Konec československé reformy a cesta k normalizaci

Sjezd KSS, probíhající 26. - 28. srpna, zvolil prvním tajemníkem strany Gustáva Husáka, který si hlasy delegátů získal svým projevem, kde ještě hodnotil obrodný proces kladně. Zároveň však Husák přiměl účastníky sjezdu, aby zrušili své usnesení z 26. srpna podporující vysočanský sjezd. Tento jeho krok mu pomohl nastartovat pozdější kariéru, neboť si jím získal Brežněvovu důvěru.

Na konci srpna se konalo první zasedání ÚV KSČ po návratu z Moskvy. To sice ještě potvrdilo ve funkci prvního tajemníka Dubčeka a zařadilo mezi členy předsednictva řadu reformistů, zároveň však z funkcí museli odejít první představitelé polednové politiky – Josef Pavel, Ota Šik či Jiří Hájek. Přesto pokračovala rehabilitace obětí procesů 50. let, příprava ekonomické reformy a také cenzura tisku ještě nebyla tak přísná. To se nelíbilo sovětské straně, a proto do Prahy vyslala náměstka ministra zahraničních věcí SSSR V. V. Kuzněcova, aby dohlížel na plnění moskevských dohod.

Brežněv si také začátkem října pozval Dubčeka, Černíka a Husáka do Moskvy, kde jim přednesl řadu výtek k situaci v ČSSR. Rovněž odmítl požadavek na rychlý odchod

50 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1.díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 177-188.

35 spojeneckých vojsk, naopak chtěl, aby sami českoslovenští představitelé požádali o ponechání většího množství sovětských jednotek na území Československa. V této otázce si Brežněv prosadil svou, a tak byla 16. října podepsána smlouva o pobytu sovětských jednotek v Československu, kterou přijala československá veřejnost s velkým rozhořčením. Při projednávání této smlouvy v NS se postavili proti pouze 4 poslanci – F. Kriegel, F. Vodsloň, E. Fuková a G. Sekaninová-Čakrtová.⁵¹ Dne 27. října NS přijalo ústavní zákon o čs. federaci, což byl asi jediný trvalý výsledek obrodného procesu^. Nesouhlas s uzavřením smlouvy o pobytu sovětských vojsk na našem území a s ustupováním od reformní politiky projevili především mladí lidé demonstrací, která se konala 28. října v Praze. K protisovětskému vystoupení mládeže došlo také v předvečer VŘSR z 6. na 7. listopadu v Praze, Bratislavě, Brně či Českých Budějovicích. Účastníci protestů strhávali sovětské vlajky a ničili výzdobu. Ozbrojené složky toto počínání nenechaly bez povšimnutí a proti demonstrantům zasáhly. Zákrok sice nebyl nijak brutální, ale znamenal varovný signál. Poprvé po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se totiž moc reprezentovaná Dubčekem a dalšími „hrdiny“ srpnových dnů obrátila proti vlastním lidem.⁵²

Nátlaku Moskvy se Dubčekovo vedení snažilo bránit ještě na listopadovém plénu ÚV KSČ a to i kvůli důvěře široké veřejnosti, která posílala zasedání nespočet rezolucí. A jaký byl jeho výsledek? Plénum se sice hlásilo k pokračování obrodného procesu i k Akčnímu programu, ale na druhou stranu Dubčekovo progresivní křídlo zaznamenalo oslabení pozic v orgánech strany a rovněž v jejím aparátu, do kterého byli nyní zvoleni lidé jako například V. Biľak. Reformní komunisté byli zatlačeni do defenzívy. Tuto situaci pozorovali s obavami hlavně vysokoškolští studenti. Politika ústupu od polednové politiky a schválení smlouvy o pobytu vojsk v Československu vyvolaly na vysokých školách odpor. Reakcí byla třídenní stávka na všech českých vysokých školách započatá 18. 11. 1968, která vzbudila pozornost veřejnosti a získala její podporu. Ke studentům se přidali i pracující z mnoha závodů, kde se řádně nepracovalo, probíhaly v nich diskuze a objevily se i snahy o vyhlášení krátkodobých stávek. Autoři Akčního programu, jehož dodržování si snažili studenti vynutit, už však nedokázali za jeho plněním stát a uplatňovali politiku ústupků.⁵³

Toto podléhání československého politického vedení sovětskému tlaku vedlo k

51 Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2.díl: počátky normalizace, Praha 1993, s. 15.

