ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL VE ŠKOLÁCH

Diplomová práce

Studijní program: N7504 – Učitelství pro střední školy

Studijní obory: 7504T243 – Učitelství českého jazyka a literatury

7504T295 – Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro základ- ní školy a střední školy - základy společenských věd

Autor práce: Bc. Daniela Brunclíková

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Petr Urbánek, Ph.D.

Liberec 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji doc. PaedDr. Dr. Petru Urbánkovi za odborné vedení a cenné rady, které mi při zpracování diplomové práce poskytl. Dále bych chtěla poděkovat rodičům, bratrovi, prarodičům, příteli Petru Milichovskému a přítelkyním Radce Čulejové a Pavlíně Losové za pomoc i nesmírnou psychickou podporu při tvorbě této diplomové práce.

ANOTACE

Diplomová práce analyzuje zdravý životní styl z hlediska stravovacích a pohybových návyků, včetně způsobů trávení volného času žáků 2. stupně základních škol. Samotný výzkum byl proveden na dvou základních školách situovaných v malém městě na severu Čech. Práce je přehledně rozdělena do kapitol a empirická část je doplněna grafy a tabulkami. Ty jsou průběžně komentovány a výsledky porovnány v jednotlivých oddílech práce.

Klíčová slova:

ANNOTATION

The thesis analyses healthy lifestyle from the perspective of eating habits and physical activities including leisure time activities of pupils in sixth to ninth grades of elementary schools. Research was conducted at two elementary schools situated in a small town in North Bohemia. The thesis is clearly divided into chapters and the empirical study is supplemented with graphs and tables, which are discussed. The results are compared in the particular sections of the thesis.

Key words:

6

OBSAH

ÚVOD ... 11

1 ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL ... 12

1.1 Životní styl ... 12

1.1.1 Historie zdravého životního stylu ... 13

1.1.2 Současný životní styl ... 14

1.2 Zdraví ... 15

1.2.1 Škola a zdraví ... 16

1.3 Strava ... 20

1.3.1 Stravování u dětí a mládeže ... 23

1.4 Pohybová aktivita ... 25

1.4.1 Pohybová aktivita u dětí ... 26

1.5 Využití volného času a médií ... 27

2 METODOLOGIE VÝZKUMU ... 31

2.1 Cíl výzkumu ... 31

2.2 Metody výzkumného šetření ... 31

2.3 Základní soubor ... 33

3 VÝSLEDKY A DISKUZE ... 34

3.1 Výsledky dotazníkového šetření na Staré škole ... 34

3.1.1 Stravování žáků ... 36

3.1.2 Pohybové aktivity u žáků ... 46

3.1.3 Způsob trávení volného času a užívání médií ... 52

3.1.4 Shrnutí ... 57

3.2 Výsledky dotazníkového šetření na Nové škole ... 61

3.2.1 Stravování žáků ... 62

3.2.2 Pohybové aktivity u žáků ... 71

3.2.3 Způsob trávení volného času a užívání médií ... 76

7

3.2.4 Shrnutí ... 81

3.3 Diskuze a závěr výzkumné části ... 85

ZÁVĚR ... 88

POUŽITÁ LITERATURA ... 89

ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ... 91

POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE ... 91

PŘÍLOHY ... 93

8

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Počty dotázaných chlapců a dívek ... 35

Graf 2: Stravování chlapců na druhém stupni 1. ZŠ ... 36

Graf 3: Stravování dívek na druhém stupni 1. ZŠ ... 37

Graf 4: Chlapci, kteří uvedli, zda snídají každý den ... 38

Graf 5: Dívky, které uvedly, zda snídají každý den ... 39

Graf 6: Chlapci, kteří uvedli, zda si nosí svačinu z domova nebo si ji kupují ... 39

Graf 7: Dívky, které uvedly, zda si nosí svačinu z domova nebo si ji kupují ... 40

Graf 8: Žáci, kteří uvedli, zda drželi někdy dietu ... 45

Graf 9: Počet chlapců, kteří uvedli, zda užívají léky ... 48

Graf 10: Počet dívek, které uvedly, zda užívají léky ... 49

Graf 11: Žáci, kteří uvedli, kolik času denně stráví u televize ... 53

Graf 12: Žáci, kteří uvedli, kolik času denně stráví na počítači, notebooku nebo tabletu ... 53

Graf 13: Žáci, kteří uvedli, kolik času stráví komunikací s kamarády přes sociální sítě 55 Graf 14: Počty dotázaných chlapců a dívek ... 62

Graf 15: Žáci, kteří uvedli, kolikrát denně jí ... 63

Graf 16: Žákyně, které uvedly, kolikrát denně jí ... 63

Graf 17: Chlapci, kteří uvedli, zda snídají každý den ... 64

Graf 18: Dívky, které uvedly, zda snídají každý den ... 65

Graf 20: Dívky, které uvedly, zda si nosí svačinu z domova nebo si ji kupují ... 66

Graf 19: Chlapci, kteří uvedli, zda si nosí svačinu z domova nebo si ji kupují ... 66

Graf 21: Žáci, kteří uvedli, zda drželi někdy dietu ... 70

Graf 22: Počet chlapců, kteří uvedli, zda užívají léky ... 73

Graf 23: Počet dívek, které uvedly, zda užívají léky ... 73

Graf 24: Žáci, kteří uvedli, kolik času denně stráví u televize ... 77

Graf 25: Žáci, kteří uvedli, kolik času denně stráví na počítači, notebooku nebo tabletu ... 77 Graf 26: Žáci, kteří uvedli, kolik času stráví komunikací s kamarády přes sociální sítě 79

9

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Počty dotázaných chlapců a dívek na druhém stupni Staré školy ... 35

Tabulka 2: Počet nejčastějších svačin žáků druhého stupně z 1. ZŠ ... 41

Tabulka 3: Žáci, kteří uvedli, jak často jí ovoce a zeleninu ... 42

Tabulka 4: Děti, které uvedly, zda chodí do školní jídelny na obědy (%) ... 43

Tabulka 5: Žáci, kteří odpověděli, zda jim chutnají obědy ve školní jídelně (%) ... 44

Tabulka 6: Žáci, kteří uvedli, zda cvičí pravidelně při hodinách tělesné výchovy (%) .. 47

Tabulka 7: Žáci, kteří uvedli, zda je tělocvik jejich oblíbený předmět (%) ... 47

Tabulka 8: Typy léků, které žáci uvedli, že užívají ... 50

Tabulka 9: Žáci, kteří uvedli, které kroužky nejčastěji navštěvují ... 51

Tabulka 10: Počty dotázaných chlapců a dívek na druhém stupni 2. ZŠ ... 61

Tabulka 11: Počet nejčastějších svačin žáků 2. stupně na Nové škole ... 67

Tabulka 12: Žáci, kteří uvedli, jak často jí ovoce a zeleninu ... 68

Tabulka 13: Žáci, kteří uvedli, zda chodí na obědy do školní jídelny (%) ... 69

Tabulka 14: Žáci, kteří uvedli, zda jim chutná jídlo ve školní jídelně (%) ... 69

Tabulka 15: Žáci, kteří uvedli, zda cvičí pravidelně při hodinách tělesné výchovy (%) 71 Tabulka 16: Žáci, kteří uvedli, zda je tělocvik jejich oblíbený předmět (%) ... 72

Tabulka 17: Typy léků, které žáci uvedli, že užívají ... 74

Tabulka 18: Nejčastěji uvedené zájmové kroužky ... 75

10

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ

% (procento) aj. (a jiní)

apod. (a podobně) atd. (a tak dále)

BMI (Body Mass Index) č. (číslo)

HBSC (Health Behaviour in School-aged Children)

HV, VV, DV (hudební výchova, výtvarná výchova, dramatická výchova) ICHPER (mezinárodní sdružení pro zdraví, tělesnou výchovu a rekreaci) l (litr)

Mgr. (magistr) Bc. (bakalář) n (počet)

např. (například)

RVP ZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) s. (strana)

SMS (short message service) stol. (století)

tis. (tisíc) tj. (to jest) tzv. (takzvaný)

WHO (World Health Organization) ZŠ (základní škola)

11

ÚVOD

Ve své diplomové prácí se zabývám tématem Zdravý životní styl ve školách.

