55
VÝTVARNÁ ČÁST
Cíl Žák vytvoří portrét sama sebe pomocí skládání kousků z novin, časopisů, letáků a jiných tiskovin, které ho zajímají.
Výtvarná
technika koláž Výtvarný
problém
Hledaní vzhledových asociací – zachycení vlastních rysů a detailů obličeje pomocí kousků tiskovin. Vytvoření autoportrétu formou koláže.
Pomůcky zrcátko, noviny, časopisy, letáky, lepidlo, nůžky, fixy, barevné papíry
Motivace
Žáci se usadí do kruhu. Učitel prvnímu z nich podá zrcátko. Poprosí ho, ať si detailně prohlédne svůj obličej a řekne, co je na něm zajímavého či co se mu na jeho obličeji líbí a proč. Žáci si budou zrcátko posílat po kruhu a každý dostane možnost se vyjádřit.
Postup
Žáci předem dostanou za domácí úkol přinést si například časopis, který rádi čtou, noviny, ve kterých je pro ně zajímavý článek, či leták s produkty, které mají rádi. Z těchto tiskovin budou mít za úkol vytvořit vlastní portrét, kterým doplní inzerát na sebe. Na papír své oblíbené barvy si žáci nejprve fixem nakreslí obrys svého obličeje, krku a ramen. Dále budou mít za úkol natrhat či nastříhat přinesené tiskoviny na rozličné kousky a následně je nalepit do nakresleného obrysu obličeje a vytvořit tak svůj autoportrét. Čerpat budou z motivační aktivity, ve které si všimli svých rysů a zajímavých detailů na svém obličeji, které se pokusí zachytit jednotlivými útržky a výstřižky z tiskovin, například na základě jejich vnější podobnosti.
Reflexe
Žáci, kteří budou chtít ostatním své portréty předvést, je naskládají na jednu hromádku. Učitel poté všechny portréty promíchá a vystaví na dobře viditelné místo, například je přichytí magnety na tabuli. Žáci pak budou hádat, kdo je kdo, a diskutovat o tom, na základě jakých prvků se to dá poznat.
56 Realizace:
Na začátku této hodiny jsme navázali na reflexi z hodiny předchozí. Usadili jsme se do kruhu a zeptala jsem se žáků, co by mohli udělat, aby byl jejich inzerát důvěryhodnější a aby zaujal více zájemců. Žáci vyvodili, že k inzerátu je vhodné připojit i obrázek, načež jsem jim prozradila, že oni si v této hodině ke svým inzerátům vytvoří obrázek, konkrétně vlastní portrét.
Vysvětlila jsem žákům, že abychom byli schopní zachytit svůj vlastní portrét, musíme se na sebe nejdříve pořádně podívat. Následně jsem žákovi po své levici podala zrcátko a řekla jsem mu, aby se s ostatními podělil o to, co mu připadá na jeho obličeji zajímavého či co se mu na něm líbí. Žáci si poté posílali zrcátko po kruhu a každý se mohl v tomto směru vyjádřit. Ze začátku se žáci styděli, ale postupně se osmělovali, až se nakonec vyjádřil úplně každý z nich.
Při tvoření autoportrétu jsme začali nakreslením obrysu obličeje, krku a ramen. Žáci měli k dispozici jen jeden barevný papír a černý fix, což pro některé bylo výzvou, jelikož si nemohli nic předkreslit tužkou a museli svou kresbu zvládnout na první pokus. Tento postup jsem zvolila záměrně, abych u žáků podpořila schopnost přijímat zodpovědnost za své činy. Žáci vnímali, že by byla škoda plýtvat barevnými papíry, a tak se všichni snažili, aby hned napoprvé nakreslili svůj obrys co nejlépe, což se jim všem povedlo.
Poté došlo na časopisy, noviny a letáky, které si žáci měli přinést za domácí úkol.
Už o přestávce si jimi listovali a navzájem si je ukazovali. Když jsem jim pak o hodině řekla, že jejich úkolem bude sestavit vlastní portrét z výstřižků z těchto tiskovin, většina z nich hned věděla, jaké konkrétní obrázky použít.
Někteří žáci vyslovili přání pracovat ve skupinkách, v jejichž rámci by si mohli navzájem tiskoviny vyměňovat, a měli tudíž k dispozici více materiálu. Lehce negativním aspektem této společné práce se ukázalo být to, že v rámci jedné skupinky nakonec vznikly velice podobné autoportréty (viz obrázek 3 a 4).
