Peklo peklíčko; čerti z novin

Cíl: Emocionální příprava na nadílku, rozvoj tvořivosti a tvořivého myšlení, schopnost se vyjádřit.

Konkrétní cíle: Eliminovat u dětí strach z čerta pomocí dramatické výchovy a následného vytváření vlastního peklíčka.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Paní učitelka přichází oblečená jako hodná čertice a při tom říká básničku:

Bum, bum ratata

„Bum, bum, ratata, čert buší na vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, že je rohatý, taky chlupatý.

Bum, bum, ratata, koza rohatá

straší čerta třesky plesky a svolává hrom a blesky, že je rohatá, taky chlupatá.

Bum, bum, ratata, čert se schoval za vrata

a hromuje třesky plesky a svolává hrom a blesky, slyšel mek, mek, mek, tak se kozy lek.“

(Vlastní zdroj)

„Ahoj čertíci! Jé vy nejste čertíci. To přeci nejde, abych měla děti v pekle. Víte co? Já z vás čertíky udělám. Každý správný čert má mít ocas. Já vám tedy takový ocásek přikouzlím.“

Příprava: Do středu elipsy si připravíme červený koberec nebo látku, znázorňující peklo.

Na koberec rozložíme ocasy pro čerty (nastříhané pruhy krepového papíru). Na místo poblíž elipsy (v našem případě lavička) si připravíme materiál na tvorbu čerta a pekla (červené třásně na stromeček, které budou znázorňovat pekelný plamen; noviny, časopisy;

skartovaný papír; barevné papíry; nůžky).

Postup: Po rozdání ocasů si s dětmi zopakujeme básničku, se kterou paní učitelka, čertice přišla. Následuje dramatizace, kdy si s dětmi zahrajeme na různé povahy čertů, jako hodný čert, líný, kulhavý, mrzutý, rozzlobený. Dále můžeme ztvárnit kulhavého, spícího nebo zlobivého čerta, čerta tanečníka, čerta s dlouhým jazykem apod. „Vy jste šikovní čerti, moc vás chválím, ale ještě jednu věc neumíte, ale to co? Nevadí! Já vás jí teď naučím.

Naučím vás totiž stavět peklo a dokonce si každý uděláme svého čertího kamaráda, kterému vymyslíte nějaké pěkné jméno.“ Paní učitelka dětem ukáže materiál připravený na lavičce a vysvětlí, k čemu ho mohou děti použít. Poté už necháme na tvořivosti dětí, jak si svého čertího kamaráda vyrobí a jaké peklo mu vytvoří.

Předpokládaný časový nárok: 90 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: Nůžky, noviny nebo časopisy, červené třásně na stromeček, mísa, skartovaný papír, barevné papíry, červený a černý krepový papír.

Otázky pro reflektivní dialog: Dětí sedí ve svém pekle s kamarádem z novin.

Zopakujeme si básničku a po té se dětí ptáme: „Jak se jmenuje tvůj kamarád čert? Jakou má povahu? Z jakých materiálů je tvůj čert vyrobený a co jsi použil/la na stavbu pekla? Jsi se svým výtvorem spokojený/ná? Pokud ne, co by si změnil/la?“ Na závěr se čertice

s dětmi rozloučí a udělá z nich zase děti a to tak, že děti na červený koberec odevzdají své ocasy.

Závěrečný rituál: písnička „Rampouch“ viz příloha c)

Evaluace a postřehy:

V prvé řadě byl splněn cíl emocionální připravenosti dětí na nadílku. Tento blok byl věnován čertovi, ze kterého mají děti největší strach. Děti za pomocí novin a barevných papírů vytvářely a skládaly čerta na zemi ve svém pomyslném pekle. Měly prostor k rozvoji tvořivosti a tvořivého myšlení. Dále rozvíjely schopnost vyjádřit své pocity.

Některé děti vytvořily milého vlídného čerta, jiné děti čerta sestavily jako strašidelnou a děsivou postavu. Měla jsem možnost pobývat ve školce v den nadílky. Zjistila jsem, že třída, ve které jsem program realizovala, byla klidná. Děti nebyly tak vyděšené a slzy jsem spatřila pouze u dvou dětí, které byly od Mikuláše pokárány za zlobení a ubližování kamarádům. Ve druhé třídě se děti vinuly k paním učitelkám a slzy jsem spatřila u více dětí. Z toho usuzuji, že se mi u mé třídy podařilo eliminovat strach z postavy čerta.

Reflektivní dialog proběhl opravdu v pekelném duchu. Děti byly rozdivočené a do role malých čertů se vžily. Na začátku jsme si zopakovali básničku, při které se děti mohly patřičně vyjádřit. Zapůjčila jsem si zvoneček, kterým jsem po básničce zazvonila, a děti se ztišily. Tento signál ve třídě zavedly paní učitelky. 1. otázka: „Jak se jmenuje tvůj kamarád čert? Odpovědi dětí: „Pekelníček, Tonda, Ocásek, Čert, čertík Bertík, malej čert, Ohnivák.“ 2. otázka: „Jakou má povahu?“ Odpovědi dětí: „Můj čert je hodný. Tonda je zlobivý čert. Zlou, zlobí děti.“ Jedna odpověď mě zaujala a to Fandy: „Můj čert vrčí a jí děti.“ „Fanoušku a myslíš si, že takový čerti opravdu existují?“ Fanda: „Nevím.“ „Já však něco o čertech vím. Čerti děti nejedí, mají nejradši kysané zelí, po kterém se srandovně šklebí a potom mají rádi hadí ocásky a pavouky. A ještě vím, že čerti nevrčí, ale blekotají.

Budeš si to pamatovat?“ Fanda: „Budu si pamatovat zelí (smích).“ 3. otázka: „Z jakých materiálů je tvůj čert vyrobený a co jsi použil/la na stavbu pekla?“ Nela: „Noviny, ohníček, červený papír na jazyk a peklo mám ze dřeva a černého šátku, protože v pekle je špína.“

Dan: „Můj čert je z novin a má bílé chlupy (skartovaný papír) protože je starej, peklo mám ze dřeva a z papíru.“ Vítek: „Já mám malého čerta, protože jsem taky malý a je z novin.

Peklo nemám, můj čert bydlí ve školce.“ Poslední otázku („Jsi se svým výtvorem spokojený/ná?) jsem vynechala. Děti byly neposedné. Přikládám to k nedodržení časové dotace, která se z 60 minut protáhla na 90 minut. Aktivita byla ukončena odčarováním čertů v děti a to tak, že děti odevzdaly své ocasy čertici. Proběhl závěrečný rituál, který byl zdařilý. Děti se usmívaly a krásně zpívaly.