Seznam metodických listů - Tvořivý deník a jeho využití v primárním vzdělávání Diplomová práce

2.3 Popis jednotlivých částí metodických listů

Každý metodický list obsahuje dvě části – část slohovou a část výtvarnou. Ve slohové části metodického listu vytvářejí žáci písemné záznamy do tvořivého deníku, v rámci jeho výtvarné části pak vytvářejí záznamy výtvarného charakteru.

Každý metodický list obsahuje stručně definovaný obecný výchovně-vzdělávací cíl, ke kterému žák v rámci splnění jeho jednotlivých úkolů směřuje a jehož naplnění je důležité pro žákův osobnostní rozvoj, na nějž je metoda tvořivého deníku zaměřena.

Dále je v každém metodickém listu uvedena forma, jakou bude záznam do tvořivého deníku zpracován. Ve slohové části tuto formu vymezuje slohový útvar, který se ve většině případů u jednotlivých metodických listů liší. Zvolené slohové útvary svou obtížností odpovídají konkrétním ročníkům, do kterých jsou příslušné metodické listy zařazeny. Ve výtvarné části pak tuto formu přibližuje výtvarná technika, jejíž obtížnost je rovněž volena na základě daného ročníku. Ve výtvarné části je též definován výtvarný problém, který popisuje, co konkrétního bude žák ve výtvarném záznamu řešit.

Další částí každého metodického listu je výčet doporučených pomůcek. Ty se však mohou různit v závislosti na formě tvořivého deníku. Neuvádím proto například velikost papírů, které jsou zapotřebí k písemnému záznamu do tvořivého deníku. Ta se totiž přímo odvíjí od podoby tvořivého deníku, kterou si může každý učitel či žák sám zvolit.

Následuje popis průběhu vyučovacích hodin vedených podle metodických listů.

Každá vyučovací hodina, která se věnuje záznamu do tvořivého deníku, je rozdělena do tří části. Žádná z těchto částí by neměla být vynechána a každé z nich by měl být věnován dostatek času, aby mohla řádně splnit svou funkci.

První z těchto částí je motivace, během které jsou žáci uvedeni do tématu záznamu do tvořivého deníku. Hlavní funkcí této části je vzbudit v žácích zájem o dané téma a pozitivně je namotivovat k práci s tvořivým deníkem, a to například pomocí aktivizačních metod, metod dramatické výchovy, pohybových činností atp.

Další částí je samotný postup vytváření písemného nebo výtvarného záznamu.

V této části žáci samostatně pracují na svých tvořivých denících, a mimoděk tak směřují ke splnění výchovně-vzdělávacích cílů. K naplnění těchto cílů také poslouží poslední část hodiny, kterou je závěrečná reflexe. V rámci té se žáci společně s učitelem ohlédnou za

celou proběhlou hodinou, zhodnotí svou práci, vyvodí důležité závěry či si zopakují nově nabyté poznatky.

2.4 Realizace metodických listů

Metodické listy jsem dostala příležitost realizovat ve 4. ročníku základní školy v místě mého bydliště. Třídě 4. B měsíc před koncem prvního pololetí odešla třídní učitelka a od začátku druhého pololetí měla nastoupit nová. V tomto mezičase jsem v této třídě společně s další kolegyní zastupovala třídní učitelku, čehož jsem využila k otestování svých metodických listů.

Podmínky k realizaci se zpočátku nezdály být ideální. Na žácích se negativně projevila výměna učitelek a byli značně zmatení vzniklou situací. Zprvu proto nebylo snadné získat jejich pozornost a podnítit je k činnosti. Uvědomovali si totiž, že tento způsob výuky je pouze dočasný.

Ani materiální podmínky v této třídě nebyly zcela vyhovující. Původní třídní učitelka si s sebou po odchodu odnesla řadu vlastních pomůcek, potřeb a materiálů, kterými jinak běžně zařízená třída disponuje. Žáci též nebyli plně vybaveni na výtvarné činnosti, chyběl jim například igelitový ubrus na lavice či tuš. Z pozice suplující učitelky jsem však neměla možnost tuto situaci změnit.

Zprvu nepříznivý stav věci se však postupně zlepšoval. Do výuky jsem za účelem zvýšení motivace žáků k učení v tomto přechodném období kromě nejrůznějších aktivizačních metod zařadila i metodu tvořivého deníku. Ve třídě 4. B bylo dohromady 25 žáků, z toho 11 dívek a 14 chlapců, a všichni společně tvořili velmi harmonický a spolupracující kolektiv, což této metodě velmi nahrávalo.

