Zažít nudu? Vadí!

Kategorie: 2) Moje pocity a myšlenky Ročník: čtvrtý

SLOHOVÁ ČÁST

Cíl

Žák popíše, co znamená „mít dlouhou chvíli“ a zamyslí se nad tím, kdy dlouhou chvíli zažívá. Poté napíše popis postupu, jakým dlouhou chvíli zahání.

Slohový

útvar popis pracovního postupu

Pomůcky kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle od Violy Fischerové (2005), papíry, psací potřeby

Motivace

Učitel žákům přečte úvod z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle (viz příloha č. 13). Během čtení bude žákům pokládat doplňující otázky.

Může se zeptat například na význam méně častých slov (ciferník, pelest atp.), či na to, zda se někdy ocitli v podobné situaci jako Jakub. Po přečtení určitých pasáží může též nechat žáky hádat, jak bude příběh pokračovat.

Po dočtení celého úryvku nakonec žáci vyvodí, co to znamená, když se řekne, že má někdo dlouhou chvíli.

Postup

Učitel se žáků zeptá, v jakých případech se jim zjevuje jejich Dlouhá chvíle, a co dělají, když si ji chtějí zkrátit či ji úplně zahnat.

Následně žáci napíší popis pracovního postupu zahnání dlouhé chvíle.

Nejprve v něm uvedou potřebné “ingredience“ k zahnání nudy (např.: pokud někdo rád kreslí, uvede pastelky, papír, gumu atd.) a poté krok po kroku sepíší instrukce, jak dlouhou chvíli zahnat.

Reflexe

Dobrovolníci se budou moci podělit o to, jak zahánějí nudu, a inspirovat tak ostatní. Učitel se poté žáků zeptá, zda někdy může být naopak dobré se nudit, a žáci o tom budou diskutovat.

59 Realizace:

Tuto hodinu jsme započali čtením z knihy Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Žáci se pohodlně usadili do lavic a následně jsem jim přečetla úvod z této knihy. Měla jsem předem připravené doprovodné otázky, kterými jsem ověřovala pozornost žáků a jejich porozumění čtenému textu. V některých případech jsem však nemusela ani otázku položit a žáci se sami hlásili o slovo, například pokud něčemu nerozuměli nebo se chtěli s ostatními podělit o nějaký svůj komentář. Po dočtení mi žáci vysvětlili, co to znamená mít dlouhou chvíli a proč ji měl Jakub v přečteném úryvku.

Následně jsem se žáků zeptala na osobní zkušenosti s dlouhou chvílí a každý dostal prostor popsat ostatním, kdy ji zažívají. Žáci zmiňovali například čekání na autobus nebo frontu ve školní jídelně. Poté jsem žáky vyzvala, aby si vybavili, jak běžně zahánějí dlouhou chvíli, respektive co dělají, aby se nenudili.

Každý žák následně dostal linkovaný papír A5 a jeho úkolem bylo napsat popis postupu, jakým zahání Dlouhou chvíli. Jelikož žáci nevěděli, jak začít a co všechno napsat, vyhledala jsem na internetu ukázku receptu a promítla jsem jim ho na plátno.

Z tohoto receptu jsme pak společně vyvodili, co všechno by takový popis pracovního postupu měl obsahovat, a na tabuli jsme podle něj sestavili orientační schéma, kterého se žáci mohli v případě potřeby držet. Poté už pro nikoho nebyl problém popsat, jak dlouhou chvíli zahání.

Žáci většinou začali svůj recept zmíněním činnosti, kterou provádí, aby se nenudili.

Dále vyjmenovali potřebné „ingredience“, totiž pomůcky, které k vykonání dané činnosti potřebují. Poté popsali samotný proces krácení dlouhé chvíle, a nakonec někteří uvedli i výsledek, kterým bylo úspěšné zahnání dlouhé chvíle.