Při hromadění výstřižků se jednomu žáku stalo, že omylem vyhodil do koše jeden ze svých výstřižků společně s novinami, které nevyužil. Bylo by proto příště vhodné žákům předem poskytnout nějakou nádobu či obálku, do které by si mohli výstřižky průběžně ukládat, popřípadě jim navrhnout, aby obrázky po vystřižení rovnou nalepovali.
Na konci hodiny jsme všechny výsledné portréty vyskládali na zem před tabuli (viz obrázek 5) a žáci hádali, kdo je kdo, což je velice bavilo.
57
Obrázek 5: žáci 4. třídy, Můj portrét, soubor prací A4, koláž
Obrázek 4: chlapec, 10 let, Můj portrét, A4, koláž Obrázek 3: chlapec, 10 let, Můj portrét, A4, koláž
58
2.4.3 Zažít nudu? Vadí!
Kategorie: 2) Moje pocity a myšlenky Ročník: čtvrtý
SLOHOVÁ ČÁST
Cíl
Žák popíše, co znamená „mít dlouhou chvíli“ a zamyslí se nad tím, kdy dlouhou chvíli zažívá. Poté napíše popis postupu, jakým dlouhou chvíli zahání.
Slohový
útvar popis pracovního postupu
Pomůcky kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle od Violy Fischerové (2005), papíry, psací potřeby
Motivace
Učitel žákům přečte úvod z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle (viz příloha č. 13). Během čtení bude žákům pokládat doplňující otázky.
Může se zeptat například na význam méně častých slov (ciferník, pelest atp.), či na to, zda se někdy ocitli v podobné situaci jako Jakub. Po přečtení určitých pasáží může též nechat žáky hádat, jak bude příběh pokračovat.
Po dočtení celého úryvku nakonec žáci vyvodí, co to znamená, když se řekne, že má někdo dlouhou chvíli.
Postup
Učitel se žáků zeptá, v jakých případech se jim zjevuje jejich Dlouhá chvíle, a co dělají, když si ji chtějí zkrátit či ji úplně zahnat.
Následně žáci napíší popis pracovního postupu zahnání dlouhé chvíle.
Nejprve v něm uvedou potřebné “ingredience“ k zahnání nudy (např.: pokud někdo rád kreslí, uvede pastelky, papír, gumu atd.) a poté krok po kroku sepíší instrukce, jak dlouhou chvíli zahnat.
Reflexe
Dobrovolníci se budou moci podělit o to, jak zahánějí nudu, a inspirovat tak ostatní. Učitel se poté žáků zeptá, zda někdy může být naopak dobré se nudit, a žáci o tom budou diskutovat.
59 Realizace:
Tuto hodinu jsme započali čtením z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Žáci se pohodlně usadili do lavic a následně jsem jim přečetla úvod z této knihy. Měla jsem předem připravené doprovodné otázky, kterými jsem ověřovala pozornost žáků a jejich porozumění čtenému textu. V některých případech jsem však nemusela ani otázku položit a žáci se sami hlásili o slovo, například pokud něčemu nerozuměli nebo se chtěli s ostatními podělit o nějaký svůj komentář. Po dočtení mi žáci vysvětlili, co to znamená mít dlouhou chvíli a proč ji měl Jakub v přečteném úryvku.
Následně jsem se žáků zeptala na osobní zkušenosti s dlouhou chvílí a každý dostal prostor popsat ostatním, kdy ji zažívají. Žáci zmiňovali například čekání na autobus nebo frontu ve školní jídelně. Poté jsem žáky vyzvala, aby si vybavili, jak běžně zahánějí dlouhou chvíli, respektive co dělají, aby se nenudili.
Každý žák následně dostal linkovaný papír A5 a jeho úkolem bylo napsat popis postupu, jakým zahání Dlouhou chvíli. Jelikož žáci nevěděli, jak začít a co všechno napsat, vyhledala jsem na internetu ukázku receptu a promítla jsem jim ho na plátno.
Z tohoto receptu jsme pak společně vyvodili, co všechno by takový popis pracovního postupu měl obsahovat, a na tabuli jsme podle něj sestavili orientační schéma, kterého se žáci mohli v případě potřeby držet. Poté už pro nikoho nebyl problém popsat, jak dlouhou chvíli zahání.
Žáci většinou začali svůj recept zmíněním činnosti, kterou provádí, aby se nenudili.
Dále vyjmenovali potřebné „ingredience“, totiž pomůcky, které k vykonání dané činnosti potřebují. Poté popsali samotný proces krácení dlouhé chvíle, a nakonec někteří uvedli i výsledek, kterým bylo úspěšné zahnání dlouhé chvíle.