Tvořivému deníku jsme se měli většinou možnost věnovat v pátek poslední dvě vyučovací hodiny, což se mi zprvu nezdálo jako příliš příhodná doba vzhledem k upadající pozornosti žáků před nadcházejícím víkendem. Opak se ale stal pravdou a žáci se vždy na tvořivý deník těšili a vnímali ho jako odměnu po celém týdnu učení.

Na následujících stranách popíšu průběh realizace metodických listů v této třídě.

Nejprve se budu věnovat tomu, jak probíhala úvodní hodina, kdy se žáci s metodou tvořivého deníku seznámili. Poté vždy vložím konkrétní metodický list a popíšu, jak

50 rovnou si je zakládali do svých tvořivých deníků.

Až po realizaci všech metodických listů jsem žáky požádala, zda by mi své tvořivé deníky půjčili k nahlédnutí a zda by souhlasili s uveřejněním jejich záznamů v mé diplomové práci. Většina z nich mi svůj souhlas dala a deníky mi zapůjčila. Ukázky žákovských děl se nachází vždy u popisu realizace jednotlivých metodických listů.

Doprovodná fotodokumentace a se nachází v přílohách (viz přílohy č. 12 až 22).

Do příloh jsou též vloženy metodické listy pro třetí a pátý ročník (viz přílohy č. 1–10). V těchto ročnících jsem nedostala příležitost metodické listy osobně zrealizovat, jejich podobu jsem tak alespoň konzultovala s učitelkami těchto ročníků a s oborovými učiteli předmětů český jazyk a výtvarná výchova. Na základě jejich doporučení a též po získání zkušenosti s tvořivým deníkem ve čtvrtém ročníku jsem poté metodické listy pro třetí a pátý ročník dodatečně přepracovala a uzpůsobila je specifickým schopnostem, dovednostem a znalostem žáků v těchto jednotlivých ročnících.

2.4.1 Úvodní hodina

První seznámení s tvořivým deníkem proběhlo hned druhý den, kdy jsem ve třídě 4. B vyučovala. Hodinu jsme zahájili usazením do kruhu. Žákům jsem na úvod prozradila, že v dnešní hodině se budeme věnovat deníku, ale ne jen tak ledajakému. Zároveň jsem se žáků zeptala, zda by dokázali vysvětlit, co je to deník, a žáci hned bez váhání správně odpověděli.

Následně jsem si vzala do ruky brk na psaní a vysvětlila žákům, že deníky se dříve psaly mimo jiné i takovými brky. Poté jsem po kruhu tento brk poslala a řekla jsem žákům, že každý, ke komu brk dojde, může ostatním sdělit svoji osobní zkušenost s deníkem. Mluvit směl pouze ten, kdo zrovna držel brk v ruce. Pokud však někdo nechtěl hovořit, nebo neměl žádnou zkušenost s deníky, mohl brk poslat rovnou dalšímu žáku.

Z této aktivity vyplynulo, že každý žák se už ve svém životě s deníkem v nějaké formě setkal. Několik dívek a jeden chlapec uvedli, že si vedou svůj vlastní deníček a zapisují si do něj různé události ze svého života nebo si do něj kreslí. Také vyšlo najevo, že zbylé dívky a chlapci si svůj vlastní deník nevedou, ale většina z nich četla alespoň knižní sérii Deník malého Poseroutky (Kinney), která je formou deníku psána. Další zkušenosti s deníkem měli žáci od rodičů či prarodičů nebo též z filmů.

Po tomto úvodu jsem žákům prozradila, že v následujícím měsíci si všichni zkusí svůj vlastní speciální deník vytvořit. K tomu nám měly posloužit různě barevné papírové desky, které jsem rozložila do kruhu mezi žáky. Následně jsem je vyzvala, aby si každý z nich jedny vybral a usadil se s nimi do lavice.

Když byli všichni žáci usazeni na svých místech, seznámila jsem je s metodou tvořivého deníku a vysvětlila jsem jim, že desky, které drží v ruce, se stanou jejich tvořivým deníkem, do kterého si postupně budou zakládat všechny slohové a výtvarné záznamy, které vytvoří.

Poté jsem žáky vyzvala, aby si tyto desky nadepsali a libovolně dozdobili. Každý si nejprve na desky napsal Můj tvořivý deník a poté desky dozdobili drobnými kresbami věcí, které jim jsou blízké, nebo které je nějakým způsobem definují. Většina chlapců kreslila mobilní telefony, herní konzole či sportovní vybavení. Dívky naopak často volily přírodní motivy nebo kresby výtvarných potřeb, které s tvořivým deníkem souvisejí.