52 Tamtéž, s. 20.

53 Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2.díl: počátky normalizace, Praha 1993, s. 31-32.

36 oslabování důvěry lidu ve své představitele a k postupné rezignaci. Víra v pokračování polednového vývoje se pomalu vytrácela. Svým zoufalým činem se snažil z počínající letargie vytrhnout českou společnost student Jan Palach, který se na protest proti nastupující normalizaci 16. ledna 1969 na Václavském náměstí upálil. Chtěl vyburcovat veřejnost k odporu. Jeho pohřeb 25. ledna se stal obrovskou manifestací nespokojenosti občanů s dalšími ústupky brežněvovskému vedení. Následován byl dalšími lidmi, z nichž nejznámějším se stal čin Jana Zajíce, který se upálil přesně měsíc po Palachově pohřbu.

Konec nadějím přineslo definitivně dubnové plénum ÚV KSČ, kterému však ještě koncem března předcházely události kolem hokejového mistrovství světa ve Stockholmu. 21. 3. československý tým Sověty porazil poprvé. Výhra vzbudila velké emoce, měla hlavně politický podtext, lidé ji brali jako odvetu za srpen. Podrobně se výhře věnoval tisk a tato sportovní událost vzbudila celospolečenský zájem. Další zápas se Sověty se měl hrát 28.3. Žádné přímé důkazy sice neexistují, ale Sověti se pravděpodobně rozhodli, že případné druhé výhry ČSSR využijí ke konečnému zpacifikování vedení KSČ prostřednictvím příprav provokací. Do těchto příprav bylo zainteresováno sovětské velvyslanectví, které působilo na konzervativce v mocenském aparátu, především na ministerstvo vnitra. 28. 3. před 22. hodinou československý tým porazil mužstvo SSSR znovu. Ulice měst zaplnila spousta jásajících lidí, kteří v projevech radosti provolávali protisovětská hesla. Toho využili provokatéři z řad StB. V Praze na Václavském náměstí skupina provokatétů StB řízená plk. Bohumilem Molnárem iniciovala útok na kanceláře sovětského Aeroflotu. K útoku na kancelář se připojila řada občanů, načež provokatéři se stáhli a odjeli připravenými autobusy. O připravování této akce svědčilo i množství dlažebních kostek, které ležely před budovou před zahájením útoku. Na Slovensku demonstrace takový rozsah neměly, na druhou stranu bylo proti demonstrantům zakročeno mnohem ostřeji, což potvrdilo, že na Slovensku normalizace pokračuje mnohem rychleji. V davu demonstrujících se nacházeli rovněž sovětští pozorovatelé, kteří okamžitě informovali Moskvu. Dubčekovo vedení udělalo v těchto dnech několik chyb. Dubček nedal svolení ministrovi národní obrany Dzúrovi k vojenské pomoci, o kterou žádalo ministerstvo vnitra. Zásah armády přitom býval mohl zamezit některým útokům na sovětské cíle. Další chybou bylo, že československé orgány nezaujaly k situaci důrazný postoj. Až 31. 3. předala vláda prostřednictvím místopředsedy vlády Františka Hamouze omluvu sovětskému velvyslanci Červoněnkovi. To už však byl na cestě do Československa ministr obrany

