• No results found

Hra na víly, vodníky a různé jiné bytosti vodních toků a ploch

In document VYUŽITÍ ARTEFILETIKY PRO DĚTI (Page 70-73)

5. Jaro – metodické listy

5.3 Třetí jarní týden – Studánky

5.3.1 Hra na víly, vodníky a různé jiné bytosti vodních toků a ploch

Cíl: Rozvoj spolupráce v různorodé skupině (odlišný věk, pohlaví), naučit se hledat kompromis.

Konkrétní cíle: Vysvětlit dětem proč jsou vodní toky a podzemní vody apod. důležité.

Otevírací rituál: Písnička Dobré ráno viz příloha b)

Motivace: Paní učitelka přijde do třídy oblečená jako víla Jitřenka, ochránkyně studánek a vypráví dětem o jejich odemykání (viz postup). Dále posíláme šátek, který patří víle.

Dítě, které má šátek v ruce se promění v jednoho z ochránců lesa, potůčků, rybníků, studánek a snaží se popsat, jaký by měl takový strážce být.

Příprava: Doprostřed elipsy si připravíme větší studánku. Na volné místo ve třídě, v našem případě lavička, dětem připravíme pomůcky na tvoření.

Postup: Paní učitelka vypráví: „Přírodní prameny bývaly v dávných dobách jediným zdrojem pitné vody. Zvláště po dlouhé a drsné zimě následovalo jarní čištění studní a studánek, někdy i s doprovodným obřadem. Nalézt ve správnou chvíli v přírodě pramének čisté vody je mnohdy malý zázrak, ten úžasný pocit ostatně zná každý poutník, který se kdy znavený a žíznivý trmácel krajinou. Pro naše předky byly velmi důležité zdroje vody, bez ní nebyla vláha a ani úroda. Čištění studánek a pramenů mohly provozovat jen nevinné a čisté děti. Odedávna se věřilo, že dětská nevinnost má ,,očistnou moc“. Proto se v této době vydávaly děti ke studánkám a pramenům, aby je po zimě vyčistily a otevřely. Na kraj potom položily věnečky z brusinek a zimostrázu a do vody házely drobečky ze svátečního pečiva. Čistou vodu pak nabíraly do malovaného džbánku a rozlévaly ji do všech světových stran. „Viděl už někdo z vás studánku nebo malý potůček?“ Nyní posíláme šátek (viz motivace). Po rozhovoru o strážcích, si ve školce vyrobíme studánky. Děti necháme, aby se rozdělily do menších skupinek (4-6), pokud je třeba, skupiny rozdělí paní učitelka. Každá skupina bude mít k dispozici malou obruč,

kamínky, víčka, látky v odstínech modré, různobarevné látky a pomocí nich budou tvořit studánky. Skupiny budou své studánky propojovat malými potůčky se studánkou uprostřed elipsy i navzájem mezi sebou. Různobarevné látky využijeme na dotvoření prostředí, rozkvetlé louky, mechový porost apod. Po dokončení výtvorů se s dětmi naučíme básničku na odemčení studánek. A poté si v rolích strážců zatančíme kolem studánek.

Básnička: studánku otevřeme a zima už je pryč.

Předpokládaný časový nárok: 60 min.

Cílová skupina: děti předškolního věku

Místo: herna s elipsou

Potřeby a materiál: látky modré i různě barevné, obruče, kamínky (oblázky), víčka, hudba na CD, šátek, kostým víly.

Otázky pro reflektivní dialog: Zhodnocení studánek. Jste se svojí studánkou všichni ve skupině spokojeni? Dařilo se vám spolupracovat; podílel se každý na tvorbě studánky?

Kdo vaši studánku chrání?

Závěrečný rituál: Tanec strážců. Děti tančí kolem postavených studánek.

Evaluace a postřehy:

Cíle se podařilo splnit. Děti pracovaly v různorodých skupinách (odlišný věk a pohlaví), učily se ve skupině hledat kompromis.

