůře slyší, může trpět smutkem, frustrací, depresí, nejistotou. Izoluje se od společnosti, cítí nepochopení ze strany druhých, mnohdy je vystaven posměchu.

33 ONADNES.cz[online]. 9. ledna 1999, [cit. 2016- 04-21].Dostupné z: http://ona.idnes.cz/usni-selest- pekelne-utrpeni-nikoli-od-dabla-feg-/zdravi.aspx?c=990107_122308_zdravi_jup

34 FISCHER et al.,(2009), str. 351.

(31)

31

2.6.5 Změny inteligence

Pohled na inteligenci starého člověka je velmi sporný. Na jedné straně vidíme moudrého jedince, který prošel životem, nasbíral mnoho zkušeností a prošel mnohými situacemi. Na straně druhé je dezorientovaný a dementní stařec, který si nemůže vzpomenout, co měl dnes k obědu.

K poklesu inteligence ve stáří přispívají mnohé faktory jako genetická výbava, stupeň dosaženého vzdělání, sociální podmínky. Stupeň poklesu je rychlejší u jedinců, kteří byli už od začátku méně schopní. Důležitý je i tělesný a duševní stav, či schopnost sebekritičnosti svého intelektu.

Obecně úlohy, které vyžadují píli a zkušenosti plní senioři stejně, či dokonce lépe než mladší jedinci. Co se ovšem týče většího množství informací, důvtipu, řešení problémové situace bez celoživotně nabytých zkušeností, v tomto ohledu starší lidé selhávají.

Dalo by se říci, že člověk si věkem zachová svou moudrost a zkušenosti, avšak už není tak bystrý a důvtipný jako dříve.

2.6.6 Změny paměti

Paměť je schopnost centrální nervové soustavy uchovávat a používat informace o předchozích zkušenostech. Jde o proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti.35 Poruchy paměti ve stáří nejsou ničím neobvyklým. Ovšem tento problém mnohdy nastává už v dospělosti, kdy se však může jednat o nebezpečné onemocnění mozku.

Avšak i stařecká demence je nemoc, která přes prvotní lehké poruchy paměti může skončit až nevědomím o svém vlastním životě. Jedinec pak bloudí i na sobě dobře známých místech a nezřídka kdy dochází k úplným změnám chování a poruchám řeči.

35 WIKIPEDIA[online]., naposledy editováno 2. 4. 2015 v 22:45, [cit. 2016- 04-21]. Dostupné z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5

(32)

32

Lidský mozek je plně vyvinut ve věku 25 let, poté se začne jeho stav zhoršovat.

Pokud není využíván, podobně jako sval, začne ztrácet svou funkci. Po překročení hranice 30ti let můžeme začít pozorovat lehké potíže se zapamatováváním a problémem soustředit se na více věcí najednou. Vědci se domnívají, že 50% jedinců po překročení 60ti let je postiženo tzv. věkem ovlivněným zhoršením paměti. Po sedmdesátce tento počet stoupá nad 70 %. 36

2.6.7 Fyziologické změny

Se stářím přicházejí i problémy po stránce fyzické. Orgány jsou vlivem času a nemocí opotřebované, pohybové obtíže neodmyslitelné a bolesti jsou na denním pořádku.

2.7 Zdravotní postižení

Kdo z nás může říci, že je úplně zdráv. Zdraví je neuvěřitelně proměnlivé. Jedná se o celosvětovou otázku a s přibývajícím věkem tento problém jen sílí. V celé naší populaci se odhaduje zhruba 10% jedinců se zdravotním postižením. U dětí je procento nižší, oproti tomu ve skupině nad 80 let věku se odhaduje až 50% zdravotně postižených osob.

Hranice mezi postižením a nepostižením není zcela jasně vytyčena.

Osoba se zdravotním postižením (OZP)

„ Člověk, který má taková funkční omezení, že to vytváří mimořádné požadavky na jeho životní, případně pracovní podmínky."37

36 IPSEN[online]., © Ipsen 2014, [cit. 2016- 04-21]. Dostupné z: http://www.ipsen.cz/informace-pro- sirokou-verejnost/poruchy-pameti

37 VOTAVA a kol., (2003), str. 11.

(33)

33

Takový člověk potřebuje péči a pomoc se zvládáním běžných denních úkonů, jako je péče o sebe samotného, hygiena, příprava a podávání stravy, atd.

Reakce jedince na postižení je zcela individuální, v závislosti na typu postižení, a zda je postižení vrozené či získané. Zdravotní postižení ovlivňuje nejen člověka samotného, nýbrž celé jeho okolí. Mnohdy hrozí jeho vyřazení ze společnosti, proto je třeba pomoci mu realizovat aktivity a činnosti, které budou prevencí sociálního vyloučení a pomohou mu integrovat se zpět.