37 SSSR Grečko, odhodlaný využít hokejové události k dovršení mocenského předělu.⁵⁴

Grečko se nejdříve sešel v Milovicích s náčelníkem generálního štábu Karlem Rusovem a generálním inspektorem armády Miroslavem Šmoldasem. Grečko si totiž chtěl nejdříve zajistit poslušnost velení čs. armády, aby jej mohl využít k nátlaku na Dubčeka. Pohrozil jí novou vojenskou intervencí. Vojenská rada ministerstva národní obrany vypracovala podle požadavku Grečka ultimátum, které předložila výkonnému výboru PÚV na jeho zasedání 1. dubna. V případě nepřijetí požadavků hrozila vypovězením poslušnosti. Dubčekovi se jednání celkově vymklo z rukou. Musel vyslechnout řadu výpadů své osobě a poměrům ve vedení strany. Vlna kritiky se snesla rovněž na hlavu Josefa Smrkovského. Jako největší kritik se zde ukázal Gustáv Husák.

Ještě téhož dne se sešlo PÚV, které 2. dubna vydalo prohlášení akceptující prosovětské hodnocení událostí a požadavky SSSR. Naznačilo změnu kurzu strany a definitivní rozchod s polednovou politikou. Toto prohlášení vzbudilo ohromné rozčarování veřejnosti, ke vzdoru se však obyvatelstvo neodhodlalo, a to ani formou stávek či petic.

Drobný odpor projevili jen vysokoškolští studenti a radikální odborové organizace.⁵⁵ Na plénu ÚV KSČ 17. dubna Dubček rezignoval na post prvního tajemníka strany, na němž ho vystřídal G. Husák. Husák během jara 1968 sice zastával reformní názory, ale krátce po okupaci pochopil, že pro jeho kariéru bude lepší respektovat sovětské představy o socialismu. Lidé stejného smýšlení se nově dostali i do PÚV KSČ, odkud naopak odešli stoupenci Dubčeka. Dubnové plénum tak uzavřelo etapu reforem a naopak nastartovalo období normalizace politického a společenského života, jehož cílem bylo obnovení monopolního postavení KSČ bez možnosti svobodného projevu odlišné politické vůle. Nové vedení si vytyčilo několik základních cílů: potlačit jakoukoli opozici ve vedení KSČ i v nižších orgánech, ovládnout sdělovací prostředky, zadusit odpor veřejnosti a vzít jí možnost veřejného působení a prostřednictvím Národní fronty podřídit ústřední orgány společenských organizací a politických stran vedení KSČ. Začalo také docházet ke kádrovým změnám na vedoucích místech stranických orgánů. Zatím byly tyto změny poměrně mírné, hromadné čistky a tvrdé represe měly teprve přijít.⁵⁶

K jejich nastolení došlo po událostech kolem výročí sovětské okupace. V těchto dnech občané Československa naposledy veřejně projevili odpor k nové politice strany.

54 Zdeněk DOSKOČIL, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, Brno 2006, s. 97-116.

55 Zdeněk DOSKOČIL, Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu, Brno 2006, s. 115-137.

56 Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2. díl: počátky normalizace, Praha 1993, s. 63-70.

38 Ve všech větších městech došlo k demonstracím, stávkám a dalším projevům odporu, který však byl potlačen policejními složkami, LM a armádou. Po tomto zásahu, při kterém zemřelo několik lidí, bylo přijato zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv.

pendrekový zákon), které umožnilo postihovat účastníky demonstrací a všechny, kteří by se chtěli vzpouzet socialistickému společenskému řádu. Tento zákon podepsal i A.

Dubček, což vzbudilo u lidí obrovské zklamání.⁵⁷ Husákovo vedení jasně ukázalo, že již nepočítá s obnovou občanské společnosti a demokratizací společenského systému.

Naopak dalo lidem na srozumněnou, že hodlá získat znovu kontrolu nad veškerým děním ve společnosti a definitivně se vypořádat s reformním procesem. Začalo docházet k masivnějším personálním čistkám v KSČ, orgánech státu i společenských organizacích.

