Velikonoční pohádka – dramatická výchova

Cíl: Prohloubit schopnost soustředění a pozornosti. Rozvoj sociální komunikace.

Konkrétní cíle: Odbourání studu, rozvoj spolupráce skupin. Udržení pozornosti i ve chvíli, kdy postava dítěte už nemá text.

Otevírací rituál: Písnička „Dobré ráno“ viz příloha b)

Motivace: Přečteme dětem pohádku: „Jak pak se to přihodilo, že je svět tak krásně barevný?“ Následně proběhne rozhovor, kdy se dětí ptáme na jejich nápady: „Proč je svět barevný?“

Velikonoční pohádka o kohoutech, bouřce a duze viz příloha e)

Příprava: Na tuto dramatizaci je příprava náročnější. Je potřeba si předem připravit čelenky s jednotlivými obrázky postav. Obrázky viz příloha 6). Obrázky na čelenkách zanecháme černobílé. Jelikož se v motivačním příběhu z černobílých postav stanou barevné, připravíme si obrázky postav i v barevné verzi. Na barevné obrázky připevníme

z druhé strany lepící gumovou hmotu. Takto připravenými obrázky, během příběhu, zakryjeme černobílé.

Postup: Pedagog se s dětmi přivítá pomocí rituálu a poté jim přečte pohádku. Pokračujeme diskusí o tom, kdo obarvil náš svět a jak ho asi obarvil. Následně dětem rozdělíme role.

Každé dítě dostane čelenku s obrázkem jeho postavy. Nyní se přesuneme do připravené herny, kde jsme si nachystali, v rámci možností, kulisy. Vysvětlíme dětem kde je jejich místo a kde se bude vše odehrávat. Děti se rozmístí na svá stanoviště (ke kulisám) a sednou si. Paní učitelka předčítá pohádku. Pokud dítě uslyší, že se čte o jeho postavě, postaví se a pokud má v pohádce nějaký text, tak ho opakuje po paní učitelce, která ho, o něco tišeji než zbytek textu, předčítá. Na konci pohádky se všichni ukloníme a zatleskáme si.

Závěrem je zhodnocení, kdy dětem pokládáme otázky.

Předpokládaný časový nárok: 30 min. příprava kulis a rekvizit, 60 min. doba programu.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: třída a herna s elipsou

Potřeby a materiál: 4cm široké pásky ze čtvrtky (na čelenky kolem hlavy), vytištěné a vystřižené obrázky postav – černobílé, vytištěné a vystřižené obrázky postav – barevné, lepící guma, sešívačka na připevnění čelenek, krepový papír (černobílý, barevný) na ocasy pro kohouty a na třásně pro duhu, vytištěné obrázky doprovázející příběh, Orffovy nástroje, 2 kovové misky, vytvořené koule z papíru (formát A4), barevné molitanové kostky na kulisy, švédská bedna s připevněným žebříkem

Otázky pro reflektivní dialog: Líbila se vám pohádka? Je tu někdo, kdo by v pohádce něco změnil, třeba její konec? Líbila se ti tvá postava? Pokud ano, co tě na ní zaujalo?

Pokud ne, jakou postavou a proč by si chtěl /la příště být? Styděl se někdo z vás po paní učitelce opakovat text? Pokud ano, je to teď po pohádce lepší nebo horší? Kdybychom pohádku hráli ještě jednou, šlo by ti to lépe?

Závěrečný rituál: Písnička s pohybem: Jarní od L. Pospíšilové viz příloha j)

Poznámky: S přípravou barevných obrázků postav nám mohou pomoci děti, které je mohou vybarvit. Pokud dětem rozdáváme čelenky s postavami, dáváme pozor, jakou postavu, kterému dítěti dáváme. Některé postavy mají delší text a ne všechny děti zvládají mluvit delší dobu.