Většina žáků popisovala, že dlouhou chvíli zahání svými koníčky, například kreslením, čtením či fotbalem. Část žáků zase vylíčila, že k zahnání nudy potřebují jen telefon nebo tablet. Jedna žačka pojala svůj recept opravdu originálně a popsala, že dlouhou chvíli zahání konverzací se svým imaginárním kamarádem (viz obrázek 6). Žáci nakonec dostali prostor svůj recept ilustrovat drobnou kresbou (viz obrázek 7).

V rámci reflexe jsme se usadili do kruhu a žáci dostali mimo jiné příležitost přečíst ostatním své recepty. V hodině jsme však stihli přečíst jen zhruba polovinu z nich a poté zazvonilo na přestávku. Žáci však trvali na tom, že chtějí slyšet, co napsali ostatní, a tak jsme ve čtení pokračovali i o přestávce.

60

Obrázek 6: dívka, 9 let, Jak zahnat Dlouhou chvíli

Obrázek 7: dívka, 9 let, Jak zahnat Dlouhou chvíli

61

Zachycení podoby imaginární postavy Dlouhé chvíle, hledání a zvýraznění jejích linií v záhybech zmačkaného papíru.

Pomůcky kniha Co vyprávěla Dlouhá chvíle od Violy Fischerové (2005), čtvrtky A4, vodové barvy, štětce, voda, tuš

Motivace

Učitel žákům řekne, ať si představí, že mají dlouhou chvíli a k jejímu zahnání mají jen prázdnou čtvrtku, kterou jim následně rozdá. Co všechno s ní mohou udělat? Žáci uvedou různé nápady a učitel čeká, zda zmíní i to, že z ní mohou udělat kuličku a hrát si s ní. Poté nechá žáky kuličku ze svých čtvrtek opravdu vytvořit a se vzniklými kuličkami je pak nechá dělat, cokoli je napadne, aniž by tím však kohokoli ohrozili.

Žáci si tak mohou mezi sebou kuličkou zaházet, trefovat se s ní na terč, kopat si s ní jako s míčem atd. Po chvíli je učitel přeruší a zeptá se jich, zda se právě teď nudí. Žáci s největší pravděpodobností odpoví, že ne.

Nato jim učitel odvětí, že právě zahnali nudu a z jejich Dlouhé chvíle už zbyla jen ta malá kulička.

Postup

Žáci budou hledat v papírových kuličkách Dlouhou chvíli. Nejprve je namočí pod tekoucí vodou a poté je rozloží na lavici. Do mokré čtvrtky budou následně zapouštět vodové barvy, až jimi zaplní celou její plochu.

Po zaschnutí barev budou žáci v záhybech zmačkané čtvrtky hledat skamarádili stejně jako Jakub v knížce Co vyprávěla Dlouhá chvíle.

62 Realizace:

Žákům jsem na začátku této hodiny rozdala prázdné čtvrtky A4. Řekla jsem jim, ať si představí, že se nudí a k dispozici nemají nic jiného než tenhle kus papíru. Poté jsem se jich zeptala, co všechno by mohli s prázdnou čtvrtkou udělat, aby zahnali nudu.

Žáci vymýšleli nejrůznější nápady, např.: udělat z ní origami, vlaštovku, čepičku apod. Konečně jednoho žáka napadlo, že on by čtvrtku zmuchlal do kuličky a s tou by si pak házel. Nato jsem odvětila, že to je skvělý nápad a vyzvala jsem žáky, aby přesně tohle udělali. Žáci na mě nejprve nevěřícně koukali. Teprve když jsem je vybídla podruhé, začali někteří čtvrtku opatrně mačkat. Postupně se však odvážili přidat další žáci, a když už měli všichni v ruce papírovou kuličku, zahlásila jsem, ať s kuličkami udělají, cokoli je napadne. Zdůraznila jsem ještě, že přitom ale nesmí ohrozit žádného svého spolužáka, a pak propukla hra s kuličkami. Někteří chlapci se začali trefovat do koše na třídění papíru, jiní kuličky odpalovali pingpongovými pálkami. Na všech žácích bylo vidět, že se dobře baví, a nebylo proto divu, že když jsem se jich po chvíli zeptala, zda se nudí, všichni sborově odpověděli, že ne. Nato jsem jim pogratulovala, že se jim úspěšně podařilo zahnat nudu a že z jejich dlouhé chvíle zbyla už jen ona malá papírová kulička.

