Obrázek 9: dívka, 9 let, Dlouhá chvíle, A4, muchláž
64
Žák popíše funkci a náležitosti pohlednice. Zamyslí se nad tím, kdo je mu v životě blízký a na koho by myslel, kdyby mohl cestovat až na samý konec světa. Tomuto člověku napíše pozdrav ze svých cest.
Slohový
útvar pozdrav z prázdnin
Pomůcky pohledy, čtvrtky A4, psací potřeby
Motivace
Žáci si z domova přinesou na ukázku nějakou pohlednici. Učitel dá každému z nich prostor, aby o ní krátce povyprávěl – co na ní můžeme vidět, od koho je, odkud byla poslána atd. Všichni společně pak shrnou, jaký význam mají pohlednice a jaké náležitosti (např.: sdělení, adresu, razítko) by měly obsahovat.
Postup
Žáci se usadí do lavice, položí si na ni hlavu a zavřou oči. Učitel je požádá, aby si představili, že se vydávají na dobrodružnou cestu, kamkoli je napadne. Kam by cestovali, co všechno by viděli a zažili? Dá jim dostatek času, aby se v myšlenkách přenesli na toto místo a vše si představili. Dále se jich zeptá, na koho by si vzpomněli, i kdyby cestovali třeba až na konec světa, a komu blízkému by odtamtud poslali pohlednici. Koho napadne nějaký takovýto člověk, pomalu otevře oči a dá se do práce. Žáci si nejprve rozvrhnou čtvrtku, jako by to byla pohlednice. Vpravo uvedou adresu, komu by pohlednici zaslali čili s kým by se chtěli podělit o svoje zážitky z cest. Vlevo pak tomuto člověku napíšou pozdrav ze svých cest a popíší, jaká všechna dobrodružství zažívají.
Reflexe
Učitel se žáků zeptá, proč napsali pohled tomu, komu ho napsali.
Nebude po nich chtít slyšet, kdo je ona zmíněná osoba, ale spíše proč by si právě ona zasloužila dostat pohled i z konce světa.
65 Realizace:
Hned na začátku hodiny se ukázalo, že někteří žáci si zapomněli přinést vlastní pohlednice. Naštěstí i já jsem jich přinesla několik na ukázku, tím pádem jsem se mohla s žáky podělit. Usazeni v kruhu poté všichni krátce o své pohlednici pohovořili. Ti žáci, kteří měli pohlednici půjčenou ode mě, popsali, co na ní vidí, a hádali, odkud asi byla poslána, což je velmi bavilo.
Poté jsme se pokoušeli najít společné znaky všech pohlednic. Žáci bez problému vyjmenovali všechny náležitosti, které by pohlednice měly mít. Blíže jsme se pak věnovali řádkům adresy. Na příkladu adresy školy jsme si na tabuli procvičili, co se na jednotlivé řádky píše.
Žáci se následně vrátili zpátky do svých lavic. Vyzvala jsem je, aby se pohodlně usadili, zavřeli oči a představili si, že mají prázdniny a mohou cestovat úplně sami, kamkoli je napadne. Tichým a klidným hlasem jsem se jich ptala, kam by to bylo, jak by tam cestovali, co by v oné destinaci dělali a podobně. Nakonec jsem se zeptala, po kom by se jim při cestování stýskalo, respektive na koho by si na svých cestách vždycky vzpomněli.
S touto představou žáci otevřeli oči a já jsem jim prozradila, že onomu člověku teď každý vytvoří a napíše pohlednici z místa, na které ve svých myšlenkách cestoval. Žákům jako inspirace posloužila jimi přinesená pohlednice, podle které si následně rozvrhli čtvrtku velikosti A4 na všechny jednotlivé části, které by měla pohlednice mít.
Když měli žáci předlohu pohlednice připravenou, pustili se do psaní. Řekla jsem jim, ať si v hlavě znovu představí, komu by poslali pohled, i kdyby cestovali až na konec světa. Žáci nejprve napsali adresu této osoby a ti, kteří adresu vybrané osoby neznali, si ji mohli vymyslet.
Následně žáci sepsali pozdrav, ve kterém měli vylíčit své zážitky. Ne všem se však podařilo svou cestu detailně slovy zachytit a napsali tak jen krátké pozdravy (viz obrázek 10). Někteří žáci se naopak při svém psaní do celé situace dokonale vžili a napsat pozdrav z imaginární cesty jim nečinilo potíže. Ukázalo se zde též, kdo již někdy nějakou pohlednici psal (viz obrázek 11), a kdo naopak v tomto směru neměl příliš zkušeností.