Uvedené téma mne velmi zaujalo, proto jsem se rozhodla jej rozebrat důkladněji. Již delší dobu mě poutají knihy a články, které se zdravému životnímu stylu věnují.

V dnešní době záleží jenom na nás, na lidech, zda se chceme zabývat vlastním stylem života. Každý jedinec si utváří od nejútlejšího věku svůj vlastní, jež je ovlivňován mnoha faktory, např. rodinou nebo školou. V průběhu života si člověk může uvědomit, že jeho styl mu nevyhovuje, neboť se necítí po fyzické nebo psychické stránce dobře.

Mnoho lidí si však stále odmítá přiznat, že zdraví je do značné míry dáno právě životním stylem a často zájem o něj podceňují. Možná je na čase, abychom se zamysleli nad svým způsobem života a rozhodli se, zda není nezdravých věcí příliš. Náš přístup k životu totiž neovlivňuje negativně jen naše zdraví, ale i zdraví lidí a dětí kolem nás, protože každý z nás může být pro někoho vzorem.

Domnívám se, že je důležité uvědomit si potřebu zdravého životního stylu již v útlém věku, kdy se vytváří základ do dospělosti. Na zdravý životní styl u dětí má kromě rodičů a přátel také vliv škola. Ta může pomoci různých programů, projektů či předmětů pomoci žákům nalézt správnou cestu k péči o vlastní zdraví.

V diplomové práci nejprve rozebírám základní pojmy a všeobecné informace týkající se problematiky zdravého životního stylu. Ve výzkumné části práce zkoumám zdravý životní styl žáků na 2. stupni základních škol. Dotazníkové šetření proběhlo na jaře roku 2013 na dvou základních školách v malém městě v severních Čechách.

Uvedené školy mají v celé předložené práci fiktivní názvy (Stará a Nová škola) z důvodu zachování jejich anonymity. Výsledky šetření z obou škol jsou v této části přehledně pomocí grafů a tabulek popsány.

Cílem mé diplomové práce je analyzovat zdravý životní styl na druhém stupni základních škol z hlediska stravovacích a pohybových návyků. Dále bych chtěla přispět předloženými výsledky k širšímu povědomí o zdravém životním stylu nejenom žákům, ale i rodičům, učitelům a ředitelům škol. Právě ti by se nejvíce měli zabývat zdravím dětí a mladých lidí, aby v nich mohli probudit nefalšovaný zájem o vlastní stav těla i duše.

12

1 ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

Publikací, věnujících se zdravému životnímu stylu, je mnoho. Většina se snaží pojmenovat, co je to zdravý životní styl. Lze však opravdu vymezit, co přesně tento pojem znamená? Zeptám-li se lidí okolo sebe, každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Sportovně založený člověk uvede, že chodí několikrát týdně běhat. Méně sportovní typ se snaží jíst dostatek zeleniny. Ze zkušenosti vím, že jsou i lidé, kteří si myslí, že jsou zdraví, a tudíž určitě dodržují zdravý životní styl. Je poměrně složité přesněji popsat, co je zdravý životní styl, přesto v publikacích mnoho odborníků vymezilo pravidla, která dohromady tvoří jádro rad, které člověk využívá, aby měl pocit, že pro své zdraví činí to nejlepší.

Dají se ovšem tyto rady aplikovat na každého jedince? Říká se, že pro každého člověka platí něco jiného, proto níže popsané rady a návody na zlepšení zdravého životního stylu jsou jen náčrt doporučení, jak člověk může pečovat o své zdraví a zlepšit svůj vlastní životní styl. Nejedná se o recept na nesmrtelnost, ale na zlepšení psychického a fyzického stavu člověka.

1.1 Životní styl

Životní styl se dá vymezit pomocí několika definic. Autoři v Pedagogickém slovníku (2013, s. 390) definují životní styl jako typický způsob uspořádání činností, jednání lidí, vztahů, pořadí hodnot a norem a věcného prostředí ve společnosti, které je integrací životních způsobů jedinců. Duffková ho vymezuje jako „způsob, jakým lidé žijí, bydlí, stravují se, vzdělávají se, chovají se v různých situacích, baví se, pracují, spotřebovávají, vzájemně komunikují, jednají, rozhodují se, cestují, vyznávají a dodržují určité hodnoty, starají se o děti, pěstují potraviny, vyrábějí apod.“ (2008, s.

52, 53). V obou případech je stavební jednotkou člověk a jeho chování k sobě samému i druhým. Tito autoři se tedy zaměřují na hotového člověka, který tvoří vlastní hodnoty a stává se tak jedinečným. Tato práce však poukazuje na důležitost zabývat se pohledem na zdravý životní styl u dětí a mládeže, neboť jsou obrazem nás dospělých a toho, jaké prostředí jsme pro ně vytvořili.

13

Od mládí je životní styl utvářen pomocí rodinných tradic, sociálního postavení i chováním okolní společnosti. „Člověk se může správně rozhodnout tehdy, má-li dostatečné znalosti o tom, co jeho zdraví podporuje a upevňuje, ale také o tom, co mu škodí“ (Machová, aj. 2009, s. 16). Pokládá se za zásadní, aby dítě od dětství tyto znalosti rozvíjelo, upevňovalo a formovalo správné návyky vedoucí k odpovědnosti za své zdraví.

Životní styl je zásadní pro zdraví jedince. Různá onemocnění jsou z velké části zapříčiněna právě nezdravým životním stylem a dle WHO (World Health Organization) si v celém světě vyžádají okolo 9 milionů obětí. V České republice se nejčastěji objevují onemocnění kardiovaskulární, cukrovka nebo obezita. Z průzkumu WHO dále plyne, že rizikovými faktory majícími vliv na zdraví, jsou kouření, nadměrné požívání alkoholu, užívání drog, neadekvátní výživa, stres, nízká pohybová aktivita, rizikové sexuální chování apod.

1.1.1 Historie zdravého životního stylu

„Převážná většina moderních nemocí bývá vyvolána chybami v chování lidí samých“ (Daněk 1983, s. 5). Je smutné, že lidé v dnešní době vědí, jaké chyby jim mohou ubližovat, ale bohužel se jim nechtějí vyvarovat. Současně je na trhu mnoho publikací, které v sobě skrývají návod na ochranu zdraví člověka. Po přečtení těchto knih by mohli lidé uchránit své zdraví před mnoha nemocemi. Chce to jen informovanost a vůli. Aby mohly vzniknout poučky o zdraví, musely se nejdřív shromáždit zkušenosti lidí ze čtyř miliónů let vývoje lidstva (Daněk 1983, s. 5).

Před půl miliónem let lidé chodili celý den, protože se živili tzv. sběratelským stylem, kdy se nesčetněkrát předkláněli, přidřepovali při sbírání různých potravin (Daněk 1983, s. 7).

Před 90 000 lety se v důsledku změny klima v Evropě ochladilo a lidé museli obživu přizpůsobit počasí. Věděli, že v období zimy nebude mnohá potrava k dostání.

Začali tedy lovit zvěř, neboť tu mohli chytat i v zimních měsících. „A tak se člověk ze sběratele-chodce stává lovcem-běžcem. Musel se přizpůsobit i technikou bydlení a přípravy stravy“ (Daněk 1983, s. 7). Lidé se museli snažit v měsících hojnosti nabrat

14

tělesný tuk, aby vydrželi přečkat období, kdy nebylo tolik potravy. Bohužel, kdo neměl sklony k tloustnutí, posléze umíral hlady.

Před 20 000 lety se Evropa začala oteplovat. Vzniká nový způsob obživy – zemědělství (Daněk 1983, s. 8). Z již zmíněně přeměny člověka: sběratel - chodec / lovec - běžec, vzniká člověk: silák - tahoun. Díky ohýbání páteře k zemědělským výrobkům se stává typickou chorobou bolestivé onemocnění pohybové soustavy, svalů, kloubů a svalových úponů (Daněk 1983, s. 8). Teprve před 4000 lety se objevují vynálezy, které usnadní člověku práci a oprostí ho od nadměrné dřiny (např. kolo, páka).

