Slohové záznamy do tvořivého deníku

Tato kapitola se zabývá pojetím slohové výchovy na 1. stupni základní školy, jejím vymezením v RVP ZV a jejím významem. Dále popisuje zapojení písemné části tvořivého deníku do výuky a nakonec uvádí, jaké formy a témata slohových záznamů při práci s tvořivým deníkem volit.

1.5.1 Slohová výchova na 1. stupni ZŠ

Počátky vyučování slohu na základní škole lze hledat v roce 1775, kdy vstoupila v platnost tereziánská školská reforma, díky které se dal slohu ve výuce prostor.

V tehdejším vyučování slohu byl důraz kladen především na praktičnost a tříben byl převážně psaný projev. Učivo bylo koncipováno tak, aby z něj žáci mohli v budoucnu těžit například v povolání řemeslníka či rolníka (Svobodová 2003, s. 75, 76). Od té doby se však výuka slohu výrazně změnila.

V 70. letech 20. století nastala jedna z nejvýraznějších změn v koncepci výuky slohu, která vedla k vytvoření nových osnov a jednotných učebnic. Toto nové pojetí zařadilo do vyučování slohu komunikační prvky a kladlo důraz na jazykový projev, a to v souladu s myšlenkou spojení školy se životem, přesto však byla výuka mateřštiny v této době ještě stále omezována tehdejší ideologií. Komunikační způsob výuky se proto mohl náležitě rozvíjet až po roce 1989. V 90. letech se začaly vydávat nové učebnice českého jazyka a s ním spojeného slohu, ne všechny však měly vyjasněnou koncepci a některé se odlišovaly pouze vypuštěním přechozí ideologie (Svobodová 2003, s. 80).

V roce 2002 dostaly vybrané pilotní školy pracovní verzi RVP ZV. Ten přinesl mimo jiné první nástiny budoucího vyučování slohové výchovy (Svobodová 2003, s. 81).

Ta se nyní vyučuje v rámci Komunikační a slohové výchovy, která v současném RVP ZV spadá do vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura společně s Jazykovou výchovou a Literární výchovou. Tento vzdělávací obor pak dále spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, která si dává za cíl rozvíjet komunikační kompetence žáků a položit jim základy v oblasti jazykové kultury (RVP ZV 2017, s. 16).

33

1.5.2 Učivo Komunikační a slohové výchovy na 1. stupni ZŠ dle RVP ZV

Komunikační a slohová výchova se v rámci svého učiva definovaného v RVP ZV (2017, s. 19) soustředí na čtyři oblasti. Jsou jimi čtení, naslouchání, mluvený projev a písemný projev.

V oblasti čtení se jedná především o zvládnutí jeho praktické i věcné stránky.

Praktické čtení je orientováno na zvládnutí techniky a znalosti orientačních prvků v textu.

Čtení věcné se pak zaměřuje na čtení jakožto zdroj informací.

Na praktické a věcné se stejně tak dělí i obsahy oblasti naslouchání. Z pohledu praktického naslouchání u žáků usiluje komunikační a slohová výchova především o zdvořilé vyjádření kontaktu s partnerem. V rámci věcného naslouchání vyžaduje pozornost, soustředěnost a aktivitu žáka, který by měl například umět zaznamenat slyšené či vhodně reagovat otázkami.

Při mluveném projevu je dbáno především na zvládnutí jeho techniky, jako je tvoření hlasu či výslovnost, a dále také na volbu vhodného vyjadřování v závislosti na komunikační situaci. S tímto je úzce spjata znalost základních komunikační pravidel a rozlišení komunikačních žánrů.

V písemném projevu se pak komunikační a slohová výchova zaměřuje nejen na základní hygienické návyky spojené se psaním, jako jsou správné sezení či úchop psacích potřeb, ale také na techniku psaní s ohledem na úhlednost, čitelnost a přehlednost. Dává si též za úkol žáka seznámit s následujícími základními žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, dopis, vzkaz, omluvenka, zpráva, oznámení, pozvánka, inzerát, popis, jednoduché tiskopisy – přihláška, dotazník, vypravování.

1.5.3 Význam slohové výchovy na 1. stupni základní školy

Slohová výchova je významným činitelem v působení na charakter, názory a postoje žáka, a to jak pomocí výběru témat slohových cvičení, tak i celkovým charakterem práce v hodinách slohu a vlastním slohovým učivem. Toto formativní působení je pak nejefektivnější právě na prvním stupni základní školy, jelikož ovlivňování charakteru je nejúčinnější v raném věku dítěte. (Čechová 1998, s. 84).

34

Možnost formovat ve slohové výchově žákův charakter vychází ze skutečnosti, že sloh a jeho vyučování jsou do určité míry podmíněny vlastnostmi jednotlivce. Tyto vlastnosti tedy můžeme posilovat, nebo je naopak tlumit, a tímto způsobem pozitivně ovlivňovat a rozvíjet žákovu osobnost (Čechová 1985, s. 89).