Nakonec jsme se s žáky stejně jako na začátku hodiny usadili do kruhu a každý měl za úkol jedním souvětím vysvětlit, proč by poslal pohlednici právě onomu konkrétnímu člověku. Nejvíce žáci uváděli to, že by jim bylo líto, že tam s nimi sám nemůže být.
66
Obrázek 11: dívka, 10 let, Pohlednice z konce světa Obrázek 10: chlapec, 9 let, Pohlednice z konce světa
67
VÝTVARNÁ ČÁST
Cíl
Žák se seznámí s futurismem ve výtvarném umění a s jeho základními principy. Následně podobně jako ve futurismu zachytí pohyb v obraze obkreslováním šablony.
Výtvarná
technika vosková rezerva Výtvarný
problém
Zachycení pohybu pomocí obkreslování posouvající se šablony.
Experiment s prolínajícími se liniemi.
Pomůcky nůžky, čtvrtky, pohlednice z předchozí hodiny, voskovky, kulaté štětce, kelímky na vodu, vodové barvy
Motivace
Učitel žáky seznámí s futurismem ve výtvarném umění, především v malbě. Ukáže jim některá díla futurismu, ve kterých se umělci snažili zachytit pohyb. Žáci zkusí vyvodit, jak tohoto efektu umělci dosáhli.
Postup
Žáci si vytvoří šablonu libovolného dopravního prostředku, kterým by se vydali na cestu po světě. Poté si vezmou své vytvořené pohledy a otočí si je nepopsanou stranou vzhůru. Jejich úkolem bude pohybovat šablonou po papíře a v každé fázi pohybu ji obkreslit voskovkou.
Vznikne tak záznam pohybu jimi vytvořeného dopravního prostředku.
Poté žáci vybarví jednotlivé vzniklé plochy vodovými barvami. Pokud by rádi cestovali do severních zemí, mohou zvolit studené barvy, pokud by radši jeli někam do teplých krajin, mohou použít barvy teplé.
Voskové linie zachycující pohyb dopravního prostředku poté vyvstanou z vodových barev. Výsledkem bude vyvolání efektu pohybu a dynamiky, podobně jako u maleb futurismu.
Reflexe
Učitel žáky vyzve, aby si představili, že už procestovali všechna místa, na která se kdy chtěli podívat, a teď je načase, aby se ze svých cest vrátili domů. Na koho se by se nejvíce těšili, po kom by se jim nejvíce stýskalo? Když si toto všechno žáci v myšlenkách představí, zeptá se jich učitel, jestli když by opravdu měli tu možnost cestovat až na konec světa, zda by si ji vybrali, i kdyby to znamenalo vzdálit se někomu blízkému.
68 Realizace:
Žákům jsem prozradila, že v této hodině si vytvoříme druhou stranu pohlednice a zachytíme na ni cestu, na kterou se žáci v předchozí hodině vydali. Jako motivaci jsem si pro žáky připravila prezentaci, ve které jsem je seznámila s futurismem a jeho snahou zachytit pohyb v obraze.
K přiblížení principu futurismu jsem použila obraz Dynamika automobilu (Luigi Russolo, 1912). Nejprve jsem však žákům ukázala fotografii jedoucího automobilu a zeptala se jich, jak by tento automobil namalovali, aby to vypadalo, že opravdu jede.
Žáci navrhovali například namalovat ho na silnici nebo udělat za ním čáry, jako to bývá v komiksech. Poté jsem jim promítla Russolův obraz a jeho způsob zachycení pohybu automobilu.
Rozfázování pohybu jsme si pak i prakticky vyzkoušeli. Žáci měli za úkol procházet se po třídě tak, aby dali důraz na každou fázi svého pohybu. V jednotlivých fázích se vždy na chvíli zastavili, jako by je zrovna měl někdo rychle namalovat či vyfotit. Jeden z žáků připodobnil tento styl chůze k pohybu robotů, což ostatním dopomohlo k pochopení celé situace.
Poté jsem žákům prozradila, že i oni si teď vyzkouší namalovat futuristický obraz, ve kterém zachytí svoji cestu na místo, ze kterého posílají svou pohlednici z předchozí hodiny. Žáci si nejprve vytvořili šablonu dopravního prostředku, kterým by se na své dlouhé cesty vydali. Byl to po ně celkem nelehký úkol, jelikož většina z nich si vybrala na cestování letadlo a nevěděla, jak ho nakreslit. Nakonec však po pár pokusech všichni šablonu letadla vytvořit zvládli, a jeden žák dokonce vyrobil raketu.
