Rozhovor s mým budoucím já

Kategorie: 5) Moje sny a fantazie Ročník: čtvrtý

SLOHOVÁ ČÁST

Cíl

Žák sepíše otázky, které bych chtěl položit svému budoucímu já.

Následně si představí, že je dospělý a žije svůj vysněný život, a na tyto otázky odpoví.

Slohový

útvar rozhovor

Pomůcky papíry, psací potřeby

Motivace

Žáci si rozmyslí, čím by chtěli být, až budou dospělí. Následně každý žák dostane možnost pantomimicky předvést své vysněné povolání.

Ostatní žáci budou hádat, co kdo předvádí.

Postup

Každý žák vymyslí několik dotazů, které by chtěl položit svému dospělému já ohledně jeho života. Na tabuli mohou dobrovolníci napsat zásobník těchto dotazů. Tímto způsobem se ti žáci, které zrovna nic nenapadá, nebo kterým například činí problém orientovat se v čase, mohou nechat inspirovat.

Poté učitel vyzve žáky, aby si představili, jaké by to bylo stát se dospělým, prožít ideální život a dělat své vysněné povolání, které v předchozí aktivitě pantomimicky předváděli. Žáci si následně vyberou několik otázek, které by chtěli svému budoucímu já položit, a sepíšou je na papír. Nato se pokusí vžít do svého budoucího já a na dané otázky písemně odpoví.

Reflexe

Žáci popíšou, jaké pro ně bylo vžít se do svého budoucího já a proč.

Mohou též uvést, proč by chtěli dělat zrovna ono povolání, které si vybrali, či vylíčit ostatním žákům nějaký další ze svých snů.

77 Realizace:

Hodinu jsme začali usazením na koberec do kruhu. Žákům jsem prozradila, že dnes budeme společně cestovat časem. Poté jsem je vyzvala, aby se každý z nich v hlavě přenesl do budoucnosti a představil si, že vykonává svoje vysněné povolání. Zeptala jsem se jich, jaké povolání by to bylo.

Většina žáků se hned začala hlásit, aby mi mohli svoje vysněné povolání prozradit.

Když jsem jim však vysvětlila, že jejich úkolem bude ostatním toho povolání předvést pantomimou, odvážilo se jen šest žáků. Mezi předvedenými povoláními byl pilot, dvě učitelky, architekt, kuchař a cvičitelka opic.

S představou svého vysněného povolání se žáci usadili do lavic a dostali ode mě linkovaný papír velikosti A5. Vyzvala jsem je, aby vymysleli několik dotazů, na které by se chtěli zeptat svého budoucího já. To se ukázalo být pro žáky celkem obtížným úkolem.

Na tabuli proto každý, kdo měl nějaký nápad, mohl jít napsat nějakou otázku, aby se ostatní mohli nechat inspirovat. I já jsem přispěla několika otázkami, u kterých mě odpovědi žáků zajímaly.

Poté jsem žákům řekla, aby vybrané otázky zapsali na papír a nechali za každou z nich dostatek místa. Toto místo pak sloužilo k dalšímu kroku aktivity, kdy jsem žáky vyzvala, aby na sepsané otázky odpověděli z pozice svého budoucího já. Většina žáků popustila uzdu fantazii a popsala svou vysněnou budoucnost (viz obrázek 18). Některým to však činilo obtíže a nebyli při popisování svých snů příliš konkrétní, což však často dohnali velice neotřelými otázkami (viz obrázek 19).

V rámci reflexe se mi většina žáků svěřila, že pro ně bylo příliš obtížné představit si, jak budou jednou žít. Žáci měli většinou jasnou představu o tom, jaké povolání by chtěli vykonávat, ale nedokázali se příliš vcítit do ostatních oblastí života.

Žáci poté projevili přání navzájem si své rozhovory přečíst. Nechala jsem je proto, aby utvořili dvojice. Jeden z dvojice se pak stal reportérem a četl druhému otázky, které měl onen žák sepsané v rámci svého rozhovoru. Ten na tyto otázky poté odpovídal a mohl tak ústně rozvést to, co měl v rozhovoru napsané. Žáci u této aktivity působili velmi uvolněným dojmem a opravdu se vžili do svých rolí, a to i ti, kteří se na začátku hodiny ostýchali předvést pantomimu.

Po závěrečném rozhovoru s žáky se ukázalo, že je nejvíce bavila právě tato poslední aktivita, která původně vůbec nebyla v plánu a vzešla z jejich vlastního přání.

78

Obrázek 16: dívka, 10 let, Rozhovor s mým budoucím já

Obrázek 17: dívka, 9 let, Rozhovor s mým budoucím já

79

VÝTVARNÁ ČÁST

Cíl Žák si navrhne vlastní stroj času pomocí otisků technických součástek a detailů dokreslených tuší.