Podle autora Daňka (1983, s. 10) už v prvním tisíciletí před naším letopočtem se vědělo o prospěšnosti pohybu a některých prospěšných cvičení, např. dechových. V té době spisovatelé Markus Aurelius nebo Galén hlásali, že zdraví závisí především na vrozených vlastnostech, ale lze mu přispět i vnějšími vlivy – správnou životosprávnou, zejména dostatkem pohybu, čerstvý vzduch, střídmá výživa, duševní rovnováha a dostatek spánku (Daněk 1983, s. 10).

V 18. století se za příčinu špatného zdraví označovalo naopak vysílení z přemíry práce a nedostatku stravy. V 19 stol. se s rozvojem výroby ve vyspělejších zemích se situace změnila tak, že faktorem ohrožujícím zdraví není dřina, ale stres. Lidé jsou vystavování monotónnosti práce, rámusem a shonem (Daněk 1983, s. 11).

Soudobý vývoj zdravého životního stylu u člověka je popsán v kapitole Současný životní styl.

1.1.2 Současný životní styl

Dle publikace Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 17) má vliv na současný životní styl dynamický vývoj techniky nebo bydlení v panelových domech na sídlištích.

Ve 20. století se životní styl společnosti výrazně změnil. Začal se proměňovat trh práce ovlivněný příchodem velkých firem využívajících počítačové techniky a člověk pracující s touto technikou začal vést život „sedavým způsobem“. Dnes firmy vznikají především ve velkých městech, kam se lidé častěji dopravují dopravními prostředky z okolních obcí. V práci poté většinu pracovní doby prosedí a večer po práci mnozí zasednou k televizi.

15

Pohybová aktivita je v dnešní době výrazně omezena, což vede k větší obezitě lidí, než tomu bylo v dřívějších letech, kdy lidé docházeli do zaměstnání pěšky nebo na kole. Mnoho vynálezů začalo ulehčovat lidem život, ale na úkor jejich pohybu. Jedním z takových objevů je výtah, jenž nahradil přirozený pohyb po schodech. Dalším významným pomocníkem se lidem stal počítač a sociální sítě, které sice ulehčují mezilidskou komunikaci, ale opět na úkor pohybové aktivity. Lidé dnes nemusí pro informace docházet k jinému člověku, stačí použít některou počítačovou aplikaci a informace se mu dostane za okamžik. Tím dochází i ke zhoršování mezilidských vztahů, čehož důsledkem bývá samota, která může mít vliv i na horší psychiku jedince.

Dnešní svět je uspěchaný, člověk se neustále honí za pracovními výsledky, penězi a postavením ve společnosti, což může poznamenat společenský život jedince.

Nedostatek času na společenský a rodinný život může způsobovat stresové situace.

Nemoci nejsou objevem dnešního světa, byly a budou hrozit společnosti stále.

Mnohé nemoci propukly až utvořením nového životního stylu, kdy se více začala objevovat nádorová onemocnění, obezita nebo kardiovaskulární choroby. Machová (2009, s. 17) však zdůrazňuje, že: „není odmítání technického pokroku řešením, nýbrž je důležité uvědomit si potřeby svého těla a snažit se upravit stravování, navýšit pohyb a pěstovat si dobré mezilidské vztahy na základě vzájemného respektu a úcty“.

1.2 Zdraví

Dokáže se člověk sám zamyslet nad tím, co je pro něho zdraví, jak správně a zdravě žít?

Zdraví bylo a je jednou z nejdůležitějších hodnot lidstva. Je chápáno jako

„optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody“ (Mužík, aj. 1997, s. 3). Zdraví je utvářeno mnoha faktory, nejenom způsobem života, ale i vztahy mezi lidmi a kvalitním životním prostředím. Zdravý člověk vede aktivnější a kvalitnější život. Je lépe připraven zvládnout své životní plány a sny. Zdraví působí nejenom na náladu člověka, ale také mu pomáhá lépe se vyrovnávat s nesnázemi a překážkami. V podstatě člověka ovlivňuje po celý život.

16

Podle autora Daňka (1983, s. 12) se zdraví rozděluje na negativní a pozitivní.

„Negativní zdraví, je stav, kdy člověk právě nemá žádnou nemoc“ (Daněk 1983, s. 12).

Takový člověk je sice schopen sedět, aniž by ho něco bolelo, ale k čemu mu takové zdraví je, když posléze není schopen vyjít schody nebo se ohnout, aniž by ho nerozbolela záda. Jak píše autor Daněk (1983, s. 13): „je třeba dosáhnout pozitivního zdraví, to znamená stavu, kdy lze s největší pravděpodobností očekávat, že člověk samostatně zvládne různé životní nápory, aniž by přitom jeho organizmus selhal“.

Takového zdraví můžeme dosáhnout správnou životosprávou a péčí, kterou budeme věnovat sami sobě a připojíme-li k tomu pohybovou činnost.

V 21. století se velmi rozšířila osvěta prevence zdraví. Jedincům jsou poskytovány informace od zdravotnických organizací o prevenci a péči o zdraví.

Jedním z důležitých faktů této je myšlenka, že jednotlivci mohou přijetím zdravého životního stylu a přispěním ke zlepšení životního prostředí ovlivnit pozitivně své zdraví.

Prevencí je možné předcházet určitým nemocem nebo objevit včas možnost vzniku onemocnění. V dnešní době si mnoho lidí díky celosvětové osvětě uvědomuje, že je důležité nemocem předcházet a dbát o své zdraví, ale i o zdraví nejbližších. Řádné a pravidelné návštěvy vedou ke zvýšení kvalitního života a k jeho prodloužení. Přesto se většina populace staví k prevenci jako k věci nepotřebné a bezvýznamné a domnívá se, že geny nelze ovlivnit. Je důležité, aby zdravotnické organizace, které se prevencí zabývají, nepolevily a šířily nadále cenné informace do celého světa.

1.2.1 Škola a zdraví

„Zdraví je předpoklad pro aktivní a spokojený život a pro dobrou pracovní výkonnost“ (Machová, aj. 2009, s. 11). Proto se základní i střední školy problematikou zdraví zabývají a podporují zdravý způsob života i ve školním prostředí. Vytvářejí různé programy a projekty o zdraví a předávají informace žákům, studentům i rodičům.

Jednou z priorit základního vzdělávání je výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 11). Výchovou ke zdraví můžeme pomoci žákům rozvíjet klíčové kompetence potřebné pro zdravý život. Ministerstvo školství zařadilo do Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání (RVP ZV) vzdělávací oblast s názvem Člověk

17

a zdraví. „Tato oblast přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví, s nimiž jsou žáci seznámeni. Žáci se je učí aplikovat a využívat ve svém životě“ (Řehulka 2006, s. 161).

„Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, jeho ochrany i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různými riziky, která ohrožují zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných“ (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2013).

Školy se snaží teoretickými i praktickými příklady uvádět žáky do problematiky zdraví. Snaží se, aby žáci pomocí modelových situací dokázali pochopit a následně upevnit jejich vztah ke zdraví, ale i ke zdraví k druhým. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je realizován ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, včetně zdravotní tělesné výchovy.

„Vzdělávací obor Výchova ke zdraví vede žáky k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně odpovědný“ (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 2013). Výchova ke zdraví vštěpuje žákům zásady zdravého životního stylu. Žáci mohou své znalosti následně využít v případě vzniklé krizové situaci. Vzdělávací obor Tělesná výchova se zaměřuje na poznání žákových pohybových možností.

Uvedené vzdělávací oblasti jsou doplněny o tzv. Průřezová témata, jež se zabývají aktuálními problémy současného světa. Tato témata jsou uvedena také v RVP ZV a rozšiřují školní výuku o další oblasti vzdělávání umožňující vhled do problematiky zdravého životního stylu. V níže uvedených průřezových tématech jsou popsány některé okruhy, které se snaží rozvíjet téma zdravého životního stylu.