Důležitým přínosem komunikační a slohové výchovy je též rozvoj vnímání a porozumění různým jazykovým sdělením. Žák je v rámci těchto výchov vedený ke čtení s porozuměním a k rozhodování se na základě přečtených nebo slyšených textů, jejichž obsah by měl zároveň umět zanalyzovat a kriticky posoudit (RVP ZV 2017, s.16).

Žákovi je prostřednictvím komunikační a slohové výchovy umožněno kultivovat jeho mluvený a písemný projev. Používáním mateřského jazyka v ústní a psané formě pak žákovi poskytuje možnost poznání a pochopení společensko-kulturního vývoje lidské společnosti (RVP ZV 2017, s. 16).

Díky slohové výchově si žáci též mohou uvědomit rozdíly mezi jednotlivými útvary českého jazyka. „Naprostá většina dětí, které přicházejí do 1. ročníku základní školy, užívá zcela běžně a samozřejmě některý z nespisovných útvarů mateřského jazyka, nejčastěji obecnou češtinu, nespisovnou městkou mluvu, zřídka nářečí,“ popisuje David (2004, s. 6). Tyto projevy jim zpočátku nesmíme vytýkat. Měli bychom se ale postarat o to, aby se v rámci slohové výchovy žáci pozvolna dopracovali k užívání spisovné češtiny.

Jelikož slohová složka vyučování má na základní škole téměř výhradně praktické, komunikační zaměření, slohová výchova tak žáka neustále vede k intenzivní činnosti, která v něm pak pěstuje aktivitu a iniciativu. Takovéto vyučování také skrze cílení na schopnost samostatného projevu žáka podporuje jeho samostatnost (Čechová 1998, s. 81).

Z uměleckého hlediska má komunikační a slohová výchova také svůj nesporný význam. Záměrné pozorování uměleckých a esteticky působivých předmětů či jevů, například v rámci přípravy na psaní jejich popisu, je totiž významným prostředkem rozvoje estetického cítění žáků. Významnou estetickou působivost mají především umělecké texty, u kterých se slohová výchova zaměřuje na vnímání a chápání rozmanitosti jednotlivých uměleckých stylů (Čechová 1998, s. 82).

Komunikační a slohová výchova, která je kreativně pojatá, zaujímá též důležité postavení v rozvoji tvořivosti žáka. K jejímu uplatnění je však žádoucí vhodně volit

35

témata a formy jejich zpracování v rámci slohových cvičení. Je třeba pamatovat, že tvořivosti vadí unifikovaný a přesně vymezený postup, a pro její povzbuzení je někdy nutné oprostit se od vlastní funkční fixace, která člověka nutí určitá témata zpracovávat určitým způsobem (Čechová 1998, s. 91).

1.5.4 Zapojení písemných záznamů do výuky

RVP ZV (2017, s. 16-17) ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace uvádí několik hlavních cílů, k jejichž naplnění by měl být žák v rámci vzdělávání na prvním stupni základní školy veden. Slohová část tvořivého deníku má s touto oblastí a potažmo s komunikační a slohovou výchovou mnoho společného. V následujících odstavcích jsou shrnuty body, ve kterých se cíle oblasti Jazyk a jazyková komunikace shodují s podstatou slohové části tvořivého deníku dle Capacchione (1982, s. 17–22).

Prvním takovým bodem je vnímání jazyka jakožto prostředku komunikace. Cílem vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je vnímání jazyka jako prostředku k získávání a předávání informací a také k vyjádření potřeb, prožitků a názorů. I vedení tvořivého deníku si dává za úkol vytříbit žákovy komunikační schopnosti v rovině předávání informací, přičemž největší důraz klade na sdělování názorů na jemu blízká témata a vyjádření jeho vlastních zálib, tužeb a pocitů.

S tím souvisí další důležitý společný cíl, a tím je rozvoj emocionálního vnímání.

Slohová část tvořivého deníku poskytuje žákovi bezpečné prostředí k emočnímu uvolnění a k písemnému zachycení vlastních pocitů, čímž ho vede k pochopení svého prožívání a svých emocí. Toto je také jedním z cílů vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace.

Významným společným bodem je i budování sebedůvěry žáka. Tvořivý deník poskytuje žákovi prostředí, kde se může volně a svobodně vyjádřit, aniž by byl jakkoli kritizován zvenčí. Tímto mu dopomáhá k získání důvěry ve vlastní projev a v sebe sama.

Sebedůvěra při vystupování na veřejnosti, která se žákovi stává prostředkem k jeho sebeprosazení, je také jedním z hlavních cílů vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace.

Slohová část tvořivého deníku by měla též vést žáka k pozitivnímu vztahu k jeho mateřskému jazyku. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace vidí v používání

36

žákovy mateřštiny v písemném a ústním projevu, ale i v experimentováním s jejími formami prostředek, který žákovi dopomůže k chápání jeho prvního jazyka jakožto nástroje osobního a kulturního obohacení.

Z těchto výše uvedených společných cílů vyplývá, že vedení písemných záznamů tvořivého deníku je nejpřirozenější zařadit do vyučovacích hodin spadajících pod vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace.