Většina žáků popisovala, že dlouhou chvíli zahání svými koníčky, například kreslením, čtením či fotbalem. Část žáků zase vylíčila, že k zahnání nudy potřebují jen telefon nebo tablet. Jedna žačka pojala svůj recept opravdu originálně a popsala, že dlouhou chvíli zahání konverzací se svým imaginárním kamarádem (viz obrázek 6). Žáci nakonec dostali prostor svůj recept ilustrovat drobnou kresbou (viz obrázek 7).
V rámci reflexe jsme se usadili do kruhu a žáci dostali mimo jiné příležitost přečíst ostatním své recepty. V hodině jsme však stihli přečíst jen zhruba polovinu z nich a poté zazvonilo na přestávku. Žáci však trvali na tom, že chtějí slyšet, co napsali ostatní, a tak jsme ve čtení pokračovali i o přestávce.
60
Obrázek 6: dívka, 9 let, Jak zahnat Dlouhou chvíli
Obrázek 7: dívka, 9 let, Jak zahnat Dlouhou chvíli
61
Zachycení podoby imaginární postavy Dlouhé chvíle, hledání a zvýraznění jejích linií v záhybech zmačkaného papíru.
Pomůcky kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle od Violy Fischerové (2005), čtvrtky A4, vodové barvy, štětce, voda, tuš
Motivace
Učitel žákům řekne, ať si představí, že mají dlouhou chvíli a k jejímu zahnání mají jen prázdnou čtvrtku, kterou jim následně rozdá. Co všechno s ní mohou udělat? Žáci uvedou různé nápady a učitel čeká, zda zmíní i to, že z ní mohou udělat kuličku a hrát si s ní. Poté nechá žáky kuličku ze svých čtvrtek opravdu vytvořit a se vzniklými kuličkami je pak nechá dělat, cokoli je napadne, aniž by tím však kohokoli ohrozili.
Žáci si tak mohou mezi sebou kuličkou zaházet, trefovat se s ní na terč, kopat si s ní jako s míčem atd. Po chvíli je učitel přeruší a zeptá se jich, zda se právě teď nudí. Žáci s největší pravděpodobností odpoví, že ne.
Nato jim učitel odvětí, že právě zahnali nudu a z jejich Dlouhé chvíle už zbyla jen ta malá kulička.
Postup
Žáci budou hledat v papírových kuličkách Dlouhou chvíli. Nejprve je namočí pod tekoucí vodou a poté je rozloží na lavici. Do mokré čtvrtky budou následně zapouštět vodové barvy, až jimi zaplní celou její plochu.
Po zaschnutí barev budou žáci v záhybech zmačkané čtvrtky hledat skamarádili stejně jako Jakub v knížce Co vyprávěla Dlouhá chvíle.
62 Realizace:
Žákům jsem na začátku této hodiny rozdala prázdné čtvrtky A4. Řekla jsem jim, ať si představí, že se nudí a k dispozici nemají nic jiného než tenhle kus papíru. Poté jsem se jich zeptala, co všechno by mohli s prázdnou čtvrtkou udělat, aby zahnali nudu.
Žáci vymýšleli nejrůznější nápady, např.: udělat z ní origami, vlaštovku, čepičku apod. Konečně jednoho žáka napadlo, že on by čtvrtku zmuchlal do kuličky a s tou by si pak házel. Nato jsem odvětila, že to je skvělý nápad a vyzvala jsem žáky, aby přesně tohle udělali. Žáci na mě nejprve nevěřícně koukali. Teprve když jsem je vybídla podruhé, začali někteří čtvrtku opatrně mačkat. Postupně se však odvážili přidat další žáci, a když už měli všichni v ruce papírovou kuličku, zahlásila jsem, ať s kuličkami udělají, cokoli je napadne. Zdůraznila jsem ještě, že přitom ale nesmí ohrozit žádného svého spolužáka, a pak propukla hra s kuličkami. Někteří chlapci se začali trefovat do koše na třídění papíru, jiní kuličky odpalovali pingpongovými pálkami. Na všech žácích bylo vidět, že se dobře baví, a nebylo proto divu, že když jsem se jich po chvíli zeptala, zda se nudí, všichni sborově odpověděli, že ne. Nato jsem jim pogratulovala, že se jim úspěšně podařilo zahnat nudu a že z jejich dlouhé chvíle zbyla už jen ona malá papírová kulička.
Poté jsme se rozhodli Dlouhou chvíli v kuličkách najít. K tomu bylo nejprve potřeba kuličky namočit. Postupně se u umyvadla vystřídali všechny tři řady žáků. Míru namočení jsem se snažila kontrolovat, ale i tak se jednomu žákovi kulička promočila tak, že se mu čtvrtka při následném rozprostření roztrhla a musela jsem mu poskytnout novou.