18 Osobnostní a sociální výchova

• podpora dovednosti a přínos vědomostí týkajících se duševní hygieny

• uvědomování si chování vedoucího ke zdraví

Výchova demokratického občana

• snaha o vytvoření pozitivního postoje ke svému zdravému životnímu stylu

• výuka k zodpovědnosti za své zdraví

• vedení žáka k sebeúctě a sebedůvěře

Výchova k myšlení v evropských souvislostech a globálních souvislostech

• výuka žáka k lepší orientaci v globálních problémech souvisejících se zdravím

• uvědomování si, že zdraví je nejcennější hodnota života

Multikulturní výchova

• učení se respektovat odlišnosti a individualitu každého jedince

Environmentální výchova

• získávání odpovědnosti za své zdraví i zdraví ostatních

• poznávání důležitosti péče o sebe samého i o přírodu

• přispívání k utváření zdravého životního stylu

• udržování „čistého“ životního prostředí pro „zdravé“ lidi

19 Mediální výchova

• vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště volného času) a odpovědnosti za jeho naplnění (RVP ZV)

• učí kritickému čtení a vnímání mediálního sdělení

V současné době je velmi úspěšný celoevropský projekt s názvem Škola podporující zdraví, který rozvíjí myšlenku tzv. zdravé školy. Idea vznikla již v roce 1989 pod záštitou Světové zdravotnické organizace. Projekt Škola podporující zdraví je založen na holistickém modelu zdraví. Tento filozofický model včleňuje podporu zdraví do všech školních aktivit. Publikace Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 266) vymezuje konkrétní cíle projektu následovně:

• orientace na zdravý životní styl i všech členů komunity,

• kultivace vztahů uvnitř školy,

• neformální spolupráce s rodiči a obcí,

• zavádění a užívání takových metod vyučování, které podporují zdravý rozvoj dítěte po všech stránkách (tělesná, duševní, společenská, kognitivní, emotivní, dovednostní).

Česká republika se do projektu zapojila v roce 1992. Do pilotního průzkumu bylo vybráno několik desítek škol, které následně testovaly význam a účinek tohoto projektu na žáky. Po odzkoušení získal projekt podporu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 1996 převzal záštitu nad tímto projektem Státní zdravotní ústav. V současné době se může do projektu připojit každý zájemce z řad škol. „Největším přínosem škol podporující zdraví je pohoda prostředí (pohoda věcného prostředí, pohoda sociálního prostředí, pohoda organizačního prostředí), zdravé učení (smysluplnost výuky, možnost výběru a přiměřenost výuky, spoluúčast a spolupráce ve výuce, motivující hodnocení žáka) a otevřené partnerství (škola jako demokratické společenství, škola jako vzdělávací středisko obce)“ (Havlínová, aj. 1998, s. 37).

Školy podporující zdraví usilují o minimalizování rizik, objevujících se v současných školách. Za tato rizika je považován stres a nuda ve školách. Žáci, kteří

20

jsou ohroženi těmito nebezpečími, bývají náchylnější k získání závislosti na některé droze.

Projekt přináší mnohá konkrétní doporučení pro školy. „Doporučuje přirozené střídání práce, odpočinku a různých činností při vyučování a využití pestrých možností pohybu a relaxace. Týká se také pitného režimu, stravování a otužování“ (Svobodová 1998, s. 23).

1.3 Strava

Lidský organizmus potřebuje energii a stavební látky ke správnému fungování.

Obojí se získává potravou. Výživa dětí a mladistvých musí zabezpečovat jejich tělesný vývoj (Machová, aj. 2009, s. 18). Správná strava musí být vyvážená. Příjem energie se má rovnat jejímu výdeji. Lidé s větší energetickou náročností, což mohou být lidé s náročnou fyzickou prací, potřebují více potravy než lidé, kteří nemají takovou tělesnou zátěž. Velké energetické nároky jsou rovněž v dětství, v období dospívání nebo v těhotenství (Machová, aj. 2009, s. 18). Je-li příjem energeticky bohatší potravy vyšší nežli výdej, tělo si ukládá tuk do zásoby a vzniká obezita.

Nadváha (obezita) je způsobena nadměrným nahromaděním a ukládáním tuků.

Člověk ji podněcuje nerovnoměrným příjmem a výdejem energie. „Přejídání bylo vždy považováno za nejdůležitější příčinu obezity“ (Pařízková 2007, s. 19). V současné době se pro hodnocení stupně obezity u jedince používá tzv. Body Mass Index (BMI). Jedná se o jednoduchý vzorec, kdy se hmotnost jedince v kilogramech vydělí druhou mocninou výšky v metrech. Výsledek měření se poté zařadí do kategorií daných Světovou zdravotnickou organizací. Kategorie jsou rozčleněné na podváhu, normu, nadváhu, obezita 1. stupně, obezita 2. stupně, obezita 3. stupně. Ke každé kategorii je přiřazena hodnota BMI. Za normu se považuje rozmezí BMI 18,5 – 24,9. Hodnota pro obezitu je stanovena nad 30. Body Mass Index lze aplikovat jen u dospělého jedince.

U dětí nelze tato kritéria využívat, neboť dochází teprve k vývoji a růstu těla, a to ovlivňuje hodnoty BMI. Hodnoty BMI slouží jako základní orientace pro získání informací o hmotnosti. Pro hodnocení celkového stavu těla je potřeba vyšetření lékařem, který určí přesněji typ obezity a navrhne postup léčby. Nadváha a obezita

21

zvyšují riziko onemocnění různými typy nemocí. Mezi nejčastější se řadí diabetes, zvýšený krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu, kardiovaskulární onemocnění apod.

Obezita u jedince vzniká přijímáním většího množství potravy a omezenou pohybovou aktivitou. Na vzniku obezity se mohou podílet různé faktory jako neovladatelná chuť k jídlu, obliba tučných nebo sladkých jídel nebo přijímání nadměrné potravy při stresovém vypětí. Podílí se na ní i dědičnost. „Obezita se v posledních desetiletích stala globálním zdravotním problémem lidstva“ (Machová, aj. 2009, s. 223). Světová zdravotnická organizace zjistila, že nejvíce se obezita týká USA. V posledních desetiletích došlo také v Evropě k nadměrnému výskytu obezity. České republice patří jedno z předních míst v počtu obézních lidí.

Všeobecná zdravotní pojišťovna ve spolupráci s agenturou STEM/MARK provedla v letech 2010 v rámci kampaně Žij zdravě průzkum obezity u 2065 lidí.

S nadváhou se u nás potýká 34 % a s obezitou 21 % české populace. Obezita je srovnatelná u obou pohlaví. Nadváha je častější u mužů než u žen. Přibližně tři čtvrtiny mužů a polovina žen nevnímají svou nadváhu jako problém. Z dalších výsledků vyplývá, že lidé s nadváhou či obezitou nevykonávají tak často pohybovou aktivitu jako jedinci s nižším BMI. Vznikající problémy s obezitou souvisí v posledních letech hlavně se změnou životního stylu u jedinců (Všeobecná zdravotní pojišťovna: V České republice je 55 % lidí s nadváhou a obezitou 2011).

Nejvíce alarmující jsou výsledky obezity u dětí pocházející od HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) z roku 2010. „Nadváhou nebo obezitou trpí přibližně pětina chlapců a desetina dívek. Ve všech věkových skupinách chlapci ve výskytu nadváhy a obezity výrazně převyšují dívky. Ve skupině třináctiletých je počet chlapců s nadváhou a obezitou třikrát vyšší než ve skupině dívek. Přes tato zjištění není se svou postavou spokojena každá třetí až čtvrtá dívka. Starší dívky častěji hodnotí svou postavu negativně. Negativní sebehodnocení postavy u chlapců oproti reálnému výskytu nadváhy a obezity je mnohem méně časté než u dívek“ (Kalman 2011, s. 21).

Průzkum Všeobecné zdravotní pojišťovny dále zjistil, že děti rodičů, bojující s nadváhou či obezitou, se potýkají také s vyšší hmotností. Životní styl dětí úzce souvisí s životním stylem rodiny. Rodinné stravovací zvyklosti se odráží na členech rodiny.