Na závěr hodiny dostal každý žák prostor sdělit ostatním, co očekává od práce s tvořivým deníkem, případně zmínit svá přání směřovaná ke konkrétním tématům, která by chtěl v rámci záznamů do tohoto deníku zpracovat.

Žák se seznámí s publicistickým útvarem inzerát. Sepíše inzerát na svou vlastní osobu a vyzdvihne v něm své kladné povahové rysy, dovednosti a zájmy.

Slohový

útvar inzerát

Pomůcky proužky papíru, papíry, psací potřeby

Motivace napsali, a pošlou ho spolužáku po své levici. Následně každý napíše, co chce prodat či koupit. Po dopsání žáci opět proužek přeloží a pošlou dál.

Dalšími otázkami bude, v jakém stavu je předmět inzerátu, kolik by měl stát, jak kontaktovat majitele inzerátu či jaká je značka inzerátu. Po posledním přeložení a výměně každý žák rozloží svůj proužek papíru a přečte si, co na něm stojí. Dobrovolníci přečtou své inzeráty ostatním.

Postup

Každý žák si představí, že hledá nového kamaráda, se kterým by mohl trávit svůj volný čas. Následně napíše inzerát na sebe samého, ve kterém uvede, proč kamaráda shání a co by společně s ním chtěl zažívat. Poté uvede základní informace o sobě a popíše své pozitivní vlastnosti, dovednosti a zájmy, aby svým inzerátem potenciálního kamaráda zaujal.

Reflexe

Učitel bude s žáky diskutovat o etiketě, která souvisí s inzeráty. Upozorní je též na bezpečnost při reagování na inzerát, tj. neodpovídat na nevhodné nabídky, nescházet se s neznámými lidmi reagujícími na inzerát, případně mít s sebou dospělou osobu atp. Toto lze vztáhnout i na navazování kontaktů přes internet, kde žáci též mohou hledat kamarády.

53 Realizace:

První hodinu věnovanou tvořivému deníku jsem začala ukázkou několika novinových listů ze sekce s inzeráty. Aby měl každý možnost do novin nahlédnout, utvořili žáci skupinky po čtyřech a každá dostala jeden list novin. Poté jsme se žáků ptala, co se v jejich novinách píše, a postupně jsme se tak dostali k tématu hodiny, kterým byly inzeráty. Žáci poté na základě mých otázek a ukázky inzerátů popsali, k čemu inzeráty slouží a co všechno by měly obsahovat.

Následně jsem žákům prozradila, že oni sami si dnes vyzkoušejí inzerát napsat, ale nejprve je potřeba nacvičit si, jak se to dělá. Měla jsem připravené papíry velikosti A4 rozstříhané na čtvrtiny, každému žáku jsem rozdala jeden takto vzniklý proužek papíru a přešli jsme k vymýšlení bláznivých inzerátů. Zapomněla jsem však předem dostatečně zdůraznit, aby žáci nepoužívali nevhodná či dokonce sprostá slova, čehož se bohužel někteří z nich nevyvarovali. Když jsem nakonec dala žákům prostor, aby některé výsledné inzeráty přečetli ostatním, požádala jsem je, aby četli jen ty, které neobsahují žádné nevhodné slovo. To vyřadilo zhruba polovinu inzerátů, i tak se ale žáci při čtení zbytku z nich pobavili a zasmáli.

Když jsme měli psaní inzerátů nanečisto vyzkoušené, mohli jsme přejít k psaní inzerátů na sebe. Žáky jsem vybídla, ať si představí, že hledají nového kamaráda, se kterým by mohli trávit svůj volný čas, a vysvětlila jsem jim, že jejich úkolem bude napsat inzerát na ně samotné. Toto se ukázalo být pro žáky příliš obecným zadáním, a tak jsme společně dali dohromady, co vše by mohli v inzerátu zmínit, a vytvořili jsme si na tabuli myšlenkovou mapu, kterou by se žáci mohli později nechat inspirovat.

Poté jsem žáky pobídla, aby v inzerátu vyzdvihli především své pozitivní vlastnosti či něco, v čem vynikají, aby svým inzerátem potenciálního kamaráda dostatečně zaujali.

