Výtvarné záznamy do tvořivého deníku

Tato kapitola popisuje pojetí výtvarné výchovy na 1. stupni základních škol, její vymezení v RVP ZV a její význam. Následně popisuje zapojení výtvarné části tvořivého deníku do výuky a končí popisem vhodných forem výtvarných záznamů.

1.6.1 Výtvarná výchova na 1. stupni ZŠ

Historie výtvarné výchovy byla započata vyučovacím předmětem kreslení, a to v 19. století. V roce 1871 bylo kreslení zavedeno do učebního plánu obecných škol a jeho obsahem byly v té době technické úlohy a činnosti, které ani v nejmenším nevyžadovaly kreativitu studentů (např. metody pasívního kopírování). Původní koncepce kreslení také nebrala ohled na osobní cítění žáků a jejich potřeby (Šimánková 2015, s. 10–11). Od té doby však došlo ve vyučování výtvarné výchovy k výrazným změnám.

V současnosti spadá výtvarná výchova na prvním stupni základních škol do vzdělávací oblasti Umění a kultura RVP ZV (2017, s. 81), a to společně s výchovou hudební. Tato oblast žákům poskytuje specifické poznávání světa – jiné než pouze racionální – a odráží v sobě kulturu a umění, které jsou nenahraditelnou součástí našich životů.

Díky této oblasti si žáci tedy mohou svět osvojit umělecky neboli s estetickým účinkem. V průběhu osvojování světa tímto způsobem u žáků dochází k rozvoji tvořivosti, osobitého cítění a vnímavosti, a to nejen vzhledem k uměleckému dílu, ale jeho prostřednictvím i k nim samotným a zrovna tak k jejich okolí.

Tato oblast vede žáky k nacházení vazeb mezi různými druhy umění na základě témat, která jsou jim společná. Zaměřuje se též na to, aby se žáci naučili vcítit do kulturních potřeb jiných lidí a do hodnot, které tito lidé vytvářejí, a aby k oběma z nich přistupovali zúčastněně.

39

Důležitou součástí této vzdělávací oblasti je též rozvíjení schopnosti žáků nonverbálně se vyjádřit. Ve výtvarné výchově toto vyjádření probíhá za pomoci užití základních výtvarných vyjadřovacích prostředků, kterými jsou bod, linie, tvar, barva (RVP ZV 2017, s. 81).

1.6.2 Učivo výtvarné výchovy

Současná výuka výtvarné výchovy je postavena především na tvorbě, vnímání a interpretaci. Jejím cílem je rozvoj žákova vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivosti, fantazie, intuice a invence. Žák je veden k odvaze a chuti tyto psychické děje uplatňovat, a to v následujících oblastech tvůrčích činností (RVP ZV 2017, s. 82, 88):

Rozvíjení smyslové citlivosti – činnosti, díky kterým si žák uvědomí, jaký podíl mají jeho smysly na vnímání reality a také jaký vliv má toto poznání na výběr a uplatnění prostředků, kterými ji lze vyjádřit.

• „prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality, textury – jejich jednoduché vztahy (podobnost, kontrast, rytmus), jejich kombinace a proměny v ploše, objemu a prostoru

• uspořádání objektů do celků – uspořádání na základě jejich výraznosti, velikosti a vzájemného postavení ve statickém a dynamickém vyjádření

• reflexe a vztahy zrakového vnímání ke vnímání ostatními smysly – vizuálně obrazná vyjádření podnětů hmatových, sluchových, pohybových, čichových, chuťových a vyjádření vizuálních podnětů prostředky vnímatelnými ostatními smysly

• smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická média, reklama“ (RVP ZV 2017, s. 82, 88)

Uplatňování subjektivity – činnosti, skrze které žák uplatní vlastní zkušenosti, a to jak při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření, tak i při jejich vnímání a interpretaci.

• „prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností – manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby

40

• typy vizuálně obrazných vyjádření – jejich rozlišení, výběr a uplatnění – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, skulptura, plastika, animovaný film, komiks, fotografie, elektronický obraz, reklama

• přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické, statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, založené na smyslovém vnímání)“ (RVP ZV 2017, s. 82, 88)

Ověřování komunikačních účinků – činnosti, díky kterým žák může utvářet vizuálně obrazná vyjádření v procesu komunikace a objevovat možnosti uplatnění výsledků své vlastní tvorby, uměleckých děl a děl obrazových médií.