Žáci si pak k ruce vzali voskovky a svou pohlednici. Jejich úkolem bylo cestovat vytvořenou šablonou po prázdné straně pohlednice a v každé fázi pohybu šablonu voskovkou obkreslit. Žáci většinou zvolili trajektorii pohybu šablony zprava doleva, ale našli se i originální kompoziční výjimky (viz obrázek 12).
Nakonec žáci vodovými barvami vybarvili jednotlivé plochy, které jim na pohlednici díky zachycení pohybu šablony vnikly. Vybídla jsem je, aby zvolili barvy podle toho, kam by chtěli cestovat, a aby na sousedící plochy použili vždy jiný odstín vybrané barvy (viz obrázek 13). Žáci po dokončení pohlednic dostali nápad napojit je všechny na sebe, čímž jim vznikl jeden dlouhý futuristický obraz (viz příloha č. 12).
69
Obrázek 10: dívka, 9 let, Pohlednice z konce světa, A4, vosková rezerva
Obrázek 11: dívka, 10 let, Pohlednice z konce světa, A4, vosková rezerva
70
2.4.5 Umělcem od jara do zimy
Kategorie: 4) Já a okolní svět Ročník: čtvrtý
SLOHOVÁ ČÁST
Cíl Žák se seznámí s japonským lyrickým útvarem haiku. Následně napíše haiku o svém oblíbeném ročním období.
Slohový
útvar haiku
Pomůcky příklad haiku, nahrávka japonské meditační hudby, papíry, psací potřeby
Motivace
Učitel žáky seznámí s prvky japonské kultury a s nejznámější formou japonské poezie – haiku. Na konkrétním příkladu jim vysvětlí, podle jakého principu jsou haiku skládány, tedy že mají tři verše, které se nemusí rýmovat, přičemž první z nich má pět slabik, druhý sedm a třetí opět pět. Dále též učitel zmíní, že nejčastěji jsou haiku psány o přírodě.
Postup
Učitel žákům pustí japonskou meditační hudbu. Vyzve je, aby zavřeli oči a představili si, že nastalo jejich oblíbené roční období. Jelikož haiku má většinou přírodní tematiku, zamyslí se žáci nad tím, jak vypadá příroda v tomto ročním období, jaké je počasí, co dělají zvířata, co dělají lidé atp. Následně každý žák napíše haiku o svém oblíbeném ročním období. Žáci si nejprve mohou zkusit napsat několik haiku nanečisto, a teprve až budou s nějakou z nich spokojeni, přepíšou ji na papír, který se stane součástí tvořivého deníku.
Reflexe
Dobrovolníci přednesou své haiku ostatním žákům. Ti mohou poté hádat, o jaké roční období se jedná. Dále mohou autoři přednesených haiku ostatním sdělit, z jakého důvodu si toto zmíněné roční období vybrali, respektive proč ho mají oblíbené.
71 Realizace:
Na začátku hodiny jsem žákům ukázala několik obrázků týkajících se Japonska a jeho kultury a oni měli za úkol hádat, o jakou zemi se jedná. K dispozici měli obrázek polohy Japonska na mapě světa, družicový snímek, fotografie japonské krajiny a Tokia, gejšu, sakury a malbu sumi-e. Že jde o Japonsko, poznali pouze dva žáci, jeden chlapec podle mapy a jedna dívka podle obrázku gejši. Společně jsme si pak obrázky popsali a dali jsme tak dohromady některé základní informace o Japonsku.
Poté jsem žákům představila haiku. Použila jsem k tomu několik haiku od samotného zakladatele tohoto lyrického útvaru, kterým je Macuo Bašó. Společně jsme vyvodili základní principy, na kterých jsou haiku postaveny. Zabývali jsme se jejich tematikou, možnou absencí rýmu, rozložením veršů a počtem slabik. U jedné haiku jsme si společně slabiky vytleskali, aby byl jejich počet v jednotlivých veršů všem jasný.
Po tomto úvodu jsem žáky vyzvala, aby se usadili zpátky do lavic tak, jak je jim pohodlné, a zavřeli oči. Následně jsem jim pustila japonskou meditační hudbu. Žáci měli za úkol přenést se v myšlenkách do svého oblíbeného ročního období. K vytvoření konkrétní představy tohoto období jsem jim pomáhala návodnými otázkami.
Zhruba po třech minutách jsem hudbu pomalu ztišila a řekla žákům, ať si každý v klidu dokončí svou myšlenku. Představu, kterou si během této meditační chvilky žáci vytvořili, měli následně převést do svých haiku. K dispozici dostali papíry A4, na které měli výjev ze svého oblíbeného ročního období popsat. Zdůraznila jsem jim, že mohou psát, cokoli je napadne, a že mají zaznamenávat i pracovní verze svých haiku. To žákům nejprve činilo problémy a často gumovali či škrtali to, s čím nebyli úplně spokojeni (viz příloha č. 13). Vysvětlila jsem jim proto, že toto je jen pomocný pracovní papír a že výsledné haiku budou moct přepsat na jiný papír k tomu určený. Poté už se žáci s psaním tolik nezdráhali.