S tím měla většina žáků problém, a jedna žačka dokonce stále opakovala, že neví o žádných svých dobrých vlastnostech. S žáky jsme tedy ještě před samotným psaním udělali rychlý brainstorming a vymysleli jsme co nejvíce kladných vlastností. I když byl tedy pro většinu žáků pojem vlastnost nejprve příliš abstraktní, nakonec jsme společně došli i k takovým vlastnostem, jako je pracovitost či štědrost (viz obrázek 1).

Na konci hodiny jsem se žáků v rámci reflexe zeptala, zda byli ve svých inzerátech upřímní a zda nějaké informace o sobě nepřikrášlili. Společně jsme pak došli k hlavním zásadám, které by měl člověk při psaní inzerátů a při reagování na ně dodržovat.

Obrázek 1: chlapec, 10 let, Inzerát na mě

Obrázek 2: dívka, 9 let, Inzerát na mě

VÝTVARNÁ ČÁST

Cíl Žák vytvoří portrét sama sebe pomocí skládání kousků z novin, časopisů, letáků a jiných tiskovin, které ho zajímají.

Výtvarná

technika koláž Výtvarný

problém

Hledaní vzhledových asociací – zachycení vlastních rysů a detailů obličeje pomocí kousků tiskovin. Vytvoření autoportrétu formou koláže.

Pomůcky zrcátko, noviny, časopisy, letáky, lepidlo, nůžky, fixy, barevné papíry

Motivace

Žáci se usadí do kruhu. Učitel prvnímu z nich podá zrcátko. Poprosí ho, ať si detailně prohlédne svůj obličej a řekne, co je na něm zajímavého či co se mu na jeho obličeji líbí a proč. Žáci si budou zrcátko posílat po kruhu a každý dostane možnost se vyjádřit.

Postup

Žáci předem dostanou za domácí úkol přinést si například časopis, který rádi čtou, noviny, ve kterých je pro ně zajímavý článek, či leták s produkty, které mají rádi. Z těchto tiskovin budou mít za úkol vytvořit vlastní portrét, kterým doplní inzerát na sebe. Na papír své oblíbené barvy si žáci nejprve fixem nakreslí obrys svého obličeje, krku a ramen. Dále budou mít za úkol natrhat či nastříhat přinesené tiskoviny na rozličné kousky a následně je nalepit do nakresleného obrysu obličeje a vytvořit tak svůj autoportrét. Čerpat budou z motivační aktivity, ve které si všimli svých rysů a zajímavých detailů na svém obličeji, které se pokusí zachytit jednotlivými útržky a výstřižky z tiskovin, například na základě jejich vnější podobnosti.

Reflexe

Žáci, kteří budou chtít ostatním své portréty předvést, je naskládají na jednu hromádku. Učitel poté všechny portréty promíchá a vystaví na dobře viditelné místo, například je přichytí magnety na tabuli. Žáci pak budou hádat, kdo je kdo, a diskutovat o tom, na základě jakých prvků se to dá poznat.

56 Realizace:

Na začátku této hodiny jsme navázali na reflexi z hodiny předchozí. Usadili jsme se do kruhu a zeptala jsem se žáků, co by mohli udělat, aby byl jejich inzerát důvěryhodnější a aby zaujal více zájemců. Žáci vyvodili, že k inzerátu je vhodné připojit i obrázek, načež jsem jim prozradila, že oni si v této hodině ke svým inzerátům vytvoří obrázek, konkrétně vlastní portrét.

Vysvětlila jsem žákům, že abychom byli schopní zachytit svůj vlastní portrét, musíme se na sebe nejdříve pořádně podívat. Následně jsem žákovi po své levici podala zrcátko a řekla jsem mu, aby se s ostatními podělil o to, co mu připadá na jeho obličeji zajímavého či co se mu na něm líbí. Žáci si poté posílali zrcátko po kruhu a každý se mohl v tomto směru vyjádřit. Ze začátku se žáci styděli, ale postupně se osmělovali, až se nakonec vyjádřil úplně každý z nich.

Při tvoření autoportrétu jsme začali nakreslením obrysu obličeje, krku a ramen. Žáci měli k dispozici jen jeden barevný papír a černý fix, což pro některé bylo výzvou, jelikož si nemohli nic předkreslit tužkou a museli svou kresbu zvládnout na první pokus. Tento postup jsem zvolila záměrně, abych u žáků podpořila schopnost přijímat zodpovědnost za své činy. Žáci vnímali, že by byla škoda plýtvat barevnými papíry, a tak se všichni snažili, aby hned napoprvé nakreslili svůj obrys co nejlépe, což se jim všem povedlo.