• „osobní postoj v komunikaci – jeho utváření a zdůvodňování; odlišné interpretace vizuálně obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých) v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje; jejich porovnávání s vlastní interpretací

• komunikační obsah vizuálně obrazných vyjádření – v komunikaci se spolužáky, rodinnými příslušníky a v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje (ve škole i mimo školu); vysvětlování výsledků tvorby podle svých schopností a zaměření

• proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vlastních vizuálně obrazných vyjádření i děl výtvarného umění“ (RVP ZV 2017, s. 82, 88)

1.6.3 Význam výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy

Vančát (in Uhl Skřivanová 2014, s. 87) upozorňuje na to, že v dnešní pluralitní době jsou zpochybňovány mnohé jistoty a jednou z nich je bohužel i přesvědčení o prospěšnosti výtvarné výchovy.

Výtvarná výchova je přitom jedním z mála vzdělávacích oborů, ve kterých je hlavní část transformace vzdělávacího obsahu opřena o tvorbu žáků. Žáci během ní sice většinou tvoří na základě úlohy zadané učitelem, ale do značné míry si pak sami vybírají a uspořádávají obsah své činnosti. Prostřednictvím výtvarné tvorby si tedy rozvíjejí divergentní myšlení, kritickou komunikaci a též originalitu projevu (Slavík, Lukavský in Podlipský, Vančát, Uhl Skřivanová, Zikmundová 2017, s. 63).

Na základě pochopení, že výtvarný projev je zprostředkujícím článkem mezi imaginací a komunikací, si pak děti ujasňují vztah mezi svou osobní představou a jejím vyjádřením. Výtvarný projev se jim tak stává nástrojem, díky kterému si uvědomí

41

osobitost vlastního výtvarného vyjádření v porovnání s tvorbou ostatních (Slavíková, Slavík, Eliášová 2015, s. 31).

Z psychologického hlediska je úloha tvorby také nezpochybnitelná. Tvorbu lze totiž chápat jako nalezení jednotného názoru jedince na tříšť předtím nesourodých útržků, nápadů, vzpomínek a myšlenek. Má tedy významný integrující a sebepoznávající charakter (Dytryová in Uhl Skřivanová 2014, s. 182).

Ve výtvarné výchově však nefiguruje žák pouze jako tvůrce, ale dostává prostor nahlížet na umění i z pozice diváka. Role diváka umění vyžaduje otevřenost, nahlížení na dílo v nových souvislostech a též nové pohledy na svět. Výtvarná výchova tak může žákovi zprostředkovat vhodný základní způsob přemýšlení o světě (Pudlák in Podlipský, Vančát, Uhl Skřivanová, Zikmundová 2017, s. 46).

Pro učitele či rodiče je pak výtvarná výchova významná v oblasti pochopení osobnosti a problémů dítěte. Z jeho tvorby, a především z kresby se mohou dozvědět leccos o jeho vitalitě, emocionalitě, aktivitě a zájmech. Dítě v ní totiž pomocí obrazů a symbolů snáze odhaluje obsahy, o nichž by se mu těžce mluvilo kvůli tomu, že buď nemá dostatečnou slovní zásobu, anebo proto, že si svůj vnitřní stav neuvědomuje (Davido 2008, s. 14).

Jelikož výtvarná výchova a tvořivá činnost jako taková hrají důležitou roli v poznávání a formování osobnosti žáka, podílí se bezpochyby i na formování celé společnosti. Její zásadní role v základním vzdělávání žáků je tedy nepopiratelná.

1.6.4 Zapojení výtvarných záznamů do výuky

U vzdělávací oblasti Umění a kultura uvádí RVP ZV (2017, s. 82) několik hlavních cílů, k jejichž naplnění by měl být žák v rámci výuky předmětů této vzdělávací oblasti veden. Tvořivý deník (Capacchione 1982, s. 17–22) a jeho výtvarné záznamy mají s touto oblastí mnoho společných cílů, přičemž ty nejzásadnější z nich jsou uvedeny v následujících odstavcích.

Prvním důležitým společných cílem vzdělávací oblasti Umění a kultura a výtvarné části tvořivého deníku je zaujímaní osobní účasti žáka v procesu tvorby. Svou tvorbu by měl žák chápat jako způsob, kterým může vyjádřit své osobní postoje a prožitky, jež se

42

týkají okolního světa. Umění by tedy pro žáka mělo být i prostředkem komunikace, v čemž se shodují obě publikace.