Ostatní žáci neměli s rozložením čtvrtky problém a každý si tu svou položil na lavici.
Aby jim na čtvrtce schovaná Dlouhá chvíle lépe vynikla, zapouštěli do ní žáci vodové barvy. Volili takové barvy, které podle nich odpovídají prostředí, ve kterém se Dlouhá chvíle cítí dobře a ve kterých se nebude bát ukázat. Po dokončení zapouštění barev jsme čtvrtky vyskládali na radiátor. Žáci v tichosti začali vše sklízet a na lavici si nechali jen černý fix, který jsme se chystali použít místo tuše, jelikož tuš většina žáků neměla. Při úklidu jsem pokračovala v předčítání knížky Co vyprávěla Dlouhá chvíle.
Ve čtení jsem pokračovala, i když nám čtvrtky uschly a žáci v jejich vrásnění, které díky vodovým barvám vyniklo, hledali schovanou Dlouhou chvíli. Někteří se nechali inspirovat podobou Dlouhé chvíle z knížky (viz obrázek 8), ale většina žáků byla ve svém projevu velice originální. Jedna žákyně dokonce Dlouhou chvíli zachytila ryze abstraktně (viz obrázek 9).
63
Obrázek 8: dívka, 10 let, Dlouhá chvíle, A4, muchláž
Obrázek 9: dívka, 9 let, Dlouhá chvíle, A4, muchláž
64
Žák popíše funkci a náležitosti pohlednice. Zamyslí se nad tím, kdo je mu v životě blízký a na koho by myslel, kdyby mohl cestovat až na samý konec světa. Tomuto člověku napíše pozdrav ze svých cest.
Slohový
útvar pozdrav z prázdnin
Pomůcky pohledy, čtvrtky A4, psací potřeby
Motivace
Žáci si z domova přinesou na ukázku nějakou pohlednici. Učitel dá každému z nich prostor, aby o ní krátce povyprávěl – co na ní můžeme vidět, od koho je, odkud byla poslána atd. Všichni společně pak shrnou, jaký význam mají pohlednice a jaké náležitosti (např.: sdělení, adresu, razítko) by měly obsahovat.
Postup
Žáci se usadí do lavice, položí si na ni hlavu a zavřou oči. Učitel je požádá, aby si představili, že se vydávají na dobrodružnou cestu, kamkoli je napadne. Kam by cestovali, co všechno by viděli a zažili? Dá jim dostatek času, aby se v myšlenkách přenesli na toto místo a vše si představili. Dále se jich zeptá, na koho by si vzpomněli, i kdyby cestovali třeba až na konec světa, a komu blízkému by odtamtud poslali pohlednici. Koho napadne nějaký takovýto člověk, pomalu otevře oči a dá se do práce. Žáci si nejprve rozvrhnou čtvrtku, jako by to byla pohlednice. Vpravo uvedou adresu, komu by pohlednici zaslali čili s kým by se chtěli podělit o svoje zážitky z cest. Vlevo pak tomuto člověku napíšou pozdrav ze svých cest a popíší, jaká všechna dobrodružství zažívají.
Reflexe
Učitel se žáků zeptá, proč napsali pohled tomu, komu ho napsali.
Nebude po nich chtít slyšet, kdo je ona zmíněná osoba, ale spíše proč by si právě ona zasloužila dostat pohled i z konce světa.
65 Realizace:
Hned na začátku hodiny se ukázalo, že někteří žáci si zapomněli přinést vlastní pohlednice. Naštěstí i já jsem jich přinesla několik na ukázku, tím pádem jsem se mohla s žáky podělit. Usazeni v kruhu poté všichni krátce o své pohlednici pohovořili. Ti žáci, kteří měli pohlednici půjčenou ode mě, popsali, co na ní vidí, a hádali, odkud asi byla poslána, což je velmi bavilo.
Poté jsme se pokoušeli najít společné znaky všech pohlednic. Žáci bez problému vyjmenovali všechny náležitosti, které by pohlednice měly mít. Blíže jsme se pak věnovali řádkům adresy. Na příkladu adresy školy jsme si na tabuli procvičili, co se na jednotlivé řádky píše.
Žáci se následně vrátili zpátky do svých lavic. Vyzvala jsem je, aby se pohodlně usadili, zavřeli oči a představili si, že mají prázdniny a mohou cestovat úplně sami, kamkoli je napadne. Tichým a klidným hlasem jsem se jich ptala, kam by to bylo, jak by tam cestovali, co by v oné destinaci dělali a podobně. Nakonec jsem se zeptala, po kom by se jim při cestování stýskalo, respektive na koho by si na svých cestách vždycky vzpomněli.