Poté došlo na časopisy, noviny a letáky, které si žáci měli přinést za domácí úkol.

Už o přestávce si jimi listovali a navzájem si je ukazovali. Když jsem jim pak o hodině řekla, že jejich úkolem bude sestavit vlastní portrét z výstřižků z těchto tiskovin, většina z nich hned věděla, jaké konkrétní obrázky použít.

Někteří žáci vyslovili přání pracovat ve skupinkách, v jejichž rámci by si mohli navzájem tiskoviny vyměňovat, a měli tudíž k dispozici více materiálu. Lehce negativním aspektem této společné práce se ukázalo být to, že v rámci jedné skupinky nakonec vznikly velice podobné autoportréty (viz obrázek 3 a 4).

Při hromadění výstřižků se jednomu žáku stalo, že omylem vyhodil do koše jeden ze svých výstřižků společně s novinami, které nevyužil. Bylo by proto příště vhodné žákům předem poskytnout nějakou nádobu či obálku, do které by si mohli výstřižky průběžně ukládat, popřípadě jim navrhnout, aby obrázky po vystřižení rovnou nalepovali.

Na konci hodiny jsme všechny výsledné portréty vyskládali na zem před tabuli (viz obrázek 5) a žáci hádali, kdo je kdo, což je velice bavilo.

Obrázek 5: žáci 4. třídy, Můj portrét, soubor prací A4, koláž

Obrázek 4: chlapec, 10 let, Můj portrét, A4, koláž Obrázek 3: chlapec, 10 let, Můj portrét, A4, koláž

2.4.3 Zažít nudu? Vadí!

Kategorie: 2) Moje pocity a myšlenky Ročník: čtvrtý

SLOHOVÁ ČÁST

Cíl

Žák popíše, co znamená „mít dlouhou chvíli“ a zamyslí se nad tím, kdy dlouhou chvíli zažívá. Poté napíše popis postupu, jakým dlouhou chvíli zahání.

Slohový

útvar popis pracovního postupu

Pomůcky kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle od Violy Fischerové (2005), papíry, psací potřeby

Motivace

Učitel žákům přečte úvod z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle (viz příloha č. 13). Během čtení bude žákům pokládat doplňující otázky.

Může se zeptat například na význam méně častých slov (ciferník, pelest atp.), či na to, zda se někdy ocitli v podobné situaci jako Jakub. Po přečtení určitých pasáží může též nechat žáky hádat, jak bude příběh pokračovat.

Po dočtení celého úryvku nakonec žáci vyvodí, co to znamená, když se řekne, že má někdo dlouhou chvíli.

Postup

Učitel se žáků zeptá, v jakých případech se jim zjevuje jejich Dlouhá chvíle, a co dělají, když si ji chtějí zkrátit či ji úplně zahnat.

Následně žáci napíší popis pracovního postupu zahnání dlouhé chvíle.

Nejprve v něm uvedou potřebné “ingredience“ k zahnání nudy (např.: pokud někdo rád kreslí, uvede pastelky, papír, gumu atd.) a poté krok po kroku sepíší instrukce, jak dlouhou chvíli zahnat.

Reflexe

Dobrovolníci se budou moci podělit o to, jak zahánějí nudu, a inspirovat tak ostatní. Učitel se poté žáků zeptá, zda někdy může být naopak dobré se nudit, a žáci o tom budou diskutovat.

59 Realizace:

Tuto hodinu jsme započali čtením z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Žáci se pohodlně usadili do lavic a následně jsem jim přečetla úvod z této knihy. Měla jsem předem připravené doprovodné otázky, kterými jsem ověřovala pozornost žáků a jejich porozumění čtenému textu. V některých případech jsem však nemusela ani otázku položit a žáci se sami hlásili o slovo, například pokud něčemu nerozuměli nebo se chtěli s ostatními podělit o nějaký svůj komentář. Po dočtení mi žáci vysvětlili, co to znamená mít dlouhou chvíli a proč ji měl Jakub v přečteném úryvku.

Následně jsem se žáků zeptala na osobní zkušenosti s dlouhou chvílí a každý dostal prostor popsat ostatním, kdy ji zažívají. Žáci zmiňovali například čekání na autobus nebo frontu ve školní jídelně. Poté jsem žáky vyzvala, aby si vybavili, jak běžně zahánějí dlouhou chvíli, respektive co dělají, aby se nenudili.

In document Tvořivý deník a jeho využití v primárním vzdělávání Diplomová práce (Page 48-150)