Poté jsme se rozhodli Dlouhou chvíli v kuličkách najít. K tomu bylo nejprve potřeba kuličky namočit. Postupně se u umyvadla vystřídali všechny tři řady žáků. Míru namočení jsem se snažila kontrolovat, ale i tak se jednomu žákovi kulička promočila tak, že se mu čtvrtka při následném rozprostření roztrhla a musela jsem mu poskytnout novou.

Ostatní žáci neměli s rozložením čtvrtky problém a každý si tu svou položil na lavici.

Aby jim na čtvrtce schovaná Dlouhá chvíle lépe vynikla, zapouštěli do ní žáci vodové barvy. Volili takové barvy, které podle nich odpovídají prostředí, ve kterém se Dlouhá chvíle cítí dobře a ve kterých se nebude bát ukázat. Po dokončení zapouštění barev jsme čtvrtky vyskládali na radiátor. Žáci v tichosti začali vše sklízet a na lavici si nechali jen černý fix, který jsme se chystali použít místo tuše, jelikož tuš většina žáků neměla. Při úklidu jsem pokračovala v předčítání knížky Co vyprávěla Dlouhá chvíle.

Ve čtení jsem pokračovala, i když nám čtvrtky uschly a žáci v jejich vrásnění, které díky vodovým barvám vyniklo, hledali schovanou Dlouhou chvíli. Někteří se nechali inspirovat podobou Dlouhé chvíle z knížky (viz obrázek 8), ale většina žáků byla ve svém projevu velice originální. Jedna žákyně dokonce Dlouhou chvíli zachytila ryze abstraktně (viz obrázek 9).

63

Obrázek 8: dívka, 10 let, Dlouhá chvíle, A4, muchláž

Obrázek 9: dívka, 9 let, Dlouhá chvíle, A4, muchláž

64

Žák popíše funkci a náležitosti pohlednice. Zamyslí se nad tím, kdo je mu v životě blízký a na koho by myslel, kdyby mohl cestovat až na samý konec světa. Tomuto člověku napíše pozdrav ze svých cest.

Slohový

útvar pozdrav z prázdnin

Pomůcky pohledy, čtvrtky A4, psací potřeby

Motivace

Žáci si z domova přinesou na ukázku nějakou pohlednici. Učitel dá každému z nich prostor, aby o ní krátce povyprávěl – co na ní můžeme vidět, od koho je, odkud byla poslána atd. Všichni společně pak shrnou, jaký význam mají pohlednice a jaké náležitosti (např.: sdělení, adresu, razítko) by měly obsahovat.

Postup

Žáci se usadí do lavice, položí si na ni hlavu a zavřou oči. Učitel je požádá, aby si představili, že se vydávají na dobrodružnou cestu, kamkoli je napadne. Kam by cestovali, co všechno by viděli a zažili? Dá jim dostatek času, aby se v myšlenkách přenesli na toto místo a vše si představili. Dále se jich zeptá, na koho by si vzpomněli, i kdyby cestovali třeba až na konec světa, a komu blízkému by odtamtud poslali pohlednici. Koho napadne nějaký takovýto člověk, pomalu otevře oči a dá se do práce. Žáci si nejprve rozvrhnou čtvrtku, jako by to byla pohlednice. Vpravo uvedou adresu, komu by pohlednici zaslali čili s kým by se chtěli podělit o svoje zážitky z cest. Vlevo pak tomuto člověku napíšou pozdrav ze svých cest a popíší, jaká všechna dobrodružství zažívají.

Reflexe

Učitel se žáků zeptá, proč napsali pohled tomu, komu ho napsali.

Nebude po nich chtít slyšet, kdo je ona zmíněná osoba, ale spíše proč by si právě ona zasloužila dostat pohled i z konce světa.