1.5.5 Formy slohových záznamů do tvořivého deníku

Capachione útvar písemných záznamů do tvořivého deníku nijak blíže nespecifikuje a ponechává tak uživatelům této metody v jeho výběru volnou ruku.

Čechová (1998, s. 91–92) upozorňuje, že různé formy zpracování slohových témat nabízejí různou míru uplatnění tvůrčího přístupu. Tvořivost povzbuzují projevy založené především na vlastním zážitku, názoru či představě. Průchod kreativitě naopak příliš nedávají ustálené administrativní formy, jakými jsou například oznámení či úřední dopis.

Při plánování formy slohového záznamu do tvořivého deníku lze nejvhodněji využít některého ze základních žánrů písemného projevu, se kterými chce žáka seznámit Komunikační a slohová výchova dle RVP ZV (viz kapitola 1.5.2). Před každou hodinou slohu, ve které se chce učitel věnovat slohovému záznamu do tvořivého deníku, je však vhodné, aby měl žák potřebné znalosti o příslušném útvaru, v němž bude záznam veden.

Minimální požadavky na předchozí znalosti žáků naopak kladou techniky tvůrčího psaní a zdají se tak být pro tvorbu slohových záznamů do tvořivého deníku nejpříhodnějšími. Fišer (2001, s. 32) uvádí: „Tvůrčí psaní jako obor nestojí v opozici k současné didaktice slohu. Nehodlá ani nahradit slohové vyučování. Tvůrčí psaní je doplněním a pokračováním tam, kde dosavadní školská výuka z různých důvodů nevěnuje rozvoji kreativity pozornost a prostor.“ Pokračuje tvrzením, že tvůrčí psaní rozvíjí obrazotvornost a poskytuje žákovi možnost experimentovat s jazykem, což je v přímém souladu s ambicemi metody tvořivého deníku.

Jednou z technik tvůrčího psaní, které lze v tvořivém deníku efektivně využít, je volné psaní. Při psaní touto technikou učitel žákům zadá téma a jejich úkolem je v průběhu několika minut psát v celých větách vše, co jim přijde na mysl. Cílem tak je nejen vyjádřit co nejvíce myšlenek vztahujících se k danému tématu, ale zapisovat

37

i všechny ostatní zdánlivě nesouvisející myšlenky, které se jim v tu chvíli vybaví. To vše bez jakéhokoli korigování, opravování či škrtání. Žáci by se tudíž neměli vracet k již napsanému a také by se neměli nechat omezovat gramatickými či stylistickými pravidly (Grecmanová, Urbanovská 2007, s. 82). Vznikne tak ryzí záznam jejich myšlenkových pochodů, který je v rámci záznamů do tvořivého deníku velmi cenný.

Mezi další využitelné techniky tvůrčího psaní lze zařadit například:

• clustering (řízená asociace)

• akrostich

• brainstorming

• záznamy vjemů

• techniku náhodně vybraných slov (Fišer 2011, s. 82–108)

Kompromisním řešením při výběru technik užitých ve slohových záznamech může být využití jak klasických slohových žánrů, tak technik tvůrčího psaní. Díky vyvážení obou těchto forem záznamů tak může učitel své žáky nejen vzdělávat v oblasti slohových útvarů, jejich pravidel a charakteristických rysů, ale zároveň v nich může rozvíjet kreativitu, invenci a osobní styl psaní. Střídáním klasického a tvůrčího přístupu k vedení slohových záznamů se navíc práce s tvořivým deníkem též stane rozmanitější, a tím pádem pro žáky i přitažlivější.

1.5.6 Témata slohových záznamů do tvořivého deníku

Na prvním stupni základních škol by učitelé měli v hodinách slohu volit cvičení, která vzbudí zájem žáků, čímž docílí, že budou vnitřně motivovaní a budou pracovat aktivně a tvořivě (Metelková Svobodová 2006, s. 54). To samé platí i při výběru témat jednotlivých slohových záznamů. Jedině pestrá a pro žáky poutavá témata podnítí jejich vnitřní motivaci, na které je celá práce s tvořivým deníkem postavena.

Při výběru témat slohových záznamů by mělo být postupováno s rozvahou a s ohledem na určité proměnné, kterými jsou například věk žáků, jejich myšlení, zkušenost, potřeby či zájmy (Metelková Svobodová 2006, s. 52).

Čechová (1998, s. 92) uvádí, že žákům umožňuje projevit variabilitu názorů určitost tématu, ne však jeho těsnost. Kožmín (1995, s. 7) k tomuto tématu dodává: „Jsou-li žáci postaveni před úlohu na téma příliš široké, je to spíše stísňující a má to malou inspirační

38

energii. (…) Má-li žák objevit svou vlastní inspiraci, musejí být pro vznik každého textu vytvořeny takové předpoklady, aby vyvolaly věcné i formové nasměrování textu a aby zároveň otevřely prostor pro vlastní myšlení, průzkum, fantazii.“