S touto představou žáci otevřeli oči a já jsem jim prozradila, že onomu člověku teď každý vytvoří a napíše pohlednici z místa, na které ve svých myšlenkách cestoval. Žákům jako inspirace posloužila jimi přinesená pohlednice, podle které si následně rozvrhli čtvrtku velikosti A4 na všechny jednotlivé části, které by měla pohlednice mít.
Když měli žáci předlohu pohlednice připravenou, pustili se do psaní. Řekla jsem jim, ať si v hlavě znovu představí, komu by poslali pohled, i kdyby cestovali až na konec světa. Žáci nejprve napsali adresu této osoby a ti, kteří adresu vybrané osoby neznali, si ji mohli vymyslet.
Následně žáci sepsali pozdrav, ve kterém měli vylíčit své zážitky. Ne všem se však podařilo svou cestu detailně slovy zachytit a napsali tak jen krátké pozdravy (viz obrázek 10). Někteří žáci se naopak při svém psaní do celé situace dokonale vžili a napsat pozdrav z imaginární cesty jim nečinilo potíže. Ukázalo se zde též, kdo již někdy nějakou pohlednici psal (viz obrázek 11), a kdo naopak v tomto směru neměl příliš zkušeností.
Nakonec jsme se s žáky stejně jako na začátku hodiny usadili do kruhu a každý měl za úkol jedním souvětím vysvětlit, proč by poslal pohlednici právě onomu konkrétnímu člověku. Nejvíce žáci uváděli to, že by jim bylo líto, že tam s nimi sám nemůže být.
66
Obrázek 11: dívka, 10 let, Pohlednice z konce světa Obrázek 10: chlapec, 9 let, Pohlednice z konce světa
67
VÝTVARNÁ ČÁST
Cíl
Žák se seznámí s futurismem ve výtvarném umění a s jeho základními principy. Následně podobně jako ve futurismu zachytí pohyb v obraze obkreslováním šablony.
Výtvarná
technika vosková rezerva Výtvarný
problém
Zachycení pohybu pomocí obkreslování posouvající se šablony.
Experiment s prolínajícími se liniemi.
Pomůcky nůžky, čtvrtky, pohlednice z předchozí hodiny, voskovky, kulaté štětce, kelímky na vodu, vodové barvy
Motivace
Učitel žáky seznámí s futurismem ve výtvarném umění, především v malbě. Ukáže jim některá díla futurismu, ve kterých se umělci snažili zachytit pohyb. Žáci zkusí vyvodit, jak tohoto efektu umělci dosáhli.
Postup
Žáci si vytvoří šablonu libovolného dopravního prostředku, kterým by se vydali na cestu po světě. Poté si vezmou své vytvořené pohledy a otočí si je nepopsanou stranou vzhůru. Jejich úkolem bude pohybovat šablonou po papíře a v každé fázi pohybu ji obkreslit voskovkou.
Vznikne tak záznam pohybu jimi vytvořeného dopravního prostředku.
Poté žáci vybarví jednotlivé vzniklé plochy vodovými barvami. Pokud by rádi cestovali do severních zemí, mohou zvolit studené barvy, pokud by radši jeli někam do teplých krajin, mohou použít barvy teplé.
Voskové linie zachycující pohyb dopravního prostředku poté vyvstanou z vodových barev. Výsledkem bude vyvolání efektu pohybu a dynamiky, podobně jako u maleb futurismu.
Reflexe
Učitel žáky vyzve, aby si představili, že už procestovali všechna místa, na která se kdy chtěli podívat, a teď je načase, aby se ze svých cest vrátili domů. Na koho se by se nejvíce těšili, po kom by se jim nejvíce stýskalo? Když si toto všechno žáci v myšlenkách představí, zeptá se jich učitel, jestli když by opravdu měli tu možnost cestovat až na konec světa, zda by si ji vybrali, i kdyby to znamenalo vzdálit se někomu blízkému.
68 Realizace:
Žákům jsem prozradila, že v této hodině si vytvoříme druhou stranu pohlednice a zachytíme na ni cestu, na kterou se žáci v předchozí hodině vydali. Jako motivaci jsem si pro žáky připravila prezentaci, ve které jsem je seznámila s futurismem a jeho snahou
Žákům jsem prozradila, že v této hodině si vytvoříme druhou stranu pohlednice a zachytíme na ni cestu, na kterou se žáci v předchozí hodině vydali. Jako motivaci jsem si pro žáky připravila prezentaci, ve které jsem je seznámila s futurismem a jeho snahou