Proces pacifikace reformního hnutí, jenž znamenal vyřazení jeho zastánců ze všech oblastí života společnosti, ještě zintenzivněl po lednovém plénu ÚV KSČ v roce 1970. Na tomto zasedání byl rovněž přijat Dopis ÚV KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně stranických legitimací v roce 1970, na základě kterého se strana zbavovala svých členů podle toho, jaké stanovisko zaujali k srpnu 1968 a k politice normalizace. Kromě čistek v KSČ docházelo k odstraňování

„protisocialistických sil“ i ze společenských organizací. Čistky probíhaly na školách, v odborech, mládežnických organizacích i v oblasti vědy či umění. Zasáhly velkou část společnosti Československa a hodně přispěly k její rezignaci na podporu reformních změn. ⁵⁸Většina lidí se raději o politiku přestala zajímat a aktivní odpor přetrvával pouze u menších skupin lidí, především intelektuálů a umělců, kteří se však museli uchýlit do ilegality.

57 Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2. díl: počátky normalizace, Praha 1993, s. 73-75.

58 Vojtěch MENCL a kol., Československo roku 1968. 2. díl: počátky normalizace, Praha 1993, s. 93-110.

39

6 Rok 1968 na Nymbursku

6.1 Počátek reformního procesu

S výsledky lednového pléna konaného 3. - 5. ledna 1968, kde byl z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ sesazen Antonín Novotný a na jeho místo zvolen Alexander Dubček, bylo jedenáctičlenné předsednictvo OV KSČ ve složení Bláha, Kaňok, Klíma, Kolka, Kubánek, Kurka, Mařík, Novák, Novotný, Zika a Zedník seznámeno již na svém zasedání 6. ledna. O usneseních a závěrech říjnového, prosincového a lednového pléna jim poreferovala členka ÚV KSČ Ludmila Černá. POV KSČ na základě této schůze rozhodlo seznámit s rezolucí ÚV KSČ funkcionářský aktiv rozhodujících závodů a zařízení v okrese a zároveň se dohodlo na svolání pléna OV KSČ na 12. ledna.⁵⁹ Z tohoto zasedání se bohužel nedochoval žádný zápis, takže není známo, jak podrobně byli poslanci OV KSČ informováni o dění v ÚV a rozkolu v jeho předsednictvu. Až do Okresní konference OV KSČ, která se měla konat 16. - 17. března 1968, se o situaci ve straně na zasedáních předsednictva i pléna OV KSČ téměř nehovořilo. V prvních dvou měsících roku 1968 se straničtí funkcionáři na okrese zabývali spíše jinými záležitostmi. Připravovaly se výroční členské schůze, volby do národních výborů, oslavy 20. výročí Vítězného února, vzniku Lidových milic a rovněž 50. výročí vzniku sovětské armády, což členy strany plně zaměstnávalo. Většina diskuzí na zasedáních POV se také točila kolem příprav již zmiňované okresní konference. Bylo nutné zhodnotit práci OV KSČ od minulé okresní konference konané v roce 1966, vybrat delegáty na březnovou konferenci, vypracovat návrh složení pracovního předsednictva okresní konference, mandátové komise, volební komise, návrhové komise atd.

V rámci oslav 20. výročí Vítězného února se 27. února 1968 v Dělnickém domě v Nymburce konalo slavnostní zasedání OV KSČ, OV NF a ONV, kde někteří příslušníci a jednotky Lidových milic obdržely medaile za obranu a službu vlasti, diplomy ÚV KSČ a KV KSČ, čestné uznání OV KSČ a někteří milicionáři se dočkali i povýšení. Následovala beseda s milicionáři. Po obědě program pokračoval manifestací na nymburském náměstí, která byla spojená s nástupem jednotek LM, Veřejné

59 Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 6. 1. 1968

40 bezpečnosti a armády.⁶⁰ Těchto oslav se účastnilo na 4000 obyvatel. Slavnostní schůze a zasedání se konaly i v ostatních městech a obcích na okrese. V Poděbradech oslavy začaly slavnostním projevem v kulturním sále Kolonády, následoval koncert dechové hudby Poděbradka a večer se konal koncert Středočeského symfonického orchestru se sólistkou, houslistkou Dimitrinou Tabakovovou. Uspořádány byly rovněž besedy a setkání v rámci 50. výročí vzniku sovětské armády. Největší se konala 23. února v kulturním domě v Milovicích, kde o sovětské armádě hovořil generálporučík Trusov.⁶¹

Právě s oslavami 20. výročí Vítězného února souvisí první článek v regionálním tisku, který reflektuje novou linii ve vedení KSČ. Otiskl ho týdeník Nymbursko 20.