Pro motivaci jsem zvolila převlek ve vílu, ochránkyni studánek. Tím jsem si získala pozornost dětí. Dále se děti dozvídaly o zdrojích vody a jejich důležitosti. Následovala interakce s dětmi, které se pomocí vílího šátku proměnily v ochránce studánky, lesa apod.

Děti se proměnily v hejkaly, víly, vodníky, mořské panny, Krakonoše a žraloky. Poté věku. Děti se ve skupině učily tolerovat, spolupracovat a hledat kompromis. Každá skupina si připravila obruč, která symbolizovala studánku. Děti pomocí látek, kamenů a dalších materiálů studánku dotvářely. Na závěr mezi sebou skupiny studánky propojovaly. Větší kusy látek nastříhala dětem paní učitelka, jinak si děti potřebné látky stříhaly samy. Ze začátku vládl v některých skupinách boj o to, jak bude studánka vypadat. Byla zde snaha o pouhé pozorování skupin, aby si děti poradily samy a pokusily se najít kompromis. Mile mne překvapilo, že si děti opravdu poradily. Vedoucími skupin se staly předškolní děti, které se menším dětem snažily pomáhat a snažily se je stavbou studánky vést. Ze začátku byl ve třídě chaos, děti si nosily materiály a bylo jich všude plno. Po pár minutách začala samotná tvorba studánek a ve třídě začalo být ticho a byla znát soustředěnost dětí na práci.

Závěrem tvorby bylo propojování studánek. Při této aktivitě atmosféra ve třídě opět ožila.

Děti byly aktivitou tak pohlceny, že by stále něco dotvářely a stavěly, bohužel jsem aktivitu z časových důvodů musela přerušit. Děti se posadily ke svým studánkám a učili jsme se společně básničku na odemčení studánek. Následovalo zhodnocení, které proběhlo ve skupinách.

Při reflektivním dialogu seděla každá skupina u své studánky. 1. otázka: „Jste se svojí studánkou všichni ve skupině spokojeni?“ 2. otázka: „Dařilo se vám spolupracovat;

podílel se každý na tvorbě studánky?“ 3. otázka: „Kdo vaší studánku chrání?“ První skupině se dařilo spolupracovat, všichni jsou se studánkou spokojeni, dokonce každý ze skupiny začal popisovat, co na studánce postavil. Studánku chránil čaroděj. Druhé skupině se též dařilo spolupracovat, ale Lucinka si stěžovala, že nemohla stavět z kamenů, protože jí to Nela zakázala. Zeptala jsem se Nely, proč Lucince nedovolila stavět z kamenů a ta mi vysvětlila, že bylo kamenů málo, a že je potřebovala dát okolo studánky. Tázala jsem se jí, jak by to příště mohla udělat, aby i Lucinka mohla něco z kamenů stavět. Nela na nic nepřišla, ale ostatní děti navrhly, že mohla Lucinka taky dávat kameny kolem studánky.

Zde se prohlubovaly prosociální vztahy. Ochrance druhé studánky byla víla Zvoněnka.

Poslední třetí skupina měla problém spolupracovat, nejspíše z důvodu, že se ve skupině nacházeli sourozenci, kteří se při práci neustále hádali. Starší Lukášek měl potřebu po své sestře vše opravovat a té se to nelíbilo. Všimla jsem si však, že ke konci Lukášek pochopil, že se to Anežce nelíbí a svůj přístup změnil. Místo činů, použil rady. Skupina si myslela, že se jí nedařilo spolupracovat a tak jsem dětem ze skupiny vysvětlila, že to není tak úplně pravda, protože ke konci už se nehádaly a uměly se spolu domluvit. Výsledek jejich práce se všem líbil a začali také popisovat, kdo co postavil. Ochráncem poslední studánky byla víla s vodníkem. Vše jsme zakončili závěrečným rituálem, kterým nebyla píseň s pohybem, ale tanec ochránců kolem postavených studánek.

In document VYUŽITÍ ARTEFILETIKY PRO DĚTI (Page 70-73)