Žáci stihli za vyhrazených přibližně patnáct minut napsat většinou jedno haiku, pět žáků však stačilo napsat dokonce dvě. Výsledné haiku pak žáci přepsali na papírky o velikosti zhruba A6, které jsem jim rozdala. Tyto papírky jsme pak pro efekt nalepili na kousek černé čtvrtky (viz obrázky 14 a 15), což mělo zároveň zaručit i to, že se jim haiku budou lépe vkládat do tvořivého deníku.
72
Recitace na konci hodiny měla velký úspěch. Většina žáků své haiku přečetla, a někteří ho dokonce zpaměti odrecitovali. Ostatní pak hádali, jaké období přečtená haiku popisují.
Obrázek 12: chlapec, 10 let, Haiku o mém oblíbeném ročním období
Obrázek 13: dívka, 10 let, Haiku o mém oblíbeném ročním období
73
Neobvyklé držení štětce. Experimentování s množstvím a hustotou tuše a následným kontrastem vzniklých odstínů. Zachycování linií a ploch výtvarnou technikou sumi-e.
Pomůcky papíry, čtvrtky A4, tuš, voda, kulaté štětce
Motivace
Učitel seznámí žáky s asijskou výtvarnou technikou tušové malby. Sám jim vysvětlí, jaké jsou zásady této techniky, nebo jim ukáže instruktážní video a několik vzorových maleb. Poté žákům sdělí, že jako si již vyzkoušeli být asijskými básníky, teď si všichni vyzkouší, jaké to je být asijskými malíři.
Postup
Žáci si nejprve vyzkouší držení štětce, které je typické pro tušovou malbu sumi-e. Celé předloktí opřou o stůl a štětec uchopí palcem, ukazovákem a prostředníkem. Ruce poté opřou vně o prsteník a zápěstí vytočí nahoru. Následně si žáci tímto držením štětce nanečisto vyzkouší malbu linií a ploch na zkušební papír. Budou přitom sledovat, jak se stopa štětce mění v závislosti na hustotě tuše či přítlaku na štětec.
Poté si žáci na čtvrtku, která se stane součástí tvořivého deníku, zkusí namalovat ilustraci ke své haiku. Motivem této ilustrace může být buď výjev zmíněný v samotném haiku, nebo se mohou žáci nechat inspirovat jakoukoli jinou scenérií z jejich oblíbeného ročního období.
Reflexe
Učitel se žáků zeptá, v čem je tento slohový či výtvarný záznam do tvořivého deníku obohatil a co nového se díky němu dozvěděli a naučili.
Dále může s žáky debatovat o tom, v čem jim může být užitečné a přínosné učit se o zvycích a kultuře jiných zemí a národů.
74 Realizace:
Žáci už z předchozí hodiny a její motivační části věděli, jak vypadá malba sumi-e.
Na začátku této hodiny jsem jim promítla další ukázky této malby. Společně jsme popsali hlavní znaky této techniky a sledovali jsme, co je pro malbu sumi-e nejčastějším námětem. Žáci sami vyvodili, že se jedná obdobně jako u haiku o přírodu. Následně jsem žákům prozradila, že stejně, jako si v minulé hodině vyzkoušeli být japonskými básníky, teď si vyzkoušejí být japonskými malíři.
K tomu, aby žáci lépe pochopili podstatu malby sumi-e a aby si vytvořili představu o tom, jak samotné malování touto technikou probíhá, jsem na YouTube žákům pustila video, kde konkrétní zkušení umělci touto technikou malují. Při sledování jsme se zaměřili především na držení štětce a na pohyby ruky, která štětec drží. Video jsem v klíčových momentech zastavovala a žáci vždy dostali možnost pohyb napodobit.
Po zhlédnutí videa se žáci snažili zdokonalit v držení štětce a co nejvíce se přiblížit správné technice, kterou viděli ve videu. Jejich dalším úkolem bylo převést teorii do praxe, tedy zkusit si nacvičené pohyby štětcem využít při opravdové malbě. Všichni žáci bohužel neměli k dispozici tuš, museli jsme proto využít černé vodové barvy, aby měli všichni rovné podmínky. Žáci nejprve volně experimentovali s linií a plochou. Zkoušeli si vytvářet různě silné linie v závislosti na síle přítlaku na štětec a též různě syté plochy v závislosti na míře rozředění vodové barvy (viz příloha č. 14).