Autoři publikace S dětmi proti obezitě zjistili, že: „v dětské populaci se převážně

22

setkáváme s běžnou obezitou, která je způsobena nevýhodným seřazením genů a zvýšeným příjmem potravy, bez odpovídající pohybové aktivity“ (Marinov, aj. 2011, s. 14).

Rozšíření této nemoci úzce souvisí s rozvinutím průmyslu, kdy strava je zpracovávaná v průmyslových továrnách a je k dostání v neomezeném množství v potravinových řetězcích. V dřívějších letech si lidé potravu vyráběli či pěstovali sami na svých polích či zahrádkách a jedli jen tolik množství, kolik jim příroda nadělila.

Nynější průmyslová strava je bohatá na jednoduché cukry, má vysokou energetickou hodnotu a vysoký obsah nasycených a nenasycených mastných kyselin omega 6. „Část dětské populace nahrazuje zvýšené psychické nároky zvýšeným příjmem potravy, a to zejména ve večerních hodinách“ (Marinov, aj. 2011, s. 15). Častěji u těchto dětí dochází k přejídání a následkem je vyšší energetický příjem než výdej. Děti trpící nadváhou či obezitou v dětství si obvykle tento problém přenášejí a následně s ním bojují i v dospělosti. Nesmírně důležitá je v dnešní době prevence vzniku obezity, kdy děti i dospělí budou upozorňováni na negativní následky z nesprávného stravování. Při správném dodržování zásad stravování může jedinec předcházet vzniku obezity, ale i vyhnout se dalším nežádoucím nemocím (Všeobecná zdravotní pojišťovna: V České republice je 55 % lidí s nadváhou a obezitou 2011).

Rozmanitá a pestrá strava s přísunem minerálů a vitamínů zajišťuje organizmu potřebnou energii k zajištění jeho činnosti. Naopak nezdravá strava může vést k oslabení organizmu a nemocem. Nesprávná výživa ovlivňuje v životě mnoho činností.

U dětí může docházet ke snížení školní výkonnosti, u dospělých k ovlivnění pracovní výkonnosti. Působí také na růst a vývoj těla, ale i na psychiku člověka. Do nesprávného stravování patří vyšší množství živočišných tuků, soli a cholesterol zvyšující hladinu cholesterolu v krvi.

Jak jsem se zmínila výše, u člověka s vyšším energetickým příjem může dojít ke vzniku obezity, která zatěžuje lidský organizmus. Dále se mohou více vyskytovat onemocnění rakoviny různého typu, nejčastěji rakoviny střev, konečníků a žaludku. Do správného jídelníčku nepatří ani vysoký příjem soli, která zvyšuje krevní tlak. Mnoha nemocem lze zabránit nebo usměrnit právě správným stravováním. Je třeba se vyhýbat stravě s vysokým obsahem cholesterolu, cukrů a tuků. Do stravy přidat potraviny

23

s vyšším obsahem vlákniny, zeleninu a ovoce. Důležitý je také dostatečný přísun tekutin, alespoň 2,5 l denně a nejlépe čisté vody bez umělých sladidel a barviv.

Alkoholické nápoje pít v malé míře. Strava je jedním z důležitých bodů v péči o své zdraví. S výživou úzce souvisí zdravotní stav člověka.

1.3.1 Stravování u dětí a mládeže

Doktorka Marádová upozorňuje na rozdílnost stravování u dětí a dospělých. Dle autorky Marádové (2005, s. 155) se: „výživa dětí liší od výživy dospělých tím, že slouží nejen k udržení života a funkcí organizmu, ale především k zajištění růstu a zdravého vývoje organizmu. V současné době přibývá důkazů o významu vlivu výživy od nejútlejšího věku z hlediska prevence onemocnění ve věku pozdějším“. V útlém věku se utvářejí návyky na stravování a rozvíjí se oblíbenost různých pokrmů. To poté ovlivní stravovací návyky v dospělosti. Proto je důležitá pravidelnost stravování a výběr jídla (Marádová 2005, s. 155).

Dnešní mládež je ohrožena příliš mnoha lákadly. Všechny tyto vábivé věci přispívají k tomu, že dětí s nadměrnou hmotností přibývá. Obezitě u dětí lze zabránit změnou stravování a zvýšením jejich tělesného pohybu. Doktorka Ošancová píše, že:

„tělesné proporce jsou ovlivněny do jisté míry i genetickými dispozicemi, hlavně je ovlivňuje životní styl, tj. především způsob stravování a míra tělesného pohybu“

(Ošancová 2001, s. 134). V publikaci Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 38) se píše, že dítě má mít pestrou a plnohodnotnou stravu odpovídající zásadám zdravé výživy a dostatečný příjem tekutin. Dětská strava nemá obsahovat sladkosti, uzené výrobky, smažená jídla, sladké nápoje, apod. Základem jídla u dítěte jsou kvalitní potraviny. Je potřeba dětem připravovat zdravá a chutná jídla a přesvědčit děti o tom, že zdravé jídlo neznamená nechutné. Rodiče by si měli uvědomovat, že oni jsou pro své dítě vzorem a jejich stravování ovlivňuje i stravování jejich dítěte. Hlavně je nutná pravidelnost ve stravování, rozdělení jídla na 5 denních porcí a vyloučení všech energeticky bohatých potravin (hranolky, chipsy, tučné pečivo, zmrzliny, cukrářské výrobky, šlehačka, tučné sýry, uzeniny atd.) (Lisá 2001, s. 85). Dle Občanského sdružení Výživa děti nemá téměř polovina dětí pravidelné stravování. Děti často vynechávají snídani nebo svačinu, které jsou základem dobrého stravování (Výživa dětí:

Denně pětkrát aneb Zdravá jídla pro děti 2013).

24

Rodiče by měli dbát, aby se jejich dítě příliš nepřejídalo a nedostávalo větší porce, nežli potřebuje. Správný jídelníček dětí a mládeže se skládá z dostatečného množství vlákniny, minerálů, vitamínů, cukrů, rostlinných tuků, bílkovin a mléčných výrobků, vhodně doplněný vodou, čaji nebo minerálními vodami.

Škola by měla být pomocníkem rodičů v boji proti nesprávnému stravování jejich dětí, avšak není tomu vždy tak. Některé školy mají v prostorách budovy automaty na pití, které obsahují výhradně sladké pití (limonády, džusy, energetické nápoje) nebo sladké a slané pochutiny. Vhodnější a zdravější jsou automaty se zdravými potravinami a neoslazenými vodami nebo minerálkami.

Velký podíl na přístupu dětí ke zdravému stravování mají bezpochyby školní jídelny. Pokud se snaží vycházet z poznatků odborníku na zdravou výživu a budou se řídit jejich radami, přispějí tím ke správnému pohledu na životní styl učitelů i žáků.

Obvykle není stravování ve školních jídelnách pro většinu dětí příliš oblíbené. Je potřebné děti naučit dodržovat školní obědy, protože jsou dávkovány tak, aby polévka s hlavní chodem splňovaly denní energetický příjem. Školní jídelny by se měly vyvarovat dnešnímu trendu smažených jídel, zahušťování omáček či polévek bílou moukou, slazení čajů či podávání sladkostí ke svačině. Školní jídelny se musí vyhýbat především monotónnosti. Obědy by měly být kreativní a bohaté na různé zdravé potraviny. Děti ocení obědy, které budou esteticky lahodit jejich oku.

Rodiče by měli kontrolovat také růst a hmotnost u dětí. Neměli by zapomínat chválit své dítě za dobré stravovací návyky, popřípadě odměnit formou drobného dárku, ne však v podobě sladkosti čí návštěvy restaurace rychlého občerstvení.

„Zdravý životní styl a výživové návyky se rozvíjejí již od útlého dětství, ale pouze celá rodina může měnit postoje a způsob životního stylu, kterým se dá předejít vývoji nevhodných stravovacích zvyklostí a celkově nesprávnému vztahu k jídlu“

(Marinov, aj. 2011, s. 45).

