Živý betlém – dramatizace

Cíl: Využití příběhu, který jsme dětem četli, aby se seznámily s narozením Ježíška.

Zakončit stavbu betléma dramatizací. Rozvoj sociálně komunikačních dovedností, odbourání studu.

Konkrétní cíle: Dítě bude schopné zopakovat text po pedagogovi.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Rozhovor s dětmi. „Viděly jste někdy živý betlém?“ „Pokud ano, kde? Jak vypadal?“ Nám se velmi povedl betlém, který jsme si postavily na stolečku ročních dob.

„Jak dlouho jsme betlém stavěly?“ „Jaké postavy máme v našem betlémě?“ „Já jsem si pro vás dnes připravila překvapení. Dnes si o našem betlémě, zahrajeme divadelní představení.

Příprava: Pomocí barevných molitanových kostek, nebo jiného materiálu si připravíme kulisy betlému. Dále si připravíme kostýmy, postačí různé šátky, papírové koruny.

Postup: Po motivaci rozdáme dětem role a kostýmy. Následně se odebereme k místu, kde máme připravené „jeviště“. V našem případě se v místě jeviště nachází elipsa, na kterou se s dětmi posadíme. Učitel zazvoní třikrát zvonečkem a uvede divadelní představení. Poté předčítá příběh. Pokud dítě uslyší, že se čte o jeho postavě, postaví se. Pokud má v příběhu nějaký text, učitel ho dítěti předčítá, o něco tišeji než zbytek textu, a dítě po něm text opakuje. Na konci příběhu se všichni ukloní a společně si zatleskají. Závěrem je zhodnocení, kdy si s dětmi vyměňujeme názory na jednotlivé postavy, zda byly kladné či záporné apod.

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: Zvoneček, šátky různých barev, čtyři papírové koruny, meč, pergamen, andělská křídla se svatozáří, příběh z Betléma viz příloha d)

Otázky pro reflektivní dialog: „Postaví se ti, kteří hráli kladnou roli, tzn., že byli v našem příběhu hodné postavy.“ Děti se postaví, řeknou jméno své postavy. Dále dětem pokládáme otázky: „Jak vypadá tvoje postava (dítě popisuje postavu, jak si ji představuje).

„Kolik jí je let (jestli je stará nebo mladá).“ „Líbí se ti tvá postava? Pokud ano, co se ti na ní líbí? Pokud ne, co se ti na ní nelíbí, co by si na ní změnil?“ Stejně probíhá vyhodnocení se zápornými postavami. Na závěr si s dětmi volně povídáme, jestli se jim hrálo dobře, jestli se styděly. Pokud cítily stud a nervozitu, zjišťujeme, zda by jim pomohlo si příběh zahrát ještě jednou nebo zda by jim pomohla výměna role.

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Poznámky: Tuto dramatizaci je možné předvést rodičům, při příležitosti Vánoční besídky.

Evaluace a postřehy:

Cíle se podařilo splnit. K dramatizaci byl využit příběh, který byl dětem předčítán s cílem seznámit je s narozením Ježíška. Děti si pomocí dramatizace rozvíjely komunikační dovednosti a odbourávaly svůj stud.

Během motivace byly dětem pokládány otázky. „Viděli jste někdy živý betlém?“

Na tuto otázku všechny děti odpověděly, že živý betlém ještě neviděly. Dětem jsem vysvětlila, že v některých městech lidé staví betlém, ve kterém jsou herci, kteří se převlékli za Marii, Josefa a Tři krále. Postavu Ježíška zastupuje panenka, která leží v jesličkách.

„Pamatujete si, jak dlouho jsme náš betlém stavěli?“ Děti: „Čtyři dny, čtyři měsíce, pár dní.“ Jediná správná odpověď zazněla od chlapečka předškolního věku, který odpověděl, že jsme betlém stavěli čtyři týdny. Následně jsme si zopakovali postavy, které se nám v betlému nachází a na závěr se děti dozvěděly, že si zahrajeme živý betlém. Ohlasy byly kladné.

Nejprve byly dětem rozdány role. Zřetel byl brán na věk a na šikovnost dětí, podle toho byly role rozděleny. Následovalo seznámení s kulisami a poté dramatizace. Děti byly šikovné a opakování textu po předčítajícím se jim dařilo. Dramatizace měla velký úspěch a tak byla využita na Vánoční besídce.

Reflektivní dialog byl zaměřen na zhodnocení postav. Nejprve jsme si zhodnotili kladné postavy. Děti, které měly pocit, že je jejich postava hodná a spravedlivá se postavily a představily jméno postavy, kterou hrály. 1. otázka: „Jak vypadá tvoje postava?“

2. Otázka: „Kolik let je tvé postavě (je stará nebo mladá)?“ 3. Otázka: „ Líbí se ti tvá postava?“ Pája (anděl): „Já jsem anděl, mám křídla a korunku. Jsem stará jako maminka.

Ano líbí, jsem hodná.“ Nela (Marie): „Jsem maminka Ježíška a mám modrý šátek, je mi třicet let. Chtěla jsem být anděl, ale Marie je taky dobrá.“ Dan (Josef): „ Josef je tatínek a je hodný a starý.“ Postava Josefa se Danovi líbila, sám se o roli přihlásil. Anička (Kašpar): „ Já jsem král a nesla jsem dar Ježíškovi. Král je asi starej.“ Postava se Aničce líbila, ale kdyby mohla, ráda by si zahrála roli Marie. Zbylé krále hrály dvě mladší děti,

postavu. Z toho pro mne plyne, že bych přípravy měla lépe promyslet, především pokud pracuji s věkově smíšenou třídou. Mezi zápornými postavami byl král Herodes, kterého si zahrál Marek. Měl problém se studem, mluvil potichu se sklopenou hlavou. Při reflektivním dialogu se moc nevyjadřoval, jen se zmínil, že by si chtěl zahrát oslíka.

Zeptala jsem se, jestli by se v roli oslíka cítil lépe. Odpověděl mi, že ano, že má rád zvířata. Překvapila mne skutečnost, že se děti nebály a neostýchaly. Další zpětnou vazbu jsem získala od třídní učitelky, která tuto dramatizaci použila na besídce. Zmínila se, že před rodiči byly děti nervózní a že jim představení, tak pěkně nešlo. Byla jsem ráda, že se mi s dětmi při dramatizaci povedla navodit příjemná atmosféra, ve které se dětem příjemně hrálo. Po zhodnocení jsme si zazpívali písničku ze závěrečného rituálu, u které si děti zatančily.