„Z posudkového hlediska je stupeň postižení vyjádřen např. přidělením invalidního důchodu

či legitimace TP, ZTP, ZTP- P.“(Votava a kol., 2003. s. 12)

Typy postižení

U osob se zdravotním postižením můžeme rozlišit několik typů a stupňů postižení.Dle typu rozdělujeme následovně :

1. Tělesné postižení- poruchy hybného ústrojí

2. Zraková postižení- nevidomí a slabozrací na podkladě úrazů a degenerací 3. Sluchová postižení- neslyšící a nedoslýchaví od narození a v průběhu života

4. Postižení vnitřními chorobami- nemoci civilizační ( kardiaci, astmatici, stomici, aj.) 5. Mentální postižení- od mládí existující snížené rozumové schopnosti různého stupně 6. Demence- zrychlený úbytek rozumových schopností ve starším věku

7. Psychiatričtí pacienti- hlavně psychotici ( schizofrenie, endogenní deprese ) 8. Samostatné těžší poruchy řeči- často v kombinaci s jiným postižením 9. Kombinovaná a další postižení38

Vzhledem k tématu bakalářské práce se budu zabývat pouze postiženími, které není v rozporu se silničními zákony a které umožňuje postiženým jedincům samostatně řídit automobil.

Všechny tyto aspekty, jak psychologické, tak biologické, výrazně ovlivňují fungování seniora v silniční dopravě.

38 Diplomová práce[online]., Brno, (2006), [cit. 2016- 04-21], dostupné z:

https://is.muni.cz/th/8452/pedf_m/Diplomova_prace.pdf

(34)

34

2.8 Stárnutí populace

2.8.1 Demografický vývoj ve světě

Zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) uvádí, že obyvatelé ve věku nad 65 let tvoří v Asii přibližně 9 % obyvatelstva, v Severní Americe 11 % a v Evropě

13 %. Podle údajů Evropské konference ministrů dopravy (ECMT/CEMT) se předpokládá, že v následujících padesáti letech ve státech, sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), naroste počet lidí starších 65 let ze současných 87 milionů na 175 milionů. Je předpoklad, že za stejné období se počet osob starších 80 let zvýší ze současných 16 milionů na 47 milionů. To znamená, že podíl seniorů v populaci se zvýší ze současných přibližně 15 % na 20 - 30 % populace.39

2.8.2 Demografický vývoj v Evropě

Během druhé poloviny 20. Století se v Evropě prohloubilo populační stárnutí obyvatelstva.

Absolutní počet seniorů starších 65 let se více než zdvojnásobil ze 46 mil. v roce 1950 na 112 mil. v roce 2000 a jejich podíl v celkové populaci se zvýšil z 8% na 14%. V následujících padesáti letech bude stárnutí obyvatelstva dominantním demografickým procesem Evropy.

Evropa je v současnosti demograficky nejstarším regionem světa a podle populačních

39 NKCPU, [online]., Fakultní nemocnice v Motole, (2013), [cit. 2016- 04-23], dostupné z:

http://www.nkcpu.cz/starsi-clovek-v-silnicni-doprave-1202.html Tabulka 1 - Stárnutí obyvatelstva vyspělých regionů světa

(35)

35

prognóz OSN (revize z roku 2000, střední varianta) si tuto pozici udrží i nadále. Zejména po roce 2030 se její prvenství ještě podstatně zvýrazní.40

Díky snížení počtu obyvatelstva v posledních letech budou senioři nad 65 let, do budoucna, jedinou rostoucí skupinou. Počet dětí a osob v produktivním věku klesne o 30%, naopak počet seniorů se zdvojnásobí z 14% na 28%. V roce 2050 už lze očekávat dvakrát více jedinců nad 65 let než dětí do 15 let. Současný stav a očekávaný vývoj se ovšem v jednotlivých zemích liší z důvodu plodnosti, úmrtnosti a migraci.

2.8.3 Demografický vývoj v ČR

Stárnutí obyvatelstva představuje problém pro celou společnost. Na jednu stranu se výrazně zvyšuje naděje na dožití, na straně druhé však registrujeme sníženou plodnost žen, což vede k snížení podílu dětí do 15ti let. Na počátku 21. století ještě převažoval počet dětí nad počtem seniorů. V dnešní době již složka starých lidí percentuálně převažuje a stav se bude nadále zhoršovat.