„Mezi faktory životní stylu, které zásadně determinují kvalitu zdraví, patří nejen výživa, ale i další složky životosprávy (pohybové aktivity nebo odpočinek)“ (Marádová, aj. 2010, s. 38). Další kapitola se proto zabývá pohybovou aktivitou.

25 1.4 Pohybová aktivita

Pohyb je nedílnou součástí života člověka. Pohyb patří k základním biologickým projevům a potřebám lidského života (Marinov, aj. 2011, s. 15).

Pohybovou aktivitu můžeme chápat jako fyzickou činnost, která se v několika hlediscích odlišuje od sportu. Při pohybové aktivitě není nutné dosahovat maximálních výkonů. Pohybová aktivita je veškerý pohyb učiněný člověkem. Člověk se nemusí každý den dřít v posilovně, ale tělu postačí cokoli, při čem se hýbe. Například i zahradničení může přispět k vašemu zdraví. Pohybová aktivita se v posledních letech stává velmi zřetelným ukazatelem kvality života (Stachová 2013, s. 51).

Pohybová aktivita se u populace začala měnit v posledních desetiletích, kdy dochází k rozvinutí techniky a průmyslu, což s sebou přináší změny v životním stylu populace. Výrazné změny nastaly v oblastech společenského života, a tedy i ve fyzické aktivitě. U populace dochází k poklesu pohybové aktivity, neboť se snížil počet fyzicky náročných povolání a přibylo více sedavých zaměstnání. Tím se pohyb u jedinců snižuje. Dále je čím dál častější nahrazování přirozeného pohybu moderními prostředky jako výtah, eskalátory. Dochází k modernizaci domácností i k vylepšení mnoha služeb vedoucí k omezení pohybu. Důsledkem toho je, že většina populace trpí nedostatkem pohybu, což může mít vliv na větší výskyt tzv. civilizačních chorob. Do nichž patří kardiovaskulární onemocnění, choroby trávicího ústrojí nebo psychické poruchy.

Nejpřirozenější pohybová aktivita pro člověka je chůze. Každý jedinec se má dle doporučení WHO snažit zařadit do svého denního režimu alespoň ½ hodiny chůze nebo běhu či jiné sportovní aktivity, protože do základu zdravého životního stylu patří dobrá tělesná kondice. Podle publikace Výchova ke zdraví (Machová, aj. 2009, s. 43) je tělesná zdatnost dána několika složkami, a to vytrvalostí, svalovou silou, pohyblivostí kloubů, šlach a vazů a koordinací pohybu. Pro zdraví člověka je nejdůležitější složka vytrvalostní. Ta závisí na účinnosti a výkonnosti srdce, krevního oběhu, plic a svalů.

Uvedené složky lze rozvíjet následujícími pohybovými aktivitami, například rychlá chůze, chůze do kopců, běh, plavání, cyklistika, tenis, aerobik, fotbal apod. Každý sport posiluje některou ze složek nebo všechny dohromady. Je vhodné uvedené složky upevňovat. Vhodná pohybová výchova je důležitá také v boji proti obezitě.

26

Pohybovou aktivitu je potřeba navýšit zejména u dětí, které nemají žádnou.

Rozhodně se do pohybové činnosti nesmí děti nutit nebo u nich nesmí vzbuzovat odpor.

Děti si lehce mohou zošklivit jakékoli tělesné aktivity nebo se od nich úplně odvrátit.

Marinov (2011, s. 71) podotknul, že správná pohybová aktivita přispívá k harmonickému rozvoji dítěte.

1.4.1 Pohybová aktivita u dětí

U dětí a mládeže má pohybová aktivita důležitou funkci, neboť zajišťuje normální tělesný vývoj. Podporuje optimální růst dítěte a také správný vývoj nervového systému. Pravidelnost pohybové aktivity a správný výběr tělesných cvičení má pozitivní vliv na psychiku dítěte (Stachová 2013, s. 50).

V posledních letech řada studií upozorňuje na zhoršující se fyzickou kondici u mládeže. Nevole k pohybovým aktivitám je pozorována již u žáků základních a středních škol (Machová, aj. 2009, s. 55). Žáci tráví většinu vyučovacích hodin v lavicích. Tím je výrazně omezen pohyb žáků. Sezení ve školních lavicích je vhodné kompenzovat pohybovou aktivitou. Pohyb se má stát součástí veškeré výuky nejen hodin tělesné výchovy. Je třeba, aby školy změnily nejenom režim žáků, ale i celé školy. Během dne zařazovat do výuky jednoduché protahovací cviky a žákům umožnit měnit polohy při učení. Bohužel tělesná výchova ve školách je obvykle dotována dvěma hodinami týdně, které nemohou pokrýt skutečnou potřebu pohybu dětí (Machová, aj.

2009, s. 56).

Je třeba vytvořit systematický režim, který dítě bude dodržovat a zaměří se na všestrannou pohybovou aktivitu u dítěte. Pátý mezinárodní kongres ICHPER (mezinárodní sdružení pro zdraví, tělesnou výchovu a rekreaci) vymezil již v roce 1990 několik důležitých cílů tělesné výchovy. Tyto cíle interpretoval docent Mužík (1997, s. 18) následovně:

• Šťastný člověk mající prožitek z pohybu a komunikace v pohybu.

• Správně chápaná pohybová činnost směřuje vždy ke zdraví člověka.

27

• Pohybová činnost musí být součástí denního života každého člověka a pomáhat mu žit šťastně a radostně.

Úkolem školy je snažit se dodržovat tyto cíle ve výuce tělesné výchovy.

Nestresovat žáky neúspěchy z nedosaženého cíle. Akceptovat žákovy tělesné dispozice a podporovat ho v rozvíjení tělesných schopností. Vytvořit u něj pocit radosti z pohybu.

Škola zastává výraznou funkci naučit své žáky mít zájem o pohybové aktivity, ale není to jenom o pohybu ve škole. Dnes je v řadě studií doporučeno sportovat alespoň třikrát týdně nejméně půl hodiny až hodinu. Jak bylo uvedeno výše, dotace školy tento doporučený čas nemůže naplnit, proto je nutné, aby dnešní mládež sportovala i ve svém volném čase a netrávila hodiny a hodiny aktivitami fyzicky nenáročnými.

K naplnění volného času sportem pomáhají u nás sportovní oddíly lákající děti na nejrůznější sportovní aktivity. Snaží se u nich vytvořit pozitivní postoj ke sportování.

I mnoho měst a vesnic se snaží investovat do dětských hřišť, cyklostezek či do vylepšení sportovních areálů.

Tělesná zdatnost a aktivita je předpokladem pevného zdraví a životní pohody.

„Z hlediska podpory zdraví a prevence chronických neinfekčních chorob je důležité vrátit aktivní pohyb do životního stylu dnešního člověka tak, aby se stal nezbytnou součástí jeho denního režimu“ (Machová, aj. 2009, s. 55).

1.5 Využití volného času a médií

Volný čas je pojímán jako důležitá součást zdravého životního stylu. Správné využití volného času u dětí a mládeže může zabezpečit kvalitní rozvoj jejich schopností a dovedností a zabránit či potlačit rozvoj negativních sociálních jevů. Volný čas má plnit u jedince především funkci relaxační, rekreační a rozvojovou.

Sak (2000, s. 132, 133) definuje volný čas jako „čas, v němž jedinec svobodně na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost. Je to ta část mimopracovního, mimoškolního času, která zbude po zabezpečení individuálních a rodinných, existenčních a biologických potřeb“. V období sociálního vývoje se utváří hodnotový

28

systém člověka, kdy hledá cestu pro své uplatnění. Děti mají možnost zajímat se o větší spektrum zájmových kroužků než dospělí, neboť je pro ně charakteristická nižší zakotvenost v systému sociálních rolí. Toto období se vyznačuje vyšší zájmovou rozmanitostí oproti období dospělosti. S přibývajícím věkem si děti a mládež postupně volí a redukují své zájmy a zaměřují se na prohloubení určitého zájmu. „Životní způsob a volný čas jedince v dospělosti je modifikací danou vývojem a rolemi spojenými s určitou životní fází. Sféra volného času dětí a mládeže a obsahové naplnění jejich volného času má proto význam pro celoživotní orientaci člověka“ (Sak 2000, s. 133).

