Doporučení do praxe

Jelikož je tvořivý deník vystavěn především na kreativitě a fantazii, jeho vedení by nemělo být příliš limitováno pravidly. Na základě vlastní zkušenosti s touto metodou a v souladu s pravidly vedení tvořivého deníku podle autorky této metody tak uvádím alespoň některá doporučení, kterých by se měli učitelé a jejich žáci při práci s tvořivým deníkem držet, aby si z jeho vedení odnesli co nejvíce.

Představení samotné metody tvořivého deníku by měl předcházet obecný úvod, během kterého učitel s žáky probere, co je to deník, k čemu lidem slouží či proč může být dobré si deník vést. Poté žáky seznámí s metodou tvořivého deníku a se zásadami jeho vedení. Tyto zásady si pak mohou žáci sepsat například formou třídní smlouvy, kterou následně stvrdí svými podpisy a vyvěsí na viditelné místo ve třídě.

Nejdůležitější z těchto zásad a jedním z hlavních aspektů metody tvořivého deníku je respekt soukromí. Žáci by měli pochopit, že záznamy do deníku jsou jejich soukromou záležitostí a pouze oni sami rozhodují o tom, s kým je budou sdílet. Právo na soukromí by taktéž neměli upírat ostatním spolužákům a neměl by ho narušovat ani učitel.

Další zásadou by pak mělo být navození podporující a podněcující atmosféry během vedení záznamů, k jejímuž vytvoření by měli přispívat žáci i učitel. Práce s tvořivým deníkem by měla probíhat v poklidu a v prostředí, ve kterém se žáci budou cítit dobře a které jim umožní projevit svou kreativitu.

K podpoření této atmosféry přispěje, když učitel na vedení tvořivého deníku vyhradí tu část vyučovacího dne, během které bude mít zaručenou dostatečnou koncentraci žáků. Záznamy proto není vhodné provádět například po hodině tělesné výchovy či ke konci vyučování, kdy soustředěnost žáků většinou spíše klesá.

Vytváření slohového a výtvarného záznamu také není nezbytně nutné uskutečnit ve dvou po sobě následujících vyučovacích hodinách či v jednom vyučovacím dni, je to však vhodnější. Pokud na sebe totiž vytváření těchto dvou záznamů přímo navazuje, mohou žáci pracovat bez přerušení, což jim umožní hlouběji se zabrat do daného tématu.

Dříve, než se však učitel s žáky pustí do samotného vytváření záznamů, je třeba určit, jaký vzhled dají svým tvořivým deníkům. Jednoduchým a přehledným řešením může být například vkládání jednotlivých slohových a výtvarných záznamů do fólií

88

a jejich následné připínání do šanonů. Záznamy lze ale také ukládat například do desek, pořadačů, krabiček atp.

Ačkoli je metoda tvořivého deníku postavena na spontánním projevu tvořivosti žáků a na učitelově flexibilitě, základním kamenem vyučovacích hodin věnovaných záznamům do tvořivého deníku by i tak měla vždy být předchozí pečlivá příprava.

Stěžejním bodem této přípravy je především vymyšlení atraktivního tématu, které budou žáci v rámci vedení deníku písemně a výtvarně zpracovávat. Toto téma by mělo být žákům blízké a mělo by se opírat o jejich osobní zkušenosti. Zároveň by mělo mít dostatečnou hloubku, aby žáky donutilo k zamyšlení. Mělo by též odpovídat specifikům jejich věku a vycházet z potřeb, které jsou pro tento věk příznačné.

Při samotné práci s tvořivým deníkem je pak učitelovou povinností poskytnout žákům vždy dostatek času na všechny její fáze – motivační fázi, fázi záznamu do tvořivého deníku a závěrečnou reflexi. Měl by si proto předem určit orientační časovou dotaci pro každou z těchto částí a v průběhu hodiny pak pohotově zareagovat na jakoukoli změnu situace, která by ohrozila začlenění některé z těchto částí.

K úvodní motivaci by měl učitel využít aktivitu, o které ví, že žáky dokáže zaktivizovat. Ať už se tedy bude jednat o jejich oblíbenou hru, brainstorming, poslech hudby, či jen o prostou diskuzi, motivační část by měla být dostatečně podněcující, aby v žácích vzbudila zájem věnovat se záznamu do tvořivého deníku, a zároveň by se vždy měla nějakým způsobem dotýkat tématu, které v něm budou zpracovávat.

V rámci své přípravy by měl učitel též promyslet, v jakém slohovém útvaru a jakou výtvarnou technikou budou žáci záznam vytvářet, a to zejména ze začátku při zavádění této metody. Postupem času po několika záznamech do deníku žáci velice pravděpodobně získají ve svém písemném a výtvarném projevu určitou jistotu a učitel bude moct od zadávání konkrétního útvaru či techniky pomalu upouštět a ponechat žákům při tvoření zcela volnou ruku.

Posledním bodem, který by měl mít učitel předem promyšlený, je forma závěrečné reflexe. Ta by měla uzavírat každé vytvoření záznamu do tvořivého deníku a může probíhat nejen hromadně s celou třídou, ale též ve dvojicích či ve skupinách. Při reflexi je důležité dbát na vzájemné naslouchání, které se taktéž může stát jednou ze smluvených zásad v žáky podepsané třídní smlouvě.

89

Na závěr je třeba zdůraznit, že pokud se třída rozhodne metodu tvořivého deníku využívat, měla by tak činit pravidelně. Tvořivost je totiž specifická tím, že má procesuální charakter, a je tudíž třeba ji neustále pozitivně ovlivňovat a rozvíjet.

90