Capacchione píše, že díky tvůrčí činnosti v rámci metody tvořivého deníku jsou žáci vedeni k pozitivnímu sebepojetí a učí se být všímavější sami k sobě. Zároveň věří, že touto cestou a tímto poznáním se pak žáci mohou stát všímavějšími i k druhým. RVP ZV si v tomto směru klade ještě ambicióznější cíle. Vidí důležitost v uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince. Uvádí, že toto uvědomění je zásadní pro život v současné demokratické společnosti, jelikož skrze něj žák může dojít k respektování jiných kultur a jejich projevů a k pochopení potřeb různých národů.

RVP ZV požaduje, aby se žák při procesu tvorby podílel na vytvoření vstřícné a podnětné atmosféry, ve které on i jeho spolužáci dojdou k poznání a pochopení uměleckých hodnot. I Capacchione zmiňuje důležitost vhodné atmosféry, a to především ve vztahu k samotné práci na tvořivém deníku. Stejnou váhu má i ve fázi sdílení deníkových záznamů, kdy vstřícné a respektující prostředí též nesmí chybět.

Z těchto zmíněných společných cílů vyplývá, že výtvarné záznamy tvořivého deníku je vhodné zařadit právě do vyučovacích předmětů vzdělávací oblasti Umění a kultura, konktrétně do hodin výtvarné výchovy, ke které mají svojí podstatou nejblíže.

1.6.5 Formy výtvarných záznamů do tvořivého deníku

Capacchione v metodě tvořivého deníku využívá především kresby. Tu lze dále dělit na kresbu suchou stopou (tužkou, rudkou, uhlem) a kresbu mokrou stopou (fixy, perokresba, kresba štětcem, dřívkem či fixem) (Roeselová 1996, s. 28–53). K vytváření výtvarných záznamů lze efektivně využít obou těchto druhů kresby, avšak je třeba upozornit na některá úskalí jejich využití. Pokud například výtvarný záznam kreslíme uhlem, musíme ho před vložením do tvořivého deníku řádně zafixovat, aby se neponičil a aby neznehodnotil ostatní záznamy. Při kresbě štětcem zase nesmíme zapomenout výsledné záznamy nechat dostatečně dlouho uschnout. To samé platí i pro malbu a grafiku, další dvě techniky, kterých můžeme v metodě tvořivého deníku využívat.

Tyto výše zmíněné techniky lze považovat za ve výtvarné výchově běžně používané. Všechny z těchto technik mají však i svou netradiční podobu, kterou lze také úspěšně použít. Z kresby se jedná například o kresbu nití, zmizíkem či kartáčkem na zuby.

43

K ozvláštnění malby můžeme využít netradičních barev, jakými jsou například barvy latexové, prstové či potravinářské barvivo. Z netradičních grafických technik je pak možné použít například tisk z papírové šablony, otisk předmětů, plastelínoryt či papírořez (Nedvědová, Zatloukalová, 2000).

Při vytváření záznamů do výtvarné části tvořivého deníku lze též využít principu spontánního výtvarného projevu. Tím je myšlena výtvarná činnost, která není učitelem záměrně vyvolána ani řízena, ale vychází pouze z vnitřní potřeby dítěte reagovat na vnější či vnitřní podněty. Těmito podněty mohou být například silné zážitky ze setkání s něčím novým – zvířetem, zajímavou věcí, dějem apod. (Hazuková, Šamšula 2005, s. 48). Tato forma výtvarného projevu je pro svou autenticitu a velkou výpovědní hodnotu k vytváření záznamů do tvořivého deníku jednou z nejvhodnějších a nejpřínosnějších.

Ať už je však vybrána jakákoli výtvarná technika, princip či materiál, vždy by jejich využití mělo mít hlubší smysl. Cejpková (2015, s. 65) k tomuto dodává: „Mít opodstatnění pro využití každého materiálu je velmi důležité. Originalita je sice jednou ze základních složek kreativity a využití nejrůznějšího doplňkového materiálu jistě přispěje k velké míře originality (…). Důležité je ale dbát na to, aby byla originalita smysluplná, a nikoliv za každou cenu.“

Při výběru výtvarné techniky je také důležité pamatovat na to, že výsledné záznamy budou založeny do tvořivého deníku. Není proto příliš vhodné vytvářet plastická a prostorová díla. Tvůrčí činnost v rámci vytváření výtvarných záznamů by tedy měla být orientována spíše na papír a práci s plochou.

44