Zájmy a aktivity jedince navazují na hodnotovou orientaci, ale také na způsob života rodiny jedince a danou kulturu, v níž žije.

Pávková (2008, s. 13) se zmiňuje, že specifičností volného času u dětí je, aby byl z výchovných důvodů pedagogicky ovlivňován. Dětská populace nemá ještě natolik zkušeností, aby se dokázala orientovat v zájmových činnostech. Důležité je správné vedení dospělým výchovným člověkem, který dokáže dané činnosti zpestřit. Podstatné je, aby daná činnost byla dobrovolná a dostatečně zajímavá. Prostředí, kde mohou děti a mládež trávit čas je celá řada, ne všechna místa jsou uspokojující. Jiřina Pávková (2008, s. 13) upozorňuje, že mnoho dětí tráví mimoškolní čas na veřejných prostranstvích, venku, na ulici, často bez dohledu dospělého člověka. Ohrožena je jejich výchova, ale i bezpečnost. Zvláště to platí u malých dětí žijící ve větších městech.

Výchovu dětí nemůže plně zabezpečit jenom rodina. Nemá odbornou kvalifikaci ani materiální vybavení, aby mohla zajistit různorodé činnosti svým dětem. Zde hrají úlohu instituce, které mohou poskytnout dětem řadu kroužků, zábavných a výchovných činností. Bohužel ne všechna města sdružují různorodé instituce. V menších městech mají leckdy školáci malý výběr zájmových kroužků, přesto se díky nedostatečnému zájmu a finanční náročnosti mnoho takových kroužků ruší. Přitom, jak podotýká Pávková (2008, s. 14), je rušení zařízení pro výchovu mimo vyučování nedomyšlené a škodlivé, neboť prevence je ve výchově účinnější a levnější než převýchova.

Není tajemstvím, že dnešní dětská populace tráví mnoho hodin týdně u televize nebo počítače. „Média jsou vedle rodiny a školy v současnosti nejvýznamnějším faktorem, který přispívá k formování dětí“ (Děti a média). Vliv médií na dětskou populaci je ohromný. S vývojem digitálního signálu a velkým množstvím televizních kanálů se děti a mládež setkávají se spoustou reklam, které podporují právě potravinové

29

řetězce, rychlá občerstvení či elektronická zařízení. Reklam, zaměřujících se na podporu sportovní aktivity či vhodného trávení volného času, je poskrovnu. Dítě, sledující televizní reklamy, není natolik vyspělé, aby rozeznalo klamavou reklamu či informaci od reálného sdělení, a je vystaveno více reklamnímu tlaku než dospělý člověk.

Reklamní agentury si uvědomují, že dětská populace je snadně zmanipulovatelná a rodiče pak pod tlakem svých potomků plní přání jedno za druhým. Děti jsou například potravinovými řetězci získávány poskytováním dárků, slev či akcí 1+1 zdarma. Děti jsou sváděny k pokušení a nevnímají, že většina nabízených jídel či pití je velice bohatá na cukry, soli a tuky. Dětské obyvatelstvo by se mělo učit rozpoznat nástrahy marketingových a reklamních tahů a vyhodnotit racionálně informace přicházející z médií.

Problematikou reklam na nezdravé potraviny, zacílené na děti, se začala zabývat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2012, kdy zadala sociologický výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak velký vliv mají tyto reklamy na dětskou skupinu. Rada po vyhodnocení výzkumu doporučila následovné rady. Rodiče mají více vnímat reklamy, apelovat na své děti a informovat je o škodlivých reklamách, a tím eliminovat účinek reklam na minimum. Rada bohužel nemůže tyto reklamy zakázat např. v blocích pořadů pro děti a mládež, neboť zákon toto neumožňuje (Děti a média: Problematika reklamy na nezdravé potraviny).

S ohromným množstvím reklam se dětská populace seznámí také na internetových stránkách. Dnes je internet běžně dostupný ve většině domácností a děti k němu mají snadný přístup. Internet má své negativní stránky, ale i pozitivní. Není snadné dětem zakazovat přístup k němu, a mnohdy ani žádoucí. Internet je zdroj mnoha informací, a může dítěti pomoci vzdělávat se i v mimoškolním prostředí. Rodiče mají mít kontrolu nad aktivitami dětí na internetu a doplnit jim vzdělávaní po internetu vhodným výukovým programem či hrami.

Školy v rámci průřezového tématu Mediální výchova mohou své žáky naučit pracovat a vyhodnocovat informace přicházející z okolního světa a pomoci jim orientovat se ve světě médií. Děti jsou málo upozorňovány na negativa vyplývající ze sledování televize nebo častého trávení volného času u počítače.

Za alarmující považuji uvedená procenta v publikaci S dětmi proti obezitě (Marinov, aj. 2011, s. 26) ze které vyplývá, že nesportuje přibližně 16 % dětí. Dětská

30

populace se raději zabaví televizi nebo počítačovou hrou než by darovaly kus svého volného času do sportovní aktivity. Jedná se hlavně o děti pracovně vytížených rodičů, kteří nemají kladný vztah ke sportovním hrám. Rodiče i školy mají více dbát ve své výchově na pozitivní vztah ke sportu. Je nutné, aby děti měly radost z pohybu a zařadily ho do svého pravidelného denního režimu.

Marinov s kolektivem autorů (2011, s. 41) píší, že „pouze necelá třetina rodin praktikují aktivní pohyb – pěší výlety, na kolech, jdou si zaplavat, v zimě na lyže apod.“

Rodiny si neuvědomují, jak je pro děti z hlediska výchovy a zábavy žádoucí, aby trávily volný čas vhodnější činností, která by přispívala k jejich rozvoji.

Správně strávený volný čas vede děti k větší disciplinovanosti, k rozvíjení jejich dovedností a schopností. Vhodně zvolená činnost je dokáže motivovat a nabudit k lepším výsledkům v této aktivitě. Děti se učí samostatnosti a u některých aktivit i ke spolupráci s ostatními dětmi. Dětem je třeba vštěpovat, že je mnoho činností, které jsou nejen prospěšné, ale i zábavné a můžou jim pomoci ke zlepšení své sebedůvěry. Ukázat jim, že existují i jiné zábavné věci než je televize a počítač. Volný čas u dětí je potřeba citlivě pedagogicky ovlivňovat. Naučit děti využívat volný čas rozumně a mít radost z každé provozované činnosti, neboť jenom to uspokojí jejich potřeby.

31

2 METODOLOGIE VÝZKUMU

2.1 Cíl výzkumu

Hlavním cílem výzkumu je zjistit současný přístup žáků ke zdravému životnímu stylu pomocí dotazníkového šetření na dvou vybraných základních školách.

2.2 Metody výzkumného šetření

Pro vlastní výzkum jsem vybrala dotazníkovou metodu, protože je to nejrychlejší způsob, jak získat velké množství dat z obou zkoumaných základních škol.

Po vyhodnocení výsledků z dotazníků jsem zvolila další doplňující výzkumný nástroj zvaný interview. Tento posloužil k doplnění získaných údajů, upřesnění či vysvětlení od ředitelů nebo zástupců sledovaných škol.

Podle profesora Gavory (1996, s. 53) je dotazník způsob písemného kladení otázek, na jeho základě získáme písemné odpovědi od respondentů. Dotazník je označován za nejčastější užívanou metodu na zjišťování dat. Je určen pro hromadné získávání údajů. Dotazník je považován za velmi ekonomický výzkumný nástroj. Jeho výhodou je možnost získat větší objem dat za kratší dobu.

Použitý dotazník v diplomové práci byl sestaven Českým zdravotnickým fórem, který realizovalo na jaře 2013 výzkum životního stylu žáků základních škol. Dotazník byl použit se souhlasem ředitele Českého zdravotnického fóra Mgr. Bc. Michaelem Víchem a nebyly na něm provedené žádné zásadní úpravy. Jedná se o standardizovaný dotazník. Žáci byli upozorněni, že dotazník je anonymní s nepříliš osobními otázkami.