února 1968. Autor, Karel Šibrava, člen OV KSČ a vedoucí katedry marxismu-leninismu na ČVUT v Poděbradech, se v něm věnuje odkazu Vítězného února. V článku již je reflektováno, že v ÚV KSČ došlo ke změnám a že dochází k sebekritice současné situace ve straně. Šibrava apeluje na členy KSČ na Nymbursku, ať se zamyslí nad svojí dosavadní prací ve straně. Rovněž nabádá členy KSČ, že je nutné změnit formy a metody stranické práce.⁶² Další články zmiňující probíhající demokratizační proces na sebe nenechali dlouho čekat. Začalo jich přibývat především po 4. březnu, kdy došlo ke zrušení cenzury. Jedním z nich byl příspěvek Viléma Rambouska, spoluzakladatele stranické organizace v Nymburce z roku 1921, Upřímná slova komunisty, ve kterém vyjadřuje plnou podporu demokratizačnímu očistnému proudu v KSČ.⁶³

Většinu informací o dění uvnitř ÚV KSČ čerpali lidé, včetně místních stranických funkcionářů, právě z médií. Předávání informací o dění ve straně stranickým orgánům totiž vázlo. Stěžoval si na ně i tajemník OV KSČ Václav Zedník na zasedání POV KSČ 7. února: „Při prvním pohledu na činnost okresního výboru se ukazuje, že okresní výbor a jeho orgány jsou schopny aplikovat usnesení vyšších orgánů na podmínky okresu. Horší je to s analýzou politické situace, kde činnost okresního výboru zatím vychází z nedostatečných informací a úroveň rozborů, předkládaných stranickým orgánům má nízkou kvalitu. Z toho důvodu i závěry a usnesení okresního výboru nemohou dostatečně reagovat na problémy, jsou v řadě případů obecné a povrchní.“⁶⁴ Všichni přítomní se shodli, že systém informování by se měl zdokonalit, což by měl podrobněji rozebrat nově zvolený okresní výbor po okresní konferenci.

60 Nymbursko, 20. 2. 1968, s. 3.

61 Nymbursko, 27. 2. 1968, s. 2.

62 Nymbursko, 20. 2. 1968, s. 1.

63 Nymbursko, 5. 3. 1968, s. 1.

64 SOA Praha, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, fond OV KSČ Nymburk, karton č. 54, inv. č. 87, Předsednictvo OV KSČ 7. 2. 1968, diskuze

41 Demokratizační proces na Nymbursku se vyvíjel v porovnání s Prahou značně opožděně. Důvodem byl především nedostatek informací o dění uvnitř ÚV KSČ.

Obdobná situace však byla i v ostatních okresech. I když určité výjimky v mimopražských regionech existovaly, ale byly způsobeny aktivitou jednotlivých stoupenců nové politiky, jako byli J. Špaček a J. Šabata v Brně, J. Borůvka na okrese Náchod a Jičín, Z. Hejzlar v Severomoravském kraji a jiní.⁶⁵ Na okrese Nymburk nikdo takový nepůsobil, naopak, zástupce nymburského okresu v ÚV KSČ a poslanec NS Karel Mestek byl jedním z těch, kdo se na lednovém plénu ÚV KSČ ohrazoval proti tomu, aby se stranická veřejnost dozvěděla o rozdílných názorech a střetech uvnitř PÚV KSČ.⁶⁶ Ve většině regionů se demokratizační proces začal projevovat až v březnu a urychlilo jej konání okresních konferencí, kde delegáti ÚV KSČ už přece jen pravdivěji a podrobněji informovali účastníky konferencí o „lednu“.