Evaluace a postřehy:

Některé cíle byly zcela naplněny, jiné se podařilo splnit jen z části. U dětí se prohlubovala schopnost soustředění a pozornosti a to při dramatizaci velikonočního příběhu. Zde cíl nebyl zcela naplněn. Příběh byl delší a mladší děti neudržely po celou dobu dramatizace pozornost. Dále docházelo v dramatizaci a v reflektivním dialogu k rozvoji sociální komunikace a k odbourání studu.

Motivační pohádka děti zaujala. Po přečtení jsem se dětí ptala, zda je napadá jiná myšlenka na téma, jak se obarvil náš svět. Děti nic originálního nevymyslely a prezentovaly myšlenky z příběhu. Později mi došlo, že jsem otázku měla zařadit před četbou příběhu, aby děti nebyly ničím ovlivněné.

Následovalo rozdání čelenek. Podle obrázku, který se na nich nacházel, určovaly roli dítěte. Do dramatizace se chtěly zapojit všechny děti. Pokoušela jsem se role rozdat na přání dětí, ale ne vždy to bylo možné. Proto jsem se snažila dětem popsat u každé postavy její užitečnost a důležitost v příběhu. Po rozdání rolí jsme se odebrali do připravené herny s elipsou. Byly nachystané kulisy kurníku a propasti pro role slepic, kohoutů a vajec. Dále kruh plný papírových koulí (krup) pro roli Duhy a žíněnka s kovovými mísami pro Bouřku. Zbytek dětí sedělo na elipse. Zprvu děti udržely pozornost a dramatizace se zdála velmi vydařenou. Příběh byl, ale dlouhý a stav plné pozornosti a soustředěnosti se nepodařilo udržet. Co se týče předškolních dětí, byly do příběhu pomocí dramatizace vtaženi a po celou dobu příběhu plně spolupracovaly. Příběh byl však dlouhý a složitý pro mladší děti, které byly neposedné a měly tendenci si mezi sebou povídat. Opět jsem tedy narazila na problém s věkově smíšenou třídou. V mé další praxi musím klást důraz na promyšlenější přípravy a vybírat pro věkově smíšenou třídu vhodnější text k dramatizaci.

Následoval reflektivní dialog, který probíhal na elipse. Z připravených otázek byla

postava? Pokud ano, co tě na ní zaujalo? Pokud ne, jakou postavou by si chtěl/la příště být?“ Marek (bouřka): 1. „Ne nelíbila, byla zlá na Duhu. Chtěl bych být vajíčko, byla to sranda, jak křičeli křáp a au.“ Rozárka (Duha): Nechtěla na otázky odpovídat, měla dnes špatný den. Už v úvodním rituálu se zmínila, že má špatnou náladu. O roli Duhy se přihlásila sama, ale nakonec jí s rolí musela pomáhat třídní učitelka, jelikož odmítala opakovat text své postavy. Bylo vidět, že se jí role Duhy líbí, ale že se svojí náladou bojuje. Role vajíček byla rozdělena mezi mladší děti, které byly s rolí spokojeny. Další rolí byli kohouti a slepice, děti byly v těchto rolích spokojeny, jen jedna z holčiček, která byla v roli slepice by si ráda zahrála Duhu, protože v kostýmu duhy nebyla pouze čelenka ale i třásně na ruce z barevných papírů. Další role, bílé beránky si zahrály děti, které se nechtěly zprvu zapojit. Děti se zapojením do dramatizace souhlasily, když zjistily, že budou beránci na obloze, a že jich bude víc a budou říkat text společně. Poslední rolí, byla role slunce, o kterou se přihlásila Anežka (3 roky). Jelikož byl její text až na ke konci příběhu, byla jedna z mála, která vydržela pozorně sedět a poslouchat. Role Slunce se jí líbila a neměnila by ji. Na závěr proběhl závěrečný rituál, u kterého se děti rozhýbaly, a byl vhodným zakončením celkem náročné dramatizace.