Dotazník obsahoval 28 otázek týkajících se zdravého životního stylu. Zahrnoval otázky otevřeného typu i zavřeného. Uzavřených otázek bylo 26, a žáci vybírali jednu možnou odpověď. U 3 otevřených otázek měli žáci doplnit vlastní odpověď. Dotazník byl rozdělen na čtyři části. Každá část měla svůj název pro lepší orientaci zkoumané oblasti. První část se zabývala stravováním žáků na vybraných základních školách (1. –

32

10. otázka). Druhá část se věnovala pohybovým aktivitám u žáků (11. – 19. otázka).

Třetí a čtvrtá část zjišťovala využití volného času a médií žáky na druhém stupni základní školy (20. – 29. otázka).

Vyplňování dotazníků probíhalo na obou základních školách v květnu 2013.

Základní školy na severu Čech jsem vybrala záměrně, neboť v této oblasti žiji a mám k ní citovou vazbu. V průběhu celé práce jsou používány k označení základních škol pojmy stará (1. základní škola) a nová (2. základní škola) škola. Tato označení jsou fiktivními názvy obou škol z důvodu zachování jejich anonymity. Na obou základních školách jsem uskutečnila výzkumné šetření se souhlasem ředitelů škol. Dotazováni byli všichni přítomní žáci v hodinách výchovy k občanství, popřípadě ve výchově ke zdraví.

Všechny vrácené dotazníky byly řádně a správně vyplněny. Vyplňování dotazníků zabralo přibližně 15-20 minut. Po vyhodnocení výsledků následoval interview se zástupkyní ředitele Staré školy a s ředitelem Nové školy.

Další použitou a zároveň doplňující metodou v diplomové práci je výše zmíněný rozhovor (interview). Jedná se o metodu, kdy lidé naváží kontakt tváří v tvář, popř.

pomocí telefonu. Interview je výzkumná metoda, která dokáže zachytit nejenom fakta, ale i postoje respondentů. U této metody se dává přednost otázkám otevřeným.

Výhodou rozhovoru je, že můžeme respondenta požádat o vysvětlení odpovědí nebo položit dodatečné otázky, které nás v průběhu rozhovoru mohou napadnout (Gavora 1996, s. 53, 54).

V diplomové práci jsem využila polostrukturovaný rozhovor. Připravila jsem si seznam témat a otázek, o něž jsem se následně opírala, popř. na základě získaných odpovědí od zkoumaného účastníka ho doplňovala o dodatečné otázky. Následně jsem provedla vlastní dotazování na obou základních školách. První rozhovor se uskutečnil v únoru s ředitelem Nové školy. Druhý rozhovor, taktéž proběhl v únoru, jsem realizovala se zástupkyní ředitele ze Staré školy. Záměrně jsem vybrala tyto dvě osoby, neboť se jedná o dlouholeté učitele tělesné výchovy, kteří vědí, jak přesně funguje chod školy z vyšších pozic. Oba rozhovory trvaly přibližně 20 minut a byly zaznamenány na diktafon po ujištění o anonymitě a po souhlasu s nahráváním na toto zařízení obou výše jmenovaných osob. Po realizaci rozhovoru následoval přepis a analýza dat. Data jsem rozebrala pomocí tzv. otevřeného kódování. Švaříček a kolektiv (2007, s. 211) popisuje otevřené kódování jako operaci, pomocí nichž jsou údaje rozebrány, konceptualizovány

33

a následně složeny novým způsobem. Vyhodnocené přepisy jsem okomentovala v závěrečných kapitolách práce.

Pomocí rozhovoru jsem se snažila doplnit informace, které se objevily po vyhodnocení dotazníkového šetření. Metoda rozhovoru pro mě jako začátečníka nebyla jednoduchá, neboť není snadné ptát se a zároveň posléze reagovat na zjištěné informace novými navazujícími otázkami.

2.3 Základní soubor

Základní soubor tvořili žáci celého druhého stupně dvou základních škol v malém městě na severu Čech. Město svou polohou spadá do Libereckého kraje. Svou velikostí se řadí mezi menší města, neboť počet obyvatel nepřesahuje 6500 tis.

Otestovala jsem všechny třídy druhého stupně. Jednalo se o žáky šestých až devátých tříd. Celkově jsem otestovala sedm tříd na Staré základní škole (1. ZŠ) a čtyři třídy na Nové základní škole (2. ZŠ). Výzkumu se účastnilo a dotazník vyplnilo 195 žáků (100 %). Na Staré škole vyplnilo dotazník 121 respondentů (62 %) a na Nové škole 74 respondentů (38 %). Počet chlapců a dívek byl přibližně stejný. Dotazníky mi vyplnilo 90 dívek (46 %) a 105 chlapců (54 %).

34

3 VÝSLEDKY A DISKUZE

V kapitolách níže analyzuji výsledky svého výzkumného šetření, kde porovnávám chlapce a dívky z 2. stupně základní školy, eventuelně třídy mezi sebou z hlediska zdravého životního stylu. Výsledky jsou udávány v procentuálním vyjádření a prezentovány z větší části pomocí grafů, doplňovaných tabulkami. Ke každému grafu či tabulce je připojen komentář. V závěru této empirické části je uvedena diskuze nad získanými výsledky.

3.1 Výsledky dotazníkového šetření na Staré škole

Tato kapitola se níže zabývá analýzou a interpretací výsledků dotazníkového šetření na Staré škole. Pro analýzu jsem zpracovala všechny odpovědi z dotazníku. Nejprve stručně charakterizuji zkoumanou školu.

Stará škola byla vybudovaná v sedmdesátých letech v malém městě na severu Čech. V devadesátých letech byla postavena Nová škola. V současné době do Staré školy dochází 314 žáků v patnácti třídách. Na výuce se podílí 21 pedagogických pracovníků. Žáci se stravují ve školní jídelně. Koncepce této školy je založena na rozvoji informační gramotnosti, výuce cizích jazyků a na tělesnou výchovu.

Na webových stránkách škola uvádí, že je otevřenou školou pro žáky i rodiče a učí podle rámcového vzdělávacího programu „Duhová škola“.

10 8 9 12

0 10 20 30 40 50 60 70

6.A 6.B

Počty chlapců a dívek (n = 121)

Tabulka 1: Počty dotázaných

1. ZŠ Chlapci

Třídy Počet

6.A 10

6.B 9

7.A 15

8.A 8

8.B 7

9.A 5

9.B 11

Celkem 65

Graf 1: Počty dotázaných

Komentář k tabulce 1 a grafu 1:

Ve výše uvedené tabulce je charakteristika o počtu žáků a žákyň v jednotlivých t

uvedený celkový počet 20,7 % žáků dochází do 19 % žáků. Z grafu je př chlapců o 7,4 % více než d

35

15

8 7 5

11

65

10 11

8 4 3

7.A 8.A 8.B 9.A 9.B Celkem

Počty chlapců a dívek (n = 121)

dotázaných chlapců a dívek na druhém stupni Staré školy

Chlapci Dívky

% Počet % Počet

8,3 8 6,6

7,4 12 9,9

12,4 10 8,3

6,6 11 9,1

5,8 8 6,6

4,1 4 3,3

9,1 3 2,5

53,7 56 46,3

dotázaných chlapců a dívek tabulce 1 a grafu 1:

Ve výše uvedené tabulce je charakteristika (profil) respondent jednotlivých třídách na druhém stupni Staré školy čet (n) 121 dotázaných žáků, z nichž 32,3 % navšt dochází do 7. třídy, do osmé třídy chodí 28,1 % žáků a v

grafu je přehledně vidět, že ve výzkumném šetření na

% více než děvčat. Dotazníkového šetření se účastnilo

65 56

Celkem

Chlapci Dívky aré školy

Celkem

Počet %

18 14,9

21 17,4

25 20,7

19 15,7

15 12,4

9 7,4

14 11,6

121 100

respondentů informující Staré školy. V tabulce je

% navštěvuje 6. třídu,

% žáků a v deváté třídě je ření na Staré škole je častnilo 121 žáků (100 %)