6.2 Okresní konference OV KSČ 16. - 17. března a její ohlas

První kolo okresních konferencí se konalo 9. a 10. března 1968. Situace na všech těchto konferencích vypadala obdobně. Vedoucí tajemníci se ve svých projevech věnovali především úspěchům v hospodářské sféře a zároveň vyslovovali formální souhlas s „lednem“. Zástupci ÚV KSČ omílali ve svých referátech kusé informace o posledním plénu ÚV KSČ, které již stejně byly známé, a delegáti se z nich nedozvěděli nic nového. Jen v několika málo okresech, kde vystoupili progresivní členové ÚV KSČ, se účastníci konferencí dozvěděli pravdivější a podrobnější informace. Naopak ve většině ostatních okresů si delegáti stěžovali, že jim je pravda zatajována. Přijaté rezoluce obsahovaly jen formální fráze o podpoře nového vedení a lednových změn. Ke kádrovým změnám téměř nedošlo.

Druhé kolo okresních konferencí se uskutečnilo o týden později, 15. - 17. března, a informace z úst zástupců ÚV KSČ týkající se „ledna“ již byly obsáhlejší. Následovaly i otevřenější diskuze, ve kterých mnohdy došlo ke konfrontaci značně rozdílných názorů. Velká část delegátů podporovala vypracování nové politiky, apelovali, aby se politika nedostala opět před leden, hlásili se k veřejným vystoupením Smrkovského, Goldstückera, Šika a dalších. V řadách účastníků konferencí se však našlo i mnoho těch, kteří vyjadřovali odpor k novým poměrům ve straně, kritizovali sdělovací prostředky a

65 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 50.

66 Václav KURAL a kol., Československo roku 1968. 1. díl: obrodný proces, Praha 1993, s. 28.

42 v té souvislosti i vedení strany, které není schopné je usměrňovat. Společným znakem všech konferencí byla určitá bezradnost delegátů, kteří se nyní dozvídali o procesech 50. let, o tehdejších praktikách strany a nevěděli, jak se k tomu mají postavit. Na všech konferencích se snesla na hlavu ústředního vedení vlna kritiky za nedostatečné dodávání informací. K personálním změnám v nově zvolených okresních orgánech strany opět téměř nedošlo. Důvodem bylo to, že delegáty zvolily členské schůze KSČ již těsně po lednu, kdy v zemi vládla úplně jiná atmosféra než v březnu.⁶⁷

Okresní konference OV KSČ Nymburk se konala 16. - 17. března v Dělnickém domě v Nymburce. Základní organizace zvolily celkem 386 delegátů, z nichž se jich zúčastnilo konference 374. Jednání dále přihlíželo 47 delegátů a hlasem poradním a 75 hostů. Svými referáty na konferenci přispěli i zástupci ÚV KSČ Ludmila Černá, Karel Mestek, doc. dr. Tomáš Trávníček a jako vedoucí delegace ÚV Josef Němec. Za Národní shromáždění zde vystoupil poslanec Oleg Homola.⁶⁸

Všechny delegáty konference přivítal tajemník OV KSČ Václav Zedník, který zároveň úvodním referátem jednání zahájil. V tomto příspěvku nastínil, že tato konference se bude lišit od těch předešlých, kde se hodnotilo, jak okresní výbor od minulé konference uskutečňuje úkoly, které si na ní vytyčil. Již dopředu bylo jasné, že tentokrát se bude řešit především současná politická situace a hlavním tématem se stanou opatření přijatá ÚV KSČ v lednu, která mají posílit stranu, upevnit její jednotu a

Všechny delegáty konference přivítal tajemník OV KSČ Václav Zedník, který zároveň úvodním referátem jednání zahájil. V tomto příspěvku nastínil, že tato konference se bude lišit od těch předešlých, kde se hodnotilo, jak okresní výbor od minulé konference uskutečňuje úkoly, které si na ní vytyčil. Již dopředu bylo jasné, že tentokrát se bude řešit především současná politická situace a hlavním tématem se stanou opatření přijatá ÚV KSČ v lednu, která mají posílit stranu, upevnit její jednotu a