Důsledky demografického stárnutí se dotýkají všech sfér sociálního a ekonomického vývoje a nejčastější obavy vyvolávané změnou věkové struktury se pojí s udržitelností financování důchodového systému, růstem nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči a nedostatkem pracovních sil na trhu práce.41

40 DEMOGRAFIE[online].,08.11.2005, [cit. 2016- 04-23], dostupné z:

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=201

Tabulka 2 - Pořadí evropských zemí podle podílu osob ve věku nad 65 let (v %)

Obrázek 2 - Vývoj dětské a poproduktivní složky obyvatelstva v ČR

(36)

36

V roce 2055 by již podíl seniorů mohl tvořit dokonce třetinu celé společnosti.

Tento nárůst by už nezasahoval pouze do složky dětí, ale i do populace produktivních obyvatel České republiky.

Změny se promítnou zejména ve skupině samotných seniorů. Zatímco v roce 2010 tvořily třetinu ze všech seniorů osoby ve věku 65-69 let, v roce 2065 bude tato věková skupina zaujímat pouze 15 %. Absolutně i relativně se tak zvýší zastoupení seniorů ve věku 70 a více let. Přesněji řečeno, věková skupina 70-79 by měla ve srovnání s rokem 2010 vzrůst téměř dvojnásobně, skupina osob ve věku 80 a více let dokonce více než čtyřnásobně42. A právě skupina seniorů ve věku 80ti let má důležité důsledky pro společnost, neboť vyžaduje nejvíce zdravotní a sociální péče.

41 DEMOGRAFIE[online]., 23.03.2012, [cit. 2016- 04-23], dostupné z:

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824

42 DEMOGRAFIE[online]., 23.03.2012, [cit. 2016- 04-23], dostupné z:

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824

Tabulka 3 - Vývoj složení obyvatelstva v ČR podle hlavních věkových skupin (v %)

Obrázek 3 - Věková struktura skupiny seniorů nad 65 let (v %)

(37)

37

2.9 Senior řidičem

V české republice je momentálně více než jeden a půl milionů seniorů ve věku nad 65 let.

A toto číslo bude nadále stoupat. Avšak věk není důvodem proč se vzdát automobilové mobility. Cestování vlakem či autobusem je v mnoha případech pro seniory nepohodlné a zdlouhavé. Oproti tomu, automobil je pro ně relativně komfortní a rychlou volbou.

Pohodlně se tak dostanou na nákupy, úřady, k lékaři či za vnoučaty na chalupu. Proto počet řidičů – seniorů stoupá. S vyšším věkem nesporně stoupají zkušenosti a jedinec už si, oproti mladým řidičům, nemá potřebu nic dokazovat. Naopak, tato skupina řidičů, jedná mnohdy až puntičkářsky co se týká dodržování dopravních předpisů, což ostatní řidiče v mnohých případech vyvádí z míry. Problémem, u této věkové kategorie, jsou změny způsobené stářím. Jedinec již nemá tak dobrý zrak jako kdysi, reakce se zpomalují, pozornosti ubývá, záda se ohýbají a klouby bolí. Pokud si řidič není sám sebou jistý, znervózní ho sebemenší detail či změna, což se může nechvalně projevit na řešení dopravní situace.

2.9.1 Nehodovost seniorů

Každý den vznikají na silnicích vážné situace, kdy dochází ke zranění či usmrcení osob různého věku. Se vzrůstajícím věkem se však i výrazně zvyšuje riziko poranění a to nejen v oblasti automobilové dopravy, ale i u cyklistů a chodců.

Obrázek 4 - Podíl usmrcených seniorů v ČR v roce 2012

(38)

38

Co se týká automobilové dopravy, kategorie starších řidičů se, ve srovnání s mladšími, významně nepodílí na nehodovosti. Je to z velké části dáno tím, že počet seniorů za volantem není tolik, jako v jiných věkových kategoriích. Ovšem vzhledem k stárnutí obyvatelstva a zvýšení počtu řidičů – seniorů v dopravě můžeme, do budoucna, očekávat nárůsty v jejich nehodovosti.

Starší lidé jsou obecně v silničním provozu opatrnější. Velmi dobře si uvědomují své možnosti, jezdí klidně, nespěchají, dodržují dané předpisy. S přibývajícím provozem a celkově hektickou dobou však ztrácejí senioři svou jistotu. Například na křižovatkách se zvýšeným provozem může nastat problém. Starší řidič si raději počká do doby, kdy má zaručen hladký a bezpečný průjezd, to se ale většinou nelíbí jiným řidičům, kteří mu to dávají náležitě najevo svým troubením a blikáním. Takové jednání seniora znervózní, jedná pod tlakem a velmi snadno tak může způsobit dopravní nehodu.

Obrázek 5 - Relativní vývoj usmrcených seniorů od roku 1993

Obrázek 6 - Dopravní nehody a jejich závažnost zaviněné řidiči dle věku v roce 2013

Figure

Updating...

References

Related subjects :