2.1 Metody výuky
2.1.1 Marie Montessori a metoda Montessori
Metoda Montessori je velmi dobře vypracovaným systémem výuky. Vytvořila jej velmi vzdělaná žena, která nenechala nic náhodě. Jak lze vyvodit z názvu této metody, jedná se o ženu, jejíž jméno je Marie Montessori. Narodila se roku 1870 v Itálii v Chiaravalle. Už jako malá projevovala zájem o matematiku, a jelikož jejím rodičům záleželo na jejím vzdělání, přestěhovali se do Říma, aby Marie mohla využít výhod velkého města. Otec viděl svoji dceru jako budoucí učitelku, tato dívka měla však jiné ambice a začala studovat techniku. Po čase zjistila, že tento obor nebude pro ni. Našla však zalíbení v biologii a na tomto základě se rozhodla, že bude studovat medicínu. Bohužel v době Marie Montessori bylo nepřípustné, aby žena studovala medicínu. To tuto ctižádostivou dívku neodradilo, a tak se v roce 1896 stala první ženou s titulem doktorky medicíny. Jejím prvním zaměstnáním byla práce na Psychiatrické klinice Římské univerzity. Pracovala s mentálně narušenými pacienty a to ji přivedlo na mnoho otázek a myšlenek, na základě kterých zjistila, že by se těmto pacientům dalo pomoci, pomocí speciálního pedagogického zacházení. Proto se rozhodla vystudovat učitelství.
V roce 1907 založila v chudé čtvrti Říma první Domov dětí s názvem „Casa dei Bambini“. Tento domov navštěvovaly děti mladší 5 let. V domě je čekalo připravené prostředí s mnoha učebními pomůckami. Práce s těmito dětmi vedla k mnoha úspěšným objevům, kdy Marie Montessori zjistila, že i děti z chudé čtvrti, ze které je většina považována za mentálně narušené, mohou pomocí správného přístupu dosáhnout učebních výsledků jako zdravé děti z bohatých rodin.
Metoda Montessori, pomocí speciálních učebních pomůcek a s vytvořením vhodného prostředí, podporuje u dítěte zájem, pomáhá mu s osvojením správných pracovních návyků a s vytvářením vlastního úsudku. Tak, jako klade Marie Montessori důraz na připravenost prostředí pro dítě, tak apeluje i na studium, vlastní přípravu
a sebepoznání učitele. Ten se má snažit, zaměřit se na vlastní záporné povahové rysy a na tomto základě se odpoutává od pozorování záporných vlastností dětí. Klade důraz na seznámení rodičů s faktem, že jejich poslání je velmi důležité a že díky láskyplnému a nerepresivnímu přístupu k dítěti mohou ovlivnit život nejen svého dítěte, ale i celé společnosti a dále i budoucnost lidstva. (Montessori, 1998), (Hainstock, 2013)
2.1.2 Rudolf Steiner a metoda Waldorf
Tato metoda má svého zakladatele, jehož jméno je Rudolf Steiner. Narodil se v roce 1861 na území tehdejších Uher, dnešní severní Dalmácie – Chorvatsko. Byl filozofem, pedagogem, umělcem, dramatikem a sociálním myslitelem. Právě tento muž byl zakladatelem waldorfského školství. První škola, která by odpovídala jeho idejím, byla založena ve Stuttgartu roku 1919. Zajímavostí je skutečnost, že škola byla založena na popud továrníka Emila Molta, který chtěl školu zřídit pro děti zaměstnanců továrny na výrobu cigaret Waldorf- Astoria. Odtud pochází přívlastek waldorfská.