Poté jsme přistoupili k samotné malbě výjevů z oblíbených ročních období žáků.
Žáci si sami vyžádali puštění meditační hudby, jelikož jim prý dle jejich slov pomáhala soustředit se a navozovala ve třídě atmosféru Japonska. Po spuštění hudby se žáci pustili do malování. Všichni začínali malovat se správným držením štětce, které si v předchozích aktivitách nacvičili. Velmi rychle však většina z nich sklouzla ke klasickému úchopu štětce, až nakonec všichni malovali tak, jak jsou běžně zvyklí. Byli však natolik zaujati svou tvorbou a hudbou, že jsem je nechtěla připomínkami o jiném držení štětce vyrušovat.
Výsledná díla byla často znatelně inspirována ukázkami konkrétních klasických maleb sumi-e (viz obrázek 16), avšak našlo se i několik opravdu osobitých děl (viz obrázek 17).
Hodinu jsme zakončili shrnutím toho, co jsme se během hodin slohového a výtvarného záznamu do tvořivého deníku dozvěděli. Každý žák dostal prostor, aby řekl, co nového se v těchto dvou hodinách dozvěděl nebo co nového se naučil.
75
Obrázek 14: dívka, 10 let, Umělcem od jara do zimy, A4, sumi-e
Obrázek 15: chlapec, 9 let, Umělcem od jara do zimy, A4, sumi-e
76
2.4.6 Rozhovor s mým budoucím já
Kategorie: 5) Moje sny a fantazie Ročník: čtvrtý
SLOHOVÁ ČÁST
Cíl
Žák sepíše otázky, které bych chtěl položit svému budoucímu já.
Následně si představí, že je dospělý a žije svůj vysněný život, a na tyto otázky odpoví.
Slohový
útvar rozhovor
Pomůcky papíry, psací potřeby
Motivace
Žáci si rozmyslí, čím by chtěli být, až budou dospělí. Následně každý žák dostane možnost pantomimicky předvést své vysněné povolání.
Ostatní žáci budou hádat, co kdo předvádí.
Postup
Každý žák vymyslí několik dotazů, které by chtěl položit svému dospělému já ohledně jeho života. Na tabuli mohou dobrovolníci napsat zásobník těchto dotazů. Tímto způsobem se ti žáci, které zrovna nic nenapadá, nebo kterým například činí problém orientovat se v čase, mohou nechat inspirovat.
Poté učitel vyzve žáky, aby si představili, jaké by to bylo stát se dospělým, prožít ideální život a dělat své vysněné povolání, které v předchozí aktivitě pantomimicky předváděli. Žáci si následně vyberou několik otázek, které by chtěli svému budoucímu já položit, a sepíšou je na papír. Nato se pokusí vžít do svého budoucího já a na dané otázky písemně odpoví.
Reflexe
Žáci popíšou, jaké pro ně bylo vžít se do svého budoucího já a proč.
Mohou též uvést, proč by chtěli dělat zrovna ono povolání, které si vybrali, či vylíčit ostatním žákům nějaký další ze svých snů.
77 Realizace:
Hodinu jsme začali usazením na koberec do kruhu. Žákům jsem prozradila, že dnes budeme společně cestovat časem. Poté jsem je vyzvala, aby se každý z nich v hlavě přenesl do budoucnosti a představil si, že vykonává svoje vysněné povolání. Zeptala jsem se jich, jaké povolání by to bylo.
Většina žáků se hned začala hlásit, aby mi mohli svoje vysněné povolání prozradit.
Když jsem jim však vysvětlila, že jejich úkolem bude ostatním toho povolání předvést pantomimou, odvážilo se jen šest žáků. Mezi předvedenými povoláními byl pilot, dvě učitelky, architekt, kuchař a cvičitelka opic.
S představou svého vysněného povolání se žáci usadili do lavic a dostali ode mě linkovaný papír velikosti A5. Vyzvala jsem je, aby vymysleli několik dotazů, na které by se chtěli zeptat svého budoucího já. To se ukázalo být pro žáky celkem obtížným úkolem.
Na tabuli proto každý, kdo měl nějaký nápad, mohl jít napsat nějakou otázku, aby se ostatní mohli nechat inspirovat. I já jsem přispěla několika otázkami, u kterých mě
Na tabuli proto každý, kdo měl nějaký nápad, mohl jít napsat nějakou otázku, aby se ostatní mohli nechat inspirovat. I já jsem přispěla několika otázkami, u kterých mě