Výtvarná

technika otisk předmětů, kresba tuší Výtvarný

problém

Otisk technických součástek a řešení kompozice jednotlivých otisků.

Dokreslování detailů tuší.

Pomůcky technické součástky, nůžky, tuhé lepidlo, tempery, tuš, papíry, čtvrtky A4

Motivace

Učitel se žáků zeptá, co by mohli udělat pro to, aby se přímo v tuto chvíli mohli setkat se svým budoucím já, se kterým dělali v předchozí hodině rozhovor. Žáci provedou brainstorming a pravděpodobně dojdou mimo jiné k tomu, že by k cestování časem potřebovali sestavit stroj času.

Následně učitel žáky vyzve, ať si představí, že se stali techniky či inženýry. Jejich úkolem bude navrhnout takový stroj času, který by jim umožnil potkat se svou budoucí verzí.

Postup

Žáci navrhnou vlastní stroj času. K dispozici budou mít nejrůznější technické součástky (např.: ozubená kolečka, šrouby, matice). Na tyto součástky vždy nanesou temperu a následně je otisknou na papír.

Po zaschnutí barvy všechny otisky vystřihnou. Vzniknou jim tak jednotlivé části stoje, které mohou libovolně skládat či je jinak přeskupovat, aby z nich vznikl návrh stoje času. Když budou s jeho vzhledem spokojeni, jednotlivé otisky nalepí na čtvrtku. Tuší poté dokreslí detaily stroje (např.: páčky, tlačítka, dvířka a podobně).

Reflexe

Každý žák dostane prostor pohovořit o svém návrhu. Popíše, jak jeho stroj vypadá, z jakých částí se skládá a k čemu jednotlivé části slouží.

Poté může zmínit, kam všude by se svým strojem času cestoval a proč.

80 Realizace:

Tuto hodinu jsme začali brainstormingem, co by bylo potřeba vyrobit, abychom mohli potkat své budoucí já. Žáci přišli s nejrůznějšími nápady a přes Obraceč času z knih o Harry Potterovi došli až ke stroji času, jehož návrh jsme se poté jali vytvořit.

Nejprve jsme prostor třídy uzpůsobili tak, aby byly všechny tašky a oblečení z dosahu barev, se kterými jsme se chystali pracovat. Z lavic jsme pak vytvořili pracovní

„hnízda“, přičemž každé hnízdo sestávalo ze dvou lavic a čtyř židlí. Žáci se usadili do jednotlivých hnízd a poté jsem každému hnízdu poskytla misku s nejrůznějšími technickými součástkami. Mezi tyto součástky jsem namíchala i části ze stavebnice Merkur, které jsou tvarově zajímavé, a navíc jsou díky své velikosti snadnější na manipulaci než drobné technické součástky, jako například matky či šroubky.

Poté jsme přešli k navrhování jednotlivých strojů. Z časových a materiálních důvodů nám nebylo umožněno součástky otiskovat nejprve na jednu čtvrtku a následně je vystřihovat a lepit na druhou čtvrtku. Žáci by proto byli nuceni součástky otiskovat rovnou načisto bez možnosti s jednotlivými otisky manipulovat a libovolně je přemisťovat. Tento problém jsem však vyřešila tak, že každý žák si nejprve na čtvrtku složil celý svůj stroj času z jednotlivých součástek, aby s nimi mohl před otiskováním náležitě experimentovat. Toto se ukázalo být velmi dobrým řešením, jelikož žáky manipulace se součástkami velice bavila.

V dalším kroku jsme přešli k otisku součástek. Žáci vždy po jedné součástky odebírali ze svého návrhu a otiskovali je na příslušné místo. Otisk první součástky u většiny žáků nedopadl podle jejich představ, ve většině případů totiž nanesli na součástky příliš velké množství barvy. Jeden žák chtěl dokonce svůj návrh (viz obrázek 20) po tomto nezdaru vyhodit, ale spolužačka ho utěšila, že jí se první pokus taky nepovedl a že příště musí dát na součástku o trochu méně barvy.

Návrhy strojů času jsme vyskládali na radiátory, aby nám temperové barvy rychleji zaschly. Mezitím si každý uklidil své místo a připravil si tuš, kterou už měli v tuto chvíli všichni k dispozici. Tou poté žáci dokreslili do svých návrhů detaily, jako například antény, páčky či displeje (viz obrázek 21).

V posledních minutách vyučovací hodiny se dobrovolníci podělili s ostatními o to, do jaké doby by se svým strojem času chtěli odcestovat. Nejvíce žáků se shodlo na tom, že by cestovali do příštího týdne, kdy jim měly začít jarní prázdniny.

81

Obrázek 18: chlapec, 9 let, Stroj času, A4, otisk

Obrázek 19: chlapec, 10 let, Stroj času, A4, otisk

82