Waldorfská pedagogika se snaží o rozvoj člověka v jeho celistvosti. Tato pedagogika vychází z vývojových potřeb dítěte a zaměřuje se na vytváření vztahu ke světu pomocí myšlení, cítění a vůle. Za výrazný prvek se považuje pěstování humanity, lidskosti, tolerance a empatie. Práce s dětmi se tudíž zaměřuje na jakési probuzení vlastního živého myšlení, vede k uvědomění si zodpovědnosti. Je důležité si uvědomit, že pokud chceme poznat vyvíjející se bytost člověka, musíme se zaměřit nejen na jeho vnější podobu, ale musíme zapátrat daleko hlouběji do jeho nitra, jelikož vnější vzhled člověka je pouze jeden ze článků lidské bytosti. Další články lidské bytosti nepřicházejí najednou, v době porodu, ale objevují se postupně, ve fázích, v intervalech trvajících sedm let života člověka.
Zjednodušeně řečeno, po celou dobu života člověka, vždy když uplyne sedm let, probouzí se v člověku nová kvalita. Waldorfská pedagogika, co se týče výchovy, se snaží člověku připravit takové podmínky a péči, aby probouzení nových článků mohlo plynule a optimálně probíhat až do jeho dospělosti. „Narození člověka je tedy teprve prvním krokem ke „zrození Člověka“.“ (Smolková, 2007, s. 11)
Dalším prvkem Waldorfské pedagogiky je koloběh ročních svátků a měsíčních
obsahuje ve svém uspořádání i prožívání tři postupné kroky. První z nich je prvek minulosti, kdy se ohlížíme a vzpomínáme na hlavní postavu či událost svátku, vyprávíme o tradicích, zvycích. V této části jsou vítáni nejstarší členové z rodin či jiní pamětníci, kteří mohou živým způsobem vlastního prožitku vykreslit dřívější prožívání svátků na vesnici, ve městě, v kraji či zemi. Druhý krok vybídne, abychom se rozhlédli kolem sebe, podívali se na přítomnost a hledali možný otisk svátku v současném životě a jeho konání. Tady nám pomůže základní charakter a poslání slavnosti. Třetím krokem se zadíváme na nadcházející čas, na budoucnost a přijímáme společná rozhodnutí. Je dobře vyjít na začátku společného hledání z významné myšlenky svátků či malého zamyšlení nad některou z konkrétních událostí. (Konvalinková, 2014)
Oslava svátků je spojena s rukodělnými pracemi, výzdobou třídy i školky nebo chystání oltáříčku roční doby, což je místo ve třídě, které se mění vždy podle roční doby a podle svátků a tradic, které s ní souvisejí. Tento oltáříček tvoří učitel a děti společně.
Dalším doprovázejícím prvkem waldorfské pedagogiky jsou pohádky. Celý rok děti doprovázejí postavy skřítků nebo postava Matičky Země. Pomocí těchto postav pedagog seznamuje děti s krásou naší země a s koloběhem ročních dob.
2.1.3 Můj názor na tyto metody
Obě metody jsou zajímavé a jsou pro mne určitým přínosem v mé pedagogické praxi.
Nebyla jsem si však jistá, zda jejich spojení je šťastným řešením. Mluvím zde o mateřské škole ŠkaTULka, ve které jsem vykonávala rok souvislé praxe. Tato školka využívá prvky obou metod a vytváří tak unikátní vzdělávací program pro děti předškolního věku. Zprvu byl můj názor takový, že si v určitých chvílích tyto metody oponují. Montessori je zaměřená na přípravu dítěte pro reálný a praktický život, oproti tomu waldorf dítě provází koloběhem ročních svátků a měsíčních slavností. Postupem času, kdy jsem poznávala práci pedagogů s těmito metodami mi došlo, že pokud si dá pedagog pozor a pečlivě si promyslí aktivity, které chce s dětmi dělat, může spojení těchto metod fungovat. Je důležité přicházet s novými možnostmi výuky dětí a snažit se, aby byl dítěti poskytnut celkový rozvoj, jaký si zaslouží. V tomto případě bylo vše řádně promyšlené, pedagogové si prošli
mnoha školeními a nic nebrání správnému chodu školy. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí této mateřské školy a poznat něco nového a nevídaného.